George L. Hart - George L. Hart
George Luzerne Hart, III (nar. 1945) je profesorem Tamilština na University of California, Berkeley. Jeho práce se zaměřuje na klasiku Tamil literatury a o identifikaci vztahů mezi Tamil a Sanskrt literatura. V roce 2015 mu indická vláda udělila titul Padma Shri, čtvrtá nejvyšší civilní pocta.
Život a kariéra
Hart získal titul PhD Sanskrt z Harvardská Univerzita v roce 1971. Také studoval latinský a řecký stejně jako několik moderních evropských a indických jazyků. Učil Sanskrt na University of Wisconsin – Madison před nástupem na fakultu na University of California, Berkeley,[1][2] kde založil tamilské oddělení.
Hart je nejlépe známý svými překlady několika tamilských eposů do angličtiny a argumentem, že tamilština je klasický jazyk,[1] status, který mu indická vláda formálně přiznala dne 18. září 2004.[2][3]
Hart je také autorem několika tamilských a sanskrtských učebnic.
Je ženatý Kausalya Hart, který je také profesorem a tamilským autorem učebnic.
Funguje
- Knihy
- Básně starověkého Tamil, jejich prostředí a jejich sanskrtské protějšky, University of California Press, 1975. ISBN 0-520-02672-1.
- Vztah mezi tamilštinou a klasickou sanskrtskou literaturou, Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 1976. ISBN 3-447-01785-6.
- Básníci tamilských antologií: Starověké básně lásky a války, Princeton University Press, 1979. ISBN 0-691-06406-7.
- Rychlá sanskrtská metoda, Motilal Banarsidass, 1984. ISBN 81-208-0199-7.
- Lesní kniha Rāmāyaṇa z Kampan̲, (s Hankem Heifetzem), University of California Press, 1989. ISBN 0-520-06088-1.
- Čtyři sta písní války a moudrosti: Antologie básní z klasické Tamil, Purananuru. (s Hankem Heifetzem), Columbia University Press, 1999. ISBN 0-231-11563-6.
- Vybrané články
- „Early Evidence for Caste in South India“, Hockings (ed), Dimenze společenského života: Eseje na počest Davida B. Mandelbauma, Berlin: Mouton Gruyter, 1987, s. 467–491.
Pohledy a recepce
Básně starověkého Tamil
Hart Básně starověkého Tamil nabízí srovnávací analýzu starověké tamilské poezie (Sangamská literatura ) s odkazem na klasický indoárijský (Sanskrt a Prakrit ) literatura. Uvádí „velmi přesvědčivý argument“[4] že témata jižních básníků byla asimilována do prakritské a klasické sanskrtské poezie, jako např Gaha Sattasai a poezie Kalidasa. Severský literární výraz však měl na tamilskou literaturu malý vliv. K doložení této teze Hart poskytuje důkladnou analýzu předchůdců starověké tamilské poezie a jejího kulturního prostředí, která se zaměřila na kontrolu posvátné moci mezi různými společenskými třídami, a její reflexi v pozdější gramotné poezii. Hart zdůrazňuje, že indoárijské poezii při vypůjčování tamilských literárních prvků chyběla jemnost a propracovanost jejích tamilských protějšků. Recenzentka Lucetta Mowry to považuje za „začátek hodnotné a důležité studie“ vztahu mezi dvěma indickými tradicemi.[4]
Toto schválení je zpochybněno učencem Střední indoárijské jazyky K. R. Norman, který shledává Hartova srovnání tamilských básní a podobných prakritských básní zavádějící, protože ignorují skutečnost, že se od prakritských veršů očekávalo, že mají dva významy, zjevný význam a skrytý erotický význam. Zpochybňuje také Hartovo tvrzení, že arya metr použitý v sanskrtu a prakritské poezii souvisí s tamilským metrem, datováním Gaha Sattasai (hlavní Prakrit práce zvažoval Hart), zanedbávání dřívějšího Střední indoárijský texty a myšlenka, že výpůjčky se staly pouze na poetické úrovni, nikoli ve smíšeném dědictví indoárijské kultury na severu.[5]
Tamilský učenec Kamil Zvelebil uvádí, že Hart si před sebe stanovil „velmi obtížné a dokonce obrovské úkoly“, ale neuspěl při jejich řešení. Podle něj Hartova práce zahrnovala čtyři klíčové poznatky: to ve starověku Tamilnadu prakticky všechno bylo naplněno posvátnými silami, že důraz na ženskou cudnost byl příznačně tamilský, že mezi tamilskou a sanskrtsko-prakritskou poezií existují nápadné paralely a že teorie dhvani nebo „návrh“ má původ Dravidian. Některé z těchto myšlenek považuje za sporné. Jiní jsou však „opravdu úžasní“, např. Ti kolem aṇaṅku, posvátná, nebezpečná síla, ženská prsa jsou sídlem aṇaṅku, odlišná povaha původních bohů od severních a představa, že všechny aspekty lásky mezi mužem a ženou byly oživeny posvátným atd. Celková teze o vlivu jižních obrazů a poetických technik na Indo - Árijská poezie jako např Sattasai a dokonce i Kalidasa jsou pravděpodobné a „ohromně přesvědčivé“. Zvelebil knihu nazývá „osvěžujícím, originálním a vynikajícím dílem prvotřídního významu“.[6]
V. S. Rajam nesouhlasí s Hartovými názory na aṇaṅku jako ženská posvátná síla, která ji nazývá zjednodušenou a redukční. Tvrdí, že tento výraz prošel v průběhu času sémantickým posunem. “[7]
Po zveřejnění Básně starověkého Tamil, Hart vydal zkrácenou brožuru, Vztah mezi tamilštinou a klasickou sanskrtskou literaturou, ve kterém uvedl své klíčové body. Vysvětlil, že jeho návrh nebyl přímým přenosem básnických technik z tamilské poezie do sanskrtu, ale spíše tím, že oba dlužili tyto techniky společnému zdroji, který umístil do Deccanské megalitické kultury. Gaha Sattasai v Maharashtri Prakrit byl současník s Tamil Sangam poezie a Kalidasa sám složil velmi podobné básně v Maharashtri Prakrit. Klíčovými příklady nápadných podobností byla báseň posla, motiv oddělení milenců během monzunu a srovnání zvuku větru přes bambusovou díru s hlukem flétny.[8]
Včasné důkazy o kastě v jižní Indii
Hartova pozorování o vlastnostech raného jihoindického kastovního systému, o kterém se říká, že byl nezávislý na indoárijských varna systému, jsou shrnuty v Včasné důkazy o kastě v jižní Indii, kterému se dostalo významné pozornosti sociálních a kulturních historiků.[9][10] Podle Chakravartiho sangamská literatura odhaluje, že existovala třída „málo narozených“ lidí, jako například Pulaiyar a Paraiyar, kteří byli nuceni žít v oddělených osadách ve vzdálenosti od hlavních vesnic. Zabývali se povoláním, jako je práce s kůží, praní šatů a rybaření. Byly také spojovány se „smrtí“ a věřilo se, že mají schopnost ovládat a izolovat posvátnou moc (aṇaṅku), ale ne schopnost jej transformovat.[11] Podle Samuela byly skupiny ‚málo narozených ', které hrály jako bubeníci, pěvci a hudebníci, klíčové pro udržení královské moci, což mu umožnilo proniknout do rituální moci a přeměnit ji v příznivou.[12] Samuel však poznamenává, že pojem „nízkorozených“ profesních skupin představujících rituální moc nemusí být omezen na Tamilnadu. Velmi podobná situace přetrvává dodnes Ladakhu, Nepál a jinde v Himalájích. Dokonce i v severní Indii mohla být sociální realita mimo brahmanickou teorii podobná tamilskému systému.[13]
Podle Harta, když Brahminové ze severní Indie dorazili do Tamilnadu, pravděpodobně kolem roku 300 př. N. L., Nabídli alternativní zdroj energie prostřednictvím védských obětí, který byl již považován za čistý a příznivý, a aby zdůraznili rozdíl mezi sebou a „nízkým Brahminové, kteří se narodili ve skupinách, vyvinuli konvence zcela opačné než ty druhé, stávali se přísnými vegetariány a do svých vesnic nepouštěli psy a kuřata. Prostřednictvím Brahminů a hinduismu, které přinesli, se tamilští králové snažili povznést se nad endemickou válku a vytvořit stabilní říše po vzoru Gupta Empire. Jakmile toho bylo dosaženo, Hart konstatuje, že skupiny s „nízkým původem“ postupně ztratily rituální funkci a staly se čistě profesními skupinami s nízkým statusem.[14]
Ocenění
Pro Čtyři sta písní války a moudrosti, překlad Purananuru, Hart a jeho spoluautor Hank Heifetz byli oceněni Cena knihy Ramanujan AAS pro jižní Asii (SAC).
Jeho Básníci tamilských antologií (1979) byl nominován na Americká knižní cena.
V roce 2015 získal Hart cenu Padma Shri vládou Indie za jeho příspěvky ke studiu a překladu indické literatury, zejména Sangamská literatura starověkého Tamil.[15]
Viz také
Reference
- ^ A b George L. Hart. „Prohlášení o postavení tamilštiny jako klasického jazyka“. University of California, Institute for South Asia Studies. Citováno 14. února 2016.
- ^ A b M. Ilakkuvanar, George L. Hart - na obranu klasického tamilštiny, Academia.edu. Vyvolány 14 February je 2016.
- ^ S. S. Vasan, „Klasický stav tamilštiny“, Hind, 9. června 2004.
- ^ A b Mowry, Lucetta (říjen 1976), „George L. Hart,„ Básně starověkého tamilštiny “(recenze knihy)“, Filozofie Východu a Západu, 26 (4): 486–487, doi:10.2307/1398293, JSTOR 1398293
- ^ Norman, K. R. (1977), „Básně starověkého tamilštiny od George L. Harta, III (recenze)“, Moderní asijská studia, 11 (2): 302–305, doi:10.1017 / s0026749x00015146, JSTOR 311554
- ^ Zvelebil, Kamil V. (Duben 1977), „Básně starověkého tamilštiny od George L. Harta, III (Recenze)“, Journal of the American Oriental Society, 97 (2): 253–254, doi:10.2307/599049, JSTOR 599049
- ^ Rajam, V. S. (1986), „Aṇaṅku: Pojem sémanticky omezený na znamení ženské posvátné moci“ (PDF), Journal of the American Oriental Society, 106 (2): 257–272, JSTOR 601590, archivovány z originál (PDF) dne 7. ledna 2019
- ^ Hart, George L. (1976), Vztah mezi tamilštinou a klasickou sanskrtskou literaturou, Wiesbaden: Otto Harrassowitz, ISBN 3-447-01785-6
- ^ Samuel 2008.
- ^ Chakravarti 2003.
- ^ Chakravarti 2003, str. 58–59.
- ^ Samuel 2008, str. 86.
- ^ Samuel 2008, str. 88.
- ^ Hart, George L. (1987), „Early Evidence for Caste in South India“, v Hockings (ed.), Dimenze společenského života: Eseje na počest Davida B. Mandelbauma (PDF), Berlín: Mouton Gruyter, s. 467–491
- ^ „Padma Awards 2015“. Tisková informační kancelář. Archivovány od originál dne 28. ledna 2015. Citováno 25. ledna 2015.
- Zdroje
- Samuel, Geoffrey (2008), Počátky jógy a tantry: Indická náboženství třináctého století, Cambridge University Press, ISBN 978-1-13947-021-6
- Chakravarti, Uma (2003), Pohlaví kasty prostřednictvím feministického objektivu Populární Prakashan, ISBN 978-81-85604-54-1
externí odkazy
- Profil na University of California, Berkeley
- Rozhovor s Hartem (v tamilštině)
- Rozhovor s tamilským časopisem (v tamilštině)