Bruselská smlouva - Treaty of Brussels

Tento článek je o smlouvě z roku 1948. Smlouvu z roku 1516 viz Válka Ligy Cambrai. Pro smlouvu z roku 1656 viz Bruselská smlouva (1656). Smlouvu z roku 2013 viz Bruselská dohoda (2013).
„Bruselská smlouva“ přeadresuje tady. Smlouva o sloučení struktur Evropských společenství, viz Smlouva o fúzi.
Bruselská smlouva
Pact van Brussel, Bevin tekent.jpg
Podpis britského ministra zahraničí Bevin
TypZakládající smlouva
Podepsaný17. března 1948
UmístěníBrusel, Belgie
Efektivní25. srpna 1948[1]
SignatářiBelgie
Francie
Lucembursko
Holandsko
Spojené království
DepozitářVláda Belgie
JazykyAngličtina a francouzština
Bruselská smlouva na Wikisource

The Bruselská smlouva, označovaný také jako Bruselská smlouvabyla zakládající smlouva západní unie (WU) v letech 1948 až 1954, kdy byla změněna jako Upravená Bruselská smlouva (MTB) a sloužil jako zakládající smlouva Západoevropská unie (ZEU) až do svého ukončení v roce 2010. Smlouva stanovila organizaci vojenské, hospodářské, sociální a kulturní spolupráce mezi členskými státy, jakož i ustanovení o vzájemné obraně.

Smlouva byla podepsána dne 17. Března 1948 Belgie, Francie, Lucembursko, Holandsko a Spojené království, členové Western Union, jako expanze do Smlouva z Dunkirku, které byly v předchozím roce podepsány mezi Británií a Francií na ochranu před možnou německou nebo sovětskou agresí po konci roku 2006 druhá světová válka.

Potřeba podpořit závazky EU Severoatlantická smlouva s příslušnými politickými a vojenskými strukturami vedlo k vytvoření Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO). V prosinci 1950 se strany Bruselské smlouvy rozhodly převést velitelství, personál a plány obranné organizace Western Union (WUDO) do NATO, jehož Nejvyšší velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) převzal odpovědnost za obranu západní Evropy.[2][3][4][5][6]

Založení NATO spolu s podpisem řady smluv zakládajících EU Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (Duben 1948) Evropská rada (Květen 1949) a Evropské společenství uhlí a oceli (Duben 1951), opustil Bruselskou smlouvu a její Western Union bez autority.

Smlouva byla změněna v roce 1954 Pařížská konference v důsledku selhání Smlouva o založení Evropského obranného společenství získat francouzskou ratifikaci: Obecná smlouva (Němec: Deutschlandvertrag) z roku 1952 formálně pojmenoval VDO jako předpoklad ukončení spojenecké okupace Německa a byla touha zahrnout Německo do západní obranné architektury. Modifikovaná Bruselská smlouva (MBT) přeměnila Západní unii na EU Západoevropská unie (WEU), kdy byla přijata Itálie a Německo. Ačkoli ZEU, která byla zřízena upravenou Bruselskou smlouvou, byla podstatně méně silná a ambiciózní než původní Západní unie, německé členství v ZEU bylo považováno za dostatečné pro ukončení okupace země v souladu s obecnou smlouvou.

Když Evropská unie (EU) získala vlastní doložku o vzájemné obraně po vstupu v platnost Lisabonská smlouva v roce 2009 členy ZEU, kteří byli rovněž EU členské státy, považoval WEU za nadbytečnou. V důsledku toho byla upravená bruselská smlouva ukončena dne 31. března 2010, po níž následovalo uzavření orgánů ZEU dne 30. června 2011.[7]

Obsah

Hlavní články: Western Union (aliance) a Západoevropská unie
Část série na
Historie
Evropská unie
Vlajka Evropy.svg
Vlajka Evropy.svg Portál Evropské unie

Smlouva stanovila organizaci vojenské, hospodářské, sociální a kulturní spolupráce mezi členskými státy.

Bruselská smlouva obsahovala doložku o vzájemné obraně (článek IV v původní smlouvě a článek V v pozměněné Bruselské smlouvě).[8]

Dějiny

Pozadí

Časová osa

  • 22. ledna 1948: britský ministr zahraničí Ernest Bevin oznamuje, že Spojené království po dohodě se svými francouzskými kolegy navrhne vypracování smlouvy, která rozšíří 1947 Smlouva z Dunkirku zahrnout také země Beneluxu.
  • 31. ledna 1948: Ministři zahraničních věcí Beneluxu prohlašují, že jejich země souhlasí se zahájením těchto rozhovorů.
  • 19. února 1948: Francie a Spojené království předloží návrh smlouvy státům Beneluxu.
  • 4. března 1948: V Bruselu se koná konference mezi pěti ministry zahraničí, od této chvíle je návrh rozpracován a dne 12. března předána příslušným vládám.[9]

Motivace

Smlouva měla poskytnout západní Evropa s baštou proti komunistické hrozbě a přinést větší kolektivní bezpečnost. Pro zřízení „poradní rady“ existovaly kulturní a sociální doložky a koncepce. Spolupráce mezi západními národy měla pomoci zastavit šíření komunismu[Citace je zapotřebí ].

Podepisování

Současný týdeník

Smlouva byla podepsána dne 17. března 1948 následovně zplnomocnění zástupci:

Ratifikace a vstup v platnost

Data uložení ratifikačních listin smlouvy:[1]

  • Belgie: 3. dubna 1948
  • Spojené království: 2. června 1948
  • Lucembursko: 10. června 1948
  • Nizozemsko: 20. července 1948
  • Francie: 25. srpna 1948, kdy smlouva vstoupila v platnost

Implementace

V září 1948 se strany Bruselské smlouvy rozhodly vytvořit vojenskou agenturu pod názvem Organizace obrany Western Union. Skládal se z Výboru obrany WU na úrovni předsedy vlády a Výboru kombinovaných náčelníků štábů WU, včetně všech národních náčelníků štábů, kteří by řídili operativní organizaci.[10]

Polní maršál Bernard Montgomery (UK) byl jmenován stálým předsedou pozemního, námořního a leteckého velitele ve výboru se sídlem v Fontainebleau, Francie. Nominovaní vrchní velitelé byli generál Jean de Lattre de Tassigny (Francie) jako C-in-C, pozemní síly, vrchní letecký maršál sir James Robb (UK) jako C-in-C, vzdušné síly a Viceadmirál Robert Jaujard (Francie) pro námořnictvo, jako vlajkový důstojník pro západní Evropu.[11] Svazek 3 Nigela Hamiltona Život Montgomeryho z Alameinu podává dobrou zprávu o neshodách mezi Montgomerym a de Lattre, které způsobily v ústředí mnoho špatných pocitů.

Kanibalizace a marginalizace

Po podpisu řady smluv zakládajících Smlouvu smlouva postrádala většinu své autority Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (Duben 1948) Organizace Severoatlantické smlouvy (Duben 1949), Evropská rada (Květen 1949) a Evropské společenství uhlí a oceli (Duben 1951).

Když se rozdělení Evropy na dva nepřátelské tábory stalo nevyhnutelným, hrozba SSSR se stala mnohem důležitější než hrozba německého vyzbrojení. Západní Evropa proto hledala nový pakt vzájemné obrany zahrnující Spojené státy, mocná vojenská síla pro takovou alianci. Spojené státy, které se zabývaly potlačením vlivu SSSR, byly pohotové. Potřeba podpořit závazky Severoatlantické smlouvy vhodnými politickými a vojenskými strukturami vedla k vytvoření EU Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO). V prosinci 1950 jmenováním generála Eisenhower jako první Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) se členové Bruselské smlouvy rozhodli sloučit Organizace obrany Western Union (WUDO) do NATO.[2] NATO Nejvyšší velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) převzal obrannou roli WUDO.

Jako snaha o evropskou poválečnou bezpečnostní spolupráci byla smlouva předchůdcem NATO v tom slíbil evropskou vzájemnou obranu. Od NATO se však velmi lišilo tím, že předpokládalo čistě-evropský pakt vzájemné obrany primárně proti Německu. Když se NATO v příštím roce formovalo, bylo naopak uznáno, že Evropa se nevyhnutelně dělí na dva protichůdné bloky (západní a komunistický ) a SSSR byla mnohem větší hrozbou než možnost vzkříšeného Německa a západoevropská vzájemná obrana by musela být Atlantista a tak zahrnout Severní Amerika.

Ve snaze vyhnout se nutnosti západoněmeckého vyzbrojování, smlouva zaměřená na založení Evropského obranného společenství byl podepsán šesti ESUO členů v květnu 1952, ale neuspěl, když byl odmítnut francouzským národním shromážděním v srpnu 1954. Toto odmítnutí vedlo k Konference v Londýně a Paříži v září a říjnu, takže Bruselská smlouva byla změněna protokolem podepsaným v roce 2006 Paříž dne 23. října 1954, který přidal západní Německo a Itálie do Organizace obrany Western Union (WUDO). V této době byl WUDO přejmenován na Západoevropská unie Smlouva byla přejmenována na Modifikovanou Bruselskou smlouvu.

Úpravy

Hlavní článek: Konference v Londýně a Paříži

Dne 23. Října 1954 v důsledku zamítnutí Smlouva o založení Evropského obranného společenství francouzským parlamentem a následujícími Konference v Londýně a Paříži byla Bruselská smlouva pozměněna jako pozměněná Bruselská smlouva. To transformovalo Západní unii na Západoevropskou unii a připustilo západní Německo a Itálii.[12] Sociální a kulturní aspekty byly předány Radě Evropy, aby se předešlo zdvojení odpovědností v Evropě.[13]

Ukončení

V roce 2009 byl článek 42.7 Lisabonská smlouva účinně nahradil článek V pozměněné Bruselské smlouvy jako doložku o vzájemné obraně pro členské státy EU, které byly rovněž spojenci ZEU. Po diskusích se deset členských států ZEU rozhodlo ukončit Bruselskou smlouvu dne 31. března 2010.[7] Činnost ZEU byla formálně ukončena v červnu 2011.[14][15]

Od konce roku 2006 druhá světová válka, suverénní evropský země uzavřely smlouvy, a tím spolupracovaly a harmonizovaly politiky (nebo sdružená suverenita) v rostoucím počtu oblastí, v tzv Evropský integrační projekt nebo výstavba Evropy (francouzština: la construction européenne). Následující časová osa nastiňuje právní počátek Evropská unie (EU) - hlavní rámec pro toto sjednocení. EU zdědila mnoho ze svých současných povinností od a členství z Evropských společenství (ES), které byly založeny v padesátých letech v duchu Schumanova deklarace.

Legenda:
  S: podepisování
  F: vstup v platnost
  T: ukončení
  E: expirace
    de facto supersession
  Rel. s rámcem ES / EU:
   de facto uvnitř
   mimo		         Vlajka Evropy.svg Evropská unie (EU)[Pokračování]  
Vlajka Evropy.svg Evropských společenství (ES)(Pilíř I)
Evropské společenství pro atomovou energii (ESAE nebo Euratom)[Pokračování]      
Vlajka Evropského společenství uhlí a oceli 6 hvězdičková verze.svg / Vlajka Evropského společenství uhlí a oceli 9hvězdičková verze.svg / Vlajka Evropského společenství uhlí a oceli 10 hvězdičková verze.svg / Vlajka Evropského společenství uhlí a oceli 12hvězdičková verze.svg Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) 
(Distr. Of competences)
  Evropské hospodářské společenství (EHS)  
      Schengenská pravidlaEvropské společenství (ES)
'TREVI'Spravedlnost a vnitřní věci (JHA, pilíř II) 
 Vlajka NATO.svg Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO)[Pokračování ]Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (PJCC, pilíř II )
Vlajka Francie.svg Vlajka Spojeného království.svg
Anglo-francouzská aliance		[Obranné rameno podal na NATO ]Evropská politická spolupráce  (EPC) Společná zahraniční a bezpečnostní politika
(SZBP, pilíř III )
Vlajka Western Union.svg západní unie (WU)Vlajka Západoevropské unie (1993-1995). Svg / Vlajka Západoevropské unie.svg Západoevropská unie (WEU)[Úkoly definované po WEU 1984 reaktivace podal do EU ]
   
[Společenské, kulturní úkoly podal na CoE ][Pokračování ]        
  Vlajka Evropy.svg Evropská rada (CoE)
Dunkirkova smlouva ¹
S: 4. března 1947
F: 8. září 1947
E: 8. září 1997
Bruselská smlouva ¹
S: 17. března 1948
F: 25. srpna 1948
T: 30. června 2011
Londýn a Washington smlouvy¹
S: 5. května / 4. dubna 1949
F: 3. srpna / 24. srpna 1949
Pařížské smlouvy: ESUO a EDC ⁶
S: 18. dubna 1951/27 května 1952
F: 23. července 1952 / -
E: 23. července 2002 / -
Úpravy protokolu a
Dokončení Bruselské smlouvy ¹
S: 23. října 1954
F: 6. května 1955
Římské smlouvy: EHS ² a ESAE
S: 25. března 1957
F: 1. ledna 1958
Dohoda WEU-CoE ¹
S: 21. října 1959
F: 1. ledna 1960
Bruselská smlouva ³
S: 8. dubna 1965
F: 1. července 1967
Davignonova zpráva
S: 27. října 1970
Závěry Evropské rady
S: 2. prosince 1975
Jednotný evropský akt (MOŘE)
S: 17/28 února 1986
F: 1. července 1987
Schengenská smlouva a Konvence
S: 14. června 1985-19 června 1990
F: 26. března 1995
Maastrichtská smlouva ², ⁴
S: 7. února 1992
F: 1. listopadu 1993
Amsterodamská smlouva
S: 2. října 1997
F: 1. května 1999
Pěkná smlouva
S: 26. února 2001
F: 1. února 2003
Lisabonská smlouva ⁵
S: 13. prosince 2007
F: 1. prosince 2009
¹ Ačkoli ne smlouvy EU per se, tyto smlouvy ovlivnily rozvoj z Obranné rameno EU, hlavní část SZBP. Francouzsko-britská aliance založená Dunkirkovou smlouvou byla de facto nahrazeno WU. Pilíř SZBP byl podpořen některými bezpečnostními strukturami, které byly zřízeny v rámci působnosti roku 1955 Upravená Bruselská smlouva (MBT). Bruselská smlouva byla ukončeno v roce 2011 následkem rozpuštění WEU, jako doložka o vzájemné obraně že Lisabonská smlouva stanovená pro EU byla považována za způsobení zbytečnosti ZEU. EU tedy de facto nahradil WEU.
² Smlouvy z Maastrichtu a Říma tvoří EU právní základ, a jsou také označovány jako Smlouva o Evropské unii (TEU) a Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU). Jsou pozměňovány sekundárními smlouvami.
³ Evropských společenství získal společné instituce a sdílel právní subjektivita (tj. schopnost např. podepisovat smlouvy samostatně).
„Mezi založením EU v roce 1993 a konsolidací v roce 2009 se Unie skládala z tři sloupy, z nichž první byla Evropská společenství. Další dva pilíře sestávaly z dalších oblastí spolupráce, které byly přidány do působnosti EU.
⁵ Konsolidace znamenala, že EU zdědila práva Evropských společenství právní subjektivita a to sloupový systém byl zrušen, jehož výsledkem je rámec EU jako takový pokrývající všechny oblasti politiky. Výkonnou / zákonodárnou moc v každé oblasti místo toho určoval a rozdělení kompetencí mezi Instituce EU a členské státy. Toto rozdělení, jakož i ustanovení smlouvy pro oblasti politiky, ve kterých je vyžadována jednomyslnost, a hlasování kvalifikovanou většinou je možné, odráží hloubku integrace EU i částečně EU nadnárodní a částečně mezivládní Příroda.
⁶ Plány založit a Evropské politické společenství (EPC) byly odloženy po francouzském neratifikování dohody Smlouva o založení Evropského obranného společenství (EDC). EPC by spojila ESUO a VDO.

Viz také

Reference

  1. ^ A b https://www.cvce.eu/content/publication/2008/2/6/0fd15d22-1f95-470d-a048-01e66a2f29fa/publishable_en.pdf
  2. ^ A b Hansardův extrakt 18. února 1957
  3. ^ Duke, Simon (2000). Nepolapitelný úkol pro evropskou bezpečnost: od EDC po SZBP. Basingstoke, Velká Británie: Palgrave Macmillan. str.13–14. ISBN  978-0-312-22402-8. Citováno 2010-11-27.
  4. ^ „Věděli jste, že Evropa měla obranné vojenské spojenectví již před NATO?“. Spojenecké velitelské operace (ACO). NATO. 2010. Citováno 2010-08-08.
  5. ^ Kaplan, Lawrence S. (2007). NATO 1948: vznik transatlantické aliance. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield Publishers, Inc. str. 139–165. ISBN  978-0-7425-3917-4. Citováno 2010-08-08.
  6. ^ „Organizace Bruselské smlouvy (usnesení)“. Hansard. Londýn: Dolní sněmovna Spojeného království. 565. 18. února 1957. cc19-20W. Citováno 2010-11-27.
  7. ^ A b „Prohlášení předsednictví ZEU ze dne 31.03.10“ (PDF). Citováno 27. ledna 2013.
  8. ^ Podle článku IV Pařížských dohod https://en.wikisource.org/wiki/Paris_Agreements
  9. ^ https://www.cvce.eu/content/publication/2010/6/8/a7cda832-d25b-4bdf-8731-1c556b10818d/publishable_fr.pdf
  10. ^ Sean Maloney, „To Secure Command of the Sea“, práce University of New Brunswick 1991, str. 95-97 a Lord Ismay, NATO: Prvních pět let
  11. ^ NATO Archiv, Prvních pět let a Západní unie a její obranná organizace, RUSI Journal, 1993 (dotisk od 1948-9)
  12. ^ Znění upravené Bruselské smlouvy na webových stránkách ZEU na adrese http://www.weu.int/Treaty.htm#1 (Přístupné 22. února 18)
  13. ^ Západoevropská unie Na webových stránkách CVCE
  14. ^ „Rozhodnutí Rady Západoevropské unie o zbytkových právech a povinnostech ZEU“ (PDF). WEU. 27. 05. 2011.
  15. ^ „Declaración de la Presidencia del Consejo Permanente de la UEO en nombre de las Altas Partes Contratantes del Tratado de Bruselas Modificado“ (ve španělštině). Zahraniční úřad (Španělsko). 31. 3. 2010. Archivovány od originál dne 19. 12. 2011.

externí odkazy