Eliza Acton - Eliza Acton - Wikipedia

Eliza Acton
Frontispiece from Modern Cookery for Private Families, Acton's best known work
Průčelí z Moderní kuchařství pro soukromé rodinyActonova nejznámější práce
narozenýElizabeth Acton
(1799-04-17)17.dubna 1799
Bitva, Sussex, Anglie
Zemřel13. února 1859(1859-02-13) (ve věku 59)
Hampstead, Londýn, Anglie
OdpočívadloSt John-at-Hampstead, Londýn
obsazeníBásník, spisovatel jídla
NárodnostAngličtina
Pozoruhodná práceModerní kuchařství pro soukromé rodiny

Eliza Acton (17 dubna 1799-13 února 1859) byl Angličan spisovatel jídla a básník, který vytvořil jednu z prvních britských kuchařských knih zaměřených na domácího čtenáře, Moderní kuchařství pro soukromé rodiny. Kniha představila nyní univerzální postup uvádění složek a uvádění doporučených dob vaření pro každý recept. Zahrnovalo první recepty v angličtině pro Růžičková kapusta a pro špagety. Obsahuje také první recept na to, co Acton nazval „vánoční puding "; pokrmu se běžně říkalo švestkový pudink, jehož recepty se objevily již dříve, ačkoli Acton byl první, kdo dal dohromady název a recept.

Acton se narodil v roce 1799 v Sussex. Byla vychována v Suffolk kde vedla dívčí internátní škola před pobytem ve Francii. Po svém návratu do Anglie v roce 1826 vydala sbírku poezie a v roce 1845 vydala kuchařskou knihu zaměřenou na střední třída rodiny. Kniha napsaná v poutavé próze byla recenzenty dobře přijata. To bylo přetištěno během roku a několik vydání následovalo až do roku 1918, kdy Longman, vydavatel knihy, se rozhodl netisknout. V roce 1857 byl vydán Acton Anglická chlebová kniha pro domácí použití, akademičtější a pilnější práce než Moderní kuchařství. Práce se skládala z historie pekařství v Anglii, studia evropských metod pečení a četných receptů.

V pozdějších letech jeho vydání Moderní kuchařství byl zastíněn úspěchem Isabella Beeton je nejprodávanější Kniha paní Beetonové o vedení domácnosti (1861), který obsahoval několik receptů plagoval z Actonovy práce. Ačkoli Moderní kuchařství nebyl přetištěn v plném rozsahu až do roku 1994, knihu obdivovali angličtí kuchaři ve druhé polovině 20. století a ovlivnila mnoho z nich, včetně Elizabeth David, Jane Grigson, Delia Smith a Rick Stein.

Životopis

Časný život

Reklama umístěná společností Acton v Ipswichský deník pro ni internátní škola

Eliza Acton se narodila 17. dubna 1799 v Bitva, Sussex, a byl pokřtěn u ní místní farní kostel 5. června. Byla nejstarší ze šesti sester a tří bratrů narozených Johnu Actonovi, a sládek a jeho manželka Elizabeth, rozená Obchodník střižním zbožím.[1][2][A] V roce 1800 se rodina přestěhovala do Ipswich, Suffolk, kde žili v domě sousedícím s pivovarem sv. Petra, kde se John ujal zaměstnání u společnosti Trotman, Halliday & Studd, která vlastnila pivovar.[4][b] V roce 1811 Trotman zemřel a Johnovi byla nabídnuta příležitost stát se mladším partnerem ve firmě; přijal a firma byla přejmenována na Studd, Halliday a Acton. Sheila Hardyová ve své biografii Elizy považuje za pravděpodobné, že by si John těžce půjčil, aby se mohl do podnikání dostat.[6]

V roce 1817 otevřela Acton se slečnou Nicolsonovou - o které nejsou známy žádné další informace - „internátní škola pro mladé dámy "v Claydon, hned u Ipswiche.[1][7] V roce 1819 Acton opustila školu a v září se svými sestrami otevřela další, tentokrát poblíž Skvělá ložiska; škola se přestěhovala tři míle (4,8 km) do Woodbridge v roce 1822 a pravděpodobně byla uzavřena do roku 1825.[8]

Na začátku svého života Acton strávila nějaký čas ve Francii - buď v Paříži nebo na jihu země - ale není známo, kdy odešla z Anglie; Hardy považuje za pravděpodobné, že cestovala v roce 1823.[9] Historička jídla Elizabeth Ray, která píše v Oxfordský slovník národní biografie, uvádí, že Acton cestovala do zahraničí pro své zdraví, protože měla slabou ústavu.[1] Je možné, že byla těhotná, když odjela do Paříže, a že odjela do zahraničí, aby porodila nelegitimní dcera.[10][11][C] Spisovatelé potravin Mary Aylett a Olive Ordish se domnívají, že Actonovo dítě bylo vychováno Sarah, sestrou Elizy. Ti dva pozorují, že „neexistují žádné jiné důkazy, kromě rodinné tradice“.[13] Hardy odmítá teorii s tím, že Acton neměl sestru jménem Sarah, natož jednu, která byla vdaná (žádná z Actonových sester nebyla vdaná); podotýká také, že nenašla žádný záznam o křtu nebo sčítání lidu, který by odpovídal za dítě ve správném věku.[14] Zatímco ve Francii měl Acton nešťastný vztah s francouzským důstojníkem armády;[1] je možné, že došlo k zasnoubení, ale pokud ano, bylo přerušeno. Vrátila se do Anglie, pravděpodobně v roce 1826.[15][16]

Básník

Bordyke House (nyní Red House), poblíž Tonbridge

Acton psal poezii přinejmenším od roku 1822, když toho roku napsala na spodní část jedné ze svých básní.[d] Během pobytu ve Francii napsala alespoň jednu knihu „O přibližování se k Paříži“, kterou datovala rokem 1826.[18] Když se vrátila do Anglie, zařídila vydání sbírky Longman.[1] Jak v té době pro vydavatele platilo, musel Acton uvést jména předplatitelů - těch, kteří předem zaplatili za kopii -, kteří byli uvedeni uvnitř díla; téměř všichni pocházeli ze Suffolku. V říjnu 1826 bylo vytištěno 328 kopií a do měsíce bylo zapotřebí dotisku.[19] Následně napsala několik delších básní, včetně „Letopisů Castel Framlingham“, které byly vytištěny v Sudbury Chronicle v roce 1838 a „Hlas severu“, který byl napsán v roce 1842 u příležitosti Královna Viktorie první návštěva Skotska.[1] Další básně byly publikovány v místním periodiku Kapesní kniha Sudbury.[15]

V roce 1827 byl vyhlášen John Acton bankrot, a společnost, ve které byl společníkem, byla zrušena; jeden z jeho obchodních partnerů byl zapojen do žaloby proti němu. The Komisař pro bankrot nařídil Johnovi, aby se vzdal Úřadu komisařů, aby prozradil své bohatství, ale uprchl do Francie.[E] V jeho nepřítomnosti se jeho rodina přestěhovala do Bordyke House poblíž Tonbridge, Kent, kde Elizabeth Acton, Elizina matka, proměnila velkou budovu v penzion vyšší třída hosty, zejména pro ty, kteří chtěli navštívit Royal Tunbridge Wells a užijte si lázně zařízení tam.[21] Je pravděpodobné, že Elizabeth opustila Bordyke House kolem roku 1841, ačkoli její dcera zůstala v rezidenci.[22]

Kuchařka

Ilustrace z vydání z roku 1845 Moderní kuchařství pro soukromé rodiny
Informace o složkách, včetně kusů hovězího masa
Podrobnosti o kuchyňském vybavení, včetně měděné konvice na šunku nebo ryby
Příklady prezentace, včetně Pomeranče plněné Jelly
Další informace: Moderní kuchařství pro soukromé rodiny

V určitém okamžiku - Hardy považuje rok 1835; Aylett a Ordish uvažují o roce 1837 - Acton poslal další sadu básní Longmanovi k vydání. Společnost údajně odmítla básně a navrhla, aby místo toho napsala kuchařskou knihu; Hardy považuje příběh za apokryfní.[23][24] Podle jejího vlastního uvážení Acton trvalo deset let, než vypracovala kuchařskou knihu, která byla vydána v lednu 1845 pod názvem Moderní kuchařství ve všech svých pobočkách.[25][F] Práce byla zaměřena na Anglické střední třídy;[27] v předmluvě napsala:

Zejména na podrobnosti domácí ekonomiky se už nešklebují jako pod pozornost vzdělaných a uznávaných; a skutečně rafinované, inteligentní a vysoce smýšlející ženy v Anglii přestaly v dnešní době srovnávacího rozumu považovat jejich seznámení s takovými detaily za rozporuplné s jejich důstojností nebo škodlivé pro jejich přitažlivost.[28]

Moderní kuchařství sestává hlavně z anglických receptů, ačkoli Acton označil několik z nich za „francouzské“. Kapitola pokrývá kari (a hrnkové maso ), a dává recepty na východní "chatney „(chutney), podle profesorky anglické literatury Susan Zlotnickové s nimi zacházejí jako s naturalizovaným anglo-indickým pokrmem, nikoli pouze s indickým původem.[29] Kniha obsahuje první recept na růžičková kapusta,[30] a první použití v anglické kuchařské knize slova špagety—Která napsala sparghetti.[31][32] Obsahuje také první recept na to, co Acton nazval „vánoční puding "; pokrmu se běžně říkalo švestkový pudink, jehož recepty se objevily již dříve, ačkoli Acton byl první, kdo dal dohromady název a recept.[33][34]

Rozložení Actonu pro každý recept spočívalo v popisu procesu vaření, následovaném seznamem ingrediencí a celkovou dobou vaření potřebnou pro přípravu pokrmu. Se zahrnutím načasování a přísad, Moderní kuchařství se lišil od ostatních kuchařských knih a byl vývojem Actonova vlastního.[1] Acton napsal, že každý recept byl vařený a „prokázal se pod naší vlastní střechou a pod naší vlastní osobní kontrolou“.[35] Historička jídla Sarah Freemanová popisuje pokyny k vaření, které Acton vytvořil, napsané „tak svědomitě as takovou gastronomickou citlivostí, že ... [Moderní kuchařství] bylo stejně uměleckým dílem na jídle, jako bylo funkční “.[36]

Recenze pro Moderní kuchařství byli pozitivní,[37] a kritik z Ranní příspěvek považoval za „nepochybně nejcennější kompendium umění, které dosud bylo publikováno“.[38] Recenze v Divák uvedl, že pořadí knihy bylo „velmi přirozené“, zatímco „metody jsou jasně popsány a zdá se, že jsou založeny na chemických principech“;[39] recenzent pro Kentish Gazette také ocenil jasnost pokynů a zahrnutí přísad a načasování.[40] Nejmenovaný kritik pro Atlas popsal rozložení receptů jako „vynikající“[41] a v pozitivním hodnocení v Exeter a Plymouth Gazette, byla oceněna „srozumitelnost pokynů, které jsou dány“, což kontrastovalo s jinými kuchařskými knihami.[42]

Druhé vydání Moderní kuchařství byl vydán v květnu 1845 a obsahoval opravy a aktualizace; Longmans také vydal tuto verzi v USA prostřednictvím filadelfské společnosti Lea & Blanchard.[43] Kniha se dobře prodávala a v červnu 1845 poslal Longmans Actonovi £ 67 11s 2d jako její podíl na zisku.[G] V následujících letech vydělala 162 GBP v roce 1846 a 189 GBP v roce 1847, kdy jí byla vyplácena polovina zisku; v roce 1849 klesla na čtvrtinu zisku a získala 83 GBP.[45][h]

Po nějaké době Moderní kuchařství byl zveřejněn, Acton se přestěhoval z Tonbridge do Hampstead, severozápadní Londýn. Stala se kuchařskou korespondentkou týdenních časopisů Dámský společník a Slova pro domácnost,[1][36] a začal psát výzkum pro knihu o výživě pro nemocné, Neplatné vaření.[47] Přerušila výzkum, aby napsala nové vydání Moderní kuchařství. Toto vyšlo v roce 1855 a bylo přejmenováno na Moderní kuchařství pro soukromé rodiny,[i] název, pod kterým je nejlépe známý. Tato verze obsahuje další kapitolu nazvanou „Zahraniční a židovská kuchařství“; židovské recepty jsou z Ashkenazi kuchyně.[1][49]

Takový byl úspěch Actonových prvních vydání knihy, byla stále častěji kopírována jinými kuchařskými autory.[50] V předmluvě k vydání z roku 1855 Acton napsal o „bezohledném způsobu, jakým si velké části mého svazku přivlastňují současní autoři, bez sebemenšího uznání zdroje, ze kterého byly odvozeny“.[51] Během padesátých let 20. století měla stále horší zdravotní stav a ve své předmluvě napsala, že „trpí v současné době příliš tvrdým trestem za ... nadměrnou námahu“; pokračovala, tato práce byla „tak úplně v rozporu se všemi předchozími zvyky mého života a ... tak škodlivá ve svých účincích“.[52]

Acton byla zklamaná, že nemohla do vydání z roku 1855 přidat tolik informací o pečení chleba, kolik chtěla, ale rozhodla se přes své zdraví, že se tohoto tématu ujme v novém díle, Anglická chlebová kniha pro domácí použití.[j] Publikováno v květnu 1857, nejednalo se o knihu receptů ve stejném duchu jako Moderní kuchařství, ale je popsána Hardy jako „seriózní, vědecká studie ... mnohem temnější než její předchozí práce“.[55] Skládá se z historie výroby chleba v Anglii, zdokonalení procesu výroby chleba v Evropě, přezkoumání použitých ingrediencí a receptů různých druhů chleba.[56] Acton také zahrnoval informace o falšování chleba mlýnky na mouku a pekaři té doby,[57] který zahrnoval přidání kamenec a to, co nazvala „jinými škodlivými látkami“.[58] Spisovatelka potravin Elizabeth Ray poznamenává, že kniha byla méně úspěšná než Moderní kuchařství, A byl přetištěný až v roce 1990.[1]

Acton, která po většinu svého života trpěla špatným zdravím, zemřela doma dne 13. února 1859 ve věku 59 let. Byla pohřbena o čtyři dny později v St John-at-Hampstead kostel, Londýn.[59]

Knihy

Básně

Titulní stránka Básně, Actonova sbírka z roku 1826

Lee Christine O'Brien se při zkoumání poezie žen z 19. století domnívá, že Acton „se podílel na poetickém poli, jehož bohatství zastínilo její vlastní výstup“.[60] O'Brien vidí humor a lidskost v některé Actonově poezii.[61] Actonova poezie třídy Aylett a Ordish psaná v a romantický styl; považují práci za „spíše dokončenou než inspirovanou“, i když je také „odvozená a často banální“ a klišé.[62] Hardy identifikuje témata opakovaná prostřednictvím Actonových básní o chvále přírody a potěšení za soumraku; většina z nich byla na téma neopětovaná láska a několik z nich se může týkat jejích pocitů k její možné bývalé snoubence. Hardy také vidí v básních „téměř mužskou intenzitu a hloubku citu“.[63] O'Brien vidí humor v některé Actonově poezii a cituje „Come To My Grave“ - dílo o „mírně agresivním a vtipném potenciálním revenantovi, přemýšlejícím o pomstě“ - jako parodii milostného textu s Gotický romantický podtexty.[64]

Pojď do mého hrobu, až budu pryč
A ohnout tam chvilku sám;
Nebude tě to stát moc bolesti
Znovu pošlapat mé srdce -
Nebo, pokud by to tak bylo, na věky
Daleko od mé formovací hlíny:
Nechtěl bych ti poranit prsa, abych to dokázal
Jeho nejhlubší „výčitky lásky“.
Hrob by měl být svatyní míru
Kde přestanou všechny nelaskavé pocity; -
I když na mě klidně zíráš
Nežil bych hodiny, abych viděl
Který doom'd můj pohled spočívá na tvém: -
Ten okamžik je trpkou agónií
Udělal by drahý začátek života
Zpátky a tuhnoucí kolem mého srdce! -[65]

Kuchařství

Průčelí Anglická chlebová kniha, 1857

O'Brien vidí, že díky vysoké kvalitě Actonových próz Moderní kuchařství je jedinečný kulturní dokument.[60] Jako spisovatel jídla Elizabeth David píše,

[Actonova] ... kniha byla konečným vyjádřením ... předindustriálního vkusu Anglie v jídle a přístupu k vaření. Jídla, která popisuje, a přísady, které do nich šly, by byly známé Jane Austen a Lord Byron, do Fanny Burneyová a Tobias Smollett.[66]

Mnoho pokrmů, které Acton popisuje, patří podle Davida do 18. století a s rostoucí industrializací a urbanizací 19. století byly popsané základní potraviny již nahrazovány. David uvádí příklad Pudinkový prášek, zahájený v roce 1840, jako příklad radikálních změn, které se zavádějí do vaření.[66] Acton přijal některé změny ve vědě o potravinách do roku 1855 přepsání knihy, včetně vývoje Justus von Liebig —Vývojář Oxo značkové hovězí maso skladová kostka -a William Gregory, Liebigův žák a překladatel.[67]

Acton, ve své předmluvě k Moderní kuchařství, píše, že její „první a nejlepší pozornost byla věnována ... tomu, co se obvykle nazývá obyčejná anglická jídla“ pro její recepty,[68] a Christopher Driver, novinář a kritik potravin, považuje knihu za „tak anglickou jako ... [její] předchůdci z osmnáctého století“.[69] Elizabeth Ray podotýká, že zatímco Acton „je v zásadě velmi anglický kuchař“, mnoho receptů je označováno jako francouzská jídla a zahraniční jídla mají svou vlastní kapitolu.[70] Jedná se o recepty z kuchyní Indie, Sýrie, Turecka, Itálie, Německa, Portugalska, Mauricia, Švýcarska a Západní Indie.[71][72] Acton byl ochoten učit se od cizích kultur potravin a napsal: „Aniž by slepě přijímali cizí způsoby v ničem, jen proto, že jsou cizí, určitě bychom měli být moudří učit se od jiných národů “.[73] Podobně, Anglická chlebová kniha byla zaměřena na britský chléb a ve své předmluvě Acton napsala: „Chléb je první nutností života velké masy Angličanů; být zčásti potravou všech - hlavním jídlem mnoha - a téměř jediným jídlem mnoho dalších."[74] Celá kapitola se věnuje přístupu k chlebu a pečení chleba ve Francii, Německu a Belgii a kniha obsahuje recepty na němčinu pumpernickel, Francouzsky bagety, Italština polenta chléb, turecké rohlíky a indické chleby.[75]

Historik jídla Bob Ashley identifikuje toto nejsilnější téma Moderní kuchařství je ekonomika v jídle, i když to je také zmírněno Actonovou radou odmítnout pochybné přísady.[76][77] Ve své předmluvě ke knize Acton píše, že „Je možné bezpečně odvrátit, že dobré kuchařství je nejlepší a nejpravdivější ekonomikou, a to tak, že plně zohlední všechny zdravé články o jídle a převede na chutná jídla, která neznalý buď učiní nepoživatelnou, nebo vyhodí opovržlivě “.[78] Poskytuje recept na „Pudink Elegantního ekonoma“, který používá zbytkový vánoční pudink;[79] když dává recept na „Superlativní zajícovou polévku“, poskytuje také recept na „Méně nákladnou zajícovou polévku“.[80][k] Sociální historik John Burnet podotýká, že ačkoli byla jídla údajně zaměřena na rodiny ze střední třídy se skromným příjmem, kniha obsahuje recepty, které obsahují lanýže v šampaňském, chodidla ve smetaně a koláč ze zvěřiny a zajíce.[81][l]

Spisovatel jídla Alan Davidson zvažuje Moderní kuchařství být „jednou z nejelegantněji napsaných (a nejpraktičtějších) kuchařských knih, jaké kdy vyšly“.[85] Nicola Humble ve své knize o historii britských kuchařských knih píše, že Acton poskytuje „podivnou, sebevědomou perspektivu odborníka“ v textu, který je „živý adjektivy a názory ... próza nadchne a evokuje“.[27] V roce 1968 Elizabeth David napsala, že Actonovy recepty byly poučné i rozhodující. Zkoumání odstavce o 100 slovech v Moderní kuchařství pokud jde o pokyny ke šlehání bílků na piškotový dort, považuje jej David za lepší než osmistránkový článek na stejné téma v díle z roku 1927 La bonne cuisine de Madame E. Saint-Ange.[77]

V Actonově práci je humor, zvláště když se píše o chybném receptu.[86][87][88] Její recept na Publisher's Pudding, který obsahuje koňak, makaróny, smetana a mandle, "lze sotva vyrobit příliš bohatý",[89] zatímco Pudink pro chudé autory se vyrábí z mléka, chleba, vajec a cukru a je jednodušším pokrmem.[90] Podobně ve svém receptu na Superior Pine-Apple Marmalade píše, že pokud je směs umístěna na přímé teplo, „často převede to, co by jinak bylo vynikajícím konzervantem, na podivný druh směsi, pro kterou je těžké najít jméno".[91]

Dědictví

Řezy z hra, z Moderní kuchařství

Moderní kuchařství zůstal v tisku až do roku 1918, kdy jeho popularita klesla tváří v tvář konkurenci jiných knih a Longmans se rozhodl nepublikovat.[92] Actonova díla zůstala mimo tisk až do roku 1968, kdy byl shromážděn výběr jejích receptů To nejlepší z Elizy Actonové, editoval Elizabeth Ray a včetně úvodu Elizabeth David. Moderní kuchařství nebyl přetištěn v plném rozsahu až do roku 1994,[49] Ačkoli Anglická chlebová kniha byl přetištěn v roce 1990.[93]

V roce 1857, kdy Isabella Beeton začal psát kuchařský sloupek pro Angličanina domácí časopis, mnoho receptů bylo plagoval z Moderní kuchařství.[94] V roce 1861 Isabellin manžel, Samuele, publikováno Kniha paní Beetonové o vedení domácnosti, který obsahoval také několik Actonových receptů.[95][m] Životopiskyně Isabelly Beetonové Kathryn Hughes uvádí jako příklad jednu třetinu Beetonových polévek a čtvrtinu jejích rybích receptů, které jsou převzaty z Actonu.[100] Isabella Beeton ve svých pracích částečně sledovala nové rozvržení Actonových receptů, i když s velkou změnou: zatímco Moderní kuchařství poskytuje způsob vaření následovaný seznamem požadovaných ingrediencí, recepty v Angličanina domácí časopis a Kniha paní Beetonové o vedení domácnosti seznam časování a komponent před procesem vaření.[101]

Historik jídla Bee Wilson považuje mnoho moderních kuchařských autorů za Acton a její práci.[102] Elizabeth David to napsala v roce 1977 Anglická chlebová kniha byl hlavní vliv a zdroj pro její vlastní Anglický chléb a droždí, a že za to Actonovi dluží;[103] David také popisuje Moderní kuchařství jako „největší kuchařská kniha v našem jazyce“.[92] Kuchař Delia Smith má podobný názor a popisuje Actona jako „nejlepšího kuchaře v anglickém jazyce“.[104] Spisovatel kuchařství Jane Grigson byl ovlivněn Actonem, zvláště když psala Anglické jídlo (1974),[105] zatímco kuchař Rick Stein zahrnul do své kuchařské knihy „Soles Stewed in Cream“ Průvodce milovníky mořských plodů (2000).[106]

Poznámky a odkazy

Poznámky

  1. ^ Ačkoli měl Acton osm sourozenců, jeden zemřel, když mu bylo jen několik týdnů, pravděpodobně kolika.[3]
  2. ^ Trotman, Halliday a Studd, tři stejnojmenní vlastníci společnosti, byli zapojeni do jiných oborů podnikání a pivovar byl investicí pro jejich rezervní kapitál, který odpovídá Johnovu zaměstnání k podnikání.[5]
  3. ^ Kvůli okolnímu stigmatu nezamýšlená těhotenství mimo manželství bylo běžné, že se ženy ze střední třídy přestěhovaly z domova do domu příbuzného nebo do zahraničí, aby si nechaly dítě, které pak adoptovala vdaná příbuzná.[12]
  4. ^ Pouze pět jejích stávajících básní je datováno, první v roce 1822, poslední v květnu 1826. Neexistuje žádný záznam o tom, kdy byly napsány ostatní.[17]
  5. ^ Praxe úpadků, kteří se vyhýbali věřitelům odchodem do exilu ve Francii, nebyla neobvyklá; Nelsonova milenka, Emma, ​​lady Hamiltonová, učinil tak v roce 1814.[20]
  6. ^ Celý název knihy je Moderní kuchařství ve všech svých pobočkách: Redukováno na systém snadné praxe, pro použití v rodinách. V řadě praktických účtenek, které byly přísně testovány a jsou uvedeny s nejminutovější přesností.[26]
  7. ^ 67 £ 11s 2d odkazuje na před desítkovou soustavou používaný v Británii před únorem 1971.[44]
  8. ^ 67 GBP v roce 1845 odpovídá přibližně 6 000 GBP v roce 2018; 162 GBP v roce 1846 odpovídá přibližně 14 400 GBP; 189 GBP v roce 1847 odpovídá přibližně 15 850 GBP a 83 GBP v roce 1849 odpovídá přibližně 7 650 GBP, podle výpočtů založených na Index spotřebitelských cen míra inflace.[46]
  9. ^ Rozšířené vydání knihy mělo celý název Moderní kuchařství pro soukromé rodiny, redukované na systém snadné praxe v sérii pečlivě otestovaných účtenek, v nichž byly co nejvíce uplatněny a vysvětleny principy barona Liebiga a dalších významných spisovatelů.[48]
  10. ^ Celý název práce je Anglická chlebová kniha pro domácí použití, přizpůsobená rodinám každého stupně: Obsahující nejjednodušší a nejminutovější pokyny pro žáka; Praktické účtenky pro mnoho druhů chleba; S informacemi o současném systému falšování a jeho důsledcích; a zlepšených pekařských procesů a institucí založených v zahraničí.[53] Ačkoli první vydání mělo pomlčku „Bread-Book“, většina dalších vydání ne.[54]
  11. ^ Vynikající polévka zahrnuje zajíce, šunku, žezlo a půl a pinta (280 ml) přístav; ingredience pro levnější verzi zahrnují hovězí, zajíc a spoustu slaných bylin.[80]
  12. ^ Recepty jsou: „Truffles with Champagne, A La Serviette“, který, jak píše Acton, je tak drahý, že ho mohou podávat pouze bohatí;[82] „Soles Stewed in Cream“ - recept používá polovinu až půllitr (280–570 ml) „tolik sladkého bohatého krému, jaký pokryje ... [filety]“ - Acton poznamenává, že alternativa v Cornwallu používá sražený krém;[83] a „A Good Common English Game Pie“ - Acton uvádí jako volitelnou přísadu uzené lanýžové maso.[84]
  13. ^ Actonovo dílo nebylo jediné, které Beetonové zkopírovali. Mezi další plagiátové kuchařské knihy patří Elizabeth Raffald je Zkušený anglický hospodyně, Marie-Antoine Carême je Le Pâtissier královský Paříž,[96] Louis Eustache Ude je Francouzský kuchař, Alexis Soyer je The Modern Housewife or, Ménagère a Pantropheon, Hannah Glasse je Umění vaření jednoduché a snadné, Maria Eliza Rundell je Nový systém domácího vaření a díla Charles Elmé Francatelli.[97][98][99]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j Ray 2008.
  2. ^ Hardy 2011, str. 17.
  3. ^ Hardy 2011, str. 31.
  4. ^ Hardy 2011, s. 19 a 21.
  5. ^ Hardy 2011, str. 26.
  6. ^ Hardy 2011, s. 32–34.
  7. ^ Hardy 2011, s. 40–41.
  8. ^ Hardy 2011, str. 45.
  9. ^ Hardy 2011, str. 16.
  10. ^ Quayle 1978, str. 165.
  11. ^ Freeman 1989, str. 159.
  12. ^ Hardy 2011, s. 72–73.
  13. ^ Aylett & Ordish 1965, s. 180–181.
  14. ^ Hardy 2011, str. 72.
  15. ^ A b Aylett & Ordish 1965, str. 181.
  16. ^ Hardy 2011, str. 63.
  17. ^ Hardy 2011, str. 54.
  18. ^ Hardy 2011, str. 54–56.
  19. ^ Hardy 2011, str. 58–59.
  20. ^ Hardy 2011, str. 78.
  21. ^ Hardy 2011, str. 77–82.
  22. ^ Hardy 2011, str. 86 a 89.
  23. ^ Hardy 2011, str. 89–90.
  24. ^ Aylett & Ordish 1965, str. 184.
  25. ^ Hardy 2011, str. 96.
  26. ^ Acton 1845, Titulní strana.
  27. ^ A b Pokorný 2006, str. 11.
  28. ^ Acton 1845, str. viii.
  29. ^ Zlotnick 1996, str. 59–60.
  30. ^ Snodgrass 2004.
  31. ^ Walker 2013, str. 57.
  32. ^ "Špagety". Oxfordský anglický slovník.
  33. ^ Black 1981.
  34. ^ Jack 2010, str. 294.
  35. ^ Acton 1845, str. X.
  36. ^ A b Freeman 1989, str. 160.
  37. ^ Hardy 2011, str. 100–101.
  38. ^ "Literatura", Ranní příspěvek.
  39. ^ "Literatura přijata", Divák.
  40. ^ "Modern Cookery", Kentish Gazette.
  41. ^ "Literární memoranda", Atlas.
  42. ^ "Literatura", Woolmerův Exeter a Plymouth Gazette.
  43. ^ Hardy 2011, str. 133.
  44. ^ Freeman 2011.
  45. ^ Hardy 2011, str. 137.
  46. ^ Spojené království Index maloobchodních cen údaje o inflaci vycházejí z údajů z Clark, Gregory (2017). „Roční RPI a průměrné výdělky pro Británii od 1209 do současnosti (nová řada)“. Měření hodnoty. Citováno 2. února 2020.
  47. ^ Hardy 2011, str. 102.
  48. ^ Acton 1855, Titulní strana.
  49. ^ A b Davidson 2014, str. 4.
  50. ^ Notaker 2017, str. 76–77.
  51. ^ Acton 1855, str. ix.
  52. ^ Acton 1855, str. ix – x.
  53. ^ Acton 1857, Frontispiece.
  54. ^ "Výsledky hledání pro 'acton The English Bread Book'". WorldCat.
  55. ^ Hardy 2011, s. 170 a 188.
  56. ^ Acton 1857, str. vii – xii.
  57. ^ Lieffers 2012, str. 950.
  58. ^ Acton 1857, str. 20.
  59. ^ Hardy 2011, str. 195–197.
  60. ^ A b O'Brien 2012, str. 45.
  61. ^ O'Brien 2012, str. 48.
  62. ^ Aylett & Ordish 1965, s. 181–182.
  63. ^ Hardy 2011, str. 61–64.
  64. ^ O'Brien 2012, str. 47–48.
  65. ^ Acton 1826, str. 89–90.
  66. ^ A b David 1974, str. xxix.
  67. ^ Lieffers 2012, str. 946.
  68. ^ Acton 1845, str. 31.
  69. ^ Řidič 1983, str. 6.
  70. ^ Ray 1974, str. xix.
  71. ^ Freeman 1989, str. 162.
  72. ^ Acton 1855, str. 605–622.
  73. ^ Acton 1855, str. xi.
  74. ^ Acton 1857, str. proti.
  75. ^ Acton 1857, str. 29, 141, 161, 166, 168 a 177.
  76. ^ Ashley 2004, str. 158.
  77. ^ A b David 1974, str. xxviii.
  78. ^ Acton1855, str. viii.
  79. ^ Acton 1845, str. 380.
  80. ^ A b Acton 1845, str. 31–32.
  81. ^ Burnett 1964.
  82. ^ Acton 1845, str. 322.
  83. ^ Acton 1845, str. 59–60.
  84. ^ Acton 1845, str. 342–343.
  85. ^ Davidson 1983, str. 104.
  86. ^ O'Brien 2012, str. 45–46.
  87. ^ Colquhoun 2008, str. 281.
  88. ^ Hughes 2006, str. 212.
  89. ^ Acton 1845, str. 374.
  90. ^ Acton 1845, str. 407–408.
  91. ^ Acton 1855, str. 513–514.
  92. ^ A b David 1974, str. xxx.
  93. ^ "Zdroje", Digest.
  94. ^ Aylett & Ordish 1965, str. 224.
  95. ^ Hughes 2006, str. 282.
  96. ^ Broomfield 2008, str. 104.
  97. ^ Hughes 2006, s. 198–201, 206–210.
  98. ^ Hughes 2014.
  99. ^ Brown 2006.
  100. ^ Hughes 2006, str. 213.
  101. ^ Freeman 1977, str. 76.
  102. ^ Wilson 2011.
  103. ^ David 2001, str. xiii.
  104. ^ Smith 2011, str. 7.
  105. ^ Cooke 2015.
  106. ^ Stein 2003.

Zdroje

externí odkazy

Citace související s Eliza Acton na Wikiquote

Prostředky knihovny o
Eliza Acton
Autor: Eliza Acton