Šalomounovy ódy - Odes of Solomon

Pro knihu obsaženou v některých vydáních Septuaginta viz Kniha ód.

The Šalomounovy ódy je sbírka 42 ódy přičítáno Solomon. Různí vědci datovali složení těchto náboženských básní kdekoli v rozmezí prvních tří století našeho letopočtu. Původní jazyk ód je považován za jeden řecký nebo syrský a být obecně křesťan v pozadí.

Historie rukopisu

Nejstarší dochované rukopisy Ód Šalamounových pocházejí z konce 3. a začátku 4. století: Koptský Pistis Sophia, a latinský citát z verše Ódy 19 od Lactantius a řecký text Ódy 11 v Papyrus Bodmer XI. Před 18. stoletím byly ódy známé pouze prostřednictvím Lactantiova citace jednoho verše a jejich zařazení do dvou seznamů náboženské literatury.

The britské muzeum koupil Pistis Sophia (Codex Askewianus BM MS. přidat. 5114) v roce 1785. Koptský rukopis, a kodex 174 listů, byl pravděpodobně složen na konci 3. století. Rukopis obsahuje kompletní text dvou ód, částí dvou dalších a toho, co je považováno za Ódu 1 (tato óda není v žádném jiném rukopisu ověřena a nemusí být úplná). Pistis Sophia je Gnostický text složený v Egypt, snad překlad z řečtiny s Syřan původ.

Po objevu částí Ód Šalamounových v Pistis SophiaVědci hledali úplnější kopie těchto zajímavých textů. V roce 1909 James Rendel Harris objevil ve své pracovně hromadu zapomenutých listů ze syrského rukopisu, který ležel na polici. Bohužel si dokázal vzpomenout jen na to, že pocházeli z „sousedství“ Tigris '. Rukopis (Cod. Syr. 9 v Knihovna Johna Rylandse ) je nejkompletnějším z dochovaných textů ód. Rukopis začíná druhou slohou prvního verše Ódy 3 (první dvě ódy byly ztraceny). Rukopis dává celý korpus Ód Šalamounových až do konce Ódy 42. Potom Šalomounovy žalmy Následují (dřívější židovská náboženská poezie, která je často svázána s pozdějšími ódami), až do ztracení začátku Žalmu 17:38 a konce rukopisu. Harrisův rukopis je však pozdní kopií - rozhodně ne dříve než v 15. století. V roce 1912 F. C. Burkitt objevil v Britském muzeu starší rukopis Ód Solomonových (BM Add. 14538). The Codex Nitriensis pocházel ze syrského kláštera v Wadi El Natrun, šedesát mil západně od Káhira. Představuje Ode 17: 7b až do konce Ode 42, následovaný Šalomounovými žalmy v jednom nepřetržitém číslování. Nitriensis je napsán mnohem hutnějším písmem než Harrisův rukopis, což ho často činí nečitelným. Nitriensis je však starší než Harris asi o pět století (i když to Mingana datoval do 13. století).

V letech 1955-6 získal Martin Bodmer řadu rukopisů. Papyrus Bodmer XI se zdá být řeckou knihou křesťanské náboženské literatury sestavenou v Egyptě ve 3. století. Zahrnuje celou Ode 11 (s hlavičkou ΩΔΗ ΣΟΛΟΜΩΝΤΟϹ), která obsahuje krátký úsek uprostřed Ody, který se nevyskytuje v Harrisově verzi. Interní důkazy naznačují, že tento další materiál je pro ódu originální a že pozdější Harrisův rukopis jej vynechal.

Autorství

Jazyk a datum

Ačkoli dřívější učenci si mysleli, že ódy byly původně napsány v řečtině[1] nebo hebrejština,[2] nyní existuje shoda, že Syriac /Aramejština byl původní jazyk.[3] Zdá se, že jejich původem pravděpodobně byla oblast Sýrie. Odhady data složení se pohybují od 1. dne[4] do 3[5] století, s mnoha osídlením 2. století. Někteří tvrdí, že Ode 4 pojednává o uzavření chrámu v Leontopolis v Egyptě, které by se datem tohoto psaní asi 73 CE.[6] Jedním ze silných argumentů pro rané datum je objev odkazů a možná i citací z Odes ve spisech Svatý Ignác z Antiochie,[7][8] který psal kolem 100 n. l.

Liturgické použití

Šalomounovy ódy byly snad složeny pro liturgické účely. V syrských rukopisech končí všechny ódy s Aleluja a Harrisův rukopis označuje toto slovo uprostřed ódy syrského dopisu on (ܗ). Použití množného čísla imperativu a jussive slovesných tvarů naznačuje, že příležitostně je řešen sbor. Bernard,[9] Aune, Pierce[10] a další, kteří komentovali ódy, jsou v nich brzy zřejmé křestní snímky - voda je stále přítomným tématem (povodně, pití živých vod, utonutí a pramen), stejně jako jazyk obrácení a zasvěcení. Charlesworth vedl kritiku tohoto pohledu.[4]

Motivy

Evangelizace

Ódy odrážejí překvapivý důraz na šíření poznání Boha a obrácení druhých.[11][sporný – diskutovat]

Vztah k Šalomounovým žalmům

Technicky jsou ódy anonymní, ale v mnoha starověkých rukopisech se ódy Šalomounovy nacházejí společně s podobnými Šalomounovy žalmy a Odes se začaly připisovat stejnému autorovi. Na rozdíl od Šalomounových žalmů je však Odes mnohem méně jasný židovský, a mnohem víc křesťan ve vzhledu. Odes výslovně odkazuje nejen na Ježíš, ale také k myšlenkám panenské narození, trýznění pekla a Trojice. Adolf Harnack navrhl práci křesťanského interpolátoru a upravil původně židovský text.

Vztah ke katolickým a kanonickým textům

Existují paralely v obou stylech a teologie, mezi Odes a psaním Ignáce z Antiochie, stejně jako s kanonickým Janovo evangelium. Například Ódy i Jan používají pojem Ježíš jako Loga a psát jemně metafory. Harris uvádí následující podobnosti v tématu mezi ódami a Johannine literatura:

  • Kristus je Slovo
  • Kristus existoval před založením světa (ódy 31, 33) (Jiní se ptali, zda tyto texty mluví pre-existence )[Citace je zapotřebí ]
  • Kristus hojně uděluje živou vodu
  • Kristus je dveře ke všemu
  • Kristus stojí na svém lidu ve vztahu Milence k Milovanému
  • Věřící milují Pána, protože je nejprve miloval (Óda 3,3)
  • Láska věřících ke Kristu je činí jeho přáteli (Óda 8)[12]

Bylo navrženo, že Óda 22.12 („základem všeho je tvá [Boží] skála.) A na ní jsi vybudoval své království a stalo se sídlem svatých.“ “[13]) může být dřívější verzí rčení v Matoušovi 16.18[14]

Vztah ke gnosticismu

Mnozí pochybovali o ortodoxii ód, což naznačuje, že možná pocházeli z a kacířský nebo gnostický skupina. To je patrné z rozsáhlého používání slova „znalost“ (Syr. ܝܕܥܬܐ īḏa’tâ; Gk. γνωσις gnōsis), malý náznak, že Spasitel potřeboval záchranu v Ode 8: 21c (ܘܦ̈ܖܝܩܐ ܒܗܘ ܕܐܬܦܪܩ wafrîqê ḇ-haw d'eṯpreq - „a spasení (jsou) v tom, kdo byl spasen“) a obraz Otce, který má prsa podojená Duchem svatým k uskutečnění vtělení Krista. V případě „poznání“ se vždy jedná o odkaz na Boží dar jeho zjevení, a jelikož jsou ódy plné radosti z dobrého Božího stvoření, zdá se, že jsou v rozporu s gnostickou koncepcí poznání poskytujícího prostředky propuštění z nedokonalého světa. Ostatní obrazy jsou někdy považovány za známky kacířství v odist, ale mají nějakou paralelu v rané patristické literatuře.

Moderní

Ódy Solomonovy inspirovaly moderní hudebníky a jejich projekty. V roce 2010 vydal skladatel John Schreiner album se dvěma disky s názvem Projekt Odes, což je adaptace Šalamounových ód na moderní hudbu.[15] Album Ódy Arthur Hatton, tvůrce hudebního webu LDS Linescratchers, se nechal inspirovat Šalomounovými ódami a do svých textů začlenil linie z básní.[16]

Viz také

Reference

  1. ^ W. Frankenburg, „Das Verständnis der Oden Salomos“ (Beihefte zur Zeitschrift für die alttenstamentliche Wissenschaft 21; Giessen, 1911).
  2. ^ H. Grimme, Die Oden Salomos: Syrisch-Hebräisch-Deutsch (Heidelberg, 1911).
  3. ^ J. R. Harris, A. Mingana, A. Vööbus, J. A. Emerton a James H. Charlesworth
  4. ^ A b Charlesworth, James H (1977). Šalomounovy ódy. Missoula, Montana: Scholars Press. ISBN  0-89130-202-6.
  5. ^ Drijvers, Han Jan Willem (1984). Na východ od Antiochie. Aldershot: Ashgate Variorum. ISBN  0-86078-146-1.
  6. ^ Rutherford Hayes Platt „Ztracené knihy Bible a zapomenuté knihy Eden.“ (Collins-World Publishers, 1926).
  7. ^ R.M. Grant: „Šalomounovy ódy a církev v Antiochii,“ Journal of Biblical Literature 63 (1944) 363-97
  8. ^ V. Corwin, „Sv. Ignáce a křesťanství v Antiochii “(Yale Publications in Religion 1; New Haven, 1960), str. 71–80
  9. ^ Bernard, JH (1912). „Šalomounovy ódy“ v textech a studiích VIII.
  10. ^ Pierce, Mark (1984). „Témata v Ódách Šalamounových a další raně křesťanské spisy a jejich křestní charakter“ v Ephemerides Liturgicae XCVIII.
  11. ^ Ódy Šalomounovy 6; 10.3
  12. ^ Harris, J. Rendel (1911). Ódy a žalmy Šalomounovy: Publikováno ze syrské verze (2. vyd.). str. 74f.
  13. ^ Charlesworth, James. Šalomounovy ódy. Archivovány od originálu na 2013-04-26.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  14. ^ Harris, J. Rendel (1911). Ódy a žalmy Šalomounovy: Publikováno ze syrské verze (2. vyd.). str.73.
  15. ^ "Vidění". Projekt Odes. Archivovány od originál 10. prosince 2013. srov. jejich nový web
  16. ^ „Interview - Arthur Hatton, zakladatel Linescratchers“. Škrabáky na čáry.

Primární publikované zdroje

  • Bernard, JH (1912). "Šalomounovy ódy" v Texty a studie VIII.
  • Charlesworth, James H (1977). Šalomounovy ódy. Missoula, Montana: Scholars Press. ISBN  0-89130-202-6.
  • Franzmann, M (1991). Šalomounovy ódy: Analýza poetické struktury a formy. Göttingen.
  • Harris, JR a A Mingana (1916, 1920. Ódy a žalmy Šalomounovy ve 2 obj. Manchester.
  • Vleugels, Gie. Šalamounovy ódy: Syrský text a anglický překlad s textovými kritickými a vysvětlivkami. MŌRĀN ETH’Ō 41. Kottayam: Ekumenický ekumenický výzkumný ústav, 2016.

Sekundární publikované zdroje

  • Chadwick, H (1970). "Některé úvahy o charakteru a teologii Šalomounových ód" v Kyriakon: Festschrift für J Quasten sv. 1, vyd. P Granfield a JA Jungmann.
  • Drijvers, Han Jan Willem (1984). Na východ od Antiochie: Studie raně syrského křesťanství. Aldershot: Ashgate Variorum dotisky. ISBN  0-86078-146-1.
  • Pierce, Mark (1984). "Témata v Ódách Šalamounových a další raně křesťanské spisy a jejich křestní charakter" v Ephemerides Liturgicae XCVIII ".
  • Vleugels, Gie (2011). „Zničení druhého chrámu v Šalamounových ódách“, v: Das heilige Herz der Tora Festschrift für Hendrik Koorevaar, ed. Siegbert Riecker a Julius Steinberg, Aachen: Shaker Verlag. ISBN  978-3-8440-0584-4, 303-310

externí odkazy