Vanlandi - Vanlandi

Vanlandi bylo spáleno řekou Skúta / Skytaa / Skutån („střelecký potok“). V létě si potok sotva zaslouží jméno a dnes se mu říká Skuttungeån.

Vanlandi nebo Vanlande (Stará norština „Muž z Země Vanir "[1]) podle mytologie byl a švédský král v Uppsala z Dům Yngling v Severská mytologie. Byl synem Sveigðir koho on následoval jako král. Oženil se s dívkou z Finsko, ale zapomněl na ni. Z pomsty se dívka zařídila tak, aby byla Vanlandi jel jel k smrti. Jeho nástupcem byl jeho syn Visbur.

Atesty

Snorri Sturluson psal o Vanlandi v jeho Ynglinga sága (1225) (všimněte si, že překladač vykreslil Finsko tak jako Finsko a Svíþjóðar tak jako Švédsko ):

Vanlandi hét son Svegðis, er ríki tók eptir hann ok réð fyrir Uppsala auð; hann var hermaðr mikill, ok hann fór víða um lönd. Hann þá vetrvist á Finnlandi með Snjá hinum gamla, ok fékk þar dóttr hans Drífu. En at vári fór hann á brott, en Drífa var eptir, ok hét hann ve společnosti koma aptr á þriggja vetra fresti; en hann kom eigi á 10 vetrum. Odeslat Drífa eptir Huld seiðkonu, en sendi Vísbur, syn þeirra Vanlanda, til Svíþjóðar. Drífa keypti ve společnosti Huld seiðkonu, ve společnosti hon skyldi síða Vanlanda til Finnlands, eða deyða hann ve společnosti öðrum kosti. En er seiðr var framiðr, þá var Vanlandi v Uppsölum; þá gerði hann fúsan ve fara til Finnlands, en vinir hans ok ráðamenn bönnuðu honum, ok sögðu ve vera mundi fjölkyngi Finna í farfýsi hans. Gá gerðist honum svefnhöfugt, ok lagðist hann till svefns. En er hann hafði lítt sofnat, kallaði hann ok sagði, at mara trað hann. Menn hans průběžně sledují vildu hjálpa honum; en er þeir tóku uppi til höfuðsins, þá trað hon fótleggina, svá at nær brotnuðu; þá tóku þeir til fótanna, þá kafði hon höfuðit, svá at þar dó hann. Svíar tóku lík hans, ok var hann brendr við á þá er Skúta heitir. Váar váru settir bautasteinar hans.[2]

Vanlande, Swegdeův syn, vystřídal svého otce a vládl nadUpsal doména. Byl to velký válečník a chodil daleko po lhostejných zemích. Jakmile nastoupil do svého zimního sídla Finsko s Snae the Old, a vzal jeho dceru Drivu do manželství; ale inspring se vydal a nechal za sebou Drivu, a přestože slíbil, že se do tří let vrátí, nevrátil se jako bezstarostný. Poté Driva poslala zprávu čarodějnice Huld; a poslalVisbur, její syn Vanlande, do Švédsko. Driva podplatila čarodějnici Huldovi, ať už by měla okouzlit Vanlande, aby se vrátila do Finska, nebo ho zabít. Když tato čarodějnická práce pokračovala, Vanlande byl v Upsal, a přišla na něj velká touha odejít do Finska; ale jeho přátelé a poradci mu proti tomu radili a řekli čarodějnictví Finů se projevilo v jeho touze jít tam. Potom se stal velmi ospalým a usnul; ale když spal, ale chvíli vykřikl a řekl, že Mara šlapal po něm. Jeho muži k němu pospíšili, aby mu pomohli; ale když ho chytili za hlavu, šlapala mu na nohou a když ho chytili za nohy, přitiskla mu na hlavu; a byla to jeho smrt. Švédové ho vzali a spálili u řeky zvané Skytaa, kde a stojící kámen byl nad ním vychován.[3][4]

Snorri také citoval některé řádky z Ynglingatal složeno v 9. století:

En á vit
Vilja bróður
vitta véttr
Vanlanda kom,
þá er trollkund
troða skyldi
liðs grímhildr
ljóna bága;
ok sá brann á beði Skútu
menglötuðr,
er mara kvalði.[2][5]
A Vanlande, ve smrtelnou hodinu,
Byl přetažen mocí Grimhildiny dcery,
Čarodějnice-manželky, do obydlí
Kde se muži setkávají s Odinem tváří v tvář.
Pošlapán k smrti, na břeh Skytaa
Mrtvola jeho věrných následovníků nesla;
A tam shořeli, s těžkými srdci,
Dobrý šéf zabit čarodějnickým uměním.[3][6]

The Historia Norwegiæ představuje latinské shrnutí Ynglingatal, starší než Snorriho citát:

Iste [Swegthir] genuit Wanlanda, qui in somno a dæmone suffocatus interiit, quod rod dæmoniorum norwegico kázání mara vocatur. Hic genuit Wisbur [...][7]

[Sveigde] zplodil Vanlande, který zemřel ve spánku, dusil se skřetem, jedním z démonických druhů známých v norštině jako „kobyla '. Byl otcem Visbura, [...][8]

Ještě dřívější zdroj Íslendingabók cituje linii sestupu dovnitř Ynglingatal a také dává Vanlandiho za nástupce Svegðira a předchůdce Visbur: v Svegðir. vi Vanlandi. vii Visburr. viii Dómaldr.[9]

Zeměpis

Zeměpisná poznámka: V souladu s článkem Skuttunge v Nationalencyklopedin potok skutá předal své jméno vesnici Skuttunge a farnosti Skuttunge (sv ). Tato oblast neobsahuje jen vyvýšené kameny, ale také 45 hrobových polí (většina z Doba železná ), včetně a dolmen. Potok je dnes pojmenován podle vesnice.

Oblast prošla značnou Postlaciální odskok. Stoupá asi 0,5 m každých 100 let. To v průběhu času významně změnilo polohu pobřeží, jezer, řek a lidských sídel.

Poznámky

  1. ^ McKinnell (2005: 70).
  2. ^ A b Ynglinga sága v Norrøne Tekster og Kvad Archivováno 31. 12. 2005 v Bibliotheca Alexandrina
  3. ^ A b Laingův překlad v internetovém archivu posvátného textu
  4. ^ Laingův překlad na Northvegr Archivováno 2007-03-12 na Wayback Machine
  5. ^ Druhá online prezentace Ynglingatal
  6. ^ Laingův překlad na Northvegr Archivováno 11.03.2007 na Wayback Machine
  7. ^ Storm, Gustav (editor) (1880). Monumenta historica Norwegiæ: Latinske kildeskrifter til Norges historie i middelalderen, Monumenta Historica Norwegiae (Kristiania: Brøgger), s. 98
  8. ^ Ekrem, Inger (editor), Lars Boje Mortensen (editor) a Peter Fisher (překladatel) (2003). Historia Norwegie. Museum Tusculanum Press. ISBN8772898135, str. 75.
  9. ^ Vydání Íslendingabóka od Guðniho Jónssona Archivováno 8. května 2007 v Islandská národní a univerzitní knihovna

Reference

  • McKinnell, John (2005). Setkání s ostatními ve skandinávském mýtu a legendě. DS Brewer. ISBN  1-84384-042-1

Zdroje

Vanlandi
Předcházet
Sveigðir		 Mytologický král ŠvédskaUspěl
Visbur