Hospodářské vztahy třetích zemí s Evropskou unií - Third-country economic relationships with the European Union

Vztahy mezi Evropskou unií a kandidátskými nebo oficiálními potenciálními kandidátskými zeměmi viz Budoucí rozšiřování Evropské unie. Vztahy třetích zemí s Evropskou unií obecně viz Zahraniční vztahy Evropské unie.

The Evropská unie má řadu vztahů s národy, které nejsou formálně součástí Unie. Podle oficiálních stránek Evropské unie a prohlášení Komisař Günter Verheugen, cílem je mít okruh zemí, sdílet demokratické ideály EU a připojit se k nim v další integraci, aniž by se nutně musely stát plnoprávnými členskými státy.

ESVO a EHP

The Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) byla vytvořena, aby umožnila evropským zemím účastnit se zóny volného obchodu s menší integrací jako v rámci EU Evropských společenství (později Evropská unie). Většina zemí zpočátku v ESVO od té doby vstoupila do samotné EU, takže pouze čtyři zůstávají venku, Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko.

The Evropský hospodářský prostor Dohoda (EHP) umožňuje Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku přístup na jednotný trh EU. Platí čtyři základní svobody (zboží, služby, lidé a kapitál). Některá omezení v oblasti rybolovu a zemědělství však existují.

Norsko

Hlavní článek: Vztahy Norsko – Evropská unie

Norsko je členem EHP, proto se účastní jednotného trhu a většina zákonů EU je součástí norského práva. Norsko podepsalo Schengenská smlouva, což znamená, že hraniční kontroly již nejsou prováděny.

Island

Hlavní článek: Vztahy Island - Evropská unie

Jako Norsko, Island vstoupil do EHP a je považován za součást EU jednotný trh. Island také podepsal Schengenská smlouva. Dne 16. července 2009 podal Island žádost o vstup do Evropské unie.

Lichtenštejnsko

Hlavní článek: Vztahy Lichtenštejnsko - Evropská unie

Lichtenštejnsko vstoupil do EHP v roce 1995 a účastní se jednotného trhu EU.

Švýcarsko

Hlavní článek: Vztahy Švýcarsko - Evropská unie

The švýcarský referendum o vstupu do EHP v roce 1992 selhalo, takže švýcarské výrobky se neúčastní jednotného evropského trhu. Země však s Unií vyjednala dvě řady dvoustranných dohod. První série, dvoustranné dohody I, sestává ze sedmi dvoustranných dohod a byla podepsána v roce 1999 (vstup v platnost v roce 2001), přičemž hlavní částí je volný pohyb osob (úplné znění dohody ). Druhá řada, dvoustranné dohody II, se týká devíti oblastí a byla podepsána v roce 2004 (vstoupila v platnost 30. března 2005) a zahrnuje Schengenská smlouva a Dublinská úmluva (úplné znění dohody ) (oficiální tisková zpráva ).

Souvisí s eurozónou

Hlavní článek: Mezinárodní status a používání eura

Existují země, které, i když nejsou oficiálními členy EU Eurozóna, stále používat euro jako legální nebo de facto měna prostřednictvím oficiálních dohod s EU. Tyto jsou Evropské microstates které jsou do značné míry ekonomicky závislé na svých větších sousedech se členy eurozóny.

  •  San Marino: San Marino není členem EU, ale měl s ním zvláštní dohodu Itálie k ražbě omezeného počtu Lira mince. S přechodem na euro byla dohoda aktualizována tak, aby San Marino mohlo razit konkrétní euromince které lze použít v celé eurozóně.
  •   Vatikán: Vatikánský městský stát není součástí EU, ale stejně jako San Marino existuje dohoda o jeho razení vlastní euromince (omezeně), které jsou zákonným platidlem v eurozóně.
  •  Monako: Monako není členem EU, ale Francouzi káď platí. Monacký stát měl zvláštní dohodu s Francií (a nyní EU) o jeho těžbě vlastní euromince, které je zákonným platidlem ve všech zemích eurozóny.

Některé další země jednostranně rozhodnuto používat euro bez současné formální dohody s EU.

Celní odbory

Některé země jsou v celní unie s EU. Tyto jsou:

Dohody o volném obchodu Evropské unie

Hlavní článek: Dohody o volném obchodu Evropské unie
Dohody o volném obchodu EU

EU uzavřela dohody o volném obchodu s mnoha zeměmi světa a vyjednává s dalšími zeměmi Proces stabilizace a přidružení, Dohody o přidružení a Dohody o hospodářském partnerství.

Evropská politika sousedství

Evropská politika sousedství EU
  Členské státy EU
  Program rozšiřování EU
  Východní partnerství Země EPS
  Ostatní země EPS (kromě Libye jsou UfM členů)
  UfM členové, kteří nejsou zemí EPS, součástí EU nebo její agendy rozšiřování)
Hlavní články: Evropská politika sousedství, Barcelonský proces, a Evropsko-středomořská zóna volného obchodu

Kryty Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye, Egypt, Jordán, Libanon, Sýrie, Izrael, Palestinská samospráva, Moldavsko, Ukrajina, Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán, Bělorusko, a Rusko (vytvořením společné prostory ).

Podle oficiálních stránek Evropské unie je cílem Evropská politika sousedství (EPS) má sdílet výhody rozšíření EU v roce 2004 se sousedními zeměmi. Je rovněž navržen tak, aby zabránil vzniku nových dělících čar mezi rozšířenou EU a jejími sousedy. Vize je představa kruhu zemí, které jsou přitahovány k další integraci, ale aniž by se nutně staly řádnými členy Evropské unie. Politiku poprvé načrtl Evropská komise v březnu 2003. Pokryté země zahrnují všechny Středomoří břehy Afriky a Asie, stejně jako evropské SNS státy (s výjimkou Ruska a Kazachstán ) v Kavkaz a východní Evropa. Rusko trval na vytvoření čtyř Společné prostory mezi EU a Ruskem místo účasti na EPS. Kazašské ministerstvo zahraničí projevilo zájem o ENP [1][trvalý mrtvý odkaz ]. Nějaký Poslanci diskutovali také o zařazení Kazachstánu do EPS.[1]

The Evropský nástroj sousedství (ENI), vstoupila v platnost v roce 2014. Jedná se o finanční složku evropské politiky sousedství, zahraniční politiku EU vůči sousedům na východě a na jihu. Má rozpočet 15,4 miliard EUR a poskytuje většinu financování prostřednictvím řady programů. ENI, účinný od roku 2014 do roku 2020, nahrazuje Evropský nástroj sousedství a partnerství - známý jako ENPI.

The Evropsko-středomořské partnerství nebo Barcelonský proces je široký rámec politických, hospodářských a sociálních vztahů mezi členskými státy EU a zeměmi jižního Středomoří. Bylo zahájeno ve dnech 27. – 28. Listopadu 1995 prostřednictvím konference ministrů zahraničních věcí, která se konala v roce 2006 Barcelona. Kromě 27 členských států Evropské unie jsou zbývajícími „středomořskými partnery“ všechny ostatní středomořské země bez nich Libye (který má „status pozorovatele“ od roku 1999). Od založení Evropský nástroj sousedství a partnerství v roce 2007 (viz níže) Evropsko-středomořské partnerství iniciativa se stane plně součástí širšího Evropská politika sousedství. The Dohody o přidružení podepsané se středomořskými státy mají za cíl vytvoření a Evropsko-středomořská zóna volného obchodu.

Programy finanční spolupráce a pomoci

Pro rozpočtové období 2000–2006

Program CARDS

KARTY, zkratka pro „Pomoc Společenství při rekonstrukci, rozvoji a stabilizaci“, byla založena dne 5. prosince 2000 nařízením Rady č. 2666/2000.

Jeho rozsah je západní Balkán země (Albánie, Bosna a Hercegovina, Kosovo, Makedonie, Černá Hora a Srbsko ). Širším cílem programu je podpora těchto národů v EU Proces stabilizace a přidružení.

Program TACIS

The TACIS Program založený v roce 1991 byl programem technické pomoci, který podporuje proces přechodu na tržní ekonomiky pro 11 SNS zemí a Gruzie. Do roku 2003 bylo do programu zahrnuto také Mongolsko, ale nyní je zahrnuto v programu ALA.

Program MEDA

The MEDA Tento program byl hlavním finančním nástrojem pro provádění evropsko-středomořského partnerství a nabízel opatření technické a finanční podpory doprovázející reformu hospodářských a sociálních struktur ve středomořských partnerských zemích.

První program MEDA byl založen na období 1995–1999. V listopadu 2000 zavedlo nové nařízení program MEDA II na období 2000–2006.

Program ACP

Hlavní článek: Země AKT

AKT znamená „Afrika, Karibik a Pacifik“. Program se vztahuje na 71 zemí, mezi nimiž jsou všechny africké národy s výjimkou středomořských zemí severní Afriky (na které se vztahuje výše uvedený program MEDA). Na AKT se v současnosti vztahuje Dohoda z Cotonou, který nahrazuje Úmluva z Lomé.

Externí odkazy: Země AKT na oficiálních stránkách EU

Program ALA

ALA„Asie a Latinská Amerika“ je program finanční pomoci a spolupráce s těmito regiony.

Pro rozpočtové období 2007–2013

  • ENPI, stojící za „evropským nástrojem sousedství a partnerství“. Jedná se o finanční nástroj, který pokrývá země EPS. Rusko je rovněž pokryto z ENPI (rozhodl se neúčastnit se Evropská politika sousedství (EPS) a zvolil formálně odlišné, ale prakticky podobné společné prostory EU-Rusko. Z tohoto důvodu je součástí „partnerství“ ENPI). ENPI proto slučuje první MEDA (jelikož všichni její současní příjemci jsou státy EPS) a její evropská část TACIS struktura.[2] The Informační centrum ENPI byla zahájena v lednu 2009 Evropskou komisí s cílem zdůraznit vztah mezi EU EU a její sousedé.
  • The Předvstupní nástroj nahrazuje první Rozšíření programy Phare, SAPARD a ISPA a KARTY (proud KARTY přijímající státy byly přesunuty do segmentu politiky rozšíření jako „potenciální kandidátské země“).
  • The Nástroj pro rozvojovou spolupráci a hospodářskou spolupráci pokrývá všechny země, území a regiony, které nejsou způsobilé pro pomoc v rámci žádné ze zemí EU PAI nebo ENPI (Asie, počítaje v to Střední Asie, Latinská Amerika, Afrika, karibský a Pacifik ). Tak to nahradí ALA, AKT a zbytek TACIS.
  • Horizontálními nástroji, které pokrývají země bez ohledu na jejich region, jsou:

Ekonomická variace

Níže je tabulka a tři grafy ukazující HDP (PPP ), HDP (PPP) na obyvatele a HDP (nominální) na obyvatele u některých třetích zemí, s nimiž má Evropská unie vztahy. To lze použít jako hrubý odhad relativní životní úrovně mezi členskými státy.

Tabulka je tříděna podle HDP (PPP) na obyvatele ukázat relativní úroveň ekonomického rozvoje různých zemí. Zahrnuty jsou referenční hodnoty pro průměr EU, nejvyšší a nejnižší.

Třetí zeměHDP (PPP)
miliony
int. dolarů		HDP (PPP)
na hlavu
int. dolarů		HDP (nominální)
na hlavu
int. dolarů
Evropský hospodářský prostor:
 Lucembursko (Nejvyšší v EU)38,80878,395104,512
 Evropská unie (Průměr EU)14,793,00029,72933,052
 Bulharsko (EU nejnižší)90,86912,0676,722
 Island12,14838,02237,976
 Lichtenštejnsko4,160122,100113,210
 Norsko259,05452,96488,590
Evropské sdružení volného obchodu:
  Švýcarsko314,86943,00769,838
Evropské mikrostáty:
  Vatikán
jedinečná nekomerční ekonomika		252273,615žádná data
 San Marino1,17035,92844,208
 Monako4,88865,92888,761
 Andorra4,22044,90034,240
Současná agenda rozšíření:
 Albánie40,15113,9915,373
 Bosna a Hercegovina49,79414,2205,742
 Kosovo (podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244)23,52413,0174,649
 Černá Hora12,51620,0748,749
 Severní Makedonie34,26716,4866,096
 Srbsko137,12619,7677,992
 krocan2,346,00028,2648,958
Evropská politika sousedství:
 Izrael158,35023,41618,266
 Libye67,24411,6306,699
 Rusko1,575,56111,0415,369
 Tunisko83,6738,2552,978
 Bělorusko75,2177,7113,031
 Alžírsko237,6847,1893,086
 Ukrajina338,4867,1561,727
 Libanon24,4206,6816,033
 Jordán27,9604,8252,219
 Ázerbajdžán38,7084,6011,493
 Maroko135,7424,5031,725
 Egypt305,2554,3171,316
 Arménie14,1674,2701,137
 Sýrie71,7363,8471,418
 Gruzie15,4983,6161,493
 Moldavsko8,5632,374825
 Palestinská samospráva2,568660žádná data

Zdroj: CIA World Factbook [2], MMF

Viz také

Reference

  1. ^ Kazachstán
  2. ^ Webové stránky Evropské komise: Evropská politika sousedství: financování

externí odkazy