Primitivní irština - Primitive Irish
![]() | tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v portugalštině. (Květen 2018) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
Primitivní irština | |
---|---|
Archaická irština | |
![]() Ogham kámen z Ratassův kostel, 6. století n. L. Zní: [A] NM SILLANN MAQ VATTILLOGG („jméno Sílána, syna Fáithloga“) | |
Rodilý k | Irsko, Isle of Man, západní pobřeží Británie |
Kraj | Irsko a Británie |
Éra | Se vyvinul do Starý irský asi v 6. století našeho letopočtu |
Indoevropský
| |
Ogham | |
Kódy jazyků | |
ISO 639-3 | pgl |
Glottolog | Žádný |
![]() Mapa s původními místy ortodoxních ogham nápisy již nalezeny. |
Primitivní irština nebo Archaická irština[1] (irština: Gaeilge Ársa) je nejstarší známá forma Goidelické jazyky. Je známo pouze z fragmentů, většinou osobních jmen, napsaných na kameni v ogham abeceda v Irsku a na západě Velké Británie od 4. do 7. nebo 8. století.[2]
Vlastnosti
Přepisováno ogham nápisy, kterým chybí dopis pro / p /, ukažte Primitive Irish, aby byl podobný v morfologie a skloňování na Galský, latinský, Klasická řecký a Sanskrt. Mnoho charakteristik moderní (a středověké) irštiny, například počáteční mutace, odlišné „široké“ a „štíhlé“ souhlásky a shluky souhlásek, zatím nejsou patrné.
V Irsku je známo více než 300 nápisů ogham, včetně 121 v Hrabství Kerry a 81 palců Hrabství Cork a více než 75 nalezených mimo Irsko na západě Británie a Isle of Man, včetně více než 40 palců Wales, kde se irští kolonisté usadili ve 3. století, a asi 30 palců Skotsko, i když některé z nich jsou v Pictish. Mnoho z britských nápisů je dvojjazyčných v irštině a latině; žádný však nevykazuje žádné známky vlivu křesťanství nebo křesťanské epigrafické tradice, což naznačuje, že pocházejí z doby před rokem 391, kdy se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím římská říše. Pouze asi tucet irských nápisů vykazuje jakékoli takové znamení.
Většina nápisů ogham jsou památníky, skládající se ze jména zemřelého v genitivní případ, následován MAQI, MAQQI„„ syna “(Moderní irština mic) a jméno jeho otce nebo AVI, AVVI, "vnuka", (Modern Irish uí) a jméno jeho dědečka: například DALAGNI MAQI DALI, „[kámen] Dalagnose, syna Dalose“. Někdy fráze MAQQI MUCOI„„ syna kmene “se používá k prokázání kmenové příslušnosti. Některé nápisy se zdají být hraničními značkami.[3]
Gramatika
Stručnost většiny ortodoxních oghamských nápisů ztěžuje hloubkovou analýzu archaického irského jazyka, je však možné pochopit základ jeho fonologie a základy jeho nominální morfologie.[4]
Nominální morfologie
S výjimkou několika nápisů v singulárním dativu, dvou v genitivu množného čísla a jednoho v nominativu jednotného čísla, se nejznámější nápisy podstatných jmen v ortodoxním oghamu nacházejí v genitivu jednotného čísla, takže je obtížné plně popsat jejich nominální morfologii. Německá filologka Sabine Ziegler však při vytváření paralely s rekonstrukcemi proto-keltské jazykové morfologie (jejíž podstatná jména jsou klasifikována podle samohlásek, které charakterizují jejich zakončení), omezila archaické irské zakončení singulárního genitivu na -i, -tak jako, -os a -ais.
První konec, -i, se vyskytuje ve slovech ekvivalentních k proto-keltským podstatným jménům o. Tato kategorie byla také v dativu zaregistrována jako -u, s možným výskytem použití nominativu, také v -u. -os, je zase ekvivalentní k proto-keltským i-kmenům a u-kmenům, zatímco -tak jako odpovídá ā-stonkům. Přesná funkce -ais zůstává nejasný.[5]
Podle Damiana Mcmanuse dále protoceltické nosní, zubní a velární stonky rovněž odpovídají primitivnímu irskému -tak jako genitiv, doložený jmény jako Glasiconas [6], Cattubuttas [7], a Lugudeccas[8].
Fonologie
Pomocí srovnávací studie je možné rekonstruovat fonematický soupis řádně ověřených stadií jazyka pomocí srovnávací lingvistiky a jmen používaných v akademické tradici pro každé písmeno oghamské abecedy, zaznamenané latinskou abecedou v pozdějších rukopisech.[9][10]
Samohlásky
V inventáři samohlásek Primitive Irish je určitá nejasnost: zatímco písmena Ailm, Onn a Úr jsou moderními učenci uznávány jako / a /, / o / a / u /, je obtížné rekonstruovat hodnoty Edad a Idad. [11] Jsou špatně doloženi, pravděpodobně umělý pár peorð a cweorð futhorc, ale pravděpodobně mají příslušné výslovnosti / e / a / i /. [12] Byly tam také dvě dvojhlásky, psané jako ai a oi.[13]
V pozdějších fázích jazyka zahrnovaly scholastické oghamistické tradice pět nových písmen pro samohlásky, tzv forfeda, což odpovídá digrafům ortodoxního pravopisu, ale tyto již neodpovídaly primitivním irským zvukům. [14]
Souhlásky
Souhláskový soupis Primitive Irish rekonstruuje celtolog Damian McManus takto:[15][16]
Bilabiální | Alveolární | Palatal | Velární | Labiovelar[A] | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Nosní | m | n | ||||||||
Stop | b[b] | t | d | k | ɡ | kʷ | ɡʷ | |||
Frikativní[C] | s, st [d] | |||||||||
Přibližně | j[E] | w | ||||||||
Postranní | l | |||||||||
Trylek | r |
Dopisy cért, gétal a straif, respektive přepsáno jako q, ng (nebo např) a z, byli starými scholastickými oghamisty známí jako fólie (otázky) kvůli zastaralosti jejich původních výslovností: první dva, / kʷ / a / gʷ /, se ve staré irštině spojily s prostými velars a třetí, pravděpodobně / st /, se spojily s / s /.[17][18] Důkaz o původním rozlišení mezi Straif a Plachta byl stále přítomen ve staroírském období, protože séimhiú (lenition) / s / produkoval / f / pro lexémy s originály Straif ale / h / pro lexémy s originály Plachta.[19]
Dopis Úath nebo hÚath, přepsáno jako h, i když se mezi fólie, také představoval zvláštní potíže kvůli zjevně tichému dopisu. Pravděpodobně to bylo vyslovováno jako / j / v rané fázi primitivní irštiny, mizející před přechodem na starou irštinu.[20]
Přechod na starou irštinu
Starý irský, psaný od 6. století kupředu, má většinu charakteristických rysů irštiny, včetně „širokých“ a „štíhlých“ souhlásek, počátečních mutací, určité ztráty ohýbacích zakončení, ale ne označení případu, a shluků souhlásek vytvořených ztrátou nepřízvučné slabiky, spolu s řadou významných změn samohlásek a souhlásek, včetně přítomnosti písmene p, zpětně importovány do jazyka prostřednictvím výpůjček a jmen.
Jako příklad lze uvést krále z 5. století Leinster, jehož jméno je zapsáno ve staroírských královských seznamech a anály tak jako Mac Caírthinn Uí Enechglaiss, je připomínán na oghamském kameni poblíž místa, kde zemřel. To dává pozdní primitivní irské verzi jeho jména (v genitivní případ ), tak jako MAQI CAIRATINI AVI INEQAGLAS.[21] Podobně Corcu Duibne, lid z Hrabství Kerry známé ze starých irských zdrojů, jsou památníky na řadě kamenů na jejich území jako DOVINIAS.[22] Starý irský podáno„básník (gen.)“ se v oghamu objevuje jako VELITAS.[23] V každém případě vývoj Primitive to Old Irish ukazuje ztrátu nepřízvučných slabik a určité změny souhlásek.
Tyto změny byly sledovány historická lingvistika, nejsou neobvyklé ve vývoji jazyků, ale zdá se, že v irštině proběhly neobvykle rychle. Podle jedné teorie dané John T. Koch,[21] tyto změny se shodují s přechodem ke křesťanství a zavedením latinský učení se. Všechny jazyky mají různé registry nebo úrovně formálnosti, z nichž nejformálnější, obvykle učící se a náboženské, se mění pomalu, zatímco nejformálnější registry se mění mnohem rychleji, ale ve většině případů jim brání v rozvoji vzájemně nesrozumitelných dialektů existence formálnějšího registru . Koch tvrdí, že v předkřesťanském Irsku by nejformálnějším rejstříkem jazyka byl ten, který používá třída učená a náboženská, druidi za jejich obřady a výuku. Po přechodu na křesťanství druidové ztratili vliv a formální primitivní irštinu vystřídal tehdejší irská vyšší třída šlechty a latina, jazyk nové třídy učených, křesťanských mnichů. Lidové formy irštiny, tj. Obyčejná irština mluvená vyššími třídami (dříve „skrytá“ konzervativním vlivem formálního rejstříku) vyplula na povrch, což vyvolalo dojem, že se rychle změnilo; etabloval se nový psaný standard, starý irský.
Viz také
Reference
- ^ Ve staré irštině tyto souhlásky zmizely. Zarážky se spojily s jejich jednoduchými velárovými protějšky, zatímco / w / se stalo / f /.
- ^ Zvuk / p / v Primitive Irish chyběl, ale pro pozdní zavedení tohoto zvuku byl vytvořen dopis ve scholastickém oghamu, tzv. Kolík, Ifín nebo Iphín, jediný forfeda s hodnotou souhlásky, i když se často používá jako ekvivalent digrafů io, IA a IA v latinském pravopisu. V raných výpůjčkách latinský dopis P byla začleněna jako Qnapříklad Primitive Irish QRIMITIR z latiny presbyter.
- ^ Fricatives / f, v, θ, ð, x, ɣ, h a ̃̃ / se objevily v 5. století s příchodem fonetické séimhiú (lenition). Jejich non-lenited protějšky se zase občas a nedůsledně stali geminates.
- ^ Zvuk / s / ve školním oghamu byl reprezentován dvěma písmeny: Plachta a Straif, druhý pravděpodobně představuje dříve odlišný zvuk jako / st / nebo / sw /. Tyto dva zvuky se však pravděpodobně spojily ve staroírském období, s výjimkou jejich příslušných forem lenited.
- ^ Ztracen v pozdějších fázích.
- ^ Koch, John T. (2006). Keltská kultura: Historická encyklopedie. ABC-CLIO. 986–1390. ISBN 978-1-85109-440-0.
- ^ Edwards, Nancy (2006). Archeologie raně středověkého Irska. Routledge. p. 103. ISBN 978-0-415-22000-2.
- ^ Rudolf Thurneysen, Gramatika starého irštiny„Dublin Institute for Advanced Studies, 1946, s. 9–11; Dáibhí Ó Cróinín, Raně středověké Irsko 400–1200, Longman, 1995, s. 33–36, 43; James MacKillop, Slovník keltské mytologie, Oxford University Press, 1998, s. 309–310
- ^ Stifler 2010 str.56
- ^ Ziegler 1994 str. 53-92
- ^ McManus 1991 str.102
- ^ McManus 1991 str.108
- ^ McManus 1991 str.116
- ^ Stifler 2010 str.56
- ^ McManus 1991 str.38-39
- ^ McManus 1991, s. 36-38
- ^ McManus 1988, str. 163-165
- ^ Stifler 2010 str.58
- ^ McManus 1991 str. 141-146
- ^ McManus 1991 str. 36-39
- ^ Stifler 2010 str.58
- ^ McManus 1991 str.182
- ^ Ziegler 1994, str. 11-12
- ^ Stifler 2006 str.30
- ^ McManus 1991, s. 36-37
- ^ A b John T. Koch, „Konverze a přechod od primitivní k staré irštině“, Emania 13, 1995
- ^ Dáibhí Ó Cróinín, Raně středověké Irsko 400–1200, Longman, 1995, s. 44
- ^ Rudolf Thurneysen, Gramatika starého irštiny, str. 58-59
Bibliografie
- Carney, James (1975), „Vynález šifry Ogom“, Ériu, Dublin: Royal Irish Academy, 26: 53–65, ISSN 0332-0758
- Conroy, Kevin (2008), Keltské počáteční souhláskové mutace - nghath a bhfuil?, Boston: Boston College, hdl:2345/530
- Eska, Joseph (2009) [1993], „Vznik keltských jazyků“, Martin J. Ball; Nicole Müller (eds.), Keltské jazyky, Londýn / New York: Routledge, s. 22–27, ISBN 978-0415422796
- Fanning, T .; Ó Corráin, D. (1977), „Oghamský kámen a příčná deska z Ratassova kostela“, Journal of Kerry Archaeological and Historial Society, Tralee (10): 14–8, ISSN 0085-2503
- Harvey, Anthony (1987), „The Ogam Inscriptions and their Geminate Consonant Symbols“, Ériu, Dublin: Royal Irish Academy, 38: 45–71, ISSN 0332-0758
- Jackson, Kenneth (1953), Jazyk a historie v rané Británii: chronologický přehled brittonských jazyků 1. až 12. století. INZERÁT., Edimburgo: Edinburgh University Press
- Koch, John (2006), Keltská kultura: Historická encyklopedie, ISBN 1851094407, vyvoláno 14. února 2018
- Koch, John (1995), „Obrácení Irska a vznik starého irského jazyka, AD 367–637“, Emania, Navan Resarch Group (13): 39–50, ISSN 0951-1822, vyvoláno 15. února 2018
- MacKillop, James (1998), Slovník keltské mytologieOxford: Oxford University Press, ISBN 0198691572
- McManus, Damian (1983), „Chronologie latinských přejatých slov v rané irštině“, Ériu, Dublin: Royal Irish Academy, 34: 21–71, ISSN 0332-0758
- McManus, Damian (1991), „A Guide to Ogam“, Maynooth Monografie, Maynooth: Sagart (4), ISBN 1870684176
- McManus, Damian (1988), „Irská písmena a jejich příjmení“, Ériu, Dublin: Royal Irish Academy, 39: 127–168, ISSN 0332-0758
- Nancy, Edwards (2006), Archeologie raně středověkého Irska, Abingdon: Routledge, ISBN 9780415220002
- Ó Cróinín, Dáibhí (1995), „Raně středověké Irsko 400–1200“, Longman History of Ireland, Harlow: Longman, ISBN 0582015650, vyvoláno 15. února 2018
- Richter, Michael (2005), „Středověké Irsko: Trvalá tradice“, New Gill History of Ireland, Londýn: Gill & MacMillan (1), ISBN 0717132935, vyvoláno 20. února 2018
- Schrijver, Peter (2015), „Nůžky a školitelé keltského rodokmenu: Vzestup a vývoj keltštiny ve světle jazykového kontaktu“, Sborník z XIV Mezinárodního kongresu keltských studií, Maynooth University 2011, Dublin: Dublinský institut pro pokročilá studia, s. 191–219, ISBN 978-1855002296
- Stifter, David (2009) [1993], „Early Irish“, Martin J. Ball; Nicole Müller (eds.), Keltské jazyky, Londýn / New York: Routledge, str. 55–116, ISBN 978-0415422796
- Stifter, David (2006), Sengoidelc: Old Irish For Beginners, Syracuse, NY: Syracuse University Press, s. 30, ISBN 978-0815630722
- Stokes, Whitley (2002) [1886], „Celtic Declension“, Daniel Davis (ed.), Vývoj keltské lingvistiky, 1850-1900, 5, New York: Routledge, ISBN 0415226996
- Thurneysen, Rudolf (1946), Gramatika starého irštiny, Dublin: Dublinský institut pro pokročilá studia
- Ziegler, Sabine (1994) [1991], Die Sprache der altirischen Ogam-Inschriften, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, ISBN 3525262256, vyvoláno 16. února 2018