Náboženství v Evropské unii - Religion in the European Union

Náboženství v Evropské unii (prosinec 2018)[1]

  katolík (44.5%)
  Ortodoxní (10.2%)
  protestant (9.9%)
  Jiný křesťan (5,0%)
  Žádné náboženství /Agnostik (17.0%)
  Ateista (9.3%)
  muslimský (2.1%)
  Buddhista (0.6%)
  židovský (0.2%)
  Jiné náboženství (1,2%)
Fotografie.
Bazilika svatého Petra z Castel Sant'Angelo ukazující kopuli stoupající za Madernovu fasádu.
Santa Maria della Salute, Benátky.
Katedrální bazilika sv. Stanislava Kostky v Lodž, Polsko.
Klášter Curtea de Argeș v Rumunsku.
Katedrála sv. Peter a Mary v Kolín nad Rýnem.
Frauenkirche, Luteránský kostel v Drážďany.
Velká synagoga v Plzeň.
Nově postavená posvátná budova: Centrální mešita z Kolín nad Rýnem.

Náboženství v Evropské unii je různorodá. Největší náboženství v EU je křesťanství, což představovalo 72,8% EU populace od roku 2018.[1] Menší skupiny zahrnují skupiny islám, Buddhismus, judaismus, hinduismus, a nějaký Východoasijská náboženství, nejvíce koncentrovaná v Německu a Francii. Také jsou přítomni oživovací hnutí z předkřesťanství evropská lidová náboženství počítaje v to Pohanství, Rodnovery, Romuva, a Druidry.[2]

Během posledních několika desetiletí byla náboženská praxe v procesu úpadku sekularizace.[3] Eurostat je Eurobarometr průzkum z roku 2010 ukázal, že 20% občanů EU nevěří, že by existoval nějaký druh ducha, boha nebo životní síly.[4] Mnoho zemí zažilo pokles docházka do kostela a členství v posledních letech.[5]

Země s největším počtem lidí, kteří neuvádějí žádnou víru v jakéhokoli ducha, boha nebo životní sílu, jsou Francie (40%), Česká republika (37%), Švédsko (34%), Nizozemí (30%), Estonsko (29%), Německo (27%), Belgie (27%) a Slovinsko (26%).[4] Nejvíce náboženské země jsou Rumunsko (1% nevěřících) a Malta (2% nevěřících).[4] V celé EU je víra častější u staršího věku a je vyšší u žen, žen s pouze základním vzděláním a těch, které se „umisťují na pravici politického měřítka (57%)“.[6]

Církev a stát

EU je sekulární orgán s oddělení církve a státu. V žádné současné ani navrhované smlouvě neexistují žádné formální vazby na žádné náboženství a žádná zmínka o konkrétním náboženství.[7] Diskuse o návrzích textů evropské ústavy a později o Lisabonské smlouvě zahrnovala v preambuli dokumentu návrhy na zmínku o křesťanství nebo o Bohu. Tuto výzvu podpořili křesťanští náboženští vůdci, zejména papež.[8] Výslovné zahrnutí odkazu na náboženství však čelilo opozici sekularistů a konečná ústava odkazovala na evropské „náboženské a humanistické dědictví“. Druhý pokus o zahrnutí křesťanství do smlouvy se uskutečnil v roce 2007 vypracováním Lisabonské smlouvy. Angela Merkelová slíbil papeži, že využije svého vlivu během německého předsednictví a pokusí se do smlouvy zahrnout odkaz na křesťanství a Boha. To vyvolalo odpor, a to nejen v německém tisku,[9] a protože toto zahrnutí mohlo způsobit problémy při dosažení konečné dohody, byl tento pokus vzdán.[10] Z 27 států Unie mají úředníka pouze tři státní náboženství, kterými jsou Dánsko (Církev v Dánsku ), Řecko (Řecká církev ) a Malta (katolická církev). Některé další církve mají blízký vztah se státem.[11] Do roku 2000 byla švédská církev státní švédskou církví.

V sekularizující EU Vatikán byl hlasitý proti vnímanému „militantnímu“ ateismus Vycházelo to z řady událostí, například: odmítnutí náboženských odkazů v EU Ústava a Lisabonská smlouva, odmítnutí Parlamentu ze dne Rocco Buttiglione tak jako Komisař pro spravedlnost v roce 2004,[8] zároveň parlament schválil Peter Mandelson (kdo je gay[12]) tak jako Komisař pro obchod a legalizace manželství stejného pohlaví v zemích jako Nizozemsko, Belgie a Španělsko.[8] Evropský parlament rovněž požaduje uznání sňatků osob stejného pohlaví v celé EU.[13] Mezitím státy jako Lotyšsko a Polsko[14] odmítli právní předpisy určené k zastavení diskriminace homosexuálů. Bylo řečeno, že to je z náboženských důvodů, homosexuální chování je označováno jako „nepřirozené“ a katolická církev ovlivňuje veřejné mínění. Rozdíl v názorech mezi těmito zeměmi a Bruselem poškodil vztahy.[15][16]

Kvůli vzestupu jiných náboženství a určité nesnášenlivosti vůči nim Evropská komise nyní se pravidelně schází s různými náboženskými vůdci.[17] V listopadu 2005 delegace z Evropská humanistická federace byl pozván na schůzku uživatelem Komisař-předseda Barroso. Bylo to poprvé a humanista skupina byla tímto způsobem konzultována Komise. Prezident Romano Prodi odmítl taková setkání, přestože se setkával s různými náboženskými vůdci, což způsobilo určitou nevoli humanistů.[18]

Sekularizace

Ateismus a agnosticismus mezi běžnou populací v Evropě vzrostly a klesaly docházka do kostela a členství v mnoha zemích.[19][20] Země, kde nejvíce lidí nehlásilo žádnou náboženskou víru, byly Francie (40%), Česká republika (37%), Švédsko (34%), Nizozemsko (30%), Estonsko (29%), Německo (27%), Belgie (27%) a Slovinsko (26%).[4] Nejvíce náboženské společnosti jsou v Rumunsku s 1% nevěřících a na Maltě se 2% nevěřících. V celé EU byla víra vyšší u: starších lidí, těch s přísnou výchovou, těch s nejnižší úrovní formálního vzdělání, těch, kteří se přiklánějí k pravicová politika a ti, kteří se více zajímají o morální a etické problémy ve vědě a technice analýza rizik a přínosů.[6]

V roce 2012 byl v Evropské unii zaznamenán dosud nejvyšší počet narozených mimo manželství, a to 40%,[21] s údaji o prvorozených mimo manželství a soužití ještě vyšší. Sedm zemí EU zaznamenalo většinu narozených mimo manželství - Estonsko (59% v roce 2014[22]), Bulharsko (58,8% v roce 2014[23]), Slovinsko (58,3% v roce 2014[24]), Francie (57,4% v roce 2014[25]), Švédsko (54,4% v roce 2013[26]), Belgie (52,3% v roce 2012[26]), a Dánsko (51,5% v roce 2013[26]). Tyto země obvykle patří k méně náboženským.[27]

Religiozita

Většina zemí EU zaznamenala pokles docházka do kostela, stejně jako pokles počtu lidí vyznávajících víru. Průzkum Eurobarometr z roku 2010 zjistil, že v průměru 51% občanů členských států EU uvádí, že věří, že existuje Bůh, 26% uvádí, že věří, že existuje nějaký druh ducha nebo životní síly a 20% uvádí, že nevěřte, že existuje nějaký druh ducha, boha nebo životní síly. 3% odmítla odpovědět.[4] Podle nedávné studie (Dogan, Mattei „Náboženské víry v Evropě: Faktory zrychleného úpadku“) se 47% Francouzů v roce 2003 prohlásilo za agnostiky. Situace náboženství se v jednotlivých zemích Evropské unie liší. Byl zaznamenán pokles religiozity a návštěvnosti sborů v západní Evropě (zejména v Nizozemsku, Belgii, Velké Británii, Francii, Německu, Finsku, Norsku, Švédsku, Dánsku, Španělsku, Portugalsku, Rakousku, Lucembursku a České republice) "Postkřesťan Evropa. “Rovněž v nejlidnatější východní zemi a v členském státě EU v Polsku došlo od roku 2005 k prudkému snížení návštěv kostela, i když v roce 2009 to bylo 41,5%[28] stále je vysoko nad jednocifernými čísly, které jsou tak typické pro nedělní bohoslužbu v jiných zemích EU.

Víra v Boha, duch / životní síla nebo žádná víra v jednotlivé země (Eurobarometr 2010)
Víra v Boha.
Víra v ducha nebo životní sílu.
Vůbec žádná víra.

Níže je uveden seznam evropských zemí seřazených podle religiozity na základě míry víry, podle průzkumu Eurobarometru z roku 2010. Průzkum Eurobarometru z roku 2010 se ptal, zda osoba „věří, že existuje Bůh“, „věří, že existuje nějaký druh ducha nebo životní síly“, nebo „nevěří, že existuje nějaký druh ducha, Boha nebo životní síly“.

Průzkum Eurobarometr 2010[4]
Země"Věřím
existuje Bůh “		„Věřím, že nějaké existují
druh ducha nebo životní síly “		„Nevěřím, že by něco takového existovalo
ducha, Boha nebo životní síly “		„Odmítl odpovědět“
Malta Malta94%4%2%0%
Rumunsko Rumunsko92%7%1%0%
Kypr Kypr88%8%3%1%
Řecko Řecko79%16%4%1%
Polsko Polsko79%14%5%2%
Itálie Itálie74%20%6%0%
Irská republika Irsko70%20%7%3%
Portugalsko Portugalsko70%15%12%3%
Chorvatsko Chorvatsko69%22%7%2%
Slovensko Slovensko63%23%13%1%
Španělsko Španělsko59%20%19%2%
Litva Litva47%37%12%4%
Lucembursko Lucembursko46%22%24%8%
Maďarsko Maďarsko45%34%20%1%
Rakousko Rakousko44%38%12%6%
Německo Německo44%25%27%4%
Lotyšsko Lotyšsko38%48%11%3%
Spojené království Spojené království37%33%25%5%
Belgie Belgie37%31%27%5%
Bulharsko Bulharsko36%43%15%6%
Finsko Finsko33%42%22%3%
Slovinsko Slovinsko32%36%26%6%
Dánsko Dánsko28%47%24%1%
Holandsko Holandsko28%39%30%3%
Francie Francie27%27%40%6%
Estonsko Estonsko18%50%29%3%
Švédsko Švédsko18%45%34%3%
Česká republika Česká republika16%44%37%3%
Evropská unie EU2851% 26%20%3%

Náboženská příslušnost

Největší (ne) náboženská skupina podle členského státu EU[29] podle průzkumu Eurobarometr 2010.[4]
  Více než 75% katolík
  50–75% katolík
  Relativní katolická většina
  50–75% protestant
  Více než 75% pravoslavných
  50–75% bez vyznání
  Relativní nenáboženská většina
  Více než 75% muslimů
Největší (ne) náboženská skupina podle členských států EU podle průzkumu Eurobarometr 2019.[30]
  Více než 75% katolík
  50–75% katolík
  Relativní katolická většina
  50–75% protestant
  Více než 75% pravoslavných
  50–75% bez vyznání
  Relativní nenáboženská většina
  30% katolík, 30% nenáboženský (Německo)
Průzkum Eurobarometr 2015 - Náboženská příslušnost v EU[31]
KrajkatolíkOrtodoxníprotestantJiný křesťanCelkem křesťanůNevěřící / agnostikAteistamuslimský
Rakousko Rakousko66.5%2.2%7.2%1.9%77.8%15.4%4.1%1.5%
Belgie Belgie52.9%1.6%2.1%4.1%60.7%17.1%14.9%5.2%
Bulharsko Bulharsko1.6%83.3%0.1%0.8%85.8%3.3%2.3%7.7%
Kypr Kypr1.3%96.3%0.0%0.8%98.4%1.1%0.5%0.0%
Chorvatsko Chorvatsko84.2%2.3%0.2%0.0%86.7%6.6%3.6%1.3%
Česká republika Česká republika27.1%0.2%1.0%3.2%31.5%38.6%25.8%0.0%
Dánsko Dánsko1.2%2.2%60.0%8.8%72.2%12.5%13.2%0.8%
Estonsko Estonsko2.8%23.2%9.0%23.6%58.6%16.6%22.2%0.2%
Finsko Finsko0.1%2.0%69.7%7.4%79.2%12.7%6.5%0.5%
Francie Francie47.8%0.6%1.8%4.1%54.3%17.6%22.8%3.3%
Německo Západní Německo37.1%0.6%36.5%7.2%81.4%6.7%7.4%2.8%
Německo Východní Německo7.1%2.1%19.2%8.8%37.2%27.0%34.1%0.0%
Německo Celkový Německo[32]31.1%0.9%33.1%7.5%72.6%10.7%12.8%2.2%
Řecko Řecko0.4%92.9%0.1%1.0%94.4%1.9%1.6%1.2%
Maďarsko Maďarsko60.3%1.1%5.1%8.1%74.6%18.5%2.7%0.3%
Irská republika Irsko80.7%0.7%1.8%4.3%87.5%5.8%4.6%0.8%
Itálie Itálie77.8%4.9%0.6%1.3%84.6%8.1%4.3%0.1%
Lotyšsko Lotyšsko26.2%24.0%16.6%9.9%76.7%17.3%4.7%1.2%
Litva Litva87.7%3.6%0.5%0.9%92.7%4.2%2.6%0.0%
Lucembursko Lucembursko64.8%3.5%3.6%0.7%69.8%11.2%10.3%2.1%
Malta Malta95.0%0.3%0.2%0.4%95.9%1.1%3.0%0.0%
Holandsko Holandsko21.9%1.9%17.8%6.2%47.8%39.6%9.2%1.4%
Polsko Polsko90.7%0.2%1.0%0.4%92.3%2.2%3.6%0.2%
Portugalsko Portugalsko85.8%0.2%1.1%1.6%88.7%8.2%2.3%0.1%
Rumunsko Rumunsko5.3%89.9%3.4%1.0%99.6%0.2%0.1%0.1%
Slovensko Slovensko73.1%2.2%6.2%2.2%83.7%5.0%7.4%0.0%
Slovinsko Slovinsko66.6%0.9%1.5%0.2%69.2%6.6%16.5%2.7%
Španělsko Španělsko64.2%1.4%0.8%2.2%68.6%17.0%10.9%0.6%
Švédsko Švédsko1.6%0.9%36.5%8.6%47.6%31.0%19.0%1.2%
Spojené království Velká Británie12.7%9.6%14.7%19.2%56.2%20.6%11.8%4.7%
Spojené království Severní Irsko33.3%1.3%14.7%42.4%91.7%7.6%2.4%0.7%
Evropská unie EU2845.3% 9.6%11.1%5.6%71.6%13.6%10.4%1.8%

Rozmanitost

Odhadovalo se, že muslimská populace Unie v roce 2009 činila 13 milionů lidí.[33] Předpokládá se, že zemí s největším počtem muslimů v západní Evropě je Francie s odhadem 6–7 milionů (i když francouzské sčítání lidu neklade náboženské otázky), následované Německem (4,5 milionu), Spojeným královstvím (2,7 milionu)[34] a Itálie (1,5 milionu).[35] Kromě Turecka jsou dalšími možnými budoucími členy, kteří mají většinu muslimů, Albánie a Bosna, ačkoli jiné balkánské státy mají rádi Černá Hora a Makedonie má také značnou muslimskou populaci. Kosovo je také muslimským většinovým státem. V posledních letech došlo k řadě střetů a incidentů souvisejících s náboženstvím, včetně: vraždy Theo van Gogh, Bombardování vlaků v roce 2004 v Madridu, Jyllands-Posten Mohamed karikatury kontroverze a 7. července 2005 bombardování v Londýně.[36] V reakci na extremismus některé údaje, jako např Komisař pro svobodu a bezpečnost spravedlnosti Franco Frattini, navrhli vytvoření „Evropský islám „- odvětví islámské víry, které je slučitelné s evropskými hodnotami.[37]

Judaismus má v Evropě dlouhou historii sahající až do římské říše. Před holocaust, měla oblast Evropské unie židovské obyvatelstvo 5 375 000, ale v roce 2006 byla z velké části vyhlazena Nacistické koncentrační tábory. V roce 2002 měla EU a Židovská populace sotva přes milion, z toho asi 519 000 ve Francii a asi 273 500 ve Velké Británii. To lze srovnat s asi 5,8 miliony Židů žijících v Izraeli.[38] S ohledem na historie pronásledování z Židé v Evropě, antisemitismus zůstává v EU předmětem pozornosti.[39]

Viz také

Reference

  1. ^ A b „Eurobarometr 90.4 (prosinec 2018): Postoje Evropanů k biologické rozmanitosti, povědomí a vnímání zvyků EU a vnímání antisemitismu“, Speciální Eurobarometr, Evropská unie: Evropská komise, 2019, vyvoláno 9. srpna 2019 - přes GESIS
  2. ^ Strmiska, Michael F. (2005). Moderní pohanství ve světových kulturách: Srovnávací perspektivy. Santa Barbara: ABC-CLIO.
  3. ^ Lilla, Mark (31. března 2006). „Evropa a legenda sekularizace“. The New York Times.
  4. ^ A b C d E F G „Speciální Eurobarometr, biotechnologie, strana 204“ (PDF). 2010.
  5. ^ Ford, Peter (22. února 2005). „Jaké místo pro Boha v Evropě“. USA dnes. Citováno 24. července 2009.
  6. ^ A b „Eurobarometr 225: sociální hodnoty, věda a technologie“ (PDF). Eurostat. 2005.
  7. ^ „Konsolidované smlouvy o Evropské unii a založení Evropského společenství“. Eur-Lex. Citováno 25. června 2007.
  8. ^ A b C „Vatikán odolává evropskému sekularismu“. BBC novinky. 11. února 2005. Citováno 14. července 2007.
  9. ^ „Evropská tisková revize: Bůh a ústava EU“. BBC novinky/Süddeutsche Zeitung. 12. září 2006. Citováno 14. července 2007.
  10. ^ Rettman, Andrew (12. září 2006). „Merkelová se vzdává Boha ve Smlouvě o EU“. Pozorovatel EU. Citováno 21. července 2007.
  11. ^ Ferrari, Silvio. "Silvio Ferrari on" církev a stát v Evropě"". Hodinky Concordat. Citováno 23. srpna 2007.
  12. ^ Shoffman, Marc (3. června 2006). „Ian McKellen zařadil nejvlivnějšího homosexuála“. Růžové novinky. Citováno 23. srpna 2007.
  13. ^ Belien, Paul (22. ledna 2006). „Evropský parlament podporuje homosexuální manželství“. Bruselský deník. Citováno 23. srpna 2007.
  14. ^ „Polsko naléhalo na zrušení nového zákona zakazujícího‚ homosexuální propagandu 've školách “. Evropský parlament. 23.dubna 2007. Citováno 14. listopadu 2007.
  15. ^ Easton, Adam (10. května 2006). „Obavy z polské gay komunity“. BBC novinky. Citováno 23. srpna 2007.
  16. ^ Sheeter, Laura (16. května 2006). „Lotyšsko vzdoruje EU ohledně práv homosexuálů“. BBC novinky. Citováno 23. srpna 2007.
  17. ^ „José Manuel Barroso se setkává s evropskými náboženskými vůdci“. Europa (webový portál). 12. července 2005. Citováno 23. srpna 2007.
  18. ^ „Evropští humanisté se setkali s prezidentem EU“. Mezinárodní humanistická a etická unie. 13. března 2006. Citováno 23. srpna 2007.
  19. ^ Cline, Austin (28. února 2005). „Sekularismus v Evropě“. About.com. Citováno 21. července 2007.
  20. ^ Zuckerman, Phil (2005). „Ateismus: současné sazby a vzorce“. Cambridge University Press. Archivovány od originál dne 10. června 2007. Citováno 21. července 2007.
  21. ^ „Eurostat - tabulka tabulek, grafů a map rozhraní (TGM)“. Ec.europa.eu. 11. srpna 2016. Citováno 10. ledna 2017.
  22. ^ „Mezi pobaltskými státy byl největší růst porodnosti v roce 2014 zaznamenán v Lotyšsku | Latvijas statistika“. Csb.gov.lv. 24. července 2015. Citováno 10. ledna 2017.
  23. ^ „Populační a demografické procesy v roce 2014: (konečná data)“ (PDF). Nsi.bg. Citováno 10. ledna 2017.
  24. ^ „Narození, Slovinsko, 2014“. Stat.si. 29. června 2015. Citováno 10. ledna 2017.
  25. ^ „Naissances hors mariage - Naissance, fécondité - France - Les chiffres - Ined - Institut national d'études démographiques“. Ined.fr. Citováno 10. ledna 2017.
  26. ^ A b C Riché, Předmluva xviii, Pierre Riché odráží: „Užil si výjimečný osud a délkou své vlády, svými výboji, legislativou a legendárním postavením také hluboce poznamenal historii západní Evropy.“
  27. ^ „Zpráva o vývoji rodiny v Evropě 2009 - Euro - etnická příslušnost, rasa a pohlaví“. Scribd.
  28. ^ „Dominicantes 2009“ (v polštině). ISKK. 2010. Citováno 30. května 2012.
  29. ^ Do průzkumu bylo zahrnuto 5 zemí mimo EU: Chorvatsko (člen EU od 1. června 2013), Island, Norsko, Švýcarsko a Turecko.
  30. ^ „Diskriminace v Evropské unii“. Speciální Eurobarometr. 493. Evropská komise. 2019. Citováno 2. června 2020.
  31. ^ „Diskriminace v EU v roce 2015“, Speciální Eurobarometr, 437, Evropská unie: Evropská komise, 2015, vyvoláno 2. března 2019 - přes GESIS
  32. ^ „GESIS: ZACAT“. zacat.gesis.org.
  33. ^ Miller, Tracy, ed. (Říjen 2009). Mapování globální muslimské populace: Zpráva o velikosti a distribuci světové muslimské populace (PDF). Pew Research Center. 31–32. Archivovány od originál (PDF) dne 10. října 2009. Citováno 11. listopadu 2009.
  34. ^ „Ian Birrell: Od našich muslimských občanů se nemáme čeho bát“. 11. prosince 2012.[nespolehlivý zdroj? ]
  35. ^ „Muslimové v Evropě: průvodce zemí“. BBC novinky. 23. prosince 2005. Citováno 26. srpna 2007.
  36. ^ „Muslimové v Evropské unii“ (PDF). EU FRA. 2006. Archivovány od originál (PDF) dne 5. června 2007. Citováno 26. srpna 2007.
  37. ^ Goldirova, Renata (6. července 2007). „Brusel zpochybňuje hlavní města EU ohledně přístupu k islámu“. Pozorovatel EU. Citováno 26. srpna 2007.
  38. ^ Údaje o židovské populaci mohou být nespolehlivé. Tyto odhady jsou převzaty z: Sergio DellaPergola. „Světová židovská populace (2002)“. Kniha amerického židovského roku. Židovská agentura pro Izrael. Archivovány od originál dne 22. prosince 2004. Citováno 3. května 2007.
  39. ^ EUMC (prosinec 2006). „Souhrnný přehled antisemitismu o situaci v Evropské unii“ (PDF). EUMC. Archivovány od originál (PDF) dne 11. června 2007. Citováno 4. května 2007.

externí odkazy