Banshū dialekt - Banshū dialect - Wikipedia

The Banshū dialekt (播 州 弁, Banshū-ben), také nazývaný Harima dialekt (播 磨 弁 ・ 方言, Harima-ben / -hogen), je Japonský dialekt mluvený v oblasti Harima (odpovídá hranicím prvního z nich) Provincie Harima ) jihozápadní Prefektura Hyogo. Ačkoli je součástí Kansai dialekt skupina, sdílí většinu své slovní zásoby Skupina Chūgoku.[1] Lze jej dále rozdělit na Western Banshū dialekt (西 播 方言, Seiban-hogen) a Východní Banshū dialekt (東 播 方言, Tban-hogen).

Obrys

Banshū dialekt je lemován Tajima, Dobře, Tanba, a Settsu dialekty, přičemž poslední dva úzce souvisí se známějšími Kjóto a Osaka dialekty. Kromě toho dialekt, kterým se mluví mezi Kobe a Himeji, se liší od dialekt prefekturního kapitálu. Z tohoto důvodu Ryódži Kamata[E] považuje dialekt Banshū za nejreprezentativnější prefekturu Hyogo, kde Japonci přecházejí mezi dialektovou skupinou Kansai na východě a skupinou Chūgoku na západě.[2]

Členění dialektu Banshū dobře odpovídá různým povodím, přes která se mluví. Zejména oblast západního Banshū dialektu zahrnuje Řeka Ibo povodí a města Tatsuno, Aioi, Ako, a Šišo a města Taishi (Okres Ibo ), Kamigori (Okres Ako ), a Sayo (Sayo ) na Řeka Chikusa povodí a oblast dialektu východní Banshū zahrnuje mísy Kako, Ichi, a Yumesaki Řeky. Ačkoli je město Himedži obecně považováno za součást západní Banshū (geopolitické) oblasti (viz například Provincie Harima # Moderní využití ), jeho subdialekt je nejlépe zařadit do skupiny Eastern Banshū. V důsledku zvýšeného hospodářského styku mezi pobřežním regionem východní (geopolitické) oblasti Banshū a oblasti Osaka, jakož i následnou urbanizací a industrializací této oblasti (viz Pobřeží průmyslové oblasti Harima ), pobřežní východní Banshū dialekty byly ovlivněny dialektem Osaka.[2]

The Funasaka Pass která označuje část hranice mezi Hyogem a Dobře Prefektury také označují nejvzdálenější západní rozsah dialektové skupiny Western Banshū a při přechodu přes průsmyk se člověk setká s dialektem Okajama skupiny dialektů Chūgoku. Zóna kontaktu mezi dialektem Okajama a výše uvedenými dílčími dialogy města Akó a měst Kamigōri a Sayō má však určité charakteristické rysy (v důsledku dialektové směsi).[2] Oblast Banshū je také v kontaktu s Ostrov Awaji přes Akashi Strait, ale ten ostrov je Awaji dialekt sdílí společné funkce místo toho s Kišú a Awa dialekty, a je zcela odlišný od Banshū.[3]

Segmentální fonologie

Pokud je uveden lesk buď pouze pro banshúský dialekt, nebo pro standardní japonštinu, je druhý lesk shodný s daným.

Stejně jako ostatní dialekty Kansai, dialekt Banshū má minimální délku omezení dvou moras pro fonologická slova. Proto jsou slova, která jsou v podstatě jedna mora, realizována s dlouhou samohláskou izolovaně; například, / ki / („strom“) a / me / („oko“) se vyslovují samostatně [ki and] a [meː], odděleně, v dialektu Banshū (ale srov. formy s následující částicí, která je považována za část fonologického slova; například s nominativní pádovou částí = ga: ki = ga → [ki.ga] a já = ga → [me.ga], bez prodloužení samohlásky), ale [ki] a [me] ve standardní japonštině, která postrádá omezení minimální délky. Naproti tomu dlouhé samohlásky v některých gramatických formách, včetně volného a infinitivu adjektiv, jsou zkráceny (druhé pouze u adjektiv délky kořene alespoň dvě moras); například Banshū dialekt má ik-o = ka ("jít.volní=tázací") a seno-o nar-u ("rychle.infinitiv stát se.ne poslední") pro standard ik-oo = ka a haya-ku nar-u, respektive (viz „Eufonické změny (音 便, Onbin)„pro více informací o druhém příkladu, který zahrnuje eufonickou změnu následovanou monofthongizací následovanou zkrácením samohlásek). Také západní subdialekty mají monoftonizaci / ai / to / ee /.

Stejně jako v dialektu Tanba jsou alternace mezi fonémy / d / a / z / vidět před všemi samohláskami.[4] Například, ademichi („pěšina mezi rýžovými poli“), denbu ("Všechno"), sendai ("zahrada") a atsu-i = dělat ("horký.ne poslední=důrazný") pro standard azemichi, zenbu, senzai, a atsu-i = zo, resp. S těmito fonémy a / r / je také určité střídání; například, viz = ∅ raite-ik-o ("Pokračujte v tvrdé práci!", Rozsvíceno. "Spirit =akuzativ vzít ven.spojitý. volitelný") pro standard viz = ∅ dasite-ik-oo (opět tento příklad obsahuje kromě fonologické změny i eufonickou změnu; viz níže).

Prozódie

V této části (včetně tabulky): H = vysoký tón, L = nízký tón, F = klesající tón, R = rostoucí tón. Tam, kde popisy přízvuků přicházejí v párech oddělených vlnovkou, ten vlevo je forma nalezená izolovaně a ten vpravo je forma s připojenou částicí = ga (pro podstatná jména) nebo v nepastové formě (pro slovesa a přídavná jména), přičemž pomlčka odděluje podstatné jméno od částice nebo slovesný / adjektivní kořen od přípony. U forem bez separace označené vlnovkou má přidaná částice nebo přípona stejný tón jako poslední mora podstatného jména nebo verbálního / adjektivního kořene a kontura výšky podstatného jména nebo verbálního / adjektivního kořene není přídavkem ovlivněna. Popisy oddělené lomítky jsou nevýrazné varianty.
Akcentní systémy dialektu Banshū[5][6]
 Přízvuk
třída		Ukázková slovaTyp KeihanTyp Tarui
KobeAle neTaishiKamikawaSayo
2-mora
podstatná jména		2.1já ("bonbón")
kama ("konvice")		HHLH / HH
2.2kami ("papír")
kawa ("řeka")		HL
2.3ike ("rybník")
iro ("barva")		HL
2.4kama ("srp")
hashi ("tyčinky")		LH ~ LL-HLHLH / HH
2.5aaki ("podzim")
já ("déšť")		LF ~ LH-LLF ~ LH-L / HF ~ HH-LHL
2.5bkumo ("pavouk")
koe ("hlas")		LF ~ LH-LLF ~ LH-L / HF ~ HH-LHL
1-mora
slovesa		Htob- ("létat")
ki-("mít na sobě")		H
Lkir- ("střih")
mi- ("vidět")		R ~ L-HH
2-mora
přídavná jména		Haka- ("Červené")
ama- ("bonbón")		HLLF ~ LH-L / HF ~ HH-L (starší reproduktory: LF ~ LH-L)
Lshiro- ("bílý")
atsu- ("teplý")		HLLF ~ LH-L / HF ~ HH-L (starší reproduktory: HL)

Subdialekty mluvené v jižní a východní části oblasti Banshū (geopolitické), která zahrnuje města Akashi, Kakogawa, Takasago, Miki, Ale ne, Kasai, Nishiwaki, a Kato, města Inami, Harima, Fukusaki, a Ichikawa, město Himeji (s výjimkou okolí Hayashida-cho okres) a jižní část města Taka, použijte a Typ Keihan (wordtone a accent) systém přízvuků výšky tónu. Mezi nimi Himeji, Akashi a další používají systém identický se systémem Kobe (viz tabulka vpravo), zatímco přízvuk používaný v blízkosti Nishiwaki a Ono se liší v tom, že podstatná jména bez tónu bez přízvuku (jako ve třídě 2.4 , a také usagi („králík“) a midoriiro („zelená“)) mají stoupání výšky tónu mezi první a druhou morou, spíše než mezi předposlední a konečnou morou (tedy například usagi a midoriiro jsou LLH ~ LLL-H a LLLLH ~ LLLLL-H v subdialektech typu Kobe, ale LHH a LHHHH v subdialektech typu Ono). Akcenty typu Ono představují starší formu akcentu typu Keihan.[5]

Na druhé straně, subdialekty severní a západní oblasti Banshū (geopolitické), která zahrnuje města Aioi, Ako, Shisō a Tastuno, města Kamikawa, Taishi, Kamigōri a Sayo, blízko okresu Hayashida-cho v Himeji a severní části Taka, používají Typ Tarui systém přízvuk. V systému Keihan mohou podstatná jména 2-mora začínat buď vysokým tónem (třídy 2.1, 2.2 a 2.3) nebo nízkým tónem (třídy 2.4 a 2.5), ale tato opozice byla ztracena v přízvukech typu Tarui (vysoká a nízká tóny na první mora jsou ve volné variantě). Dokonce i ve stejných městech existují rozdíly podle sousedství a věku, řeč mladší generace byla ovlivněna standardní japonštinou používanou v médiích, takže i když mluvíme o jediném systému přízvuků typu „Tarui“, ve skutečnosti existuje velká rozmanitost v tomto systému.

2-mora podstatná jména tříd 2.2 a 2.3 se spojila v systému typu Keihan; k vyjádření se používá notace 1/23/4/5. Akcent Tishii typu Taishi, popsaný v tabulce, který se také používá v oblastech jako Ako, Tastuno a Aioi, by pak byl zastoupen 14/23/5. Říká se, že představují nejoriginálnější přízvuk typu Tarui.[5] Přízvuk Kamikawa (14 / 235b / 5a) rozdělil původní třídu 2.5, s podstatnými jmény jako aki ("podzim"), já ("déšť"), ase ("pot") a ayu („sweetfish“) ve třídě 2.5a a podstatná jména kumo ("pavouk"), koe ("hlas"), saru ("opice") a tsuru („jeřáb“) ve třídě 2.5b. Obecně se má za to, že kontura výšky tónu třídy 2.5a je původní a podstatná jména třídy 2.5b se od ní lišila.[6] Přízvuk Sayo (14/235), který se také používá na místech, jako je Shisō, se liší od ostatních přítomností vysokého tónu u prvních jmen podstatných jmen třídy 2.5a a 2.5b; tento systém přízvuků se také používá v non-banshúských dialektech měst Tanba v prefektuře Hyogo a Fukuchiyama v Prefektura Kjóto, stejně jako to Ikuno-cho sousedství města Asago.[5][6] Předpokládá se, že subdialekt Kamikawa je v procesu opouštění vlastního systému ve prospěch systému 14/235. Zejména u mladých lidí v regionu 14/235 je vidět trend směrem k vysokému tónu u podstatných jmen první mora třídy 2.4, snad kvůli vlivu systému přízvuků standardní japonštiny. To znamená, že tyto regiony jsou v procesu přijímání systému (non-Banshū) dialektu Asago-cho sousedství města Asago (1/2345). Mladí lidé i v jiných regionech (mimo Banshū), kde se používá přízvuk typu Tarui, jsou ovlivňováni systémem přízvuků standardního jazyka, což má za následek počet lidí v těchto oblastech, kteří nedodržují vzorce uvedené v tabulce stoupá.

V regionech využívajících systém Keihan se rozlišuje mezi 1-mora H- a L-slovesy, jak ukazuje graf. Regiony typu Tarui postrádají tento rozdíl, vyslovují obě třídy stejně (s jedinou výjimkou slovesa nebo- ("existovat-animovat"), což je F ~ H-L v obou oblastech).[5]

V regionech typu Keihan je kontura výšky 2-morských adjektiv stejná jako na místech, jako je Kjóto, jmenovitě HL. Regiony typu Tarui mají naproti tomu pro stejná adjektiva stejnou konturu tónu jako v dialektech Tajima a Okayama, buď s LH ~ LH-L nebo HH ~ HH-L ve volné variantě.[6] Starší mluvčí západního banshūského dialektu si stále zachovávají rozdíl mezi H- (LF ~ LH-L) a L-adjektivy (HL). V posledních letech je tento rozdíl na ústupu a jejich sloučení do LF ~ LH-L, které začalo mezi mladými lidmi, se postupně stává mainstreamem.[7]

Gramatika

Pokud je uveden lesk buď pouze pro banshúský dialekt, nebo pro standardní japonštinu, je druhý lesk shodný s daným.

Časování

Existuje tendence, zvláště prominentní u vyšších monográdních sloves jako mi- ("viz") a 2-mora nižší monográdní slovesa jako uke- ("příjem"), aby byla slovesa monográdní třídy konjugována pomocí kvadrigrádního vzoru; někteří řečníci plně migrovali všechna monográdní slovesa do třídy quadrigrade:[8]

  • der-e der-e = ∅ yu-u = n = des-u = kedo, nakanaka dera-na-i = n = des-u („Bez ohledu na to, kolikrát [já] jsem řekl:„ Vyjděte, vyjděte! “, [On] ne,„ rozsvícený “, vyjděte.rozkazovací způsob vyjít.rozkazovací způsob=citát říci.ne poslední=nominalizer=slušně zdvořilý. nepoškozený=ustupující, v žádném případě vyjít.negativní=nominalizer=zdvořilá kopule") pro standard de-ro de-ro = do yu-u[q]= n = des-u = kedo, nakanaka de-na-i = n = des-u
  • heslo naka = i tsumer-i = i ("Vtlačte pevněji!", Rozsvíceno. "Ještě něco uvnitřodvozený nacpat.infinitiv=rozkazovací způsob") pro standard motto naka = e tsume-te (ještě více uvnitřodvozený nacpat.gerundium") (ve formě Banshū konstrukce infinitiv + = i, se používá lehký příkazový formulář obvykle vyhrazený pro monográdní slovesa a zhruba ekvivalentní standardnímu použití gerunda stejným způsobem, tsumer-, kvadrigrádní sloveso, odrážející jeho původ v mongradském slovesu tsume-, viděný ve standardním příkladu)
  • ota-slepice = ka. kato-o = ni kukutt-oka-na ots-u = zoo („Myslíš [to] tím, že spadneš? [Protože] jestliže [to] pevně nepřipevníš, [to] vůlí!“, Rozsvícený.negativní-nepředchozí=tázací. těsný.infinitiv=adverbiální připevněte. proveďte předemzáporně podmíněné podzim.ne poslední=důrazný) pro standard ochi = ya shi-na-i = ka. kata-ku kukutt-oka-na-i = to ochi-ru = zo (rozsvícený. „pád.téma dělat.negativní=tázací. těsný.infinitiv připevněte. předem.negativní=podmiňovací způsob podzim.ne poslední=důrazný")

The -ba ukončení prozatímní formy pojistky s kmenem realis,[r] s finále -E z tohoto kmene byl odstraněn a počáteční -b- prozatímního zakončení buď změnou na patrový klouzání, jako v ik-ya ("jít.prozatímní") a yoker-ya ("dobrý.prozatímní") pro standard ike-ba a yokere-banebo úplně zmizí, jako v ik-a a yoker-a. V moderním dialektu východního banshu je však podmíněná forma eufonický[s] + -tara se často používá místo prozatímního:

  • yom-a yom-e-n = koto na-i („[[]] Byste měli být schopni číst [to], pokud se [pokusíte],“ rozsvíceno “.prozatímní číst.potenciál.negativní-nepoškozené=nominalizer existovat-negativní") pro standard yome-ba yom-e-na-i = koto = mo na-i (rozsvícený.) číst.prozatímní číst.potenciál.negatuve.nepast=nominalizer=včetně existovat-negativní")

Slyší se také spojení závěrečného a adnominálního pro adjektivní podstatná jména:

  • honma = ni tassha = na = naa ("[Vy] jste opravdu v dobrém zdravotním stavu, hm?", Rozsvíceno. "Pravda =spona-infinitiv zdravé =spona-nelepší=otázka značky") pro standard hontoo = ni tassha = da = ne (pravda)spona-infinitiv zdravé =spona rozhodující=otázka značky")

Eufonické změny (音 便, Onbin)

Uctivý jazyk (敬 語, Keigo)

Gramatický aspekt

Spony a věty-konečné částice

Další aspekty gramatiky

Reprezentativní výrazy

Slovní zásoba

Gramatika

Modelové věty

Známí řečníci

Reference

  1. ^ Kiichi Iitoyo[A], Sukezumi Hino[b]a Ryōichi Sato[C] Kurz dialektologie: sv. 8, Dialekty regionů Chūgoku a Shikoku[d] Kokusho Publication Society, 1982, str. 44
  2. ^ A b C Ryoji Kamata Studie gramatiky dialektů prefektury Hyogo[F] Společnost Ōfū[G], 1982, str. 49-50
  3. ^ Minoru Umegaki (editor) Komplexní studie regionu Kinki[h] Sanseido, 1962, s. 505
  4. ^ Naoya Tsuzome[i] „Slova našich rodných měst: stručný slovník 28, prefektura Hyogo“[j] Jazyk měsíčně[k] Vydání z ledna 2003, Knihkupectví Taishūkan, 2003
  5. ^ A b C d E Velká encyklopedie prefektury Hyogo (Pt. 2)[l] Kobe Shimbun Divize General Publishing,[m], 1983, str. 944-945
  6. ^ A b C d Systém přízvuků Tajima a jeho okolí[n] Yutaka Taniguchi[Ó]
  7. ^ Country-wide Dialect Dictionary Vol. 1[p]Teruo Hirayama
  8. ^ Kamata (1982), str. 52-53. Ukázkové věty jsou stejné.

Poznámky

  1. ^ Iitoyo Kiichi (飯 豊 毅 一)
  2. ^ Hino Sukezumi (日 野 資 純)
  3. ^ Satō Ryōichi (佐藤 亮 一)
  4. ^ Kōza hōgengaku hachi chūgoku / shikoku no hōgen (講座 方言 学 8 中国 ・ 四 国 の 方言)
  5. ^ Kamata Ryoji (鎌 田 良 二)
  6. ^ Hyōgo-ken hōgen bunpō no kenkyū (兵 庫 県 方言 文法 の 研究)
  7. ^ Ōfū-sha (桜 楓 社)
  8. ^ Kinki chihō no sōgōteki kenkyū (近畿 地方 の 総 合 的 研究)
  9. ^ Tsuzome Naoya (都 染 直 也)
  10. ^ Kojiten - furusato no kotoba ni-jū-hachi hyōgo-ken (〈小 辞典〉 ふ る さ と の こ と ば 28 兵 庫 県)
  11. ^ Gekkan gengo (月刊 言語)
  12. ^ Hyōgo-ken dai-hyakkajiten (ge) (兵 庫 県 大 百科 事 典 (下))
  13. ^ Kōbe shinbun sōgō shuppan sentā (神 戸 新聞 総 合 出版 セ ン タ ー)
  14. ^ Tajima oyobi shūhen chiiki no akusento (但 馬 お よ び 周 辺 地域 の ア ク セ ン ト)
  15. ^ Taniguči Yutaka (谷口 裕)
  16. ^ Zenkoku hōgen jiten ichi (全国 方言 辞典 ①)
  17. ^ Přestože je nepřihlášená forma tohoto slovesa napsána já-u ve standardním jazyce to bylo vyslovováno yu-u od Střední japonština období, tedy transkripce
  18. ^ Také se nazývá hypotetický kmen; kmen, ke kterému prozatímní konec -ba připojí
  19. ^ Eufonický kmen je kmen, ke kterému se připojuje gerund a formy z něj historicky odvozené, podmíněný, minulý, alternativní a minulý podmíněný.

Viz také

externí odkazy