Doplnění - Suppletion

v lingvistika a etymologie, doplnění se tradičně chápe jako použití jednoho slova jako skloňovaný forma jiného slova, pokud tato dvě slova nejsou příbuzný. Pro ty, kteří se učí jazyk, budou doplňkové formuláře považovány za „nepravidelné“ nebo dokonce „vysoce nepravidelné“. Termín „doplnění“ znamená, že mezera v paradigma byl vyplněn formulářem „dodaným“ jiným paradigmatem. Instance suplementace jsou v drtivé většině omezeny na nejčastěji používané lexikální předměty v jazyce.

Nepravidelnost a doplnění

Nepravidelné paradigma je takové, ve kterém nelze odvozené tvary slova odvodit jednoduchými pravidly ze základního tvaru. Například někdo, kdo ví jen trochu anglicky, může odvodit, že množné číslo dívka je dívky ale nelze z toho odvodit množné číslo muž je muži. Studenti jazyků jsou často nejvíce vědomi nepravidelná slovesa, ale jakákoli část řeči s skloňováním může být nepravidelná. Pro většinu synchronních účelů - studie osvojování prvního jazyka, psycholingvistika, teorie výuky jazyků - stačí poznamenat, že tyto formy jsou nepravidelné. Historická lingvistika se však snaží vysvětlit, jak k tomu došlo, a rozlišuje různé druhy nepravidelností podle jejich původu. Většina nepravidelných paradigmat (jako muž: muži) lze vysvětlit fonologickým vývojem, který ovlivnil jednu formu slova, ale ne jinou (v tomto případě Germánská přehláska ). V takových případech historičtí předchůdci současných forem kdysi představovali pravidelné paradigma. Historická lingvistika používá termín „doplnění“^[1]rozlišovat nesrovnalosti jako člověk lidí nebo kráva: dobytek to nelze tak vysvětlit, protože části paradigmatu se nevyvinuly z jediné formy. Hermann Osthoff vytvořil termín "doplnění" v němčině ve studii o jevu v roce 1899 v Indoevropské jazyky.^[2][3][4]

Suplementace existuje v mnoha jazycích po celém světě.^[5] Tyto jazyky pocházejí z různých jazykových rodin: Indoárijský, Dravidian, arabština, Romantika atd. Například v Gruzínský, paradigma pro sloveso „přijít“ se skládá ze čtyř různých kořenů (di-, -val-, -vid-, a -sul-).^[6] Podobně v Moderní standardní arabština, sloveso jāʾ („přijde“) obvykle používá formulář taʿāl pro jeho imperativ a množné číslo marʾah („žena“) je nisāʾ. Některé z archaičtějších indoevropských jazyků jsou proslulé. Starořečtina například má asi dvacet sloves s doplňkovými paradigmaty, mnoho se třemi samostatnými kořeny. (Vidět Starořecká slovesa § Doplňková slovesa.)

Ukázková slova

Jít

v Angličtina, minulý čas slovesa jít je šel, který pochází z minulého času slovesa zamířit, v tomto smyslu archaické. (Moderní minulý čas zamířit je zamířil.) Viz Go (sloveso).

The Románské jazyky mít paletu doplňkových tvarů při sdružování slovesa „jít“, jak ilustrují tyto tvary jednotného čísla z pohledu první osoby:

Zdroje těchto formulářů, očíslovaných v tabulce, jsou čtyři různé latinský slovesa:

1. vadere („jít, pokračovat“),^[7]
2. hněv ("jít")
3. ambulance („chodit“), nebo snad ambiciózní ("jít okolo"),^[8] je pravděpodobným zdrojem pro španělštinu a portugalštinu andar ("na procházku");
4. fui supletivní dokonalost Esse ("být"). (The preterity „být“ a „jít“ jsou shodné ve španělštině a portugalštině. Porovnejte anglickou konstrukci „Už jste byl do Francie? “, která nemá jednoduchou současnou podobu.)

Mnoho románských jazyků používá v přítomném čase tvary z různých sloves; například francouzština má je vais („Jdu“) z vadere, ale nous allons („jdeme“) z ambulance. Galicijština-portugalština má podobný příklad: imos z hněv („jít“) a vamos z vadere ("jdeme"); první je v moderní portugalštině poněkud nepoužívaný, ale v moderní galicijštině velmi živý. Dokonce ides, z to je množné číslo druhé osoby hněv, je jediný formulář pro „you (plural) go“ v galicijštině a portugalštině (španělštině vais, z vadere).

Podobně velšské sloveso mynd ("jít") má řadu doplňkových forem, jako je af („Půjdu“) a euthum ("šli jsme"). irština téigh („jít“) má také doplňkové formy: dul („jít“) a rachaidh ("půjde").

v estonština, skloňované tvary slovesa minna („jít“) byla původně slovesa příbuzného s finštinou lähteä ("opustit").

Dobre a spatne

• v germánský, Romantika (až na rumunština ), keltský, slovanský, a Indo-íránský jazyky, srovnávací a superlativ přídavného jména „dobrý“ je doplňkový; v mnoha z těchto jazyků je adjektivum „špatný“ také doplňkové.

Jazyk	Přídavné jméno	Etymologie	Srovnávací	Superlativ	Etymologie
Angličtina	dobrý	Proto-germánský *gódaz (Stará angličtina : Bůh, OHG guot, Stará holandština * guot, a NA góðr),[9] příbuzný Sanskrt: gadhya „čeho se člověk drží“	lepší	nejlepší	Proto-germánský *batizô,[9] z toho Stará angličtina : betera, příbuzný Stará angličtina : Bože "lék" a Sanskrt: bhadra „štěstí“
dánština	Bůh		Bedre	postel
Němec	střevo		Besser	besten
Faerský	góður		betri	bestur
islandský	góður		betri	bestur
holandský	šel		lepší	nejlepší
Norština	Bůh		Bedre	nejlepší
švédský	Bůh		bättre	lýko
francouzština	bon	latinský: bonus, z OL duenos, příbuzný Sanskrt: duva "úcta"	meilleur		latinský: melior, příbuzný multus "mnoho", řecký: μαλα, romanized: mala "velmi"
portugalština	bom		Melhor
španělština	Bueno		Mejor
Katalánština	bo		millor
italština	buono		migliore
Skotská gaelština	matematika	Proto-keltský * matis * meh₂- („dozrát, zrát“)	feŕrr		Proto-keltský * werros * wers- („vrchol“)
irština	maith		strach
velština	da	Proto-keltský * dagos ("velmi dobře")	dobře1	Gorau2	Proto-keltský * u̯el-no-1 ; Proto-keltský * u̯or-gous-on2
polština	dobry	Praslovanský * dobrъ	lepszy	najlepszy	PIE * lep- / * lēp- („behoof“, „boot“, „good“)
čeština	dobrý		lepší	nejlepší
Slovák	dobrý		lepší	najlepší
ukrajinština	добрий		ліпший	найліпший
ruština	хороший, khoroshiy	pravděpodobně z praslovanštiny * xorb[10]	лучше, luchshe	(наи) лучший, (nai) luchshiy	Staroruské лучии, neut. луче, staroslověnština лоучии "vhodnější, vhodnější"[10]
Srbochorvatština	dobar	Praslovanský * dobrъ	bolji	najbolji	Praslovanský * bolьjь ("větší")
slovinština	dober		boljši	najboljši
Peršan	.وب‎, khūb [xʊb][A]	pravděpodobně příbuzný praslovanštiny * xorb (výše). Není to uspokojivá etymologie pro beh; ale vidět srovnávací a superlativní formy ve srovnání s germánskými	.وبتر‎, xūb-tar nebo بِهْتَر‎, beh-tar[b]	.وبترین‎, xūb-tarīn nebo بِهْتَرين‎, beh-tarīn	Není jasné, zda je příbuzný germánského „lepšího“ (výše)[C]

• Srovnání „dobrého“ je také doplňkové Finština: hyvä → parempi.

† Toto jsou příslovkové tvary („špatně“); italské adjektivum je samo o sobě doplňkové (cattivo, ze stejného kořene jako „zajatý“), zatímco ve francouzštině mauvais je sloučenina (latinsky malifatius < malus+fatum).

* Mal se používá v katalánštině před podstatnými jmény, tvar za podstatnými jmény (dolent) je také doplňkové (dolente "bolestivý").

Podobně jako výše uvedená italština, anglická příslovcová forma „dobrého“ je nesouvisející slovo „dobře“, ze staré angličtiny vítej, příbuzný Wyllan "přát si".

Velké a malé

Keltské jazyky:

malé, menší, nejmenší

Jazyk	Přídavné jméno	Srovnávací superlativ
irština	beag (Starý irský př < Proto-keltský *bikkos)	níos lú / je lú (Laigiu lagyūs h₁lengʷʰ- ("lehká váha"))
velština	Bach (< Brythonic *bɨx bikkos)	llai / lleiaf (h₁lengʷʰ- ("lehká váha"))

velký, větší, největší

Jazyk	Přídavné jméno	Srovnávací superlativ
irština	mór (māros moh₁ros)	mó māyos meh₁-)
velština	mawr (māros moh₁ros)	mwy / mwyaf māyos meh₁-)

V mnoha slovanských jazycích skvělý a malý jsou doplňkové:

malé, menší, nejmenší

Jazyk	Přídavné jméno	Srovnávací superlativ
polština	malý	mniejszy / najmniejszy
čeština	malý	menší / nejmenší
Slovák	malý	menší / najmenší
ukrajinština	малий, маленький	менший / найменший
ruština	маленький (malen'kiy)	меньший / наименьший (menhe / naimen'shiy)

velký, větší, největší

Jazyk	Přídavné jméno	Srovnávací superlativ
polština	duży	większy / największy
čeština	velký	větší / největší
Slovák	veľký	väčší / najväčší
ukrajinština	великий	більший / найбільший

Příklady v jazycích

Albánec

v Albánec existuje 14 nepravidelných sloves rozdělených na supletivní a nonupletivní:

Sloveso	Význam	Současnost, dárek	Preterite	Nedokonalý
qenë	být	džem	qeshë	isha
pasur	mít	kam	pata	kisha
ngrënë	jíst	ha	hëngra	haja
Ardhur	přijít	vij	erdha	vija
dhënë	dát	jap	dhashë	jepja
parë	vidět	shoh	paša	shihja
rënë	padnout, udeřit	bie	vyrážka	bija
prurë	přinést	bie	prura	bija
ndenjur	zůstat	rri	ndenja	rrija

Starořečtina

Starořečtina měl velký počet doplňkových sloves. Několik příkladů uvedených v seznamu hlavní části:

• erkhomai, eîmi / eleusomai, ēlthon, elēlutha, -, - "jdi, pojď".
• lego, eraō (erô) / leksō, eipon / eleksa, eirēka, eirēmai / lelegmai, elekhthēn / errhēthēn "říci, mluvit".
• horaō, opsomai, eidon, heorāka / heōrāka, heōrāmai / ōmmai, ōphthēn "vidět".
• phero, oisō, ēnegka / ēnegkon, enēnokha, enēnegmai, ēnekhthēn "nést".
• pōleō, apodōsomai, apedomēn, peprāka, peprāmai, eprāthēn "prodat".

bulharský

v bulharský, slovo човек, chovek („člověk“, „lidská bytost“) je doplňková. Striktní množné číslo, човеци, chovetsi, se používá pouze v biblickém kontextu. V moderním použití byl nahrazen řeckou půjčkou хора, khora. Forma pultu (speciální forma pro podstatná jména mužského rodu, používaná za číslicemi) je také doplňková: души, suši (s důrazem na první slabiku). Například, двама, трима души, dvama, trima dushi („dva, tři lidé“); ani tato forma nemá jednotné číslo. (Příbuzné, ale odlišné podstatné jméno je množné číslo души, suši, jednotné číslo душа, dusha („duše“), obě s důrazem na poslední slabiku.)

Angličtina

V angličtině komplikované nepravidelné sloveso být má formy z několika různých kořenů:

• být, byl, bytost-z Stará angličtina být na („být, stát se“), od Proto-germánský *beuną („být, existovat, stát se, stát se“), od Protoindoevropský *bʰúHt („Růst, stát se, vzniknout, objevit se“), od kořene *bʰuH- („stát se, růst, objevit se“).
• dopoledne, je, jsou-z Střední angličtina am, em, is, aren, z Stará angličtina eam, eom, is, earun, earon, z Proto-germánský *immi, *izmi, *isti, *běh, všechny tvary slovesa *wesaną („být; přebývat“), od Protoindoevropský *h₁ésmi („Jsem, existuji“), z kořene *h₁es- ("být").
• byl, byly-z Stará angličtina jo, w .re, z Proto-germánský *byl, *wēz, od Protoindoevropský kořen *h₂wes- („bydlet, pobývat“)

Toto sloveso je doplňkové ve většině indoevropských jazyků, stejně jako v některých neindoevropských jazycích, jako je Finština.

V angličtině existuje neúplné doplnění s množným číslem osoba (z latinský persona). Pravidelné množné číslo osob vyskytuje se hlavně v legalistickém použití. Jednotné číslo nesouvisejícího podstatného jména lidé (z latiny populus) se běžněji používá místo množného čísla; například „dva lidé žili z platu jedné osoby“ (všimněte si sloveso v množném čísle). V původním smyslu pro „etnickou skupinu“ lidé je samo o sobě jednotným podstatným jménem s regulárním množným číslem národy.

irština

Několik nepravidelných Irská slovesa jsou doplňkové:

• abair (řekněme): odvozeno z Starý irský jako · beir, z Protoindoevropský kořeny *h .eǵʰs- („out“) a *bʰer- ("nést, nést"). Avšak slovesné podstatné jméno rá je odvozen z Starý irský rád, nakonec od Protoindoevropský *reh₂dʰ- („provést úspěšně“).
• bi (být): odvozeno z Protoindoevropský *bʰuH- ("růst, stát se, vzniknout, objevit se"). Současná napjatá forma tá je odvozen z Starý irský ve společnosti · tá, z Proto-keltský *ad-tāyeti, nakonec od Protoindoevropský *steh₂- ("vydržet").
• beir (chytit): odvozeno z Protoindoevropský *bʰer- ("nést, nést"). Forma minulého času koberec je odvozen z Starý irský rouic, který je z Proto-keltský *ɸro-ōnkeyo-, nakonec od Protoindoevropský kořeny *pro- („dopředu, dopředu“) a *h₂neḱ- ("dosáhnout").
• feic (vidět): odvozeno z Starý irský aicci, z Protoindoevropský *klíč- ("pozorovat"). Forma minulého času chonaic je odvozen z Starý irský ad · condairc, nakonec od Protoindoevropský *derḱ₂- („viz“).
• téigh (jít): odvozeno z Starý irský téit, z Protoindoevropský *stéygʰeti- ("být chůze, být lezení"). Budoucí forma rachaidh je odvozen z Starý irský regae, nakonec od Protoindoevropský *h₁r̥gʰ- ("go, move"), zatímco slovesné podstatné jméno dul je z *h₁ludʰét ("přijet").

Existuje několik prosebných srovnávací a superlativní formuláře v irštině; kromě výše uvedených je zde:

• fada, "dlouho"; srovnávací níos faide nebo níos sia — fada je ze staré irštiny fota, z protoindoevropštiny *wasdʰos („Dlouhý, široký“); porovnat latinský vāstus („Široký“), zatímco sia je ze staré irštiny Vážený pane ("dlouhá, dlouhotrvající"), z proto-keltské *sīros ("dlouho"); porovnat waleský / bretonský ahoj.^{[11][12][13][14]}

latinský

latinský má několik doplňkových sloves. Několik příkladů uvedených v seznamu hlavní části:

• součet, esse, fuī, futūrus - „být“.
• fero, ferre, tulī nebo tetulī, lātus - "nést, nést".
• fīō, fierī, faktická suma (doplňkové a polodeponentní ) - „staňte se, staňte se, staňte se“
• tollō, tollere, sustulī, sublātus - "zvednout, zvednout, zvednout".

polština

V některých slovanských jazycích má několik sloves nedokonalé a dokonalé tvary vyplývající z různých kořenů. Například v polština:

Všimněte si, že z—, przy—, w—, a wy— jsou předpony a nejsou součástí kořene

v polština, množné číslo rok („rok“) je lata který pochází z množného čísla lato ("léto"). Podobné doplnění se vyskytuje v ruština: год, romanized: Bůh ("rok")> лет, nechat (genitiv „let“).

rumunština

Rumunské sloveso fi („být“) je doplňkové a nepravidelné, přičemž infinitiv pochází z latiny fieri, ale konjugované formy z forem latiny součet. Například, eu sunt ("Jsem"), tu ești ("ty jsi"), eu am fost ("Byl jsem"), eu eram ("Býval jsem"), eu fusei / fui ("Byl jsem"); zatímco spojovací způsob, také se používá k formování budoucnosti v o siu fiu („Budu / budu)“, je spojeno s infinitivem.

ruština

v ruština, slovo человек, Chelovek („člověk, člověk“) je poddajný. Striktní množné číslo, человеки, cheloveki, se používá pouze v kontextech pravoslavné církve. Mohlo to být původně neověřené *человекы, * cheloveky. V každém případě byl v moderním použití nahrazen люди, lyudi, jehož jednotné číslo je v ruštině známé pouze jako složenina složených slov (např простолюдин, prostolyudin). Toto doplnění existuje také v polština (człowiek > Ludzie), čeština (člověče > lidé), Srbochorvatština (čovjek > ljudi),^[15] a slovinština (človek > ljudje).

Zobecnění

Přísně vzato, k doplňování dochází, když se liší skloňování lexému (tj. se stejným lexikální kategorie ) mají etymologicky nesouvisející stonky. Tento termín se také používá u volnějších smyslů, i když méně formálně.

Sémantické vztahy

Termín „doplnění“ se také používá ve volnějším smyslu, když existuje sémantická vazba mezi slovy, ale nikoli etymologická; na rozdíl od striktního inflexního smyslu se mohou lišit lexikální kategorie, jako podstatné jméno / sloveso.^[16][17]

Anglické podstatné jméno / adjektivní páry, jako je otec / otcovský nebo kráva / skot, jsou také označovány jako vedlejší adjektiva. V tomto smyslu tohoto pojmu otec / otec není doplňkový. Otcovský je odvozený z otec, zatímco otec / otcovský je poddajný. Podobně kráva / kravička je netečná, zatímco kráva / skot je prosebná.

V těchto případech jsou otec / pater- a kráva / hovězí příbuzní prostřednictvím Protoindoevropský, ale „otcovské“ a „hovězí“ jsou výpůjčky do angličtiny (prostřednictvím staré francouzštiny a latiny). Páry jsou vzdáleně etymologicky příbuzné, ale slova nejsou z jediného kmene moderní angličtiny.

Slabé doplňování

Termín „slabé doplňování“ se někdy v současné synchronní morfologii používá ve vztahu k sadám stonků (nebo přípon), jejichž alternace nelze podle současných fonologických pravidel zohlednit. Například pramení ve dvojici slov zavázat / zavázat jsou významově příbuzné, ale střídání stopky a závěru nesouvisí s žádným synchronním fonologickým procesem. Díky tomu se dvojice jeví jako doplňková, až na to, že jsou etymologicky příbuzní. V historické lingvistice se „suplementace“ někdy omezuje na odkaz na etymologicky nesouvisející kmeny. Aktuální použití termínu „slabé doplnění“ v synchronní morfologii není pevné.

Viz také

• Vedlejší adjektivum —Denní adjektiva založená na doplňkovém kořenu, jako např paže ~ brachiální
• Nepravidelné sloveso

Reference

externí odkazy

• Databáze doplňování Surrey - příklady doplňování v různých jazycích