Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků - European Charter for Regional or Minority Languages

Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků
SEČ 148
Evropská charta pro regionální nebo menšinové jazyky členství.svg
Členské státy, které podepsaly a ratifikovaly tmavě zelenou, ty, které podepsaly, ale neratifikovaly světle zelené, ty, které nepodepsaly ani neratifikovaly bílou barvu, nečlenské státy Rady Evropy šedě. Zdroj: seznam signatářů na Evropská rada webová stránka.
Podepsaný5. listopadu 1992
UmístěníŠtrasburk
Efektivní1. března 1998
StavRatifikace 5 státy
Signatáři33
Strany25
DepozitářGenerální tajemník Evropská rada
JazykyAngličtina a francouzština
Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků na Wikisource

The Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků (ECRML) je Evropan dohoda (CETS 148) přijatý v roce 1992 pod záštitou Evropská rada chránit a propagovat historické regionální a menšinové jazyky v Evropa. Přípravu charty provedl předchůdce současného Kongres místních a regionálních orgánů, Stálá konference místních a regionálních orgánů v Evropě, protože zapojení místní a regionální samosprávy bylo nezbytné. Skutečná listina byla napsána v Parlamentní shromáždění na základě doporučení kongresu. Platí pouze pro jazyky tradičně používány státními příslušníky smluvních stran (s výjimkou jazyků používaných v nedávné době); přistěhovalci z jiných států, viz jazyky přistěhovalců ), které se výrazně liší od většiny nebo úřední jazyk (tedy s vyloučením toho, co si smluvní strana přeje považovat za pouhé místní dialekty úředního nebo většinového jazyka) a které mají buď územní základ (a proto je jimi tradičně mluví populace regionů nebo oblastí ve státě), nebo je používají jazykové menšiny uvnitř státu jako celku (tedy včetně jazyků jako jidiš, Romština a Lemko, které se používají v široké geografické oblasti).

Některé státy, jako je Ukrajina a Švédsko, spojily status menšinového jazyka s uznanými národnostními menšinami, které jsou definovány etnickými, kulturními a / nebo náboženskými kritérii, čímž obcházejí pojem charty jazykové menšiny.[1]

Jazyky, které jsou úředními v regionech, provinciích nebo federálních jednotkách ve státě (například Katalánština v Španělsko ) nejsou klasifikovány jako úřední jazyky státu, a proto mohou mít z Listiny prospěch. Na druhou stranu, Irsko nebyl schopen podepsat chartu jménem Irský jazyk (i když je to menšinový jazyk), protože je definován jako první oficiální jazyk státu. The Spojené království ratifikoval Chartu, pokud jde o (mimo jiné jazyky) velština v Wales, Skoti a gaelština ve Skotsku a irština v Severní Irsko. Francie, ačkoli je signatářem, byl ústavně zablokován ratifikací Charty ve vztahu k EU jazyky Francie.

Charta poskytuje mnoho opatření, která mohou státy podniknout k ochraně a podpoře historických regionálních a menšinových jazyků. Existují dvě úrovně ochrany - všichni signatáři musí použít nižší úroveň ochrany na kvalifikované jazyky. Signatáři mohou dále prohlásit, že kvalifikační jazyk nebo jazyky budou mít prospěch z vyšší úrovně ochrany, která uvádí řadu akcí, ze kterých musí státy souhlasit s provedením nejméně 35.

Ochrany

Země mohou chartu ratifikovat ve vztahu k jejím menšinovým jazykům na základě části II nebo části III charty, které obsahují různé zásady. Země mohou podle jazyků zacházet s jazyky odlišně, například v dokumentu Spojené království, Welština je ratifikován na základě obecných zásad části II a konkrétnějších závazků části III, zatímco Cornwallský jazyk je ratifikována pouze podle části II.

Část II

Část II Charty podrobně popisuje osm hlavních zásad a cílů, na nichž musí státy založit své politiky a právní předpisy. Jsou považovány za rámec pro zachování příslušných jazyků.[2]

  • Uznání regionálních nebo menšinových jazyků jako výrazu kulturního bohatství.
  • Respekt k zeměpisné oblasti každého regionálního nebo menšinového jazyka.
  • Potřeba rozhodných opatření na podporu těchto jazyků.
  • Usnadnění a / nebo podpora používání těchto jazyků, v řeči a psaní, ve veřejném a soukromém životě.
  • Zajištění vhodných forem a prostředků pro výuku a studium těchto jazyků ve všech příslušných fázích.
  • Podpora příslušných nadnárodních výměn.
  • Zákaz všech forem neodůvodněného rozlišování, vylučování, omezování nebo preference vztahujících se k používání regionálního nebo menšinového jazyka, které mají odradit nebo ohrozit jeho zachování nebo rozvoj.
  • Podpora vzájemného porozumění mezi všemi jazykovými skupinami země.

Část III

Část III podrobně popisuje komplexní pravidla napříč řadou odvětví, podle nichž se státy zavazují dodržovat. Každý jazyk, na který se vztahuje část III Charty, musí být vládou výslovně pojmenován. Státy musí pro každý jazyk vybrat nejméně třicet pět závazků. Mnoho ustanovení obsahuje několik možností, s různým stupněm přísnosti, z nichž jednu je třeba zvolit „podle situace každého jazyka“. Oblasti, ze kterých musí být tyto konkrétní podniky vybrány, jsou následující:[2]

  • Vzdělávání
  • Soudní orgány
  • Správní orgány a veřejné služby
  • Média
  • Kulturní aktivity a zařízení
  • Hospodářský a sociální život
  • Přeshraniční výměny

Jazyky chráněné Listinou

Země, které ratifikovaly Chartu, a jazyky, pro které byla ratifikace provedena:

 Arménieratifikace: 25. ledna 2002

 Rakouskoratifikace: 28. června 2001[3]

 Bosna a Hercegovinaratifikace: 21. září 2010

 Chorvatskoratifikace: 5. listopadu 1997

 Kyprratifikace: 26. srpna 2002

 Česká republikaratifikace: 15. listopadu 2006

 Dánskoratifikace: 8. září 2000[4]

 Finskoratifikace: 9. listopadu 1994

 Německoratifikace: 16. září 1998[5]

 Maďarskoratifikace: 26. dubna 1995

 Lichtenštejnskoratifikace: 18. listopadu 1997

  • Žádné regionální nebo menšinové jazyky

 Lucemburskoratifikace: 22. června 2005

  • Žádné regionální nebo menšinové jazyky[6]

 Černá Horaratifikace: 15. února 2006

 Holandskoratifikace: 2. května 1996

 Norskoratifikace: 10. listopadu 1993[7]

 Polskoratifikace: 12. února 2009[8]

 Rumunskoratifikace 24. října 2007[9]

Část II se vztahuje na:

Část III se vztahuje na:

 Srbskoratifikace: 15. února 2006[10][11][12]

 Slovenskoratifikace: 5. září 2001

 Slovinskoratifikace: 4. října 2000

 Španělskoratifikace: 9. dubna 2001

 Švédskoratifikace: 9. února 2000

  Švýcarskoratifikace: 23. prosince 1997

 Ukrajinaratifikace: 19. září 2005

Ukrajina nespecifikuje jazyky jménem, ​​spíše ratifikuje jménem „jazyků následujících etnických menšin na Ukrajině“:[14] Nepočítají se Rusíni (Rusíni), protože Ukrajina (na rozdíl od sousedních zemí) jim upírá samostatný etnický a jazykový status.

 Spojené královstvíratifikace: 1. července 2001 (účinná; ratifikována 27. března 2001) Isle of Man prodloužení: 23. dubna 2003 (prohlášení ze dne 22. dubna 2003)

Vláda Spojeného království prohlašuje [dne 23. Dubna 2003], že by se Listina měla rozšířit na Isle of Man, což je území, za jehož mezinárodní vztahy odpovídá vláda Spojeného království.[15][16][17]

Viz také

Poznámky a odkazy

  1. ^ Hult, F.M. (2004). Plánování mnohojazyčnosti a práv menšinových jazyků ve Švédsku. Jazyková politika, 3(2), 181-201.
  2. ^ A b „Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků je evropská úmluva o ochraně a podpoře jazyků používaných tradičními menšinami“. Evropská charta regionálních
    nebo menšinové jazyky    .
  3. ^ Rakousko ratifikovala Chartu pro každý jazyk s ohledem na konkrétní jazyk Spolkové země
  4. ^ Poznámky sloves doprovázející dánština ratifikace upřesnila, že zatímco charta nebude ratifikována ve vztahu k těmto dvěma jazykům, Faerský a Grónský jsou každý úředník na jejich příslušných územích
  5. ^ Německo ratifikovala Chartu pro každý jazyk s ohledem na konkrétní jazyk Spolkové země
  6. ^ „Zpráva výboru odborníků o Lucemburku, prosinec 2008“ (PDF). Coe.int. Citováno 2014-01-30.
  7. ^ „Evropská charta pro regionální nebo menšinové jazyky“. Regjeringen.no. Citováno 2015-03-01.
  8. ^ „Seznam prohlášení učiněných v souvislosti se smlouvou č. 148“. Conventions.coe.int.
  9. ^ [1] Archivováno 6. listopadu 2011, v Wayback Machine
  10. ^ Ratifikována jako Srbsko a Černá Hora dne 22. prosince 2005
  11. ^ [2] Archivováno 11. března 2012 v Wayback Machine
  12. ^ Webové stránky Rady Evropy, výhrady a prohlášení ke Smlouvě č.148 - Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků
  13. ^ „Aplicación de la Carta en España, Segundo ciclo de supervisión. Estrasburgo, 11. prosince 2008. A.1.3.28 pag 7; A.2.2.5“ (PDF). Coe.int. p. 107. Citováno 2015-03-01.
  14. ^ Do Červenec 2007, Ukrajina Záznam na webu Stránka Rady Evropy uvádí následující Ukrajina prohlašuje, že ustanovení Listiny se vztahují na jazyky následujících etnických menšin na Ukrajině: běloruský, bulharský, gagauzský, řecký, židovský, krymský tatarský, moldavský, německý, polský, ruský, rumunský, slovenský a maďarský.
  15. ^ „Celý seznam“. Smlouvový úřad.
  16. ^ „Celý seznam“. Smlouvový úřad.
  17. ^ „Jazyky, na něž se vztahuje Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků“ (PDF). Coe.int. Citováno 21. října 2017.

externí odkazy