Amsterodamská smlouva - Treaty of Amsterdam - Wikipedia

Amsterodamská smlouva
Dlouhé jméno: Amsterodamská smlouva, kterou se mění Smlouva o Evropské unii, Smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty;
	Evropští vůdci v Amsterdamu, 1997
Typ	Amender TEU, TEC, ČAJ a TECSC
Podepsaný	2. října 1997
Umístění	Amsterdam, Holandsko
Efektivní	1. května 1999
Depozitář	Vláda Itálie
Citace	Smlouva o předchozí změně:; Maastrichtská smlouva (1992); Smlouva o následných změnách: Pěkná smlouva (2001)
Jazyky	12 dánština; holandský; Angličtina; Finština; francouzština; Němec; řecký; irština; italština; portugalština; španělština; švédský;
	Amsterodamská smlouva na Wikisource
	Po změnách Amsterodamské smlouvy:; Konsolidovaná verze smlouvy EURATOM (1997); Konsolidovaná verze Smlouvy o ESUO (1997); Konsolidovaná verze TEC (1997); Konsolidovaná verze TEU (1997)

The Amsterodamská smlouva, oficiálně Amsterodamská smlouva, kterou se mění Smlouva o Evropské unii, Smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty, byla podepsána dne 2. října 1997 a vstoupila v platnost dne 1. května 1999;^[1] provedla podstatné změny v Maastrichtská smlouva, která byla podepsána v roce 1992.

Podle Amsterodamské smlouvy se členské státy dohodly na převodu určitých pravomocí z národních vlád na EU Evropský parlament v různých oblastech, včetně legislativy týkající se přistěhovalectví, přijímání občanských a občanských zákonů trestní zákony a uzákonění zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP), jakož i provádění institucionálních změn pro expanzi při vstupu nových členských zemí do EU.

Pozadí

Smlouva byla výsledkem dlouhých jednání, která začala v roce Messina, Itálie, 2. června 1995, téměř čtyřicet let po podpisu dohody Římská smlouva a dokončení bylo dokončeno v Amsterdam dne 18. června 1997. Po formálním podepsání Smlouvy dne 2. října 1997 Členské státy zapojen do stejně dlouhého a složitého ratifikačního procesu. Evropský parlament smlouvu schválil dne 19. listopadu 1997 a po dvou referendech a 13 rozhodnutích parlamentů členské státy řízení nakonec uzavřely.

Obsah

Amsterodamská smlouva obsahuje 13 protokolů, 51 prohlášení přijatých EU Konference a 8 prohlášení členských států a změny stávajících smluv stanovených v 15 článcích. Článek 1 (obsahující 16 odstavců) mění obecná ustanovení Smlouvy o Evropské unii a týká se SZBP a spolupráce v trestních a policejních věcech. Další čtyři články (70 odstavců) mění Smlouva o ES, Evropské společenství uhlí a oceli Smlouva (jejíž platnost skončila v roce 2002), Smlouva o Euratomu a zákon o volbách do Evropského parlamentu. Závěrečná ustanovení obsahují čtyři články. Nová smlouva rovněž stanovila zjednodušení Smluv Společenství, vypustila více než 56 zastaralých článků a přečíslovala ostatní, aby byla celá čitelnější. Například článek 189b o postup spolurozhodování se stal článkem 251.

Nejnaléhavějšími obavami obyčejných Evropanů, jako je jejich právní a osobní bezpečnost, přistěhovalectví a prevence podvodů, se všichni zabývali v jiných kapitolách Smlouvy. Zejména se EU stala odpovědnou za legislativu v oblasti přistěhovalectví, občanské právo nebo občanskoprávní řízení, pokud je to nezbytné pro volný pohyb osob v rámci EU. Zároveň se zintenzivnila mezivládní spolupráce v oblasti policie a trestního soudnictví, aby členské státy mohly účinněji koordinovat své činnosti. Unie si klade za cíl vytvořit pro své občany prostor svobody, bezpečnosti a práva. The Schengenské dohody nyní byly začleněny do právního systému EU (Irsko a Spojené království zůstaly mimo schengenskou dohodu, viz Společný cestovní prostor pro detaily).

Smlouva stanoví nové zásady a odpovědnosti v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky s důrazem na promítnutí hodnot EU do vnějšího světa, ochranu jejích zájmů a reformu jejích způsobů jednání. The Evropská rada stanoví společné strategie, které poté za určitých podmínek provede Rada kvalifikovanou většinou. V jiných případech se některé členské státy mohou zdržet „konstruktivního“ hlasování, tj. Aniž by skutečně bránily přijetí opatření.

Smlouva zavedla a Vysoký představitel pro Zahraniční politika EU kteří společně s předsedy Rady a Evropská komise, dává vnější politice „jméno a tvář“ v politice EU. Ačkoli Amsterodamská smlouva nestanovila společnou obranu, zvýšila odpovědnost EU za udržování míru a humanitární práce, zejména navázáním užších vztahů s EU Západoevropská unie.

Instituce

Pokud jde o orgány, došlo k dvěma zásadním reformám týkajícím se postupu spolurozhodování (legislativní postup zahrnující Evropský parlament a Radu), které ovlivnily jeho oblast působnosti - většina právních předpisů byla přijata postupem spolurozhodování - a jeho podrobné postupy s Parlament hraje mnohem silnější roli. Předseda Komise si rovněž bude muset získat osobní důvěru Parlamentu, který mu dá pravomoc stanovit politické směry Komise a bude se aktivně podílet na výběru členů Komise rozhodnutím o jejich jmenování společnou dohodou s národní vlády. Tato ustanovení zvyšují politickou odpovědnost Komise, zejména vůči Evropskému parlamentu. A konečně nová smlouva umožňuje za velmi přísných podmínek užší spolupráci mezi členskými státy, které si to přejí. Na návrh Komise lze navázat užší spolupráci v případech, kdy není možné podniknout společné kroky, pokud tyto kroky neohrozí soudržnost EU nebo práva a rovnost jejích občanů.

Výzvy

Amsterdamská smlouva nevyřešila všechny institucionální otázky. Stále probíhala práce na reformě institucí, aby byly schopné účinně a demokraticky fungovat v mnohem rozšířené EU. Nejnaléhavějšími otázkami bylo složení Komise a váha hlasů členských států při hlasování kvalifikovanou většinou. Těmito otázkami se zabýval Lisabonská smlouva.

Podpisy


Belgie	Dánsko	Finsko	Francie	Řecko	Irsko	Itálie	Lucembursko	Holandsko

Portugalsko	Španělsko	Spojené království	Švédsko	Německo	Rakousko

Vybrání

Dne 31. ledna 2020 Spojené království opustil Evropskou unii a tak odstoupil od smlouvy.

Časová osa vývoje EU

Od konce roku 2006 druhá světová válka, suverénní evropský země uzavřely smlouvy, a tím spolupracovaly a harmonizovaly politiky (nebo sdružená suverenita) v rostoucím počtu oblastí, v tzv Evropský integrační projekt nebo výstavba Evropy (francouzština: la construction européenne). Následující časová osa nastiňuje právní počátek Evropská unie (EU) - hlavní rámec pro toto sjednocení. EU zdědila mnoho ze svých současných povinností od a členství z Evropských společenství (ES), které byly založeny v padesátých letech v duchu Schumanova deklarace.

Legenda:
  S: podepisování
  F: vstup v platnost
  T: ukončení
  E: expirace
    de facto supersession
  Rel. s rámcem ES / EU:
   de facto uvnitř
   mimo

Evropská unie (EU)

[Pokračování]

Evropských společenství (ES)

(Pilíř I)

Evropské společenství pro atomovou energii (ESAE nebo Euratom)

[Pokračování]

/

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

(Distr. Of competences)

Evropské hospodářské společenství (EHS)

Schengenská pravidla

Evropské společenství (ES)

'TREVI'

Spravedlnost a vnitřní věci (JHA, pilíř II)

Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO)

[Pokračování ]

Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (PJCC, pilíř II )

Anglo-francouzská aliance

[Obranné rameno podal na NATO ]

Evropská politická spolupráce (EPC)

Společná zahraniční a bezpečnostní politika
(SZBP, pilíř III )

západní unie (WU)

/

Západoevropská unie (WEU)

[Úkoly definované po WEU 1984 reaktivace podal do EU ]

[Společenské, kulturní úkoly podal na CoE ]

[Pokračování ]

Evropská rada (CoE)

Dunkirkova smlouva ¹
S: 4. března 1947
F: 8. září 1947
E: 8. září 1997

Bruselská smlouva ¹
S: 17. března 1948
F: 25. srpna 1948
T: 30. června 2011

Londýn a Washington smlouvy¹
S: 5. května / 4. dubna 1949
F: 3. srpna / 24. srpna 1949

Pařížské smlouvy: ESUO a EDC ⁶
S: 18. dubna 1951/27 května 1952
F: 23. července 1952 / -
E: 23. července 2002 / -

Úpravy protokolu a
Dokončení Bruselské smlouvy ¹
S: 23. října 1954
F: 6. května 1955

Římské smlouvy: EHS ² a ESAE
S: 25. března 1957
F: 1. ledna 1958

Dohoda WEU-CoE ¹
S: 21. října 1959
F: 1. ledna 1960

Bruselská smlouva ³
S: 8. dubna 1965
F: 1. července 1967

Davignonova zpráva
S: 27. října 1970

Závěry Evropské rady
S: 2. prosince 1975

Jednotný evropský akt (MOŘE)
S: 17/28 února 1986
F: 1. července 1987

Schengenská smlouva a Konvence
S: 14. června 1985-19 června 1990
F: 26. března 1995

Maastrichtská smlouva ²^,⁴
S: 7. února 1992
F: 1. listopadu 1993

Amsterodamská smlouva
S: 2. října 1997
F: 1. května 1999

Pěkná smlouva
S: 26. února 2001
F: 1. února 2003

Lisabonská smlouva ⁵
S: 13. prosince 2007
F: 1. prosince 2009

¹ Ačkoli ne smlouvy EU per se, tyto smlouvy ovlivnily rozvoj z Obranné rameno EU, hlavní část SZBP. Francouzsko-britská aliance založená Dunkirkovou smlouvou byla de facto nahrazeno WU. Pilíř SZBP byl podpořen některými bezpečnostními strukturami, které byly zřízeny v rámci působnosti roku 1955 Upravená Bruselská smlouva (MBT). Bruselská smlouva byla ukončeno v roce 2011 následně rozpustil WEU, jako doložka o vzájemné obraně že Lisabonská smlouva stanovená pro EU byla považována za způsobující zbytečnost ZEU. EU tedy de facto nahradil WEU.

² Smlouvy z Maastrichtu a Říma tvoří EU právní základ, a jsou také označovány jako Smlouva o Evropské unii (TEU) a Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU). Jsou pozměňovány sekundárními smlouvami.

³ Evropských společenství získané společné instituce a sdílené právní subjektivita (tj. schopnost např. podepisovat smlouvy samostatně).

„Mezi založením EU v roce 1993 a konsolidací v roce 2009 se Unie skládala z tři sloupy, z nichž první byla Evropská společenství. Další dva pilíře sestávaly z dalších oblastí spolupráce, které byly přidány do působnosti EU.

⁵ Konsolidace znamenala, že EU zdědila práva Evropských společenství právní subjektivita a to sloupový systém byl zrušen, jehož výsledkem je rámec EU jako takový pokrývající všechny oblasti politiky. Výkonnou / zákonodárnou moc v každé oblasti místo toho určoval a rozdělení kompetencí mezi Instituce EU a členské státy. Toto rozdělení, jakož i ustanovení smlouvy pro oblasti politiky, ve kterých je vyžadována jednomyslnost, a hlasování kvalifikovanou většinou je možné, odráží hloubku integrace EU i částečně EU nadnárodní a částečně mezivládní Příroda.

⁶Plánuje založit a Evropské politické společenství (EPC) byly odloženy poté, co Francie neratifikovala Smlouva o založení Evropského obranného společenství (EDC). EPC by spojila ESUO a VDO.

Viz také

Reference

^ Text „Amsterodamské smlouvy“

externí odkazy

[tofa-1] Text „Amsterodamské smlouvy“

[1]