Nařízení Villers-Cotterêts - Ordinance of Villers-Cotterêts

The Nařízení Villers-Cotterêts (francouzština: Ordonnance de Villers-Cotterêts) je rozsáhlou reformou legislativa podepsal do práva František I. z Francie dne 10. srpna 1539 ve městě Villers-Cotterêts a nejstarší francouzská legislativa, kterou francouzské soudy stále částečně používají.

Z velké části práce kancléře Guillaume Poyet, legislativní edikt měl 192 článků a zabýval se řadou vládních, soudních a církevních záležitostí (ordonnance générale en matière de police et de justice).

Články 110 a 111

Články 110 a 111, nejznámější a nejstarší, které se ve francouzských právních předpisech stále používají, požadovaly použití francouzština ve všech právních aktech, notářsky ověřeno smlouvy a oficiální právní předpisy, aby nedošlo k jazykovému zmatku:

CX. Que les arrestz soient clers & entendibles. Et afin quil ny ait způsobit de doubter sur lintelligence desdictz arrestz. Nous voulons & ordonons quilz soient faictz & escriptz si clairement quil ny ait ne puisse auoir aulcune ambiguite ou incertitude ne lieu a en Demander Interpretace.
110. Tyto výnosy jsou jasné a srozumitelné.
A aby zde nemohly být žádné pochybnosti o smyslu zmíněných nařízení. Budeme a nařídíme, aby byly napsány a napsány tak jasně, aby neexistovaly ani nemohly existovat nejasnosti nebo nejistoty ani důvody vyžadující jejich výklad.
CXI. De prononcer & expedier tous actes en langage francoys. Et pource que telles choses sont souuentesfoys aduenues sur lintelligence des motz latins contenuz esdictz arrestz. Nous voulons que doresenavant tous arrestz ensemble toutes autres procedur soyent de noz cours souueraines ou autres subalternes et inferieures, soyent de registres, enques, contractz, provitions, claims, testamens et autres quelzconques actes et exploictz de Justice, ou qui enon , enregistrez et deliurez aux parties en langage maternel francoys et non autrement.
111. O vyslovování a sepisování všech právních dokumentů ve francouzském jazyce.
A protože tolik věcí často závisí na významu latinských slov obsažených v uvedených dokumentech. Budeme od nynějška dělat všechny dekrety společně se všemi ostatními řízeními, ať už našich královských soudů nebo jiných podřízených či podřízených, ať už se budou hovořit o záznamech, průzkumech, smlouvách, provizích, nálezech, závětí a všech dalších činech a činech spravedlnosti nebo na nich závislých , písemné a předané účastníkům řízení ve francouzském mateřském jazyce, a nikoli jinak.

Hlavním cílem těchto článků bylo přestat používat latinský v oficiálních dokumentech (ačkoli latina se v církevních matrikách v některých regionech Francie nadále používala), ale měla vliv i na používání ostatních jazyky a dialekty mluvený v mnoha regiony Francie.

Registrace narození a úmrtí

Vyhláška byla součástí širší legislativy týkající se policejní kontroly církevní benefice, vést registry důležitých záznamů v různých církevních místních institucích (hlavně farnosti ). Vyhláška nařídila vytvoření alespoň rejstříku křty, potřebné k určení věku kandidátů na církevní úřad jako doklad o datu narození a rejstřík pohřby duchovních jako důkaz o datu úmrtí. Ačkoli oba registry vedly náboženské autority, byly ověřeny a veřejný notář, vždy laik, a byly uchovávány v archivech místní královské správy. Ve skutečnosti, jak církev zachovala farní matriky od středověku (nejstarší ve Francii je Giry 's, 1303), tyto registry byly použity ke splnění dispozice vyhlášky.^[1]

Národní registrace byla plně udělena v roce 1792 během francouzská revoluce usnesením Francouzské republiky. Tyto záznamy pokračovaly až do současnosti a jsou uchovávány v resortních archivech. Civilní registrace nyní zahrnuje záznamy o narození, sňatku, rozvodu a smrti.

Ostatní články

Další článek zakázán cechy a obchodní federace (toute confrérie de gens de métier et artisans ') ve snaze potlačit dělnické stávky (Ačkoli skupiny vzájemné pomoci nebyly ovlivněny).

Účinky

Mnoho z těchto ustanovení znamenalo posun směrem k rozšířenému, sjednocenému a centralizovanému státu a ustanovení o používání francouzštiny znamenala významný krok k jazykovému a ideologickému sjednocení Francie v době rostoucího národního sentimentu a identity.

Navzdory snaze objasnit složité systémy spravedlnosti a správy převládající v různých částech Francie a zpřístupnit je, zůstal článek 111 nejistý v nedefinování Francouzský mateřský jazyk. Po celé zemi se mluvilo mnoha odrůdami francouzštiny, nemluvě o značných regionálních menšinách Bretonci a Baskové jehož mateřským jazykem vůbec nebyla francouzština.

To nebylo až do roku 1794, kdy vláda nařídila francouzštinu jako jediný jazyk státu pro všechny oficiální záležitosti,^[2] situace stále platná podle článku 2 současné francouzské ústavy.^[3]

Viz také

Sachsenspiegel, C. 1220, první právní dokument psaný spíše v němčině než v latině
Zákon o angličtině z roku 1362, Anglické právo, které ukládá použití angličtiny místo francouzštiny při ústních sporech u soudu
Zákon o řízení před soudem z roku 1730 Britské právo, které u soudu vyžaduje písemné použití angličtiny místo latinky

Galerie

První rukopisná stránka vyhlášky Villers-Cotterêts, 1539
Titulní strana tištěné verze vyhlášky Villers-Cotterêts, srpen 1539
Tištěná verze článku 111 vyhlášky Villers-Cotterêts, která předepisuje používání francouzštiny v úředních dokumentech

Reference

^ Delsalle, Paul (2009). Histoires de familles: les registres paroissiaux et d'état civil, du Moyen Âge à nos jours: démographie et généalogie. Besançon: Presses universitaires de Franche-Comté. p. 32
^ Décret du 2 thermidor, an II (20 juillet 1794), Článek I, À compter du jour de la publication de la présente loi, nul acte public ne pourra, dans quelque partie que ce soit du Territoire de la République, être écrit qu'en langue française.
^ „Constitution du 4 octobre 1958, Article 2“. Časopis Officiel de la République Française (francouzsky). č. 0238. str. 9151. 5. října 1958. La langue de la République est le français.

[1] Delsalle, Paul (2009). Histoires de familles: les registres paroissiaux et d'état civil, du Moyen Âge à nos jours: démographie et généalogie. Besançon: Presses universitaires de Franche-Comté. p. 32

[2] Décret du 2 thermidor, an II (20 juillet 1794), Článek I, À compter du jour de la publication de la présente loi, nul acte public ne pourra, dans quelque partie que ce soit du Territoire de la République, être écrit qu'en langue française.

[3] „Constitution du 4 octobre 1958, Article 2“. Časopis Officiel de la République Française (francouzsky). č. 0238. str. 9151. 5. října 1958. La langue de la République est le français.

[1]

[2]

[3]