Skotská gaelština fonologie a pravopis - Scottish Gaelic phonology and orthography - Wikipedia

„Galská fonologie“ přeadresuje tady. Fonologii irštiny viz Irská fonologie. Fonologii manského jazyka viz Manská fonologie.
Pomoc s přepisy IPA skotské gaelštiny pro články na Wikipedii viz Nápověda: IPA / Scottish Gaelic.
Distribuce gaelských reproduktorů v roce 2011

Tady není žádný standardní odrůda z Skotská gaelština; ačkoli níže uvedená prohlášení se týkají všech nebo většiny dialektů, severozápadní dialekty (Vnější Hebridy, Skye a Severozápadní vysočina ) jsou diskutovány více než ostatní, protože představují většinu řečníků.

gaelština fonologie se vyznačuje:

Vzhledem k geografické koncentraci gaelských mluvčích podél západního pobřeží s četnými ostrovy mají gaelští dialektologové tendenci připisovat každému ostrovu svůj vlastní dialekt. Na pevnině dosud nebyly stanoveny jasné hranice dialektu, ale hlavní oblasti se obecně považují za Argyllshire, Perthshire, Moidart /Ardnamurchan, Wester Ross a Sutherland.

Historie oboru

Popisy jazyka se do značné míry zaměřily na fonologii. velština přírodovědec Edward Lhuyd zveřejnil nejdříve hlavní práci o skotské galštině po shromáždění údajů v Skotská vysočina mezi 1699 a 1700, zejména údaje o Argyll Gaelština a nyní zastaralé dialekty severovýchodu Inverness-hrabství.[1]

Po značné mezeře došlo od poloviny do konce dvacátého století k velkému přívalu dialektových studií, zejména skandinávský vědci, kteří se opět zaměřují převážně na fonologii:

  • 1938 Nils Holmer Studie o argyllshire gaelštině publikoval Univerzita v Uppsale
  • 1937 Carl Borgstrøm The Dialect of Barra publikoval Norsk Tidskrift pro Sprogvidenskap
  • 1940 Carl Borgstrøm Dialekty Vnější Hebridy publikoval Norsk Tidskrift pro Sprogvidenskap
  • 1941 Carl Borgstrøm Dialekty Skye a Ross-hrabství publikoval Norwegian University Press
  • 1956 Magne Oftedal Gaelština Leurbost, Isle of Lewis publikoval Norsk Tidskrift pro Sprogvidenskap
  • 1957 Nils Holmer Gaelština Kintyre publikoval Dublinský institut pro pokročilá studia
  • 1962 Nils Holmer Gaelština z Arranu publikoval Dublinský institut pro pokročilá studia
  • 1966 Gordon MacGillFhinnein Gàidhlig Uibhist a Deas („South Uist Gaelic“) publikovaný Dublinským institutem pro pokročilá studia
  • 1973 Elmar Ternes Fonemická analýza skotské gaelštiny (zaměřuje se na Applecross Gaelština) publikoval Helmut Buske Verlag
  • 1978 Nancy Dorian East Sutherland gaelština publikoval Dublinský institut pro pokročilá studia
  • 1989 Máirtín Ó Murchú East Perthshire gaelština publikoval Dublinský institut pro pokročilá studia

V období mezi lety 1950 a 1963 byla prováděna terénní práce, která dokumentovala všechny zbývající galské dialekty, které vyvrcholily vydáním pětidílného Přehled gaelských dialektů Skotska Dublinský institut pro pokročilá studia v roce 1997. Průzkum shromáždil údaje od informátorů až na jih Arran, Cowal, Brig o'Turku, z východu do Blairgowrie, Braemar a Grantown-on-Spey, severovýchod až Dunbeath a Portskerra a všechny oblasti západně od těchto oblastí, včetně St Kilda.

Samohlásky

Následuje graf monofongových samohláskových fonémů, které se objevují ve skotské gaelštině:[2]

Fonémy samohlásek skotské gaelštiny[3]
PředníCentrálníZadní
nezaokrouhlenýzaoblený
Zavřítiɯu
Téměř zavřítɪ
ZblízkaEəɤÓ
Open-midɛɔ
OtevřenoA

Všechny fonémy samohlásek kromě / ɪ / a / ə / může být jak dlouhý (reprezentovaný ⟨ː⟩), tak krátký. Všimněte si, že fonologicky, /A/ chová se jako přední nebo zadní samohláska v závislosti na zeměpisné oblasti a délce samohlásky.

Dvojhlásky

Počet dvojhlásek ve skotské gaelštině závisí do určité míry na daném dialektu, ale nejčastěji je popsáno 9 nebo 10: / ei, ɤi, ai, ui, iə, uə, ɛu, ɔu, au, ia /.[4]

Pravopis

Samohlásky jsou psány následovně:

Tabulka samohlásek s výslovností v IPA
PravopisVýslovnostEkvivalenty skotské angličtiny [SSE]Jako v
a, á[A], [A]kočkabata, ás
à, a[A]otec / klidbàta, barr
E[ɛ], [E]dostatle, teth
è, é[ɛː], [E]opatrný, pozdě / panígnè, dé
i[i], [iː]plechovka, sladkáhřích, i
ì, i[iː]Evil, strojmín, binn
Ó[ɔ], [Ó]horníPoca, bažina
ò, o, ó[ɔː], [Ó]čelist, člun / jítpòcaid, corr, mór
u[u]hovadoTur
U u[uː]uvařenýtùr, cum

Uvedené anglické ekvivalenty jsou přibližné a nejvíce odkazují na skotská výslovnost standardní angličtiny. Samohláska [A] v angličtině otec je zpět [ɑː] v jižní angličtině. The ⟩a⟩ v angličtině pozdě ve skotské angličtině je čistá samohláska [E] spíše než obecnější dvojhláska [eɪ]. Totéž platí pro ⟨o⟩ v angličtině loď, [Ó] ve skotské angličtině, místo dvojhlásky [əʊ].

Digrafy a trigrafy

Jazyk používá mnoho kombinací samohlásek, které lze rozdělit do dvou typů, v závislosti na stavu jedné nebo více psaných samohlásek v kombinacích.

Kategorie 1: samohláska plus klouzavé samohlásky. V této kategorii jsou samohlásky v digrafech / trigrafech, které jsou vedle sousední souhlásky, pro všechny záměry a účely součástí souhlásky, ukazující široký nebo štíhlý stav souhlásky.

PravopisVýslovnostJako v
ai[A]~[ɛ]; (nepřízvučné slabiky) [ɛ]~[ə]~[i]
předchází široká souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		(zdůrazněná slabika) caileag, ainm [ɛnɛm];
(nepřízvučné slabiky) iuchair, geamair, duthaich
ài[A]
předchází široká souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		àite, bara-làimhe
ea[A]~[E]~[ɛ] [částečně dialektová variace]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		geal; Deas; fazole
eà[A]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		ceàrr
èa[ɛː]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká m, mh nebo p		ne
èa[IA]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska jiná než m, mh nebo p		děkan
ei[E]~[ɛ]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		eile; ainmeil
èi[ɛː]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		sèimh
éi[E]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		fhéin
eo[ʲɔ]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		deoch
eò[ʲɔː]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		ceòl
eòi[ʲɔː]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		feòil
eu[E]~[IA] [variace dialektu, obecně řečeno jih proti severu]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		ceum; feur
io[i], [(j) ũ (ː)]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		fios, fionn
jo[iː], [iə]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		sgrìobh, mìos
mj[(j) u]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		piuthar, fliuch
iù[(j) uː]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		diùlt
iùi[(j) uː]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		diùid
oi[ɔ], [ɤ]
předchází široká souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		boireannach, goirid
òi[ɔː]
předchází široká souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		každý
ói[Ó]
předchází široká souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		Cóig
ui[u], [ɯi], [uːi]; (nepřízvučné slabiky) [ə / ɨ]
předchází široká souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		muir, ujgejský, tuin
ùi[uː]
předchází široká souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		duin

Kategorie 2: „dvojhlásky“ a „triphthongs“. V této kategorii jsou samohlásky psány společně, aby představovaly buď dvojhlásku, nebo to, co bylo ve středním Irsku dvojhláskou.

PravopisVýslovnostJako v
ao[ɯː]
předchází široká souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		caol
IA[iə], [IA]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		biadh, dian
ua[uə]
předchází široká souhláska nebo Ø a následuje široká souhláska		Ruadh, uabhasach

Digrafy kategorie 2 lze následovat klouzáním kategorie 1 a vytvářet tak trigrafy:

PravopisVýslovnostJako v
aoi[ɯː]~[ɤ]
předchází široká souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		caoil; gaoithe
mimo jiné[iə], [IA]
předchází štíhlá souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláska		Iain
uai[uə] předchází široká souhláska nebo Ø a následuje štíhlá souhláskaruaidh, duais

Souhlásky

Stejně jako úzce související jazyky Moderní irština a manský Skotská gaelština obsahuje to, co se tradičně označuje jako „široká“ a „štíhlá“ souhláska. Historicky, Primitivní irština souhlásky předcházející samohláskám /E/ a / i / vyvinul a [j]- jako koartikulace podobná palatalizovaným souhláskám nalezeným v ruština[5][6] zatímco souhlásky předcházející předním samohláskám /A/, /Ó/ a / u / vyvinul a velar koartikulace. Zatímco irština rozlišuje „široké“ (tj. Foneticky velární nebo velarizované souhlásky) a „štíhlá“ (tj. Foneticky palatální nebo palatalised souhlásky), ve skotské gaelštině je velarizace přítomna pouze pro / n̪ˠ l̪ˠ rˠ /. To znamená, že souhlásky označené pravopisem „široké“ jsou většinou jednoduše neoznačené, zatímco „štíhlé“ souhlásky jsou palatální nebo palatalizované. Hlavní výjimkou jsou labiály (/ p pʰ m f v /), které ztratily své palatalizované formy. Jedinou stopou jejich původní palatalizace je klouzání nalezené před nebo po zadní samohlásky, např. beul / pial̪ˠ / („ústa“) vs. beò / strjɔː / Keltští lingvisté tradičně přepisují štíhlé souhlásky pomocí apostrof (nebo přesněji a primární ) sledující souhlásku (např. m ′) a ponechat široké souhlásky neoznačené.

Neočekávané zastávky v některých dialektech (východ a jih) jsou vyjádřeny (viz níže), stejně jako v manštině a irštině. V gaelštině v Sutherlandu a v zemi MacKay tomu tak je, zatímco ve všech ostatních oblastech je plné vyjadřování alofonické s regionálními variacemi, vyjadřování se vyskytuje v určitých prostředích, například v dechových skupinách a po homorganických nasálních (viz níže). Variace naznačuje, že jsou vyjádřeny nepoškozené zastávky na základní fonologické úrovni, přičemž devolice má alofonní variantu, která se v některých dialektech stala nejčastější realizací. East Perthshire Gaelic údajně postrádá buď vyjadřování, nebo aspirační rozlišení a tyto zastávky spojil. Irské dialekty a manština také v určitých prostředích zpustošily nespolehlivé souhlásky.

Souhlásky skotské gaelštiny
LabiálníKoronálníHřbetníGlottal
ZubníAlveolárníPalatalVelární
StopNasávánpʰ t̪ʰ tʲʰ kʲʰkʰ
Neznělýstrt̪tʲkʲk
FrikativníF s̪ʃC X h
Vyjádřenýprotiʝɣ
Nosnímn̪ˠnɲ
Přibližněl̪ˠlʎj
Klepněte naɾ ɾʲ
Trylekrˠ

V moderních jazycích někdy existuje silnější kontrast ze staré gaelštiny v předpokládaném významu „široký“ a „štíhlý“. V moderních jazycích může být fonetický rozdíl mezi „širokými“ a „štíhlými“ souhláskami složitější než pouhá „velarizace“ / „palatalisation“. Například gaelština „štíhlé“ je tak palatalizována, že se stala postalveolární [ʃ].

Některé souhlásky (zejména fricatives [h x ç ɣ ʝ v] a lenis coronals [l n ɾ ɾʲ]) jsou v počáteční poloze vzácné, kromě případů lenition.

Fonetická variace

Přidružení původního štíhlého d

Gaelské fonémy mohou mít různé alofony a také dialektické nebo variace výslovnosti, které nejsou uvedeny v tabulce výše. Nejběžnější jsou:

  • / tʲʰ / tak jako [tʃʰ] nebo [tɕʰ][7]
  • / tʲ / může být také spojen:[8]
    • Oblast 1 bez přidružení [tʲ]
    • Oblast 2 se silným vztahem [tʒ]
    • Oblast 3 se slabým vztahem [tʒ]
  • / ɾʲ / tak jako [ð] v hebridských dialektech[7]
  • / ɲ / tak jako [nʲ][7]

Velarised l

Allophone regiony Dark l

Velarised / l̪ˠ / má 6 hlavních realizací, jak je znázorněno na mapě:[7]

  • Oblast 1, zdaleka nejlidnatější, má [l̪ˠ]. Tato oblast zahrnuje většinu Vnějších Hebrid, Vysočiny a oblastí jižně od středozápadních oblastí, jako jsou Kintyre, Arran, Argyll a East Perthshire.
  • Oblast 2, Ardnamurchan, Moidart, Lochaber, South Lorn a Horní Badenoch má [l̪ˠw] nebo [wl̪ˠ]
  • Oblast 3mezi Mull a Lismore má vokalizovaný to: [w]
  • Oblast 4, na jihu Mull a Easdale, má [ð] nebo [ðˠ]
  • Oblast 5, Islay, má [t̪ˠ] nebo [t̪ˠl̪ˠ]
  • Oblast 6, St Kilda, měl [w] nebo [ʊ̯]

Průzkum skotských gaelských dialektů příležitostně uvádí labializované formy, jako je [l̪ˠw] nebo [l̪ˠv] mimo oblast, ve které se převážně vyskytují, například v Harris a Wester Ross.

Aspirace

The Fortis zastaví / pʰ, t̪ʰ, tʲʰ, kʲʰ, kʰ / jsou neznělé a aspirované; tato aspirace se vyskytuje jako postaspirace v počáteční poloze a ve většině dialektů jako předdechnutí ve střední poloze po namáhaných samohláskách.[9] Podobně jako projev aspirace, štíhlé souhlásky mají palatální offglide, když jsou počáteční, a palatal onglide, když jsou mediální nebo konečné.[10]

Preaspirace

Přibližné rozložení předdechnutí v gaelských dialektech

Preaspirace se liší v síle a může se projevit jako ráz ([ʰ] nebo [h]) nebo se může lišit v závislosti na místo artikulace předspirované souhlásky; bytost [C] před „štíhlými“ segmenty a [X] před „širokými“.[11] Výskyt předdechnutí sleduje hierarchii c> t> p; tj. pokud má dialekt předspiraci / pʰ /, bude to mít také na ostatních artikulačních místech. Preaspirace se projevuje následovně:[7]

  • Oblast 1 tak jako [xk xt xp] a [çkʲ çtʲ çp]
  • Oblast 2 tak jako [xk xt hp] a [çkʲ çtʲ hp]
  • Oblast 3 tak jako [xk ht hp] a [çkʲ htʲ hp]
  • Oblast 4 tak jako [ʰk ʰt ʰp]
  • Oblast 5 tak jako [xk] a [çkʲ] (žádná předspiraci t a str)
  • Oblast 6 žádné předdechování

Nedostatek předdechnutí se shoduje s plným vyjádřením nepochopených zastávek. Oblast 6 dialektů ve skutečnosti do značné míry zachovává středoírské zastávky, stejně jako manské a irské.

Nasalizace

V některých galských dialektech (zejména na severozápadě) se zastaví na začátku stresu slabika stát se vyjádřenými, když budou nosní souhlásky určitého článku, například: taigh („dům“) je [t̪ʰɤj] ale taigh (dále jen „dům“) je [ən̪ˠ d̪(ʱ)]j]; srov. taky tombaca ('tabák') [t̪ʰomˈbaʰkə]. V takových dialektech se lenis zastaví / p, t, tʲ, kʲ, k / mají tendenci být úplně nasalizovány doras („dveře“) je [t̪ɔrəs], ale doras („dveře“) jsou [ə n̪ˠɔrəs].[12] Je to podobné jako při zatmění v klasické gaelštině a irština, ale není totožný, protože k němu dochází pouze v případě, že je nosní dutina foneticky přítomna, zatímco zatmění v klasickém gaelštině a irštině se může vyskytovat v pozicích následujících po historickém (ale již neexistujícím) nosu.[13]

Vyjádření neznělých odsávaných zastávek a nasalizace neodesílených (vyjádřených) zastávek nastává po předložce / hod ('v'), / hod („jejich“), tázací částice an a několik dalších takových částic a občas, po jakémkoli slovu končícím v nosu, např. bheil thu a 'faighinn cus? tak jako [ɡʱus] spíše než [kʰus].

V jižních hebridských dialektech nosní volitelně vypadne úplně před souhláskou, včetně plosiv.[14]

Lenition a pravopis

The lenited souhlásky mají speciální výslovnosti.

Změna lenition[15]
RadikálníLenited
ŠirokýŠtíhlýPravopisŠirokýŠtíhlý
[p][pj][16]bbh[proti][vj][16]
[kʰ][kʲʰ]Cch[X][C]
[t̪][tʲ]ddh[ɣ][ʝ]
[F][fj][16]Ffhtichý
[k][kʲ]Ggh[ɣ][ʝ]
[l̪ˠ][ʎ]l†[l̪ˠ][l̪]
[m][mj][16]mmh[proti][vj]
[n̪ˠ][ɲ]n†[n][n]
[pʰ][pʰj][16]strph[F][fj][16]
[rˠ]r†[ɾ]
[s̪][ʃ]ssh[h][hj][16]
[t̪ʰ][tʲʰ]tth[h][hj][16]
^† Lenition počáteční l n r není zobrazen písemně. Slovo zpočátku se vždy předpokládá, že mají silné hodnoty (/ (l̪ˠ) ʎ n̪ˠ ɲ rˠ /) pokud nejsou v prostředí lenitingu nebo pokud nepatří do malé a jasně definované skupiny částic (většinou formy předložek ri a le). Jinde kdekoli z realizací l n r může nastat; [l̪ˠ] je vhodný pouze v Harris Gaelic, který si zachovává čtvrtý zvuk L. [l̪].

The / s̪ / není lenited, když se objeví dříve / m p t̪ k /. Může dojít k zablokování lenice když homorganické souhlásky (tj. ty vyrobené současně místo artikulace ) je v rozporu s pravidly gramatické lenition. Některá z těchto pravidel jsou aktivní (zejména u dentálů), jiná zkameněla (tj. Velars a labials). Například blokovaná lenice v příjmení Caimbeul ('Campbell') (vs. Ca.mshron „Cameron“) je případ zkamenělé blokované shovívavosti; blokována lenition in vzduch an taigh salach „na špinavém domě“ (vs. vysílat bhalach mhath „na dobrého chlapce“) je příkladem pravidla produktivního blokování lenice.

Stres

Stres je obvykle na první slabice: například drochaid („most“) [ˈT̪rɔxɪtʲ].

Epentéza

Kvalita samohlásky „dearbh“

Charakteristická vlastnost gaelské výslovnosti (přítomná také ve skotských a skotských anglických dialektech) (srov. dívka [ɡɪɾəl] a film [fɪləm]) je vložení epentetický samohlásky mezi určitými sousedními souhláskami. To ovlivňuje pravopisné l n r, když následuje pravopisné b bh ch g gh m mh; a pravopisné m následované l r s ch.

tarbh („býk“) - [t̪ʰaɾav]
Alba („Skotsko“) - [al̪ˠapə].

Občas se vyskytnou nepravidelné výskyty epentetické samohlásky, například v Glaschu / kl̪ˠas̪əxu / ('Glasgow ').

V epentetických samohláskách se často vyskytují velké rozdíly v kvalitě samohlásek, jak dokládá mapa ukazující výslovnost „dearbh“.[8]

  • Oblast 1 [tʲɛɾav]
  • Oblast 2 [tʲaɾa (v)] s [proti] objevují se v severozápadní oblasti, ale ne na jihovýchodě
  • Oblast 3 [tʲɛɾɛv]
  • Oblast 4 [tʲɛɾʊ] s vokalizací [proti]
  • Oblast 5 [tʲɛɾəv] s redukcí epentetické samohlásky jako v irštině

Elize

Schwa [ə] na konci slova je upustil když následuje slovo začínající samohláskou. Například:

duine ('muž') - [ˈT̪ɯɲə]
duine agad ('tvůj muž') - [ən̪ˠ ˈt̪ɯɲ akət̪]

Tóny

Ze všech keltských jazyků lexikální tóny existují pouze v dialektech Lewise[17] a Sutherland[18] na extrémním severu gaelsky mluvící oblasti. Foneticky a historicky připomínají tóny Norska, Švédska a západního Dánska; tyto jazyky mají tonální obrysy typické pro jednoslabičná slova a pro disyllabická slova. V Lewis Gaelic je těžké najít minimální páry. Mezi vzácné příklady patří: bodh (a) [po.ə] ('podvodní kámen') vs. bò [poː] („kráva“) a fitheach [fi.əx] ('havran') vs. fiach [fiəx] ('dluh'). Dalším příkladem je tonální rozdíl mezi ainm [ɛnɛm] a anam [anam], z nichž druhý má tonální obrys vhodný pro disyllable. Tyto tonální rozdíly nelze nalézt v Irsku ani jinde ve skotských Gàidhealtachd.[19] Kromě toho úplně mizí mezi mladšími řečníky, dokonce i v Lewisovi.[20]

Morfofonologie

Fonetická realizace částice pravidelného slovesného jména

Morfofonologická variace

Pravidelná přípona slovesného jména, napsaná <(e) adh>, má několik výslovností.

  • Oblast 1: [əɣ] (jak se od pravopisu očekává)
  • Oblast 2: [ək]
  • Oblast 3: [əv]
  • Oblast 4: žádná přípona
  • Oblast 5: [ʊ]
  • Oblast 6 je charakterizována vysokou úrovní variací mezi slovy a sousedními informátory
Přípona slovesného podstatného jména v sgrìobadh

U některých slov je možné neurčitou oblast vyřešit, například slovesem sgrìobadh („škrábání“):

  • Oblast 1: [əɣ] (jak se od pravopisu očekává)
  • Oblast 2: [ək]
  • Oblast 3: [əv]
  • Oblast 4: žádná přípona
  • Oblast 5: [ʊ]
  • Oblast 6: [ə]

Poznámky

  1. ^ Campbell 1963, str. ?
  2. ^ MacAulay 1992, str. 236.
  3. ^ Bauer 2011.
  4. ^ MacAulay 1992, str. 237.
  5. ^ Thurneysen 1993, str. ?
  6. ^ Thurneysen 1980, str. ?
  7. ^ A b C d E Ó Dochartaigh 1997.
  8. ^ A b Ó Dochartaigh 1997, sv. 3.
  9. ^ Silverman 2003, str. 578–579.
  10. ^ Silverman (2003: 579), s odvoláním Borgstrøm (1940)
  11. ^ Silverman 2003, str. 579.
  12. ^ Bauer 2011, str. 311.
  13. ^ Bauer 2011, str. 312.
  14. ^ MacGillFhinnein 1966, str. 24.
  15. ^ Na základě Gillies (1993)
  16. ^ A b C d E F G h Labiální souhlásky / m p b f v / nedělají fonemický kontrast mezi širokou a štíhlou, ačkoli před nebo po zadních samohláskách se historické štíhlé souhlásky staly shluky labiální souhlásky a [j]. V počáteční poloze je [j] následuje souhlásku a ve střední poloze ji předchází. Stejné hlasové prostředí také způsobuje / hj / v důsledku lenited / tʲʰ / a [ʃ]
  17. ^ Ternes 1980, str. ?
  18. ^ Dorian 1978, str. 60–1.
  19. ^ Clement 1994, str. 108.
  20. ^ Nance 2015, str. 569.

Reference

  • Michael, Bauer (2011) [2010], Blas na Gàidhlig: Praktický průvodce skotskou galskou výslovností, Akerbeltz, ISBN  978-1-907165-00-9
  • Borgstrøm, Carl H.J. (1940), Dialekty Vnějších HebridJazykový průzkum dialektů Skotska, 1, Oslo, Norsko: Norské univerzity PressCS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Campbell, J. L .; Thomson, Derick (1963), Edward Lhuyd na Skotské vysočině, 1699-1700, Oxford University Press
  • Clement, R.D. (1994), "Word tóny a svarabhakti", Thomson, Derick S. (ed.), Linguistic Survey of Scotland, University of EdinburghCS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • MacAulay, Donald (1992), Keltské jazyky, Cambridge University Press
  • MacGillFhinnein, Gordon (1966), Gàidhlig Uibhist a Deas [Jihoistská gaelština] (ve skotské gaelštině), Dublinský institut pro pokročilá studia
  • Ó Dochartaigh, Cathair (1997), Přehled gaelských dialektů Skotska I-V, Dublinský institut pro pokročilá studia, ISBN  978-1-85500-165-7
  • Nance, Claire (2015), "'Noví „skotští gaelští mluvčí v Glasgow: Fonetická studie jazykové revitalizace.“, Jazyk ve společnosti, 44 (4): 553–579, doi:10.1017 / S0047404515000408
  • Silverman, Daniel (2003), „O raritě předem nasávaných zastávek“, Lingvistický žurnál, 39 (3): 575–598, CiteSeerX  10.1.1.529.8048, doi:10.1017 / S002222670300210XCS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Thurneysen, Rudolf (1993) [1946], Gramatika starého irštiny, přeloženo Binchy, D. A.; Bergin, Osborn, Dublin: Dublinský institut pro pokročilá studia, ISBN  978-1-85500-161-9CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

  • - Maolalaigh, Roibeard; MacAonghuis, Iain (1997), Skotská gaelština za tři měsíce, Hugovy jazykové knihy, ISBN  978-0-85285-234-7CS1 maint: ref = harv (odkaz)

externí odkazy

Viz také