Jazyky Švýcarska - Languages of Switzerland

Jazyky Švýcarska
Švýcarsko Linguistic EN.png
OficiálníNěmecky, francouzsky, italsky, romansh
Národní
  •   Němec 62.6%
  •   francouzština 22.9%
  •   italština 8.2%
  •   Romansh 0.5%
Lidová mluvaŠvýcarská němčina, Švýcarská standardní němčina, Švýcarská francouzština, Švýcarská italština, Franco-Provençal, Lombard, Walser Němec
Přistěhovalec
PodepsanýŠvýcarská němčina znaková řeč, Francouzský znakový jazyk, Italská znaková řeč[1]
Rozložení klávesnice
ZdrojFSO[2]
Část série na
Kultura Švýcarska
Vlajka Švýcarska. Svg
Dějiny
Lidé
Jazyky
Kuchyně
Festivaly
Literatura
Sport
  • Vlajka Švýcarska. Svg Portál Švýcarsko

Čtyři národní jazyky Švýcarsko jsou Němec, francouzština, italština a Romansh.[3] Německy, francouzsky a italsky si zachovávají stejné postavení jako úřední jazyky na národní úrovni v rámci EU Federální správa z Švýcarská konfederace, zatímco Romansh se používá při jednání s lidmi, kteří to mluví.[4] V některých situacích latinský se používá, zejména jako jediný jazyk k označení země.

V roce 2017 žilo ve Švýcarsku 62,6% rodilých mluvčích němčiny (58,5% hovoří Švýcarská němčina a / nebo 11,1% Standardní němčina doma); 22,9% francouzsky (většinou Švýcarská francouzština, ale včetně některých Franco-Provençal dialekty ); 8,2% italština (většinou Švýcarská italština, ale včetně Lombard dialekty); a 0,5% Romansh.[5] Německý region (Deutschschweiz) je zhruba na východě, na severu a ve středu; francouzská část (la Romandie) na západě a v italské oblasti (Svizzera italiana) na jihu. V zemi zůstává malá románsky mluvící domorodá populace Graubünden na východě. Kantony z Fribourg, Bern a Valais jsou oficiálně dvojjazyční; the kanton Graubünden je oficiálně trojjazyčný.

Dějiny

Hlavní jazyky obyvatel Švýcarska od roku 1950 do roku 2015 v procentech byly tyto:[6]

RokNěmecfrancouzštinaitalštinaRomanshjiný
201563.022.78.40.65.3
200063.720.46.50.59.0
199063.619.27.60.68.9
198065.018.49.80.86.0
197064.918.111.90.84.3
196069.418.99.50.91.4
195072.120.35.91.00.7

V roce 2012 mohli respondenti poprvé uvést více než jeden jazyk, což způsobilo, že procenta překročila 100%.[6]

Národní jazyky a jazykové regiony

Němec

Další informace: Švýcarská němčina, Švýcarská standardní němčina, Německy mluvící Švýcarsko, a Walser Němec
Distribuce Vysoký Alemannic dialekty. Červeně označen Linka Brünig-Napf-Reuss.
Distribuce Nejvyšší Alemannic dialekty.

The Německy mluvící část Švýcarska (Němec: Deutschschweiz, francouzština: Suisse alémanique, italština: Svizzera tedesca, Romansh: Svizra tudestga) tvoří asi 65% Švýcarsko (Severozápadní Švýcarsko, Východní Švýcarsko, Centrální Švýcarsko, většina Švýcarská plošina a větší část švýcarské Alpy ).

V sedmnácti švýcarských kantonů je jediným úředním jazykem němčina (Aargau, Appenzell Ausserrhoden, Appenzell Innerrhoden, Basel-Stadt, Basel-Landschaft, Glarus, Luzern, Nidwalden, Obwalden, Schaffhausen, Schwyz, Solothurn, St. Gallen, Thurgau, Uri, Zug, a Curych ).[7]

V kantonech Bern, Fribourg a Valais „Francouzština je spoluúředníkem; v trojjazyčném jazyce kanton Graubünden, více než polovina populace mluví německy, zatímco zbytek mluví Romansh nebo italština. V každém případě jsou všechny jazyky oficiální jazyky příslušného kantonu.

Zatímco frankofonní Švýcaři si raději říkají Romands a jejich částí země je Romandy, německy mluvící Švýcaři zvyklí (a hovorově stále ještě) odkazují na frankofonní Švýcary jako „Welsche“ a na jejich oblast jako Welschland, který má stejnou etymologii jako angličtina velština (vidět Walha ).[Citace je zapotřebí ] V Německu Welsch a Welschland odkazovat na Itálii; tam je tento termín zastaralý, zřídka používaný a poněkud pohrdavý.[Citace je zapotřebí ] Výzkum ukazuje, že jednotlivci s francouzsky znějícím jménem v německy mluvící části trpí sociální diskriminací. [8] [9]

V roce 2017 nicméně hovoří 11,1%, tedy přibližně 920 600 obyvatel Švýcarska Standardní němčina („Hochdeutsch“) doma, ale tato statistika je pravděpodobně způsobena hlavně německými (a rakouskými) přistěhovalci.[10]

Podle Středověk se v německy mluvící části Švýcarska vytvořil výrazný rozdíl mezi venkovskými kantony (Uri, Schwyz, Unterwalden, Glarus, Zug, Appenzell, Schaffhausen) a městskými kantony (Lucern, Bern, Curych, Solothurn, Fribourg, Basilej, St. Gallen), děleno pohledy na obchod a obchod. Po Reformace, všechny kantony byly buď katolické nebo protestantské, a denominační vlivy na kulturu se přidaly k rozdílům. Dokonce i dnes, kdy jsou všechny kantony poněkud denominačně smíšené, lze různé historické označení vidět v horských vesnicích, kde je římskokatolické centrální Švýcarsko bohaté kaplemi a sochami světců, a farmářské domy ve velmi podobné krajině protestantské Bernské vysočiny místo toho ukažte biblické verše vytesané na průčelích.

Kromě této rozšířenější představy o švýcarském německém dialektu existuje také Walser Němec, další Nejvyšší Alemannic řeč, kterou přinesl Walser emigranti z Valais.

francouzština

Arpitan mapa jazykové oblasti s místními jmény v arpitanu a historických politických divizích.
Hlavní články: Švýcarská francouzština a Suisse romande

Romandy (francouzština: Romandie, la Suisse romande, Němec: Romandie, Welschland, Welschschweiz nebo v některých kontextech: Westschweiz,[poznámka 1] italština: Svizzera romanda) je frankofonní součástí Švýcarsko. Pokrývá oblast kantony z Ženeva, Vaud, Neuchâtel, a Jura stejně jako frankofonní části kantonů Bern (Německy mluvící většina), Valais (Frankofonní většina) a Fribourg (Frankofonní většina). V Romandy žije 1,9 milionu lidí (nebo 24,4% švýcarské populace).[11]

Standard Švýcarská francouzština a francouzština z Francie jsou stejný jazyk, s určitými rozdíly. Například jako některé další regiony EU Frankofonní svět, Švýcaři (stejně jako většina frankofonních Belgičanů) používají septante (sedmdesát) místo soixante-dix (doslovně „šedesát deset“) a nonante (devadesát) místo „quatre-vingt-dix“ („čtyři dvacátá a deset“). V kantonech Vaud, Valais a Fribourg, reproduktory používají huitante (osmdesát) místo Standardní francouzština „quatre-vingts“ (čtyři dvacátá léta).[12] "Sou "se používá v celém Romandy pro 5 centimetrová mince, stejně jako „tune“ (nebo „thune“), když se odkazuje na dílo o 5 švýcarských francích.

Historicky lidový jazyk používaný obyvateli většiny částí Romandy byl Franco-Provençal. Franco-Provençal (také nazývaný Arpitan) je jazyk, který je někdy považován za jazyk na půli cesty mezi langue d'oïl (historický jazyk severní Francie a předchůdce francouzštiny) a okcitánština ( langue d'oc, mluvený v jižní Francii). Standardní francouzština a Franco-Provençal / Arpitan jsou jazykově odlišné a vzájemná srozumitelnost je omezená. Franco-Provençal / Arpitan stále častěji používají pouze členové starších generací.[Citace je zapotřebí ]

Termín Romandy formálně neexistuje v politickém systému, ale slouží k rozlišení a sjednocení frankofonní populace Švýcarska. The televize kanál Télévision Suisse Romande (TSR) slouží Romande komunita ve Švýcarsku, je syndikována TV5 a CanalSat Romande.[je zapotřebí objasnění ]

italština

Hlavní články: Švýcarská italština, Ticino, a Italský Graubünden
Mapa zobrazující italsky mluvící oblasti Švýcarska: tmavší oblasti označují, kde je italština nejvýznamnější

Italské Švýcarsko (italština: Svizzera italiana, Romansh: Svizra taliana, francouzština: Suisse italienne, Němec: italienische Schweiz) je italsky mluvící část Švýcarsko, který zahrnuje kanton Ticino a jižní část Graubünden. V italštině se také mluví Gondo Údolí (vedoucí k Simplon Pass, v jižní části povodí) ve Valais.

Jazyková oblast se rozkládá na ploše přibližně 3 500 km² a má celkovou populaci přibližně 350 000 obyvatel,[13] přičemž počet Italofonů s bydlištěm ve Švýcarsku je 545 274 (asi 7% švýcarské populace).[14]

Podíl italsky mluvících obyvatel se od 70. let 20. století snižoval poté, co během stejného desetiletí dosáhl maxima 12% populace. Bylo to zcela z důvodu sníženého počtu přistěhovalců z Itálie do Švýcarska, ale během posledního desetiletí znovu získali.[6]

Romansh

Hlavní články: Románský jazyk a Kanton Graubünden
Vyučovací jazyky v tradičně románsky mluvících oblastech Grisons od roku 2003
  Romanshova škola
  Bilingvní římsko-německá škola
  Německá škola, Romansh jako předmět
  Pouze německé školní docházky

Romansh je úředním jazykem v trojjazyčném jazyce Kanton Graubünden, kde obce mohou svobodně určovat své vlastní úřední jazyky. Romansh byl uznán jako jeden ze čtyř „národních jazyků“ Švýcarská federální ústava od roku 1938. V roce 1996 byl rovněž vyhlášen „úředním jazykem“ Konfederace, což znamená, že mluvčí rétorománštiny mohou používat svůj jazyk pro korespondenci s federální vládou a očekávat, že obdrží odpověď rétorománštiny. Ačkoli je Romansh rozdělen do několika dialektů, federální a kantonální úřady používají standardizovanou verzi (Romansh Grischun) výhradně.

Řečníci Romansh zůstávají převládající v EU Surselva, Region Albula a Region Engiadina Bassa / Val Müstair.

Jiné jazyky

Kromě národních jazyků a mnoha druhů Švýcarská němčina, ve Švýcarsku se nativně mluví několika regionálními románskými jazyky: Franco-Provençal a Lombard. Asi 20 000 Romština mluvit Sinte, an Indický jazyk. Pět znakové jazyky Jsou používány: Švýcarsko-německé, francouzština, italština, rakouský,[15] a Němec.[15]

Mateřský / hlavní jazyk ve Švýcarsku
Jazyk2000[16]
Mateřský jazyk		2015[17]
Hlavní jazyk		2018[18]
Číslo%Číslo%Číslo%
Němec4,639,76263.7%4,424,15064%4,458,15662.9%
francouzština1,484,41120.4%1,567,19722.7%1,619,70822.9%
italština470,9616.5%581,3818.4%593,6468.4%
Romansch35,0720.5%40,2990.6%36,7090.5%
Angličtina73,4221%374,6425.4%471,0565.9%
portugalština89,5271.2%256,5603.7%
Albánec94,9371.3%188,1252.7%
Srbochorvatština103,3501.4%161,8822.3%
španělština76,7501.1%159,8592.3%
turečtina44,5230.6%78,0151.1%
arabština14,3450.2%36,8570.5%
ruština8,5700.1%32,2440.5%
Tamil21,8160.3%31,1450.5%
polština5,2060.1%24,8810.4%
holandský11,8400.2%22,3570.3%
maďarský6,1940.1%20,5970.3%
kurdština7,5310.1%19,4010.3%
Thai7,5690.1%14,5280.2%
řecký4,7920.1%13,7630.2%
čeština5,4440.1%13,4330.2%
rumunština3,3970%12,7380.2%
čínština8,2790.1%12,3240.2%
Slovák2,0180%12,0720.2%
Peršan3,4670%11,1080.2%
Makedonština6,4150.1%10,6980.2%
švédský5,5600.1%8,7710.1%
vietnamština4,2260.1%6,7200.1%
Tagalog3,0190%6,2750.1%
japonský4,1000.1%6,0010.1%
dánština2,7390%5,2720.1%
Tibetský1,1080%5,2190.1%
bulharský1,5790%4,5830.1%
Finština2,6280%4,2990.1%
hindština -Urdu1,4070%3,8460.1%
slovinština1,6010%3,6900.1%
Somálci2,6610%3,6070.1%
Aramejština1,3330%2,4650%
hebrejština1,1760%2,1590%
Norština1,3610%2,1080%
korejština1,2020%1,8160%
Jiné jazyky77,7511.1%1,255,65617.7%

Novolatinština

Viz také: Název Švýcarska
A Švýcarská pět franková mince s latinský nápis Konfederace Helvetica.
Federální palác ve Švýcarsku s latinským nápisem Curia Confoederationis Helveticae.

Abyste nemuseli překládat název Švýcarska ve čtyřech národních jazycích,[poznámka 2] latinský se používá na mince švýcarského franku (Helvetia nebo Konfederace Helvetica) a dále Švýcarské známky (Helvetia). The doména nejvyšší úrovně s kódem země pro Švýcarsko na internetu je .ch, zkratka latinského názvu, Konfederace Helvetica (Švýcarská konfederace); podobně Mezinárodní registrační kód vozidla pro švýcarské automobily je „CH“. The Federální palác Švýcarska nese nápis Curia Confoederationis Helveticae.[19]

Chcete-li mít v celé zemi jedinečný název (aniž byste upřednostňovali němčinu nebo angličtinu), má několik švýcarských nadací a sdružení latinské názvy, například Pro Helvetia, Pro Infirmis, Pro Juventute, Pro Natura, Pro Patria, Pro Senectute, Pro Specie Rara, atd.[Citace je zapotřebí ]

Viz také

Poznámky

  1. ^ "Welsch „je staré německé slovo pro„ cizí “a je to stejné slovo jako Anglosasové používané pro původní britské obyvatele, kterými jsou dnes Velšané.[Citace je zapotřebí ]
  2. ^ Pokud na rozdíl od EU není prostor k použití čtyř úředních jazyků bankovky švýcarského franku, na logu Federální správa Švýcarska a na Švýcarský pas.

Reference

  1. ^ [1] Archivováno 10. Dubna 2009 v Wayback Machine
  2. ^ „Sprachen 2015“ (v němčině, francouzštině a italštině). Neuchâtel, Švýcarsko: Federální statistický úřad FSO. 31. ledna 2017. Citováno 13. června 2017.
  3. ^ „SR 101 Federální ústava Švýcarské konfederace ze dne 18. dubna 1999 (stav ze dne 12. února 2017): článek 4 národní jazyky“. Portál švýcarské vlády (Sbírka federálních zákonů). Bern, Švýcarsko: Spolková rada. 12. února 2017. Citováno 13. června 2017.
  4. ^ „SR 441.1 Bundesgesetz über die Landessprachen und die Verständigung zwischen den Sprachgemeinschaften [Spolkový zákon o národních jazycích a porozumění mezi jazykovými společenstvími] (Sprachengesetz, SpG) vom 5. Říjen 2007 (Stand am 1. Leden 2017): Článek 5 Amtssprachen ". Portál švýcarské vlády (Sbírka federálních zákonů) (v němčině, francouzštině, italštině a románštině). Bern, Švýcarsko: Spolková rada. 1. ledna 2017. Citováno 13. června 2017.
  5. ^ Statistik, Bundesamt für (21. února 2019). "Die zehn häufigsten Hauptsprachen der ständigen Wohnbevölkerung - 2014-2017 | Tabelle". Bundesamt für Statistik (v němčině). Citováno 21. února 2019.
  6. ^ A b C „Die zehn häufigsten Hauptsprachen der ständigen Wohnbevölkerung“ (oficiální web) (v němčině, francouzštině a italštině). Neuchâtel, Švýcarsko: Švýcarský federální statistický úřad FSO. 28. února 2018. Citováno 18. listopadu 2018.
  7. ^ „SR 101 Federální ústava Švýcarské konfederace ze dne 18. dubna 1999 (stav k 12. únoru 2017): článek 1: Švýcarská konfederace“. Portál švýcarské vlády (Sbírka federálních zákonů). Bern, Švýcarsko: Spolková rada. 12. února 2017. Citováno 13. června 2017.
  8. ^ Nesseler, Cornel; Carlos, Gomez-Gonzalez; Dietl, Helmut (2019). „Co se jmenuje? Měření přístupu k sociálním aktivitám pomocí terénního experimentu“. Palgrave Communications. 5: 1–7. doi:10.1057 / s41599-019-0372-0.
  9. ^ Dietl, Helmut; Carlos, Gomez-Gonzalez; Moretti, Paolo; Nesseler, Cornel (2020). „Vyplatí se vytrvalost? Přístup ke společenským aktivitám s cizím jménem.“. Aplikované ekonomické dopisy: 1–5. doi:10.1080/13504851.2020.1784381.
  10. ^ Statistik, Bundesamt für (29. ledna 2019). "Ständige Wohnbevölkerung ab 15 Jahren nach zuhause gesprochenen Sprachen - 2017 | Tabelle". Bundesamt für Statistik (v němčině). Citováno 21. února 2019.
  11. ^ „Bilan de la populace résidante permanente (celkem) selon les districts et les communes“. Neuchâtel, Švýcarsko: Švýcarský federální statistický úřad. 2. ledna 2015. Archivovány od originál (XLS) dne 6. srpna 2011. Citováno 24. října 2015.
  12. ^ Dominique Didier. „Septante, octante ou huitante, nonante“. Monsu.desiderio.free.fr. Citováno 22. října 2015.
  13. ^ (francouzsky) Obyvatelstvo Bilan de la résidante permanente selon les kantony Archivováno 20. září 2009 v Wayback Machine; vypočteno sčítání obyvatel v Ticino a 11% obyvatel města Grigioni, Švýcarský federální statistický úřad
  14. ^ „Bevölkerung, Strukturerhebung der eidgenössischen Volkszählung 2011: Bevölkerung nach Sprache und Religion, Ständige Wohnbevölkerung ab 15 Jahren nach zuhause gesprochenen Sprachen, 2011“ (Statistika) (v němčině, francouzštině a italštině). Neuchâtel, Švýcarsko: Švýcarský federální statistický úřad. 30. května 2013. Archivovány od originál (XLS) dne 14. listopadu 2013. Citováno 22. prosince 2013.
  15. ^ A b Wittmann, Henri (1991). „Classification linguistique des langues signées non vocalement“ (PDF). Revue québécoise de linguistique théorique et appliquée 10: 1,215–88. Citováno 22. října 2015.
  16. ^ „Tableau 7: Population résidante selon la langue principale avec au moins 600 locuteurs, en nombres absolus, en 2000“. Neuchâtel, Švýcarsko: Švýcarský federální statistický úřad. podle sčítání lidu z roku 2000 (více než 1 000 řečníků) Chybějící nebo prázdný | url = (Pomoc)
  17. ^ „Population résidante permanente de 15 ans et plus, selon les langues principales1), en 2015“ (XLS) (francouzsky). Neuchâtel, Švýcarsko: Federální statistický úřad - FSO. Citováno 11. září 2019.
  18. ^ „Population résidante permanente de 15 ans et plus, selon les langues principales - 2018“ (XLS) (francouzsky). Neuchâtel, Švýcarsko: Federální statistický úřad - FSO. 29. ledna 2020. Citováno 30. ledna 2020.
  19. ^ Tschentscher, Axel (14. září 2019). „File: Bern Parliament Pediment Inscription 2019-09-14 00-09.jpg“. commons.wikimedia.org. Citováno 22. března 2020.

externí odkazy