Christiaan Huygens - Christiaan Huygens

Christiaan Huygens
Christiaan Huygens od Caspar Netscher, Muzeum Boerhaave, Leidene[1]
narozený	(1629-04-14)14.dubna 1629 Haag, Nizozemská republika
Zemřel	8. července 1695(1695-07-08) (ve věku 66) Haag, Nizozemská republika
Národnost	holandský
Alma mater	University of Leiden University of Angers
Známý jako	Titan Vysvětlení Saturnovy prsteny Odstředivá síla Kolize vzorce Gamblerova zřícenina Kyvadlové hodiny Princip Huygens – Fresnel Teorie vln Huygensův motor Dvojlom Evolute Huygenianský okulár 31 stejný temperament hudební ladění Věta Huygens – Steiner
Vědecká kariéra
Pole	Přírodní filozofie Fyzika Matematika Astronomie Horologie
Instituce	Royal Society of London Francouzská akademie věd
Vlivy	Galileo Galilei René Descartes Frans van Schooten
Ovlivněno	Gottfried Wilhelm Leibniz Isaac Newton[2][3]

Část série na
Klasická mechanika
${ displaystyle { textbf {F}} = { frac {d} {dt}} (m { textbf {v}})}$ Druhý zákon pohybu
Dějiny Časová osa Učebnice
Pobočky Aplikovaný Nebeský Kontinuum Dynamika Kinematika Kinetika Statika Statistický
Základy Akcelerace Moment hybnosti Pár D'Alembertův princip Energie kinetický potenciál Platnost Referenční rámec Inerciální referenční rámec Impuls Setrvačnost  / Moment setrvačnosti Hmotnost Mechanická síla Mechanické práce Okamžik Hybnost Prostor Rychlost Čas Točivý moment Rychlost Virtuální práce
Formulace Newtonovy zákony pohybu Analytická mechanika Lagrangian mechanika Hamiltoniánská mechanika Routhian mechanika Hamiltonova-Jacobiho rovnice Appellova pohybová rovnice Koopman – von Neumannova mechanika
Klíčová témata Tlumení  (poměr ) Přemístění Pohybové rovnice Eulerovy zákony pohybu Fiktivní síla Tření Harmonický oscilátor Setrvačné  / Neerciální referenční rámec Mechanika pohybu rovinných částic Pohyb  (lineární ) Newtonův zákon univerzální gravitace Newtonovy zákony pohybu Relativní rychlost Tuhé tělo dynamika Eulerovy rovnice Jednoduchý harmonický pohyb Vibrace
Otáčení Kruhový pohyb Otočný referenční rám Dostředivá síla Odstředivá síla reaktivní Coriolisova síla Kyvadlo Tangenciální rychlost Rychlost otáčení Úhlové zrychlení  / přemístění  / frekvence  / rychlost
Vědci Kepler Galileo Huygens Newton Horrocks Halley Daniel Bernoulli Johann Bernoulli Euler d'Alembert Clairaut Lagrange Laplace Hamilton jed Cauchy Routh Liouville Appell Gibbs Koopman von Neumann
Kategorie ► Klasická mechanika

Christiaan Huygens FRS (/ˈhaɪɡ.nz/ HY-gənz,^[4] taky NÁS: /ˈhɔɪɡ.nz/ HOY-gənz,^[5][6] Holandský:[ˈKrɪstijaːn ˈɦœyɣə (n) s] (poslouchat); latinský: Hugenius; 14 dubna 1629 - 8. července 1695), také hláskoval Huyghens, byl Holanďan fyzik, matematik, astronom a vynálezce, který je všeobecně považován za jednoho z největších vědců všech dob a významnou postavu v vědecká revoluce. Ve fyzice přispěl Huygens průkopnicky optika a mechanika, zatímco jako astronom je znám především svými studiemi na prsteny Saturnu a objevení jeho měsíce Titan. Jako vynálezce vylepšil konstrukci dalekohledu vynálezem Huygenianský okulár. Jeho nejslavnějším vynálezem však byl kyvadlové hodiny v roce 1656, což byl průlom v měření času a stal se nejpřesnějším časoměřičem za téměř 300 let. Huygens byl vynikajícím matematikem, a protože byl první, kdo přenesl matematický dotaz k popisu nepozorovatelných fyzikálních jevů, byl nazýván prvním teoretický fyzik a zakladatel moderního matematická fyzika.^[7][8]

V roce 1659 Huygens jako první odvodil geometricky nyní standardní vzorce pro dostředivá síla a odstředivá síla ve své práci Odstředivka de vi. ^[9] Vzorce hrály ústřední roli v klasická mechanika. Huygens byl také první, kdo identifikoval správné zákony elastická kolize ve své práci De motu corporum ex percussione, ale jeho nálezy byly zveřejněny až v roce 1703, po jeho smrti. V oblasti optiky je nejlépe známý svými vlnová teorie světla, který navrhl v roce 1678 a popsal v roce 1690 ve svém Pojednání o světle, která je považována za první matematickou teorii světla. Jeho teorie byla původně zamítnuta ve prospěch Isaac Newton je korpuskulární teorie světla, dokud Augustin-Jean Fresnel přijal Huygensův princip v roce 1818 a ukázal, že by mohl vysvětlit přímočaré šíření a difrakční účinky světla. Dnes je tento princip znám jako Princip Huygens – Fresnel.

Huygens vynalezl kyvadlové hodiny v roce 1656, který si dal patentovat v následujícím roce. Kromě tohoto vynálezu jeho výzkum v horologie vyústil v rozsáhlou analýzu kyvadlo ve své knize z roku 1673 Horologium Oscillatorium, který je považován za jedno z nejdůležitějších děl mechaniky ze sedmnáctého století. Zatímco první část knihy obsahuje popisy návrhů hodin, většina knihy je analýzou pohybu kyvadla a teorií křivky. V roce 1655 začal Huygens brousit čočky se svým bratrem Constantijnem za účelem výroby dalekohledů pro provádění astronomického výzkumu. Navrhl 50-moc refrakční dalekohled s nimiž zjistil, že prsten Saturnu byl „tenký, plochý prsten, který se nikde nedotýkal a měl sklon k ekliptice.“ S tímto dalekohledem objevil také první ze Saturnových měsíců, Titan. Nakonec vyvinul v roce 1662 to, co se nyní nazývá Huygenianský okulár, dalekohled se dvěma čočkami, který snížil množství disperze.

Jako matematik vyvinul Huygens teorii evoluce a byl průkopníkem pravděpodobnost, napsal své první pojednání teorie pravděpodobnosti v roce 1657 oprávněn Van Rekeningh ve Spelen van Gluck. Frans van Schooten, který byl soukromým učitelem Huygensa, přeložil dílo jako De ratiociniis in ludo aleae („O uvažování v hazardních hrách“). Práce je systematickým pojednáním o pravděpodobnosti a pojednává o ní hazardní hry a zejména problém bodů. Moderní koncept pravděpodobnosti vyrostl z použití očekávaných hodnot Huygensem a Blaise Pascal (který ho povzbudil k napsání práce).

Časný život

Portrét Huygens ' otec (uprostřed) a jeho pět dětí (Christiaan vpravo). Mauritshuis, Haag.

Christiaan Huygens. Vyjmout z rytina po malování Caspar Netscher podle G. Edelinck, mezi 1684 a 1687.

Christiaan Huygens se narodil 14. dubna 1629 v Haag, do bohaté a vlivné holandské rodiny,^[10][11] druhý syn Constantijn Huygens. Christiaan byl pojmenován po svém otci z otcovy strany.^[12][13] Jeho matka byla Suzanna van Baerle. Zemřela v roce 1637, krátce po narození Huygensovy sestry.^[14] Pár měl pět dětí: Constantijn (1628), Christiaan (1629), Lodewijk (1631), Philips (1632) a Suzanna (1637).^[15]

Constantijn Huygens byl diplomatem a poradcem Dům Orange, a také básník a hudebník. Včetně jeho přátel Galileo Galilei, Marin Mersenne, a René Descartes.^[16] Huygens byl vzděláván doma, dokud mu nebylo šestnáct let. Rád si hrál s miniaturami mlýny a další stroje. Jeho otec mu dal liberální vzdělání: studoval jazyky a hudbu, historii a zeměpis, matematika, logika a rétorika, ale také taneční, oplocení a jízda na koni.^[12][15][17]

V roce 1644 měl Huygens matematického učitele Jan Jansz de Jonge Stampioen, který 15-ti letému muži přidělil náročný seznam četby současné vědy.^[18] Descartes byl ohromen jeho dovednostmi v geometrii.^[11]

Studentské roky

Jeho otec poslal Huygensa, aby studoval právo a matematiku na University of Leiden, kde studoval od května 1645 do března 1647.^[12] Frans van Schooten byl akademikem v Leidenu od roku 1646 a také soukromým učitelem Huygensa a jeho staršího bratra, který na radu Descartese nahradil Stampioena.^[19][20] Van Schooten přinesl své matematické vzdělání aktuální, zejména ho seznámil s prací Fermat na diferenciální geometrie.^[21]

Po dvou letech, od března 1647, Huygens pokračoval ve studiu na nově založeném Orange College, v Breda, kde byl jeho otec kurátor: změna nastala kvůli duelu mezi jeho bratrem Lodewijkem a jiným studentem.^[22] Constantijn Huygens byl úzce zapojen do nové vysoké školy, která trvala pouze do roku 1669; rektor byl André Rivet.^[23] Christiaan Huygens žil v domě právníka Johanna Henryka Daubera a absolvoval hodiny matematiky s anglickým lektorem John Pell. Studium ukončil v srpnu 1649.^[12] Poté působil jako diplomat na misi s Henry, vévoda z Nassau. Trvalo mu to Bentheim, pak Flensburg. Vzal se do Dánska, navštívil Kodaň a Helsingør, a doufal, že překročí Øresund navštívit Descartes v Stockholm. To nemělo být.^[24]

Přestože si jeho otec Constantijn přál, aby jeho syn Christiaan byl diplomatem, také to tak nemělo být. Z politického hlediska První období bez účastníků to začalo v roce 1650 znamenalo, že Dům Oranžů nebyl u moci, čímž se odstranil Constantijnův vliv. Dále si uvědomil, že jeho syn nemá o takovou kariéru zájem.^[25]

Včasná korespondence

Korespondence

Huygens obecně psal ve francouzštině nebo latině.^[26] Ještě jako student na univerzitě v Leidenu zahájil korespondenci s inteligencí Mersenne, který zemřel poměrně brzy nato v roce 1648.^[12] Mersenne napsal Constantijnovi o talentu svého syna na matematiku a lichotivě ho srovnával s Archimedes (3. ledna 1647). Dopisy ukazují rané zájmy Huygens v matematice. V říjnu 1646 je visutý most a ukázka, že a řetězovka není parabola.^[27] V roce 1647/8 kryjí nárok na Grégoire de Saint-Vincent na kvadratura kruhu; rektifikace elipsy; projektily a vibrační struna.^[28] Některé z obav Mersenne v té době, například cykloidní (odeslal Evangelista Torricelli pojednání o křivce), střed oscilace a gravitační konstanta, byly věci, které Huygens bral vážně až na konci 17. století.^[29] Mersenne také psal o hudební teorii. Huygens upřednostňoval zlý temperament; inovoval dovnitř 31 stejný temperament, který nebyl sám o sobě novým nápadem, ale je mu známo Francisco de Salinas, pomocí logaritmů jej dále prozkoumat a ukázat jeho blízký vztah k systému Meanone.^[30]

V roce 1654 se Huygens vrátil do domu svého otce v Haagu a mohl se plně věnovat výzkumu.^[12] Rodina měla další dům, nedaleko Hofwijck a trávil tam čas v létě. Jeho vědecký život mu nedovolil uniknout záchvatům deprese.^[31]

Plán zahrady v Hofwijcku, 1653

Následně společnost Huygens vyvinula širokou škálu korespondentů, ačkoli vyzvednutí vláken po roce 1648 bylo omezeno pětiletým Politická strana ve Francii. Při návštěvě Paříže v roce 1655 vyzval Huygens Ismael Boulliau představit se. Pak ho vzal Boulliau vidět Claude Mylon.^[32] Pařížská skupina učenců, kteří se shromáždili kolem Mersenne, držela pohromadě do padesátých let 16. století a Mylon, který převzal roli sekretáře, se od té doby potýkal s udržováním kontaktu Huygens.^[33] Přes Pierre de Carcavi Huygens odpovídal v roce 1656 s Pierre de Fermat, kterého velmi obdivoval, i když tuto stránku modlářství. Zkušenost byla hořkosladká a dokonce záhadná, protože se ukázalo, že Fermat vypadl z hlavního proudu výzkumu, a jeho přednostní tvrzení pravděpodobně v některých případech nemohla být napravena. Kromě toho Huygens do té doby hledal uplatnění matematiky, zatímco Fermatovy obavy směřovaly k čistším tématům.^[34]

Vědecký debut

Huygens často zveřejňoval své výsledky a objevy pomalu. V prvních dnech byl jeho mentor Frans van Schooten kvůli jeho reputaci opatrný.^[35]

První práce, kterou Huygens vydal, byla Theoremata de quadratura (1651) v oboru kvadratura. Zahrnoval materiál diskutovaný s Mersennem před několika lety, například klamná povaha kvadratury kruhu Grégoire de Saint-Vincent. Jeho preferované metody byly metody Archimedes a Fermat.^[21] Kvadratura byla živým tématem 50. let 16. století a prostřednictvím Mylona zasáhl Huygens do diskuse o matematice Thomas Hobbes. Trval ve snaze vysvětlit chyby, do kterých Hobbes upadl, a získal si mezinárodní pověst.^[36]

The řetězovka v rukopisu Huygens.

Huygens studoval sférické čočky z teoretického hlediska v letech 1652–3 získávání výsledků, které zůstaly nepublikované až do roku Isaac Barrow (1669). Jeho cílem bylo pochopit dalekohledy.^[37] Začal brousit své vlastní čočky v roce 1655 ve spolupráci se svým bratrem Constantijnem.^[38] Navrhl v roce 1662 to, co se nyní nazývá Huygenianský okulár, se dvěma čočkami, jako oční dalekohled.^[39][40] Objektivy byly také společným zájmem, díky kterému se Huygens mohl v 60. letech 16. století společensky setkat Baruch Spinoza, kteří je profesionálně uzemnili. Měli poněkud odlišné pohledy na vědu, Spinoza byla tím odhodlanějším karteziánem a některé jejich diskuse přežily v korespondenci.^[41] Setkal se s dílem Antoni van Leeuwenhoek, další mlýnek na čočky, v poli mikroskopie který zajímal jeho otce.^[42]

Huygens napsal první pojednání o teorie pravděpodobnosti, De ratiociniis in ludo aleae („O uvažování v hazardních hrách“, 1657).^[43] O nedávné práci v terénu mu řekl Fermat, Blaise Pascal a Girard Desargues o dva roky dříve, v Paříži.^[44] Frans van Schooten přeložil původní holandský rukopis „Van Rekeningh in Spelen van Geluck“ do latiny a publikoval jej ve svém Exercitationum mathematicarum. Zabývá se to hazardní hry, zejména problém bodů. Huygens vzal své intuitivní výzvy k konceptům „férové ​​hry“ a spravedlivé smlouvy jako intuitivní a použil je k vytvoření teorie očekávané hodnoty.^[45] V roce 1662 Sir Robert Moray poslal Huygens John Graunt je tabulka života a časem Huygens a jeho bratr Lodewijk pracovali délka života.^[46]

3. května 1661 Huygens pozoroval planetu Rtuť tranzit přes Slunce pomocí dalekohledu výrobce nástrojů Richard Reeve v Londýně, společně s astronomem Thomas Streete a Reeve.^[47] Streete poté debatovala o zveřejněném záznamu o tranzitu Hevelius, kontroverze zprostředkovaná Henry Oldenburg.^[48] Huygens předal Heveliovi rukopis Jeremiah Horrocks na tranzit Venuše, 1639, který tím byl poprvé vytištěn v roce 1662.^[49] V tomto roce Huygens, který hrál cembalo, zajímal se o hudbu a Simon Stevin teorie o tom; projevil jen velmi malé znepokojení nad zveřejněním svých teorií souzvuk z nichž některé byly po staletí ztraceny.^[50][51] The královská společnost Londýna zvolil jej Fellow v roce 1663.^[52]

Ve Francii

The Montmor Academy byla forma, kterou vzal starý kruh Mersenne po polovině 50. let 16. století.^[53] Huygens se účastnil jeho debat a podporoval svou „disidentskou“ frakci, která upřednostňovala experimentální demonstrace, aby omezila neplodnou diskusi, a postavila se proti amatérským postojům.^[54] V průběhu roku 1663 uskutečnil svoji třetí návštěvu Paříže; Akademie Montmor se zavřela a Huygens využil příležitosti prosazovat další Baconian program ve vědě. V roce 1666 se přestěhoval do Paříže a získal místo v Louis XIV je nový Francouzská akademie věd.^[55]

V Paříži měl Huygens důležitého mecenáše a korespondenta Jean-Baptiste Colbert.^[56] Jeho vztah s Akademií však nebyl vždy snadný a v roce 1670 si Huygens, vážně nemocný, vybral Francis Vernon darovat své papíry Královské společnosti v Londýně, pokud zemře.^[57] Pak Francouzsko-nizozemská válka proběhlo (1672–168). Má se za to, že anglická část (1672–164) poškodila jeho vztah s Královskou společností.^[58] Robert Hooke protože v roce 1673 postrádala Královská společnost urovnání situace.^[59]

Christiaan Huygens, úleva od Jean-Jacques Clérion, kolem roku 1670?

Denis Papin byl asistentem Huygens od roku 1671.^[60] Jedním z jejich projektů, který nepřinášel přímé ovoce, byl projekt motor střelného prachu.^[61] Papin se přestěhoval do Anglie v roce 1678 a pokračoval v práci v této oblasti.^[62] Za použití Pařížská observatoř (dokončeno v roce 1672) provedl Huygens další astronomická pozorování. V roce 1678 se představil Nicolaas Hartsoeker francouzským vědcům jako např Nicolas Malebranche a Giovanni Cassini.

Také v Paříži se Huygens setkal s mladým diplomatem Gottfried Leibniz, tam v roce 1672 na marné misi setkat Arnauld de Pomponne, francouzský ministr zahraničí. V této době Leibniz pracoval na počítací stroj a na začátku roku 1673 se přestěhoval do Londýna s diplomaty z Mainz; ale od března 1673 byl Leibniz vyučován matematikou Huygensem.^[63] Huygens ho naučil analytická geometrie; následovala rozsáhlá korespondence, ve které Huygens projevil neochotu přijmout výhody nekonečně malý počet.^[64]

Pozdější život

Huygens se vrátil zpět Haag v roce 1681 poté, co utrpěl vážnou depresivní nemoc. V roce 1684 vydal Astroscopia Compendiaria na jeho nové bezdušové anténní dalekohled. Pokusil se vrátit do Francie v roce 1685, ale zrušení nantského ediktu tento krok vyloučil. Jeho otec zemřel v roce 1687 a on zdědil Hofwijck, který mu v následujícím roce poskytl domov.^[25]

Hofwijck, domov Christiaana Huygense z roku 1688

Při své třetí návštěvě Anglie v roce 1689 se Huygens setkal Isaac Newton 12. června. Mluvili o Island spar, a následně odpovídal na odporový pohyb.^[65]

Huygens pozoroval akustický jev, nyní známý jako lemování v roce 1693.^[66] Zemřel v Haagu dne 8. července 1695 a byl pohřben v neoznačeném hrobě v Haagu Grote Kerk stejně jako jeho otec před ním.^[67]

Huygens se nikdy neoženil.^[68]

Práce v přírodní filozofii

Huygens byl mezi Descartem a Newtonem nazýván předním evropským přírodním filozofem.^[69] Držel se principů mechanická filozofie své doby. Zejména hledal vysvětlení gravitační síla tomu se vyhnulo akce na dálku.^[70]

Společné s Robert Boyle a Jacques Rohault „Huygens se držel toho, čemu se říká explicitněji„ experimentálně orientovaná korpuskulárně-mechanická “přírodní filozofie. V analýze Vědecká revoluce toto se jeví jako pozice hlavního proudu, přinejmenším od založení Královské společnosti po vznik Newtona, a někdy bylo označováno jako „baconianské“, aniž by indukční nebo ztotožnění se s názory na Francis Bacon jednoduchým způsobem.^[71] Po své první návštěvě Anglie v roce 1661, kdy se zúčastnil zasedání Skupina Gresham College v dubnu a dozvěděl se přímo o Boyleově vzduchová pumpa experimenty, Huygens strávil čas na konci roku 1661 a počátkem roku 1662 replikací díla. Ukázalo se to jako dlouhý proces, který vynesl na povrch experimentální problém („anomální suspenze“) a teoretický problém horor vakuum a skončila v červenci 1663, když se Huygens stal členem Královské společnosti. Bylo řečeno, že Huygens nakonec přijal Boyleův pohled na prázdno, proti jeho karteziánskému popření;^[72] a také (v Leviathan a vzduchové čerpadlo ) že replikace výsledků nepořádně se odtáhl.^[73]

Newtonův vliv na John Locke zprostředkoval Huygens, který Locka ujistil, že Newtonova matematika je zdravá, což vedlo k Lockeovu přijetí „korpuskulárně-mechanické“ fyziky.^[74]

Zákony pohybu, nárazu a gravitace

Obecným přístupem mechanických filozofů bylo postulovat teorie druhu, který se nyní nazývá „kontaktní akce“. Huygens tuto metodu přijal, ale ne bez toho, aby viděl její obtíže a neúspěchy.^[75] Leibniz, jeho student v Paříži, tuto teorii opustil.^[76] Vidění vesmíru tímto způsobem učinilo teorii srážek ústředním bodem fyziky. Požadavky mechanické filozofie byly z pohledu Huygense přísné. Hmota v pohybu tvořila vesmír a pouze vysvětlení v těchto pojmech mohla být skutečně srozumitelná. Zatímco on byl ovlivněn Kartézský přístup, byl méně doktrinář.^[77] Studoval elastické srážky v 1650s, ale zpoždění publikace o více než deset let.^[21]

Vyobrazení od Huygens, Oeuvres Complètes: vodácká metafora podtrhuje způsob uvažování relativní pohyb, a tak zjednodušit teorii srážkových těles

Huygens to dospěl docela brzy Descartovy zákony protože elastická srážka dvou těles musí být špatná a on formuloval správné zákony.^[78] Důležitým krokem bylo jeho uznání Galileova invariance problémů.^[79] Jeho názory pak trvalo mnoho let, než se začalo šířit. Osobně je předal William Brouncker a Christopher Wren v Londýně roku 1661.^[80] Co napsal Spinoza Henry Oldenburg o nich, v roce 1666, což bylo během Druhá anglo-nizozemská válka, byl střežen.^[81] Huygens je vlastně vypracoval v rukopisu De motu corporum ex percussione v období 1652–6. Válka skončila v roce 1667 a Huygens oznámil své výsledky Královské společnosti v roce 1668. Publikoval je v Journal des sçavans v roce 1669.^[21]

Huygens uvedl, co je nyní známé jako druhé z Newtonovy zákony pohybu v kvadratické formě.^[82] V roce 1659 odvodil nyní standardní vzorec pro dostředivá síla, působící na objekt popisující a kruhový pohyb, například řetězcem, ke kterému je připojen. V moderní notaci:

${ displaystyle F_ {c} = { frac {m v ^ {2}} {r}}}$

s m the Hmotnost objektu, proti the rychlost a r the poloměr. Zveřejnění obecného vzorce pro tuto sílu v roce 1673 bylo významným krokem při studiu oběžných drah v astronomii. Umožnil přechod z Keplerův třetí zákon planetárního pohybu, do zákon inverzního čtverce gravitace.^[83] Interpretace Newtonova díla o gravitaci Huygensem se však lišila od interpretace Newtonovců jako např Roger Cotes; netrval na tom a priori Descartův postoj, ale nepřijal by ani aspekty gravitačních přitažlivosti, které nelze v zásadě přičíst kontaktu částic.^[84]

Přístup používaný Huygensem také postrádal některé ústřední pojmy matematická fyzika, které se neztratily na ostatních. Jeho práce na kyvadlech se velmi přiblížila teorii jednoduchý harmonický pohyb; ale toto téma bylo poprvé plně pokryto Newtonem v jeho knize II Principia Mathematica (1687).^[85] V roce 1678 Leibniz vybral z Huygensovy práce na srážkách myšlenku zákon o ochraně přírody které Huygens nechal implicitně.^[86]

Optika

Huygens je připomínán zejména pro své mávat teorie světla, kterou poprvé sdělil v roce 1678 Pařížské akademii věd. To bylo vydáno v roce 1690 v jeho Traité de la lumière^[87] (Pojednání o světle^[88]), čímž se stala první matematickou teorií světla. Odkazuje na Ignace-Gaston Pardies, jehož rukopis o optice mu pomohl v jeho vlnové teorii.^[89]

Huygens předpokládá, že rychlost světla je konečný, jak ukázal experiment Ole Christensen Roemer v roce 1679, ale u kterého se předpokládá, že Huygens již věřil.^[90] Výzvou pro vlnovou teorii světla v té době bylo vysvětlit geometrická optika, jako většina fyzikální optika jevy (např difrakce ) nebyly pozorovány ani oceněny jako problémy. Nasměruje světlo vlnová čela se společným pojmem světelných paprsků zobrazujících šíření normální k těmto vlnovým frontám. Šíření vlnových front je poté vysvětleno jako výsledek sférické vlny jsou emitovány v každém bodě podél čela vlny ( Princip Huygens – Fresnel ).^[91] Vyžadovalo to všudypřítomnost éter, s přenosem přes dokonale elastické částice, revize pohledu na Descartes. Povaha světla byla tedy a podélná vlna.^[90]

Huygens experimentoval v roce 1672 s dvojitým lomem (dvojlom ) v islandském nosníku (kalcit ), fenomén objevený v roce 1669 uživatelem Rasmus Bartholin. Zpočátku nedokázal objasnit, co našel.^[40] Později to vysvětlil^[88] s jeho vlnovou teorií a konceptem evoluce. Také rozvíjel nápady na žíravost.^[92] Newton ve svém Opticks 1704 místo toho navrhováno a korpuskulární teorie světla. Teorie Huygens nebyla široce přijímána, jednou silnou námitkou je, že podélné vlny mají pouze jednu polarizace což nemůže vysvětlit pozorovaný dvojlom. Nicméně 1801 interferenční experimenty z Thomas Young a François Arago 1819 detekce Poissonovo místo nelze vysvětlit žádnou teorií částic, oživením myšlenek Huygensových a vlnových modelů. V roce 1821 Fresnel byl schopen vysvětlit dvojlom v důsledku toho, že světlo není podélné (jak se předpokládalo), ale ve skutečnosti příčná vlna.^[93] Takto pojmenovaný Princip Huygens – Fresnel byl základem pro postup o fyzikální optika, vysvětlující všechny aspekty šíření světla. Bylo to jen pochopení podrobné interakce světla s atomy to očekávalo kvantová mechanika a objev foton.

Společnost Huygens zkoumala použití čoček v projektorech. On je připočítán jako vynálezce kouzelná lucerna, popsaný v korespondenci 1659.^[94] Existují i ​​další, kterým bylo takové lucernové zařízení přiděleno, například Giambattista della Porta, a Cornelis Drebbel: jde o použití objektivu pro lepší projekci. Athanasius Kircher byl za to také připsán.^[95]

Horologie

Horologium oscillatorium sive de motu pendulorum, 1673

Huygens vyvinul oscilační mechanismy měření času, které se od té doby používají v mechanice hodinky a hodiny, vyrovnávací pružina a kyvadlo, což vede k velkému zvýšení přesnosti měření času. V roce 1656, inspirovaný dřívějším výzkumem kyvadla podle Galileo Galilei, vynalezl kyvadlové hodiny, což byl průlom v měření času a stal se nejpřesnějším časoměřičem pro příštích 275 let až do 30. let.^[96] Huygens objednal konstrukci svých hodinových návrhů na Salomon Coster v Haagu, který postavil hodiny. Kyvadlové hodiny byly mnohem přesnější než ty stávající okraj a foliot hodiny a byl okamžitě populární a rychle se rozšířil po celé Evropě. Huygens však svým vynálezem moc peněz nevydělal. Pierre Séguier odmítl mu francouzská práva, Simon Douw z Rotterdam zkopíroval design v roce 1658 a Ahasuerus Fromanteel také v Londýně.^[97] Nejstarší známé kyvadlové hodiny ve stylu Huygens jsou datovány rokem 1657 a lze je vidět na Muzeum Boerhaave v Leidene.^{[98][99][100][101]}

Huygensovou motivací pro vynález kyvadlových hodin bylo vytvořit přesné námořní chronometr které by mohly být použity k nalezení zeměpisná délka podle nebeská navigace během námořní plavby. Hodiny se však ukázaly jako námořní časoměřič neúspěšné, protože kývavý pohyb lodi narušil pohyb kyvadla. V roce 1660 se Lodewijk Huygens pokusil o plavbu do Španělska a oznámil, že hodiny jsou kvůli nepřízni počasí zbytečné. Alexander Bruce v roce 1662 se dostal do pole a Huygens povolal sira Roberta Moraya a Královskou společnost, aby zprostředkovali a zachovali některá z jeho práv.^[102] Zkoušky pokračovaly až do 60. let 16. století, nejlepší zprávy pocházely od kapitána Royal Navy Robert Holmes působící proti nizozemským majetkům v roce 1664.^[103] Lisa Jardine^[104] - pochybnosti o tom, že Holmes přesně uvedl výsledky soudu, a - Samuel Pepys v té době vyjádřil své pochybnosti: Řekl pán [tj. kapitán Holmesovy lodi] potvrdil, že vulgární zúčtování se ukázalo tak blízké jako u hodinek, které [hodiny], dodal, lišil se od sebe nerovnoměrně, někdy dozadu, někdy dopředu, na 4, 6, 7, 3, 5 minut; stejně jako to, že byly opraveny obvyklým účtem. Jeden pro Francouzskou akademii na expedici do Cayenne skončil špatně. Jean Richer navrhovaná oprava pro postava Země. V době, kdy Holandská východoindická společnost expedice z roku 1686 na Mys Dobré naděje, Huygens byl schopen dodat korekci zpětně.^[105]

Kyvadla

Pružinové kyvadlové hodiny, navržené Huygensem, vyrobené výrobcem nástrojů Salomon Coster (1657),^[106] a kopii Horologium Oscillatorium.^[107] Muzeum Boerhaave, Leidene

V roce 1673 publikoval Huygens Horologium Oscillatorium sive de motu pendulorum, jeho hlavní dílo kyvadla a horologie. Bylo pozorováno uživatelem Mersenne a další, že kyvadla nejsou úplně izochronní: jejich období závisí na jejich šířce švihu, přičemž široké švihy trvají o něco déle než švihy úzké.^[108][109]

Huygens analyzoval tento problém tím, že našel křivku dolů, po které bude hmota klouzat pod vlivem gravitace ve stejnou dobu, bez ohledu na její počáteční bod; takzvaný tautochronový problém. Geometrickými metodami, které se používaly v rané fázi počet, ukázal, že je to spíše cykloid než kruhový oblouk bobu kyvadla, a proto tato kyvadla nejsou izochronní. Vyřešil také problém, který představuje Mersenne: jak vypočítat periodu kyvadla vyrobeného z libovolně tvarovaného výkyvného tuhého tělesa. To zahrnovalo objevení střed oscilace a jeho vzájemný vztah s otočným bodem. Ve stejné práci analyzoval kónické kyvadlo, skládající se z závaží na šňůře pohybující se v kruhu, s využitím konceptu odstředivé síly.

Detail obrázku od Horologium Oscillatorium (1658), autor Huygens

Huygensovy hodiny, Rijksmuseum, Amsterdam

Huygens byl první, kdo odvodil vzorec pro doba ideálního matematického kyvadla (s nehmotnou tyčí nebo šňůrou a délkou mnohem delší než jeho houpačka), v moderní notaci:

${ displaystyle T = 2 pi { sqrt { frac {l} {g}}}}$

s T období, l délku kyvadla a G the gravitační zrychlení. Svou studií doby oscilace složených kyvadel Huygens zásadním způsobem přispěl k rozvoji konceptu moment setrvačnosti.^[82]

Huygens také pozoroval spojené kmity: dva jeho kyvadlové hodiny namontované vedle sebe na stejné podpoře se často synchronizovaly a houpaly se v opačných směrech. Ohlásil výsledky dopisem Královské společnosti a je označován jako „zvláštní druh soucitu „v zápisu Společnosti.^[110][111] Tento koncept je nyní známý jako strhávání.

Experimentální nastavení Huygensovy synchronizace dvou hodin

Vyvažovací pružinové hodinky

Společnost Huygens vyvinula a vyrovnávací pružina sledovat ve stejném období jako, i když nezávisle na, Robert Hooke. Spory o prioritu přetrvávaly po staletí. Hodinky Huygens používaly spirálovou vyvažovací pružinu; ale tuto formu pružiny použil zpočátku jen proto, že rovnováha v jeho prvních hodinkách se otáčela o více než jeden a půl otáčky. Později použil spirálové pružiny ve více konvenčních hodinkách, které pro něj vyrobil Thuret v Paříži kolem roku 1675.

Huygensovo vysvětlení aspektů Saturnu, Systema Saturnium, 1659.

Takové pružiny byly nezbytné u moderních hodinek s oddělenými únik páky protože je lze upravit izochronismus. Hodinky v době Huygensa a Hookea však používaly velmi neoddělitelné únik krajnice. Zasahovalo do izochronních vlastností jakékoli formy vyrovnávací pružiny, spirály nebo jinak.

V únoru 2006 dlouho ztracená kopie Hookeových ručně psaných poznámek z několika desetiletí roku královská společnost setkání byla objevena ve skříni v Hampshire, Anglie. Zdá se, že kontroverze o prioritě rovnovážného jara je na základě důkazů obsažených v těchto poznámkách urovnána ve prospěch Hookova tvrzení.^[112][113]

V roce 1675 patentoval Huygens a kapesní hodinky. Hodinky vyrobené v Paříži od c. 1675 a podle plánu Huygens jsou pozoruhodné pro chybějící a fusee pro vyrovnání točivého momentu hlavní pružiny. Z toho vyplývá, že Huygens si myslel, že jeho spirálová pružina by izochronizovala rovnováhu, stejně jako si myslel, že cykloidně tvarované závěsné obrubníky na jeho hodinách by izochronizovaly kyvadlo.

Astronomie

Huygensův dalekohled bez tubusu. Obrázek z jeho 1684 Astroscopia Compendiaria tubi optici molimine liberata (složené dalekohledy bez tubusu)

Saturnovy prsteny a Titan

V roce 1655 to navrhl Huygens Saturn byl obklopen pevným prstenem, „tenkým, plochým prstencem, který se nikde nedotýkal a byl nakloněn k ekliptice.“ Použití 50 síly refrakční dalekohled že sám navrhl, objevil Huygens také první ze Saturnových měsíců, Titan.^[114] Ve stejném roce pozoroval a načrtl Mlhovina v Orionu. Jeho kresba, první známá z mlhoviny v Orionu, byla publikována v roce Systema Saturnium v roce 1659. Pomocí svého moderního dalekohledu se mu podařilo rozdělit mlhovinu na různé hvězdy. Světlejší interiér nyní nese název Huygenianská oblast na jeho počest.^[115] Objevil také několik mezihvězdné mlhoviny a nějaký dvojité hvězdy.

Mars a Syrtis Major

V roce 1659 Huygens jako první pozoroval povrchový útvar na jiné planetě, Syrtis Major, na vulkanické pláni Mars. Opakovaným pozorováním pohybu této funkce v průběhu několika dní odhadl délku dne na Marsu, což udělal docela přesně na 24 1/2 hodiny. Toto číslo je jen pár minut od skutečné délky marťanského dne 24 hodin, 37 minut.^[116]

Cosmotheoros

Krátce před svou smrtí v roce 1695 Huygens dokončil Cosmotheoros. Na jeho pokyn měl být publikován až posmrtně jeho bratrem, což Constantijn udělal v roce 1698.^[117] V něm spekuloval o existenci mimozemský život, na jiných planetách, o kterých si myslel, že jsou podobné těm na Zemi. Takové spekulace nebyly v té době neobvyklé, odůvodněné Kopernikanismus nebo princip plnosti. Ale Huygens zašel do větších podrobností,^[118] i když bez výhody pochopení Newtonových gravitačních zákonů nebo skutečnosti, že atmosféry na jiných planetách jsou složeny z různých plynů.^[119] Práce byla přeložena do angličtiny v roce vydání a oprávněna Objeví se nebeský svět, bylo považováno za součást fantazijní tradice Francis Godwin, John Wilkins, a Cyrano de Bergerac a zásadně utopista; a také dluží ve své koncepci planeta na kosmografie ve smyslu Peter Heylin.^[120][121]

Huygens napsal, že dostupnost vody v kapalné formě je nezbytná pro život a že vlastnosti vody se musí u jednotlivých planet lišit, aby vyhovovaly teplotnímu rozsahu. Pozorování tmavých a jasných skvrn na povrchu Marsu a Jupitera vzal jako důkaz vody a ledu na těchto planetách.^[122] Tvrdil, že mimozemský život Bible ani nepotvrzuje, ani nepopírá, a zpochybnil, proč by Bůh stvořil ostatní planety, pokud by nesloužily většímu účelu, než jaký má být obdivován ze Země. Huygens předpokládal, že velká vzdálenost mezi planetami znamená, že Bůh nezamýšlel, aby bytosti na jedné věděly o bytostech na ostatních, a nepředvídal, o kolik by lidé postoupili ve vědeckých poznatcích.^[123]

V této knize také Huygens publikoval svoji metodu odhadu hvězdné vzdálenosti. Na obrazovce obrácené ke Slunci vytvořil řadu menších děr, dokud neodhadl, že světlo má stejnou intenzitu jako světlo hvězdy Sírius. Poté vypočítal, že úhel této díry byl ${ displaystyle 1/27,664}$průměr Slunce, a tak to bylo asi 30 000krát tak daleko, za (nesprávného) předpokladu, že Sirius je stejně zářivý jako Slunce. Předmět fotometrie zůstal v plenkách až do doby Pierre Bouguer a Johann Heinrich Lambert.^[124]

Portréty

Během svého života

• 1639 - jeho otec Constantijn Huygens uprostřed svých pěti dětí Adriaen Hanneman, malování medailony, Mauritshuis, Haag^[125]
• 1671 - Portrét od Caspar Netscher, Muzeum Boerhaave, Leidene, půjčka od Haags Historisch Museum^[125]
• ~ 1675 - Možné zobrazení Huygens na l 'francouzština: Établissement de l'Académie des Sciences et fondation de l'observatoire, 1666 podle Henri Testelin. Colbert představuje členy nově založené Académie des Sciences králi Louis XIV Francie. Musée National du Château et des Trianons de Versailles, Versailles^[126]
• 1679 – Medaillon portrét v úleva od francouzského sochaře Jean-Jacques Clérion^[125]
• 1686 - Portrét v pastelových barvách Bernard Vaillant, Muzeum Hofwijck, Voorburg^[125]
• mezi 1684 a 1687 - gravírování G. Edelinck po malování Caspar Netscher^[125]
• 1688 - Portrét od Pierre Bourguignon (malíř), Nizozemská královská akademie umění a věd, Amsterdam^[125]

Sochy

• 

  Rotterdam

• 

  Delft

• 

  Leidene

• 

  Haarlem

• 

  Voorburg

Pojmenoval Huygens

Věda

• The Huygens sonda: Přistávací modul pro saturnský měsíc Titan, součást Cassini – Huygens mise na Saturn
• Asteroid 2801 Huygens
• A kráter na Marsu
• Mons Huygens hora na Měsíci
• Software Huygens, a mikroskopické zpracování obrazu balík.
• Dva prvky okulár jím navržený. Počáteční krok ve vývoji achromatická čočka, protože některé opravuje chromatická aberace.
• The Princip Huygens – Fresnel, jednoduchý model k porozumění poruchám v šíření vln.
• Huygens vlnky, základní matematický základ pro skalární difrakce teorie

jiný

• Medisch- Natuurphilosophisch en Veterinair- Tandheelkundig Gezelschap „Christiaan Huygens“, vědecká diskusní skupina
• Huygens Lyceum, Střední škola se sídlem v Eindhoven, Holandsko.
• The Christiaan Huygens, loď z Nederland Line.
• Stipendijní program Huygens pro mezinárodní studenti a Holandští studenti
• W.I.S.V. Christiaan Huygens: Nizozemský studijní spolek pro studium matematiky a informatiky na VŠE Technologická univerzita v Delftu
• Huygensova laboratoř: Domov katedry fyziky na univerzitě v Leidenu v Nizozemsku
• Huygens Superpočítač: Národní superpočítačové zařízení v Nizozemsku, umístěné na SARA v Amsterdamu
• Budova Huygens v Noordwijku v Nizozemsku, první budova v parku Space Business naproti Estecu (ESA)
• Budova Huygens u Radboud University Nijmegen, Nizozemí. Jedna z hlavních budov vědeckého oddělení na univerzitě v Nijmegenu.
• Christiaan Huygensplein, náměstí v Amsterdamu

Funguje

Možné vyobrazení Huygens vpravo od středu, detail z L'établissement de l'Académie des Sciences et fondation de l'observatoire, 1666 podle Henri Testelin. Colbert představuje členy nově založené Académie des Sciences králi Louis XIV Francie, kolem roku 1675.

• 1649 – Deiis quae kapalný supernatant (O částech nad vodou, nepublikováno)^[127]
• 1651 – Cyclometriae^[128]:102
• 1651 – Theoremata de quadratura hyperboles, ellipsis et circuli, v Oeuvres Complètes, Tome XI, odkaz od Internetový archiv.
• 1654 – De circuli magnitudin inventa
• 1656 – De Saturni Luna observatio nova (O novém pozorování měsíc z Saturn - objev Titanu)^[129]
• 1656 – De motu corporum ex percussione, publikoval pouze v roce 1703^[130]
• 1657 – De ratiociniis in ludo aleae = dodávka opakování ve spelen van geluck (přeloženo Frans van Schooten )
• 1659 – Systema saturnium (na planetě Saturn)
• 1659 – Odstředivka de vi (Týkající se odstředivá síla ), publikovaný v roce 1703
• 1673 – Horologium oscillatorium sive de motu pendularium (teorie a konstrukce kyvadlových hodin, věnovaná Louis XIV Francie ) – Pohled na Digitální knihovna HathiTrust
• 1684 – Astroscopia Compendiaria tubi optici molimine liberata (složené dalekohledy bez tubusu)
• 1685 – Memoriën aengaende het slijpen van glasen tot verrekijckers (Jak brousit dalekohledy)
• 1686 – Starý holandský: Kort onderwijs aengaende het gebruijck der horologiën tot het vinden der lenghten van Oost en West (Jak používat hodiny k založení zeměpisná délka )^[131]
• 1690 – Traité de la lumière (přeložil Silvanus P. Thompson)
• 1690 – Diskurze de la příčina de la pesanteur (Pojednání o gravitaci, od roku 1669?)
• 1691 – Lettre touchant le cycle harmonique (Rotterdam, týkající se 31tónový systém )
• 1698 – Cosmotheoros (sluneční soustava, kosmologie, život ve vesmíru)
• 1703 – Opuscula posthuma počítaje v to
  • De motu corporum ex percussione (Co se týče pohybů kolizních těles - obsahuje první správné zákony pro kolizi z roku 1656).
  • Descriptio automati planetarii (popis a design a planetárium )
• 1724 – Novus cyclus harmonicus (Leiden, po Huygensově smrti)
• 1728 – Christiani Hugenii Zuilichemii, dum viveret Zelhemii toparchae, opuscula posthuma ... (pub. 1728) Alternativní název: Opera reliqua, týkající se optiky a fyziky^[132]
• 1888–1950 – Huygens, Christiaan. Oeuvres complètes. Haag Kompletní práce, redaktoři D. Bierens de Haan (tome = deel 1–5), J. Bosscha (6–10), D.J. Korteweg (11–15), A.A. Nijland (15), J.A. Vollgraf (16–22).

Tome I: Korespondence 1638–1656 (1888).

Tome II: Korespondence 1657–1659 (1889).

Tome III: Korespondence 1660–1661 (1890).

Tom IV: Korespondence 1662–1663 (1891).

Tome V: Korespondence 1664–1665 (1893).

Tom VI: Korespondence 1666–1669 (1895).

Tom VII: Korespondence 1670–1675 (1897).

Tom VIII: Korespondence 1676–1684 (1899).

Tom IX: Korespondence 1685–1690 (1901).

Tome X: Korespondence 1691–1695 (1905).

Tome XI: Travaux mathématiques 1645–1651 (1908).

Tome XII: Travaux mathématiques pures 1652–1656 (1910).

Tome XIII, Fasc. I: Dioptrique 1653, 1666 (1916).

Tome XIII, Fasc. II: Dioptrique 1685–1692 (1916).

Tome XIV: Calcul des probabilités. Travaux de mathématiques pures 1655–1666 (1920).

Tome XV: Observations astronomiques. Système de Saturne. Travaux astronomiques 1658–1666 (1925).

Tome XVI: Mécanique jusqu’à 1666. Percussion. Question de l'existence et de la perceptibilité du mouvement absolu. Force centrifuge (1929).

Tome XVII: L’horloge à pendule de 1651 à 1666. Travaux divers de physique, de mécanique et de technique de 1650 à 1666. Traité des couronnes et des parhélies (1662 ou 1663) (1932).

Tome XVIII: L'horloge à pendule ou à balancier de 1666 à 1695. Anecdota (1934).

Tome XIX: Mécanique théorique et physique de 1666 à 1695. Huygens à l'Académie royale des sciences (1937).

Tome XX: Musique et mathématique. Hudba. Mathématiques de 1666 à 1695 (1940).

Tome XXI: Cosmologie (1944).

Tome XXII: Supplément à la correspondance. Varia. Biographie de Chr. Huygens. Catalogue de la vente des livres de Chr. Huygens (1950).

Viz také

• Historie spalovacího motoru
• Seznam největších optických dalekohledů v historii
• Fokker Organ
• Sekundové kyvadlo

Poznámky

Reference

• Bell, A. E. (1947). Christian Huygens and the Development of Science in the Seventeenth Century. Edward Arnold & Co, London.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Daniel Garber (2003). The Cambridge History of Seventeenth-century Philosophy (2 vols.). Cambridge University Press. ISBN  978-0-521-53720-9. Citováno 11. května 2013.
• Alan E. Shapiro (1973) Kinematic Optics: A Study of the Wave Theory of Light in the Seventeenth Century, Archiv pro historii přesných věd 11(2/3): 134–266 via Jstor
• Wiep van Bunge et al. (redaktoři), Slovník holandských filozofů sedmnáctého a osmnáctého století (2003), Thoemmes Press (two volumes), article Huygens, Christiaan, p. 468–77.

Další čtení

• Andriesse, C.D., 2005, Huygens: The Man Behind the Principle. Foreword by Sally Miedema. Cambridge University Press.
• Boyer, C.B. (1968) Dějiny matematiky, New York.
• Dijksterhuis, E. J. (1961) The Mechanization of the World Picture: Pythagoras to Newton
• Hooijmaijers, H. (2005) Telling time – Devices for time measurement in Museum Boerhaave – A Descriptive Catalogue, Leiden, Museum Boerhaave.
• Struik, D.J. (1948) A Concise History of Mathematics
• Van den Ende, H. et al. (2004) Huygens's Legacy, The golden age of the pendulum clock, Fromanteel Ltd, Castle Town, Isle of Man.
• Yoder, J G. (2005) "Book on the pendulum clock" in Ivor Grattan-Guinness, vyd., Mezník spisy v západní matematice. Elsevier: 33–45.
• Christiaan Huygens (1629–1695) : Library of Congress Citations. Retrieved 30 March 2005.

externí odkazy

Primary sources, translations

• Works by Christiaan Huygens na Projekt Gutenberg:
  • C. Huygens (translated by Silvanus P. Thompson, 1912), Pojednání o světle; Errata.
• Works by or about Christiaan Huygens na Internetový archiv
• Works by Christiaan Huygens na LibriVox (public domain audioknihy)
• Correspondence of Christiaan Huygens at Early Modern Letters Online
• De Ratiociniis in Ludo Aleae or The Value of all Chances in Games of Fortune, 1657 Christiaan Huygens' book on probability theory. An English translation published in 1714. Text pdf file.
• Horologium oscillatorium (German translation, pub. 1913) or Horologium oscillatorium (English translation by Ian Bruce) on the pendulum clock
• ΚΟΣΜΟΘΕΩΡΟΣ (Cosmotheoros). (English translation of Latin, pub. 1698; subtitled The celestial worlds discover'd: or, Conjectures concerning the inhabitants, plants and productions of the worlds in the planets.)
• C. Huygens (translated by Silvanus P. Thompson), Traité de la lumière nebo Treatise on light, London: Macmillan, 1912, archive.org/details/treatiseonlight031310mbp; New York: Dover, 1962; Project Gutenberg, 2005, gutenberg.org/ebooks/14725; Errata
• Systema Saturnium 1659 text a digital edition of Smithsonian Libraries
• On Centrifugal Force (1703)
• Huygens' work at WorldCat
• The Correspondence of Christiaan Huygens v EMLO
• Christiaan Huygens biography and achievements
• Portraits of Christiaan Huygens
• Huygens's books, in digital facsimile from the Knihovna Lindy Hall:
  • (1659) Systema Saturnium (Latinský)
  • (1684) Astroscopia compendiaria (Latinský)
  • (1690) Traité de la lumiére (Francouzština)
  • (1698) ΚΟΣΜΟΘΕΩΡΟΣ, sive De terris cœlestibus (Latinský)

Muzea

• Huygensmuseum Hofwijck in Voorburg, Netherlands, where Huygens lived and worked.
• Huygens Clocks exhibition from the Science Museum, London
• Online výstava on Huygens in Univerzitní knihovna v Leidenu (v holandštině)

jiný

• O'Connor, John J.; Robertson, Edmund F., „Christiaan Huygens“, MacTutor Historie archivu matematiky, University of St Andrews.
• Huygens a hudební teorie Huygens – Fokker Foundation —Na Huygensově 31 stejný temperament a jak to bylo použito
• Christiaan Huygens na bankovce 25 nizozemských guldenů z 50. let.
• Christiaan Huygens na Matematický genealogický projekt
• Jak vyslovit "Huygens"