Rendaku - Rendaku

Rendaku (連 濁, Japonská výslovnost:[ɾendakɯ], rozsvícený „sekvenční vyjadřování“) je fenomén v japonský morfofonologie který řídí vyjadřovat iniciály souhláska neiniciální části sloučeniny nebo předpona slovo. V moderní japonštině rendaku je běžná, ale někdy nepředvídatelná, přičemž některá slova tím nejsou ovlivněna.

Zatímco kanji neuvádějte rendaku, jsou označeny v kana s dakuten (hlasová značka).

Příklady

Další příklady najdete v tomto článku Wikislovník.
Souhlásky (v Hepburn ) podstupujících rendaku[1]
NezněléVyjádřený
k→G
s, sh→z, j
t, ch, ts→d, j, z
h, f→b

Rendaku lze vidět v následujících slovech:

ひ と + ひ と → ひ と - び と (人 々) (opakování )
Čau + Čau → Čaubito („osoba“ + „osoba“ → „lidé“)
い け + は な → い け ば な
ike + hana → ikebana („keep alive“ + „flower“ → „aranžování květin“)
と き + と き → と き - ど き
toki + toki → tokidoki („čas“ + „čas“ → „někdy“)
て + か み → て - が み
te + kami → teGami („ruka“ + „papír“ → „dopis“)
お り + か み → お り - が み
nebo já + kami → nebo jáGami („skládat“ + „papír“ → „skládat papír“)
は な + ひ → は な - び
hana + ahoj → hanabi („květina“ + „oheň“ → „ohňostroj“)
は な + ち → は な - ぢ
hana + chi → hanaji („nos“ + „krev“ → „krvácení z nosu“)
ま き + す し → ま き - ず し
maki + sushi → makizushi („roll“ + „sushi“ → „ani já -balené sushi ") (Rendaku převládá u slov, která končí na sushi.)
や ま + て ら → や ま - で ら
yama + tera → Yama-déra („hora“ + „chrám“)
こ こ ろ + つ か い → こ こ ろ - づ か い
kokoro + tsukai → kokorozukai („srdce“ + „použití„ → „ohleduplnost“ nebo „ohleduplnost“)
お ぼ ろ + つ き → お ぼ ろ - づ き
oboro + tsuki → oborozuki („opar“ + „měsíc“ → „mlhavý měsíc“)

V některých případech, rendaku se liší v závislosti na syntaxi. Například přípona tóri (〜 通 り, „silnice, po“), z tóru (通 る, „jít, následovat“), se vyslovuje jako -tori (〜 と お り) v návaznosti na dokonalé sloveso, jako v omotta-tori (思 っ た 通 り, "jak jsem si myslela"), ale vyslovuje se jako -dori (〜 ど お り, s rendaku) při sledování podstatného jména, jako v yotei-dōri (予 定 通 り, „podle plánu, podle harmonogramu“) nebo sémanticky odlišně - konkrétněji - Muromachi-dori (室町 通, "Muromachi Street ").

Rendaku se vyskytuje nejen u morfémů s jedním kořenem, ale také u morfémů s více kořeny, které jsou samy o sobě složeny z menších morfémů. Tyto morfémy mohou být také čínského původu (viz kango ) nebo dokonceLiterárně-čínský původ (viz gairaigo ) spíše než přísně nativní.

け ん + し ゃ → け ん - じ ゃ
ken + sha → kenjA („moudrý“ + „-er“ → „moudrý; filozof“)
Tady, Kenja je kango.
ち ゅ う + こ く → ち ゅ う - ご く
chū + koku → ChūGoku ("střed" + "země; -land" → "Čína; Chūgoku ")
Tady, Chūgoku je také a kango.
ひ ら + か - な → ひ ら - が - な
hira + kana → hiraGana ("prostý" + "znak", porovnat か た - か - な katakana, který nepodstupuje rendaku)
き ゃ く + ふ - と ん → き ゃ く - ぶ - と ん
kyaku + futon → kyakubuton („host“ + „povlečení“ → „povlečení pro hosty“)
Tady, futon je čínská půjčka
ろ - て ん + ふ - ろ → ろ - て ん - ぶ - ろ
shnilý + furo → shnilýburo („venkovní“ + „vana“ → „venkovní vana“)
ゆ め - み + こ こ - ち → ゆ め - み - ご こ - ち
yumemi + kokochi → yumemiGokochi („snít“ + „stav mysli“ → „stav snů“)
お ぼ ろ + つ き - よ → お ぼ ろ - づ き - よ
oboro + tsukiyo → oborozukiyo („mlha“ + „měsíční noc“ → „mlhavá měsíční noc“)
Tady, tsukiyo je složené slovo složené z tsuki („měsíc“) a jo ("noc")
い ろ + ち ゃ - や → い ろ - ぢ ゃ - や
iro + chaya → irojaya („barva“ + „čajovna“ → „nevěstinec“)
Tady, chaya je složené slovo složené z cha („čaj“) a ya ("prodejna"); cha sám o sobě obecně nepodstupuje rendaku, ale chaya často dělá
ぼ ん + ち ょ う - ち ん → ぼ ん - ぢ ょ う - ち ん
Bon + Chochin → Bonjchchin ("Bon „+„ lucerna “→„ Bon lucerna “)
Tady, Chochin je čínská půjčka složená z cho ("přenosný") a brada ("svítilna")
お や + か い - し ゃ → お や - が い - し ゃ
oya + Kaisha → oyaGaisha („mateřská“ + „společnost“ → „mateřská společnost“)
Tady, Kaisha je kango, složen z kai („shromáždění“) a sha ("společnost")
か ぶ し き + か い し ゃ → か ぶ し き が い し ゃ
kabushiki + Kaisha → kabushikiGaisha („akciový typ“ + „společnost“ → „akciová společnost“)
あ め + カ ッ パ → あ ま - ガ ッ パ
já + kappa → amaGappa („déšť“ + „pláštěnka“ → „pláštěnka“)
Tady, kappa je portugalského původu gairaigo, z portugalského slova capa („plášť; mys“)

Všimněte si, že u určitých morfémů, které začínají na morae chi (ち) a tsu (つ), jejich formy rendaku začínají na morae ji a zu, hláskoval přesně v hiraganě jako ぢ a づ, což vysvětluje použití těchto kán na rozdíl od identicky výrazných じ a ず (vidět yotsugana ). Nejedná se však o tvrdé a rychlé pravidlo, protože u některých starších sloučenin nebo jmen je uvolněné, zejména u těch, které jsou natolik konsolidované, že už je lze těžko rozpoznat jako sloučeniny, ale spíše jako samostatná slova.

Rendaku se vyskytuje nejen ve složených podstatných jménech, ale také ve složkách s adjektivy, slovesy nebo spojovacími / jmennými tvary sloves.

め + ふ - く → め - ぶ - く
mě + fu-ku → měbu-ku („rašit“ + „foukat“ → „budovat“)
お と こ + き ら - い → お と こ - ぎ ら - い
otoko + kira-i → otokoGira-i („mužská osoba“ + „nelibost; nenávist“ → „nelibost vůči mužům; nepravda“)
お ん な + す - き → お ん な - ず - き
onna + su-ki → onnazu-ki („ženská osoba“ + „lajk; láska“ → „láska k ženám; milenka“)
お - き + さ - り → お - き - ざ - り
o-ki + sa-ri → o-ki-za-ri („uvedení“ + „opuštění“ → „dezertování“)
く る - い + さ - き → く る - い - ざ - き
kuru-i + sa-ki → kuru-i-za-ki („být v nepořádku“ + „kvést“ → „nezvykle kvést“)
う す - + き た な - い → う す - ぎ た な - い
usu- + Kitana-i → usuGitana-i („slabý-; světlý-“ + „špinavý“ → „špinavý“)
く ち + き た な - い → く ち - ぎ た な - い
kuchi + Kitana-i → kuchiGitana-i („ústa“ + „špinavý“ → „sprostý; špinavý“)
た - ち + と ま - る → た - ち - ど ま - る
ta-chi + toma-ru → ta-chidoma-ru ("stojící; spouštění; zapálení" + "pro zastavení" → "pro zastavení")

Blokování vlastností rendaku

Výzkum definování rozsahu situací ovlivněných rendaku byla do značné míry omezena na zjištění okolností (uvedených níže), které způsobí, že se jev neprojeví.

Lymanův zákon

Lymanův zákon uvádí, že nemůže být vyjádřen více než jeden překážející (zvuk souhlásky vytvořený překážkou v proudění vzduchu) uvnitř a morfém.[2] Proto ne rendaku může nastat, pokud druhý prvek obsahuje vyslovenou překážku. To je považováno za jedno z nejzákladnějších pravidel, kterými se řídí rendaku.

yama + kado > Yamakado, ne *Yamagado ("hora" + "brána"> název místa) (* označuje neexistující formu)
hitori + tabi > hitoritabi, ne *hitoridabi („jedna osoba“ + „cestovat“> „cestovat samostatně“)
yama + kaji > yamakaji, ne *yamagaji ("hora" + "oheň"> "hora")
tsuno + tokage > tsunotokage, ne *tsunodokage ("roh" + "ještěrka"> "rohatý ještěr")

Ačkoli je tento zákon pojmenován Benjamin Smith Lyman, který ji nezávisle navrhl v roce 1894, je to skutečně objev. The Edo období lingvisté Kamo no Mabuchi[3][4] (1765) a Motoori Norinaga[5][6] (1767–1798) samostatně a nezávisle identifikovali právo v průběhu 18. století.

Lexikální vlastnosti

Podobně jako u Lymanova zákona se zjistilo, že u některých lexikální položky, rendaku se neprojevuje, pokud je v blízkosti morfemický hranice, včetně předcházející hranice.

Některé lexikální předměty mají tendenci odolávat rendaku vyjadřovat bez ohledu na jiné podmínky, zatímco někteří to mají tendenci přijímat.

Rendaku obvykle platí pouze pro rodná japonská slova, ale také se vyskytuje zřídka v Čínsko-japonská slova (Japonská slova čínština původu), zejména tam, kde prvek prochází rendaku je dobře integrovaný („vulgarizovaný“).

kabushiki + Kaisha > kabushiki-gaisha ("akcie" + "společnost"> "společnost")
ao + Shashin > aojashin („modrá“ + „fotka“> „plán“)

Je ještě vzácnější najít rendaku mezi slovy cizího původu, pokud se výpůjční slovo úplně neabsorbovalo do japonštiny:

ama + kappa > amagappa („déšť“ + „kabát“ [portugalská půjčka, capa]> „pláštěnka“).
aisu + kohi > aisukōhī, ne *aisugōhī ("led" + "káva"> "ledová káva")

Sémantika

Rendaku také nemá tendenci projevovat se ve sloučeninách, které mají sémantický hodnota „X a Y“ (tzv dvandva nebo kopulativní sloučeniny):

yama + kawa > yamakawa "hory a řeky"

Porovnejte to s yama + kawa > Yamagawa „horská řeka“.

Omezení větvení

Rendaku je také blokováno tím, čemu se říká „omezení větvení“.[7] Ve sloučenině s pravým rozvětvením je proces blokován v prvcích s levým rozvětvením:

mon + (shiro + cho) > monshirochō, ne *monjirochō ("rodinný erb "+ {" white "+" butterfly "}>"bílý motýl ")

ale

(Ó + shiro) + washi > ojirowashi ({"tail" + "white"} + "eagle"> "orel mořský ")

Další úvahy

Navzdory řadě pravidel, která byla formulována, aby pomohla vysvětlit rozdělení účinku rendaku, stále existuje mnoho příkladů slov, ve kterých rendaku projevuje způsoby, které jsou v současné době nepředvídatelné. Některé případy jsou spojeny s lexikální vlastností, jak je uvedeno výše, ale jiné se mohou řídit zákony, které ještě nebudou objeveny. Rendaku zůstává tedy částečně nepředvídatelný, někdy představuje problém i pro rodilé mluvčí[Citace je zapotřebí ], zejména v Japonská jména, kde rendaku dochází nebo selhává často bez zjevné příčiny. V mnoha případech může mít shodně napsané jméno buď mít, nebo nemá rendaku, v závislosti na osobě. Například, 中 田 lze číst mnoha způsoby, včetně obou Nakata a Nakada.

Vyjádření předchozí souhlásky

V některých případech dochází také k vyjádření předchozích souhlásek, jako v sazanami (細 波, zvlnění), který byl dříve sasa-nami. To je však vzácné a nepravidelné.

Viz také

Poznámky

  1. ^ Low, James, 2009, Problémy v Rendaku: Řešení nosního paradoxu a přehodnocení současných teorií sekvenčního vyjadřování v japonštině. (Diplomová práce z lingvistiky) Pomona College.
  2. ^ http://www.let.leidenuniv.nl/ulcl/faculty/vdweijer/jvoice/rice.pdf
  3. ^ Itō, 1928.
  4. ^ Suzuki, 2004.
  5. ^ Endo, 1981.
  6. ^ Yamaguchi, 1988.
  7. ^ Otsu, Yukio (1980). "Některé aspekty rendaku v japonštině a související problémy". Pracovní dokumenty MIT v lingvistice: Teoretické problémy v japonské lingvistice 2: 207–227.

Reference

  • Endo, Kunimoto (1981). „Hirendaku no Hōzoku no Shōchō Sono Imi: Dakushion to Bion to no Kankei kara“. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc) (Japonská citace: 遠藤 邦基 (1981) 「非 連 濁 の 法則 の 消長 と そ の 意味 - 濁 子音 と 鼻音 と の 関係 か ら -」 (『国語 国文』 50-3))
  • Irwin, Mark (duben 2005). „Lexikální hierarchie založené na Rendaku v japonštině: Chování čínsko-japonských mononomů v hybridních podstatných složkách“. Journal of East Asian Linguistics. 14 (2): 121–153. doi:10.1007 / s10831-004-6306-9. ISSN  0925-8558.
  • Itō, Shingo (1928). Kinsei Kokugoshi. Akasaka: Tachikawa Bunmeidō.
  • Kubozono, Haruo (2005). „Rendaku: jeho doména a jazykové podmínky“ (PDF). V Jeroen van de Weijer; Kensuke Nanjo; Tetsuo Nishihara (eds.). Vyjádření v japonštině. Studie generativní gramatiky. Berlín, New York: Mouton de Gruyter. s. 5–24. doi:10.1515/9783110197686.1.5. ISBN  978-3-11-018600-0. Archivovány od originál (PDF) dne 12. 9. 2004.
  • Martin, Samuel E. (1987). Japonský jazyk v čase. New Haven: Yale University Press. ISBN  0-300-03729-5.
  • Shibatani, Masayoshi (1990). Jazyky Japonska. Cambridge; New York: Cambridge University Press. 173–175. ISBN  0-521-36918-5.
  • Suzuki, Yutaka (2004). "'Rendaku 'no Koshō ga Kakuritsu suru provedeno: Rendaku Kenkyūshi ". Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc) Japonská citace: 鈴木 豊 (2004) 「「 連 濁 」の 呼 称 が 確立 す る ま で - 連 濁 研究 前 史 -」 (『国 文学 研究』 142)
  • Jeroen van de Weijer (2005). Kensuke Nanjo; Tetsuo Nishihara (eds.). Vyjádření v japonštině. Berlín, New York: Mouton de Gruyter. ISBN  978-3-11-018600-0.
  • Vance, Timothy J. (1987). Úvod do japonské fonologie. Albany, NY: State University of New York Press. ISBN  0-88706-361-6.
  • Yamaguchi, Yoshinori (1988). „Kodaigo no Fukugō ni Kansuru: Kōsatsu, Rendaku o Megutte“. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc) (Japonská citace: 山口 佳 紀 (1988) 「古代 語 の 複合 語 に 関 す る 一 考察 - 連 濁 を め ぐ っ て -」 (『日本語 学』 7-5))

Další čtení

externí odkazy

Wikislovník