Jazyky Francie - Languages of France

Jazyky Francie[1]
Langues de la France.svg
Jazyky a dialekty metropolitní Francie
Oficiálnífrancouzština
Regionálnívlčák; Katalánština; Baskičtina; Korsičan; Breton; Gallo; Occitan; nějaký Valonský; Západní vlámština; Franco-Provençal; Lorraine francká; Francouzská Guyana kreolská; Guadeloupean Creole; Martiniquan kreolský; Olejové jazyky; Réunion Creole; nějakých dvacet jazyky Nové Kaledonie, Yenish, Maroon kreoli a Indiánské jazyky z Francouzská Guyana
Přistěhovalecarabština, Berberský, portugalština, španělština, italština, polština, turečtina, Němec, čínština, vietnamština, hebrejština, ruština, holandský, Angličtina[2]
Zahraniční, cizíAngličtina (39%)[3]
Španělština (13%)
Němčina (8%)
Italština (5%)
Portugalština (3%)
PodepsanýFrancouzský znakový jazyk
Rozložení klávesnice
Část série na
Kultura Francie
Vlajka Francie.svg
Lidé
Kuchyně
Festivaly
Náboženství
Umění
Literatura
Sport
  • Vlajka Francie.svg Portál Francie

Z jazyky Francie, národní jazyk, francouzština, je jediný úřední jazyk podle druhého článku Francouzská ústava, a jeho standardizovaná varianta je zdaleka nejrozšířenější.

Několik regionální jazyky se také mluví v různé míře sekundárním jazykem po francouzštině, jako např Německé dialekty (Alsaský 1,44%), Keltské jazyky (Breton 0,61%) a další Gallo-románské jazyky (Langues d'Oïl 1.25%, Occitan 1,33%). Některými z těchto jazyků se mluví i v sousedních zemích, například Belgie, Německo, Švýcarsko, Itálie nebo Španělsko.

Postavení

Hlavní článek: Jazyková politika ve Francii

Úředním jazykem Francouzské republiky je francouzština (článek 2 úmluvy Francouzská ústava ) a francouzská vláda je, ze zákona, nucen komunikovat primárně ve francouzštině. Vláda dále nařizuje, aby komerční reklama byla k dispozici ve francouzštině (i když může používat i jiné jazyky). Francouzská vláda však nezavazuje používání francouzštiny soukromými osobami nebo korporacemi ani v jiných médiích.

Revize francouzské ústavy vytvářející oficiální uznání regionální jazyky byl realizován parlamentem v Kongresu ve Versailles v červenci 2008.[4]

1999 Zpráva napsal pro vládu Bernard Cerquiglini určilo 75 jazyků, které by podle vládní ratifikace úmluvy mohly být uznány Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků. Z těchto jazyků je 24 původem z evropského území státu, zatímco všechny ostatní pocházejí ze zámořských oblastí Francouzské republiky (v Karibiku, Indickém oceánu, Tichém oceánu a Jižní Americe).

Ačkoli ratifikace byla blokována Ústavní rada vláda je v rozporu s ústavním ustanovením páté republiky zakotvujícím francouzštinu jako jazyk republiky a nadále uznává regionální a menšinové jazyky v omezené míře (tj. aniž by jim přiznávala oficiální status) a Délégation générale à la langue française získala další funkci pozorování a studia francouzských jazyků a získala et aux langues de France přidán k jeho názvu. Kategorie jazyky Francie (francouzsky: langues de France) je tedy administrativně uznán, i když to nejde tak daleko, že by poskytlo jakýkoli oficiální status. Po svém zvolení prezidentem François Hollande v roce 2012 znovu potvrdil svoji platformu kampaní k ratifikaci Evropské charty a zajištění jasného právního rámce pro regionální jazyky (v rámci programu správní decentralizace, který by regionům poskytl kompetence v jazykové politice).[5]

Regionální jazyky Francie se někdy nazývají patois, ale tento termín (zhruba znamená „dialekty“) je často považován za hanlivý. Patois se používá k označení údajně čistě ústních jazyků,[Citace je zapotřebí ] ale to například nebere v úvahu, že Occitan byl psán již v době, kdy francouzština nebyla a její literatuře se stále daří, s Nobelova cena pro Frédéric Mistral v roce 1904.

Odhaduje se, že v době francouzská revoluce v roce 1789 mluvila francouzsky jen polovina obyvatel Francie a až v roce 1871 pouze čtvrtina mluvila francouzsky jako svým rodným jazykem.[6]

Jazykové vzdělávání

Téma výuky regionálních jazyků na veřejných základních a středních školách je kontroverzní. Zastánci opatření prohlašují, že je nezbytné zachovat tyto jazyky a prokázat úctu k místní kultuře. Odpůrci tvrdí, že místní jazyky jsou často nestandardizované (což ztěžuje učební osnovy), pochybné praktické užitečnosti (protože většinou mluví malý počet lidí bez velkého souboru publikací) a že osnovy a financování veřejných škol jsou už příliš napjatý. Toto téma také vede k širším kontroverzním otázkám autonomie EU regiony. Pokud jde o jiné jazyky, angličtina, španělština, italština a němčina jsou nejčastěji studovanými cizími jazyky ve francouzských školách.

V dubnu 2001 ministr školství Jack Lang,[7] formálně uvedl, že po více než dvě století politická moc francouzské vlády potlačovala regionální jazyky[Citace je zapotřebí ], a oznámil, že bilingvní vzdělávání bude poprvé uznáno a bilingvní učitelé přijati na francouzské veřejné školy.

Přeshraniční jazyky

Některé jazyky Francie jsou také přeshraniční jazyky (například, Baskičtina, Katalánština, Korsičan, holandský, Franc-Comtois, Franco-Provençal, Norman, Picarde, Occitan a další), z nichž některé mají uznávaný nebo oficiální status v příslušném sousedním státě nebo území. Samotná francouzština je také přeshraničním jazykem, kterým se hovoří v sousedních jazycích Andorra, Belgie, Itálie, Lucembursko, Monako, a Švýcarsko.

Seznam jazyků

Mateřské jazyky francouzské populace (2007 AES)

  francouzština (87.2%)
  arabština (3.6%)
  portugalština (1.5%)
  španělština (1.2%)
  italština (1.0%)
  Němec (0.7%)
  turečtina (0.5%)
  Angličtina (0.4%)
  Jiné jazyky (3,9%)

Podle průzkumu o vzdělávání dospělých z roku 2007 je součástí projektu organizace Evropská unie a přepravován ve Francii Insee a na základě vzorku 15 350 lidí byla francouzština mateřským jazykem 87,2% celkové populace, což je zhruba 55,81 milionu lidí, následovaná arabštinou (3,6%, 2,3 milionu), portugalštinou (1,5%, 960 000), španělštinou (1,2 %, 770 000) a italština (1,0%, 640 000). Lidé, kteří nativně mluvili jinými jazyky, tvořili zbývajících 5,2% populace.[8]

národní jazyk

Regionální jazyky

Regionální jazyky metropolitní Francie zahrnují:

keltský

Viz také: Keltské jazyky

germánský

Viz také: Germánské jazyky

Italo-dalmatin

Viz také: Italo-dalmatské jazyky a Toskánský dialekt

Gallo-Romance

Viz také: Gallo-románské jazyky

Ostatní

Zámořské jazyky

Ve francouzských zámořských oblastech se také mluví několika jazyky (viz Správní rozdělení Francie pro detaily):

Znaková řeč

Francouzský znakový jazyk je také uznáván jako jazyk Francie (s alespoň jednou regionální variantou v Provence).

Jazyky přistěhovalců

[9]Ve Francii se mluví velkým počtem jazyků přistěhovalců, přičemž hrstka má významný počet domácích mluvčích. (Údaje z roku 2000)[2]

Hlavní jazyky přistěhovalců

Statistika

Při sčítání lidu z roku 1999 VLOŽTE do vzorku bylo zařazeno 380 000 dospělých lidí Metropolitní Francie a klást jim otázky týkající se jejich rodinné situace. Jedna z otázek se týkala jazyků, s nimiž jejich rodiče hovořili před dosažením věku 5 let. Je to poprvé, co byly vypočítány vážné statistiky o podílu mateřských jazyků ve Francii. Výsledky byly publikovány v Enquête familiale, Insee, 1999.[15][Citace je zapotřebí ]

Zde je seznam devíti nejvýznamnějších mateřských jazyků ve Francii Enquête familiale.[Citace je zapotřebí ]

HodnostJazykMateřský jazykProcento dospělé populace
1francouzština39,360,00086% (všimněte si, že toto číslo je podhodnocené, protože lidé mladší 18 let nebyli dotazováni; viz poznámka č. 2 pod tabulkou)
2Německé dialekty (vlčák, Lorraine francká, atd.)970 000 (z toho alsaský: 660 000; standardní německý: 210 000; lotrinský francký: 100 000)2,12% (z toho alsaský: 1,44%; standardní německý: 0,46%; lotrinský francký: 0,22%)
3Maghrebi arabština940,0002.05%
4Occitan jazyk (Languedocian, Benzín, Provensálské, atd.)610 000 (dalších 10 60 000 mělo určitou expozici)1,33% (dalších 2,32% mělo určitou expozici, viz poznámky)
5portugalština580,0001.27%
6Olejové jazyky (Picarde, Gallo, Poitevin, Saintongeais, atd.)570 000 (dalších 850 000 mělo určitou expozici)1,25% (dalších 1,86% mělo určitou expozici, viz poznámky)
7italština, Korsičan a Ligurian (Mongazský)540,0001.19%
8španělština485,0001.06%
9Breton280 000 (dalších 405 000 mělo určitou expozici)0,61% (dalších 0,87% mělo určitou expozici, viz poznámky)
10Asi 400 dalších jazyků: polština, Berberské jazyky, Východoasijské jazyky, Katalánština, Franco-Provençal, Baskičtina, Západní vlámština atd., stejně jako ti, kteří neodpověděli2 350 000 (z toho angličtina: 115 000)5,12% (z toho angličtina: 0,25% z celkové dospělé populace)
Celkový45 762 000 (46 680 000 včetně těch se dvěma mateřskými jazyky, které byly započítány dvakrát)102% (2% lidí má jako mateřský jazyk francouzštinu i jiný jazyk, počítají se tedy dvakrát)

Když se sečtou lidé s mateřským jazykem a lidé s určitým projevem jazyka před dosažením věku 5 let (viz poznámka č. 3 níže), je pět nejrozšířenějších jazyků v metropolitní Francii (všimněte si, že procentuální podíly tvoří více než 100, protože mnoho dvojjazyčných lidí se nyní počítá dvakrát):

  • Francouzština: 42 100 000 (92%)
  • Occitan: 1 670 000 (3,65%)
  • Německé a německé dialekty: 1 440 000 (3,15%)
  • Jazykové oleje (kromě francouzštiny): 1420 000 (3,10%)
  • Arabština: 1170 000 (2,55%)

Poznámky k tabulce

  1. Údaje v tabulce jsou asi mateřské jazyky, a ne o skutečné jazykové praxi. Uvádí se v něm, že 14% dospělých lidí žijících ve Francii v roce 1999 se narodilo a vyrostlo do 5 let v rodinách, které mluvily pouze (nebo převážně) jinými jazyky než francouzštinou. Neznamená to, že 14% dospělých lidí ve Francii v roce 1999 mluvilo jinými jazyky než francouzštinou.
  2. Dotazováni byli pouze dospělí (tj. 18 let a starší). To znamená, že do průzkumu nejsou zahrnuti Francouzi narození v letech 1981 až 1999. Mateřským jazykem mladších generací je převážně francouzština, než je tomu u starších generací, protože, jako Enquête familiale průzkum vysvětluje, že přenos v regionálním a přistěhovaleckém jazyce dramaticky klesá s každou novou generací, protože francouzština nahrazuje regionální a přistěhovalecké jazyky. V Enquête familiale průzkumu pouze 35% rodičů, jejichž mateřským jazykem byl regionální nebo přistěhovalecký jazyk, uvedlo, že tímto jazykem hovoří svým dětem. 86% osob s francouzským mateřským jazykem je tedy podceňováno, protože se nepočítají mladší generace, jejichž mateřským jazykem je francouzština.
  3. Pojem „mateřský jazyk“ nemusí poskytnout úplnou představu o fenoménu menšinových jazyků ve Francii. Je to proto, že existuje mnoho lidí, kteří se narodili a vyrůstali v rodinách, ve kterých s nimi rodiče hovořili pouze (nebo převážně) francouzsky, ale ve kterých se občas také používaly některé regionální nebo imigrační jazyky. Jeden příklad: zatímco data ukazují, že 610 000 dospělých v roce 1999 mělo jeden z occitanských dialektů jako svůj mateřský jazyk, průzkum také zjistil, že dalších 1 060 000 dospělých se narodilo a vyrůstalo v rodinách, ve kterých se občas mluvilo jedním z okcitánských dialektů. Někteří z těchto 1 060 000 lidí mluví okcitánsky tak plynule jako 610 000 lidí, kteří ho používají jako mateřský jazyk, zatímco někteří další (pravděpodobně většina) ovládají okcitánštinu jen omezeně. To, že 1 670 000 dospělých hovoří Occitanem, nelze potvrdit, ale může se stát, že celkový počet lidí s nějakou formou expozice Occitanu je vyšší než 610 000 osob, ačkoli někteří z nich od té doby přestali tento jazyk používat úplně.

Viz také

Reference

  1. ^ „Evropané a jejich jazyky“ (PDF). Ec.europa.eu. Citováno 2015-03-30.
  2. ^ A b „La dynamique des langues en France au fil du XXe siècle“ (PDF) (francouzsky). Ined.fr. Citováno 2015-03-30.
  3. ^ „SPECIÁLNÍ EUROBAROMETR 386 Evropanů a jejich jazyků“ (PDF). ec.europa.eu. Archivovány od originál (PDF) dne 06.01.2016.
  4. ^ Článek 75-1: (nový článek): „Les langues régionales appartiennent au patrimoine de la France“ („Regionální jazyky patří do francouzského dědictví“). Vidět Loi constitutionnelle du 23. července 2008.
  5. ^ „Hollande:“ Je ferai ratifikátor la Charte des langues régionales"". EITB. 2012-09-25. Citováno 5. října 2012.
  6. ^ „Open Yale Courses“. Oyc.yale.edu. 17. 9. 2007. Citováno 2015-03-30.
  7. ^ "Educacioun". Prouvenco.presso.free.fr. Citováno 2015-03-30.
  8. ^ „GESIS - Leibnizův ústav sociálních věd“. www.gesis.org. Citováno 2018-04-24.
  9. ^ „Enquete familiale“ (PDF). files.eke.eus. Citováno 2019-01-07.
  10. ^ Emmanuelle Talon, „L’arabe, une« langue de France »obeť“, Le Monde Diplomatique, říjen 2012, http://www.monde-diplomatique.fr/2012/10/TALON/48275, datum přístupu: 12/05/2015
  11. ^ „Jazyk: polština“. Joshua Project.
  12. ^ "Turečtina". Joshua Project.
  13. ^ „Jazyk: vietnamština“. Joshua Project.
  14. ^ Lingvistická integrace dospělých migrantů: několik poučení z výzkumu. Evropská rada. 2017. str. 133. ISBN  9783110477498.
  15. ^ „Enquete familiale“ (PDF). files.eke.eus. Citováno 2019-01-07.

externí odkazy