Vztah mezi Evropským soudním dvorem a Evropským soudem pro lidská práva - Relationship between the European Court of Justice and European Court of Human Rights

The vztah mezi Evropským soudním dvorem (ESD) a Evropský soud pro lidská práva (ESLP) je problém v Právo Evropské unie a zákon o lidských právech. The ESD pravidla pro Evropská unie (EU) právo, zatímco ESLP pravidla pro Evropská úmluva o lidských právech (EÚLP), který zahrnuje 47 členských států EU Evropská rada. ESLP nemůže podat žalobu proti Evropské unii, ale Soud rozhodl, že státy nemohou uniknout svým závazkům v oblasti lidských práv tím, že provádějí právo EU.[Citace je zapotřebí ]

Postoj Evropské unie

Evropský soudní dvůr (ESD) rozhodl, že nebude vázán rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva.[je zapotřebí objasnění ][1] Evropský soudní dvůr ve své judikatuře přikládá Evropské úmluvě o lidských právech „zvláštní význam“ jako „hlavní zásadu“.[2] Evropský soudní dvůr řídí svůj rozhodovací proces souborem obecných právních zásad. Jednou z takových zásad je dodržování základních práv, jak je uvedeno v čl. 6 odst. 2 Smlouvy o založení Evropské unie (Maastrichtská smlouva): „Unie respektuje základní práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních práv Svobody podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 a jako důsledek ústavních tradic společných členským státům jako obecné zásady práva Společenství. “[3] V tomto rámci používá Evropský soudní dvůr všechny smlouvy, které členské státy Evropské unie podepsaly nebo se na nich podílely, jako interpretační nástroje pro obsah a rozsah „základních práv“, přičemž jako dokument považuje Evropskou úmluvu o lidských právech se „zvláštním významem“.[4]

Jak je patrné z výše uvedeného čl. 6 odst. 2 Maastrichtské smlouvy, Evropská unie je povinna dodržovat zásady základních práv. To znamená, že orgány Evropské unie nesmí porušovat lidská práva, jak jsou definována právem Evropské unie, a také to, že členské státy Evropské unie nesmí porušovat zásady Evropské unie v oblasti lidských práv, když provádějí právní předpisy Unie nebo jednají v souladu s Unií zákon.[5] Tato povinnost je doplňkem k již existujícím povinnostem členských států dodržovat rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve všem, co dělají.

V praxi to znamená, že Soudní dvůr uplatňuje principy úmluvy v celém svém odůvodnění. Například v Baumbast Soudní dvůr rozhodl, že pokud má dítě právo na pobyt v členském státě podle práva Unie, znamená to také, že jeho rodič (rodiče) by také měli mít právo pobytu z důvodu zásady respektování rodinného života zakotvené v Článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech.[6]

Postoj Evropského soudu pro lidská práva

EÚLP ve Štrasburku

Před vstupem protokolu č. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v platnost dne 1. června 2010 nemohla EU k úmluvě přistoupit a Evropský soud pro lidská práva neměl pravomoc rozhodovat o případech zahájených proti EU. EÚLP však byla připravena konat Členské státy EU odpovědné za porušování lidských práv spáchané v rámci jejich jurisdikce, i když právě dodržovali povinné ustanovení unijního práva.

Přistoupení EU k EÚLP

Protokol č. 14 k EÚLP vstoupil v platnost dne 1. června 2010. Umožňuje Evropské unii přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech.[7]

EU Lisabonská smlouva, který je v platnosti od 1. prosince 2009, vyžaduje, aby EU přistoupila k úmluvě v článku 6 konsolidované Smlouvy o Evropské unii: „Unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Tímto přistoupením nejsou dotčeny pravomoci Unie vymezené Smlouvami.“ EU by tak podléhala svým zákonům o lidských právech a externímu monitorování, jak tomu v současnosti je v jejích členských státech. Dále se navrhuje, aby se EU připojila jako člen Rady Evropy, když nyní dosáhla jednotné hodnoty právní subjektivita v Lisabonské smlouvě.[8][9]

Dne 5. dubna 2013 vyjednavači z Evropské unie a Rady Evropy dokončili návrh dohody o přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech. V dalších krocích je nutné, aby Evropský soudní dvůr vydal stanovisko, následně aby členské státy EU poskytly jednomyslnou podporu, že Evropský parlament poskytuje dvoutřetinovou většinovou podporu a že dohodu ratifikují parlamenty členských států Rady Evropy.[10][11][12]

Dne 18. prosince 2014 vydal Soudní dvůr záporné stanovisko k přistoupení Evropské unie k EÚLP, protože by externímu orgánu poskytl pravomoc kontrolovat uplatňování práva EU, čímž by se přistoupení zastavilo.[13] Po tomto zablokování předložili někteří italští senátoři nový návrh,[14] na základě částečného sloučení obou soudů.[15]

Viz také

Reference

  1. ^ Stanovisko 2/13 [2014], nyr [1]
  2. ^ Anthony Arnull, Evropská unie a její soudní dvůr 339-40 (2006)
  3. ^ Smlouva o Evropské unii, Úř. Věst. C 191 [1992]
  4. ^ Nold v.Komise, Věc 4/73, Sb. Rozh. 1974, s. 491.
  5. ^ Hoescht v. Komise, [1989] spojené věci 46/87 a 227/88
  6. ^ Baumbast a R v. Státní tajemník pro ministerstvo vnitra [2002] Sb. I-7091
  7. ^ Protokol č. 14 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterým se mění kontrolní systém Úmluvy CETS č .: 194 Evropská rada
  8. ^ Juncker, Jean-Claude (2006). „Rada Evropy - Evropská unie:“ Jedinou ambicí pro evropský kontinent"" (PDF). Evropská rada. Citováno 5. srpna 2008.
  9. ^ „Návrh smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení evropského společenství“ (PDF). Otevřená Evropa. 24. července 2007. Archivovány od originál (PDF) dne 8. srpna 2007. Citováno 5. srpna 2008.
  10. ^ Evropská úmluva o lidských právech: přistoupení k Evropské unii, Evropská rada
  11. ^ Andrew Gardner: Průlom v nabídce EU připojit se k Radě Evropy, Evropský hlas, 5. dubna 2013
  12. ^ Paul Gragl, Přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech (Hart, 2013) (http://www.hartpub.co.uk/BookDetails.aspx?ISBN=9781849464604 )
  13. ^ Stanovisko 2/13 [2014], č [2]
  14. ^ "ShowDoc". www.senato.it. Citováno 19. června 2019.
  15. ^ (v italštině) Giampiero Buonomo, Sanzioni ed elusioni, v Mondoperaio, marzo 2015.