Rashomon - Rashomon

Tento článek je o filmu. Pro další použití viz Rashomon (disambiguation).

Rashomon
Rashomon plakát 2.jpg
Originální japonský plakát z reedice z roku 1962
Režie:Akira Kurosawa
ProdukovanýMinoru Jingo
Scénář
Na základě"V háji "
podle Ryūnosuke Akutagawa
V hlavních rolích
Hudba odFumio Hayasaka
KinematografieKazuo Miyagawa
Upraveno uživatelemAkira Kurosawa
Výroba
společnost
DistribuoványDaiei Film
Datum vydání
  • 25. srpna 1950 (1950-08-25)
Provozní doba
88 minut
ZeměJaponsko
Jazykjaponský
Rozpočet$250,000
Pokladna96 568 USD (USA)[1]

Rashomon (羅 生 門, Rashōmon) je rok 1950 Jidaigeki psychologický thriller /kriminální film režie Akira Kurosawa, úzce spolupracující s kameraman Kazuo Miyagawa.[2] To hvězdy Toshiro Mifune, Machiko Kyo, Masayuki Mori, a Takashi Shimura. Děj příběhu a postav je založen na Ryunosuke Akutagawa Povídka “V háji „s nadpisem a rámcovým příběhem založeným na“Rashomon ", další povídka Akutagawy. Každý prvek je do značné míry totožný, od zavražděného samuraje mluvícího skrze šintoistickou psychiku, banditu v lese, mnicha, znásilnění manželky a poctivé vyprávění událostí, v nichž každý ukazuje své ideální já lháním.[3]

Tento film je známý zápletkou, která zahrnuje různé postavy poskytující subjektivní, alternativní, samoúčelné a protichůdné verze stejného incidentu. Rashomon byl první Japonský film získat významné mezinárodní přijetí;[4][5] získal několik ocenění, včetně Zlatý lev na Filmový festival v Benátkách v roce 1951 a an Čestná cena Akademie na 24. ročník udílení Oscarů v roce 1952, a je považován za jeden z nejlepší filmy, jaké kdy byly natočeny. The Rashomonův efekt je pojmenován po filmu.

Spiknutí

Film se otevírá na dřevorubci (木 樵 り; Kikori, kterou hraje Takashi Shimura ) a kněz (旅 法師; Tabi Hoshi, Minoru Chiaki ) sedící pod Rashōmon městská brána zůstat suchý v lijáku. Přidá se k nim obyčejný občan (Kichijiro Ueda) a řeknou mu, že byli svědky znepokojivého příběhu, který mu poté začali líčit. Dřevorubec tvrdí, že našel tělo zavražděného samuraje o tři dny dříve, když hledal dřevo v lese. Když dosvědčuje, našel nejprve ženský klobouk (který patřil manželce), pak samurajskou čepici (která patřila banditovi), pak odříznutý provaz (který svázal manžela), pak amulet a nakonec narazil na tělo. Když objevil tělo, řekl, že v panice uprchl, aby informoval úřady. Kněz říká, že viděl samuraje se svou ženou cestovat ve stejný den, kdy došlo k vraždě. Oba muži jsou poté předvoláni, aby svědčili před soudem, kde spoluvěřící předloží zajatého banditu Tajōmaru (多 襄 丸), který tvrdí, že pár sledoval poté, co toužil po ženě, když ji zahlédl v lese.

Příběh bandity

Tajōmaru (Toshiro Mifune ), notoricky známý psanec, tvrdí, že podvedl samuraje, aby s ním vystoupil z horské stezky a podíval se na cache starověkých mečů, které objevil. V háji přivázal samuraje ke stromu a poté tam přivedl samurajovu manželku. Zpočátku se snažila bránit dýkou, ale nakonec byla svedena banditou. Žena plná hanby ho pak prosila, aby se se svým manželem probojoval na smrt, aby ji zachránil před vinou a hanbou, že dva muži znají její potupu. Tajōmaru čestně osvobodil samuraje a utkal se s ním. Podle vzpomínek Tajōmaru bojovali dovedně a divoce, přičemž Tajōmaru chválil samurajské mečnictví. Nakonec byl Tajōmaru vítězem a zabil samuraje a žena po boji utekla. Na konci svého příběhu u soudu je dotázán na drahou dýku, kterou vlastnila samurajova manželka. Říká, že ve zmatku na to všechno zapomněl a že perleťová vložka dýky by ji udělala velmi cennou. Naříká, že to nechal za sebou.

Příběh manželky

Samurajova žena (Machiko Kyo ) vypráví soudu jiný příběh. Říká, že Tajōmaru odešel poté, co ji znásilnil. Prosila manžela, aby jí odpustil, ale on na ni prostě chladně pohlédl. Poté ho osvobodila a prosila ho, aby ji zabil, aby byla v klidu. Stále na ni zíral s odporem. Jeho výraz ji natolik vyrušil, že omdlela dýkou v ruce. Probudila se a našla svého manžela mrtvého s dýkou v hrudi. Pokusila se zabít, ale ve svém úsilí selhala.

Příběh samuraje

Soud poté vyslechne příběh zemřelého samuraje (Masayuki Mori ), řekl prostřednictvím a střední (巫女; Miko, Noriko Honma ). Samuraj tvrdí, že po znásilnění své manželky ji Tajōmaru požádal, aby s ním cestovala. Přijala a požádala Tajōmarua, aby zabil jejího manžela, aby necítila vinu, že patří dvěma mužům. Tajōmaru, šokovaný touto žádostí, ji popadl a dal samurajům na výběr, zda ženu nechají jít nebo ji zabijí. „Jen pro tato slova,“ vyprávěl mrtvý samuraj, „byl jsem připraven prominout jeho zločin“. Žena uprchla a Tajōmaru, když se ji pokusil znovu chytit, to vzdal a osvobodil samuraje. Samuraj tedy zabil se s dýkou své ženy. Později někdo odstranil dýku z jeho hrudi, ale zatím není odhaleno, kdo dýku odstranil.

Příběh dřevorubce

Po návratu do Rashōmon (po soudu) dřevorubec uvádí, že všechny tři příběhy byly lži. Dřevorubec říká, že byl svědkem znásilnění a vraždy, ale že odmítl příležitost svědčit u soudu, protože se nechtěl zapojit. Podle nového příběhu dřevorubce prosil Tajōmaru manželku samuraje, aby si ho vzala, ale žena místo toho osvobodila jejího manžela. Manžel byl zpočátku neochotný bojovat s Tajōmaru a řekl, že nebude riskovat svůj život pro zkaženou ženu, ale žena poté kritizovala jeho i Tajōmaru s tím, že nejsou skuteční muži a že skutečný muž bude bojovat za ženskou lásku. Naléhala na muže, aby bojovali proti sobě, ale poté, co zvedli meče, skryla tvář strachem; i muži se viditelně báli, když začali bojovat. Podle vzpomínky dřevorubce byl výsledný duel mnohem žalostnější a neohrabanější, než vyprávěl Tajōmaru dříve, kdy muži neustále divoce zakopávali a mlátili meči. Tajōmaru nakonec zvítězil po štěstí. Po nějakém váhání zabil samuraje a žena následně uprchla. Tajōmaru ji nemohl chytit, ale vzal meč samuraje a opustil scénu kulhající.

Climax

U brány vyrušuje dřevorubce, kněze a obyčejníka jejich diskuse o účtu dřevorubce zvuk plačícího dítěte. Zjistí, že je dítě opuštěné v koši, a obyčejný člověk vezme kimono a amulet, který pro dítě zůstal. Dřevorubec vyčítá prostému krádeži opuštěného dítěte, ale obyčejný ho kárá. Když dospěl k závěru, že dřevorubec před soudem nepromluvil, že byl to on, kdo ukradl dýku z místa vraždy, obyčejný člověk se mu vysmívá jako „banditovi, který jiného označuje jako banditu“. Obyvatel odejde z Rashōmona a tvrdí, že všichni muži jsou motivováni pouze vlastní zájem.

Tyto podvody a lži otřásají vírou kněze v lidstvo. Tvrdí, že je obnoveno, když dřevorubec sáhne po dítěti v náručí kněze. Kněz je zpočátku podezřelý, ale dřevorubec vysvětluje, že se chce o dítě postarat spolu se svými šesti vlastními dětmi. Toto jednoduché odhalení přepracovává příběh dřevorubce a následnou krádež dýky v novém světle. Kněz dá dítě dřevorubci s tím, že dřevorubec mu dal důvod, aby měl i nadále naději v lidstvo. Film se uzavírá dřevorubcem a kráčí domů s dítětem. Déšť ustal a mraky se otevřely a odhalovaly slunce na rozdíl od začátku, kde bylo zataženo.

Obsazení

Výroba

Název filmu odkazuje na obrovský, bývalý městská brána “mezi současným Kjótem a Nara ", na konci Suzaka Avenue na jih.[6]

Rozvoj

Kurosawa cítil, že zvukové kino znásobuje složitost filmu: „Filmový zvuk není nikdy jen doprovod, nikdy jen to, co zvukový stroj zachytil, když jste pořídili scénu. Skutečný zvuk pouze nepřidává obrazům, pouze ho znásobuje.“ Ohledně Rashomon, Kurosawa řekl: „Mám rád tiché obrázky a vždycky jsem ... Chtěl jsem něco z této krásy obnovit. Myslel jsem na to, vzpomínám si tímto způsobem: jednou z technik moderního umění je zjednodušení a že musím proto tento film zjednodušte. “[7]

Ve filmu jsou tedy pouze tři nastavení: Rashōmon brána, lesy a nádvoří. Brána a nádvoří jsou velmi jednoduše konstruovány a les je skutečný. To je částečně způsobeno nízkým rozpočtem, který Kurosawa získal od Daiei.

Casting

Když Kurosawa vystřelil Rashomon, herci a zaměstnanci žili společně, systém, který Kurosawa považoval za přínosný. Vzpomíná: „Byli jsme velmi malá skupina a bylo to, jako bych řídil Rashomon každou minutu dne a noci. V takových chvílích si můžete všechno promluvit a opravdu se k sobě přiblížit “.[8]

Natáčení

The kameraman, Kazuo Miyagawa, přispěl řadou nápadů, technických dovedností a odborných znalostí na podporu experimentálního a vlivného přístupu ke kinematografii. Například v jedné sekvenci existuje řada detailních záběrů bandity, poté manželky a poté manžela, která se pak opakuje, aby zdůraznila trojúhelníkový vztah mezi nimi.[9]

Použití kontrastních snímků je dalším příkladem použitých filmových technik Rashomon. Podle Donald Richie, doba záběrů manželky a bandity je stejná, když bandita jedná barbarsky a manželka je hystericky šílená.[10]

Rashomon měl záběry kamer, které byly přímo na slunci. Kurosawa chtěl použít přirozené světlo, ale bylo příliš slabé; problém vyřešili pomocí zrcadla odrážejícího přirozené světlo. Výsledkem je, že silné sluneční světlo vypadá, jako by prošlo větvemi a zasáhlo herce. Déšť ve scénách u brány musel být zbarvený černým inkoustem, protože objektivy fotoaparátu nedokázaly zachytit vodu čerpanou hadicemi.[11]

Osvětlení

Robert Altman chválí, že Kurosawa ve filmu použil „skvrnité“ světlo, což dává postavám a prostředím další nejednoznačnost.[12] Ve své eseji „Rašomon“ Tadao Sato naznačuje, že film (neobvykle) používá sluneční světlo k symbolizaci zla a hříchu ve filmu, argumentuje tím, že se žena vzdá touhám banditů, když vidí slunce. Profesorka Keiko I. McDonaldová se však ve své eseji „Dialektika světla a tmy v Kurosawově oponuje Satově myšlence“. RashomonMcDonald říká, že film konvenčně používá světlo k symbolizaci „dobrého“ nebo „rozumu“ a temnotu k symbolizaci „špatného“ nebo „impulzu“. Scénu, kterou zmiňuje Sato, interpretuje odlišně a poukazuje na to, že se žena dává banditovi, když Slunce pomalu mizí. McDonald také odhaluje, že Kurosawa čekal, až se nad Rashomonskou bránou objeví velký mrak, aby natočil závěrečnou scénu, ve které dřevorubec vezme opuštěné dítě domů; Kurosawa chtěl ukázat, že kdykoli může dojít k dalšímu temnému dešti brzy, i když je v tuto chvíli jasná obloha. Konečná scéna se bohužel jeví jako optimistická, protože byla příliš slunečná a jasná, než aby vytvářela efekty zatažené oblohy.

Úpravy

Stanley Kauffmann píše dovnitř Dopad Rashomona že Kurosawa často natáčel scénu několika kamerami současně, aby mohl „film volně stříhat a spojovat dohromady kousky, které akci silně zachytily, jako by letěly z jednoho kusu na druhý“. Navzdory tomu také použil krátké záběry, které byly společně upraveny a které přiměly diváky, aby viděli jeden záběr; Donald Richie ve své eseji uvádí, že „v těle filmu je 407 samostatných záběrů ... To je více než dvojnásobek počtu ve srovnání s obvyklým filmem, a přesto tyto záběry na sebe nikdy neupozorňují“.

Hudba

Film zaznamenal Fumio Hayasaka, který patří k nejuznávanějším japonským skladatelům.[13] Na žádost režiséra zařadil úpravu „Bolero "od Maurice Ravel, zejména během příběhu ženy.[14]

Kvůli neúspěchům a nějakému ztracenému zvuku posádka učinila naléhavý krok a přivedla Mifune zpět do studia po natáčení, aby nahrála další řádek. Nahrávací technik Iwao anitani přidal ji do filmu spolu s hudbou pomocí jiného mikrofonu.[15]

Alegorický a symbolický obsah

Film zobrazuje znásilnění ženy a její vraždu samuraj manžela přes velmi odlišné účty čtyř svědci, včetně násilníka banditů, manželky, mrtvého muže (mluvící médiem) a nakonec dřevorubce, jediného svědka, který se jeví jako nejobjektivnější a nejméně zaujatý. Příběhy jsou vzájemně si odporují a dokonce i finální verze může být považována za motivovanou faktory ega a zachraňující tváře. Herci se stále blížili ke Kurosawovi, kteří chtěli znát pravdu, a tvrdil, že cílem filmu mělo být spíše zkoumání více realit než expozice konkrétní pravdy. Později filmové a televizní použití „Rashomonův efekt „zaměřit se na odhalení„ pravdy “v dnes již konvenční technice, která prezentuje finální verzi příběhu jako pravdu, což je přístup, který pouze odpovídá povrchu Kurosawova filmu.

Díky svému důrazu na subjektivitu pravdy a nejistotu věcné přesnosti Rashomon byl některými chápán jako alegorie porážky Japonska na konci druhé světové války. Článek Jamese F. Davidsona, „Paměť porážky v Japonsku: Přehodnocení Rashomon"v prosinci 1954 vydání Antiochická recenze, je raná analýza prvků porážky druhé světové války.[16] Další alegorická interpretace filmu je krátce zmíněna v článku z roku 1995 „Japonsko: Ambivalentní národ, ambivalentní kino“ Davida M. Dessera.[17] Zde je film vnímán jako alegorie atomová bomba a japonská porážka. Krátce také zmiňuje pohled Jamese Goodwina na vliv poválečných událostí na film. Nicméně, "V háji „(povídka Akutagawy, na které je film založen) byla publikována již v roce 1922, takže jakákoli poválečná alegorie by byla spíše výsledkem Kurosawovy úpravy než příběhu o konfliktních účtech.

Symbolismus je ve filmu na denním pořádku a na toto téma bylo napsáno mnoho. Vzpoura tradice,[je zapotřebí objasnění ] Miyagawa přímo natáčel slunce mezi listy stromů, jako by chtěl ukázat, že světlo pravdy se zakrývá.

Uvolnění

Divadelní

Rashomon byl propuštěn v Japonsku 24. srpna 1950.[18] To bylo divadelně propuštěno ve Spojených státech RKO Radio Pictures s anglickými titulky 26. prosince 1951.[18]

Domácí média

Rashomon byla vydána několikrát na DVD. The Sbírka kritérií vydal Blu-ray edici filmu založenou na restaurování z roku 2008, doprovázenou řadou dalších funkcí. Kritérium také vydalo DVD edici se stejnými zvláštnostmi[19]

Recepce a dědictví

Japonské kritické reakce

Ačkoli získal dvě japonská ocenění a v domácí pokladně si vedl dobře,[20] většině japonských kritiků se film nelíbil. Když obdrželi na Západě pozitivní reakce, byli japonští kritici zmateni; někteří se rozhodli, že to tam bylo jen obdivováno, protože to bylo „exotické“, jiní si mysleli, že se to podařilo, protože to bylo více „západní“ než většina japonských filmů.[21]

Ve sbírce interpretací Rashomon, Donald Richie píše, že „hranice„ japonského “myšlení nemohly obsahovat režiséra, který se tak připojil k celému světu“.[22] Cituje také Kurosawu kritizující způsob, jakým „Japonci příliš málo myslí na naše vlastní [japonské] věci“.

Japonský plakát pro Rashomon

Mezinárodní odpovědi

Film se objevil v roce 1951 Filmový festival v Benátkách na příkaz učitele italského jazyka, Giuliana Stramigioli, který jej doporučil italské agentuře pro propagaci filmů Unitalia Film hledající japonský film, který by se promítl na festivalu. Nicméně, Daiei Motion Picture Company (v té době producent populárních funkcí) a japonská vláda nesouhlasili s výběrem Kurosawovy práce z důvodu, že „nebyla [dostatečně reprezentativní] japonského filmového průmyslu“, a měla pocit, že Yasujirō Ozu by bylo více ilustrací excelence v japonské kinematografii. I přes tyto výhrady byl film uveden na festivalu a získal Cenu italských kritiků i Zlatý lev cena - představení západního publika, včetně západních režisérů, viditelněji jak Kurosawovým filmům, tak technikám, jako je střelba přímo do slunce a zrcadlení k odrážení slunečního světla na hercovy tváře.

Film byl propuštěn ve Spojených státech dne 26. prosince 1951, by RKO Radio Pictures v titulkových i dabovaných verzích a vyhrál Čestná cena Akademie v roce 1952 za ​​"nejvýznamnější cizojazyčný film uvedený v USA v průběhu roku 1951" (současný Cena Akademie za nejlepší cizojazyčný film byl zaveden až v roce 1956). Následující rok, kdy byl způsobilý k posouzení v jiných kategoriích Oscara, byl nominován na Nejlepší umělecký směr pro černobílý film. Shnilá rajčata, a agregátor recenzí uvádí, že 98% z 52 dotazovaných kritiků dalo filmu pozitivní hodnocení; s průměrným hodnocením 9,3 / 10. Konsenzus webu zní: „Jeden z nejuznávanějších filmů legendárního režiséra Akiry Kurosawy, Rashomon má inovativní narativní strukturu, brilantní herectví a promyšlené zkoumání reality versus vnímání.“[23] v Časový limit New York, Andrew Johnston napsal: "Rashomon je pravděpodobně známý i těm, kteří jej neviděli, protože ve filmovém žargonu se název filmu stal synonymem jeho hlavní narativní domýšlivosti: příběh vyprávěný několikrát z různých úhlů pohledu. Film má samozřejmě mnohem víc. Například způsob, jakým Kurosawa používá svůj fotoaparát ... posouvá tuto fascinující meditaci o lidské povaze blíže stylu němého filmu, než téměř cokoli, co vzniklo po zavedení zvuku. “[24]

Zachování

V roce 2008 film obnovila Akademický filmový archiv, Národní filmové centrum Národní muzeum moderního umění v Tokiu a Kadokawa Pictures, Inc., s finančními prostředky poskytnutými nadací Kadokawa Culture Promotion Foundation a Filmová nadace.[25]

Ceny a vyznamenání

Nejlepší seznamy

Film se objevil na nejlepších seznamech nejlepších filmů mnoha kritiků.

Viz také

Poznámky

  1. ^ Druhá bytost Dotčená žena (1950).[33]

Reference

  1. ^ "Rashomon". Čísla. Citováno 2. srpna 2020.
  2. ^ "Rashomon". Sbírka kritérií. Citováno 21. listopadu 2018.
  3. ^ „Akira Kurosawa Rashomon“. www.cinematoday.jp (v japonštině). Citováno 11. června 2020.
  4. ^ Wheeler Winston Dixon, Gwendolyn Audrey Foster: Krátká historie filmu. Rutgers University Press, 2008, ISBN  9780813544755, str. 203
  5. ^ Catherine Russell: Znovu navštíveno klasické japonské kino. Bloomsbury Publishing, 2011, ISBN  9781441107770, kapitola 4 Kino Akiry Kurosawy
  6. ^ Richie, Rashomon, str. 113.
  7. ^ Donald Richie, Filmy Akiry Kurosawy.
  8. ^ Qtd. v Richie, Filmy.
  9. ^ Svět Kazuo Miyagawa (původní název: Fotoaparát také funguje: filmový kameraman Miyagawa Kazuo) ředitel neznámý. NHK, rok neznámý. Televize / Kritérium blu-ray
  10. ^ Richie, Filmy.
  11. ^ Akira Kurosawa. „Akira Kurosawa on Rashomon“. Citováno 21. prosince 2012. když kamera mířila vzhůru na zamračenou oblohu nad bránou, nebylo na ni vidět déšť, takže jsme vytvořili déšť s černým inkoustem.
  12. ^ Altman, Robert. Jedním typickým příkladem filmu, který ukazuje dvojznačnost postav, je, když si bandita a manželka navzájem povídají v lese, světlo dopadne na osobu, která nemluví, a ukazuje pobavené výrazy, což představuje přítomnou dvojznačnost. „Altman Introduction to Rashomon“, DVD Criterion Collection, Rashomon.
  13. ^ "Hayasaka, Fumio - Definice slovníku Hayasaka, Fumio | Encyclopedia.com: BEZPLATNÝ online slovník". Encyclopedia.com. Citováno 21. října 2011.
  14. ^ „Akira Kurosawa on Rashomon - From the Current - The Criterion Collection“. Criterion.com. 25. února 2002. Citováno 21. října 2011.
  15. ^ Teruyo Nogami, Čekání na počasí: natáčení filmů s Akirou Kurosawou, Stone Bridge Press, Inc., 1. září 2006, s. 90, ISBN  1933330090.
  16. ^ Tento článek se od té doby objevil v některých dalších Rashomon antologie, včetně Zaměřte se na Rashomona [1] v roce 1972 a Rashomon (Rutgers Film v tisku) [2] v roce 1987. Davidsonův článek je zmiňován v jiných zdrojích na podporu různých myšlenek. Mezi tyto zdroje patří: Padesátiletá válka: Rashomon, After Life a japonská filmová vyprávění vzpomínek článek z roku 2003 od Mika Sugimota v Recenze japonských studií Svazek 7 [3], Japonské kino: Kurosawa Ronin G. Sham „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 15. ledna 2006. Citováno 16. listopadu 2005.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz), Kritický příjem Rašomona na Západě Greg M. Smith, Asijské kino 13.2 (podzim / zima 2002) 115-28 [4], Rashomon vs. optimistický racionalismus ohledně existence „skutečných skutečností“ [5][trvalý mrtvý odkaz ], Přetrvávající nejednoznačnost a morální odpovědnost v Rashomon Robert van Es [6] a Rozsudek podle filmu: Sociálně-právní funkce Rašomona Orit Kamir [7] Archivováno 2015-09-15 na Wayback Machine.
  17. ^ „Hirošima: Retrospektiva“. illinois.edu. Archivovány od originál dne 22. října 2011.
  18. ^ A b Galbraith IV 1994, str. 309.
  19. ^ "Rashomon". Sbírka kritérií. Citováno 15. května 2020.
  20. ^ Richie, Donald (2001). Sto let japonského filmu. Stručná historie. Tokio: Kodansha International. str. 139.
  21. ^ Tatara, Paul (25. prosince 1997). "Rashomon". Tcm.com. Citováno 21. října 2011.
  22. ^ (Richie, 80)
  23. ^ "Rashomon". Shnilá rajčata. Flixster. Citováno 6. ledna 2019.
  24. ^ Johnston, Andrew (26. února 1998). „Rashomon“. Time Out New York.
  25. ^ „Rashomon Blu-ray - Toshirô Mifune“. www.dvdbeaver.com. Citováno 15. května 2020.
  26. ^ "Impérium Funkce". Empireonline.com. 5. prosince 2006. Citováno 21. října 2011.
  27. ^ Schröder, Nicolaus. (2002). 50 Klassiker, Film. Gerstenberg. ISBN  978-3-8067-2509-4.
  28. ^ "Řada 1001". 1001beforeyoudie.com. 22. července 2002. Archivovány od originál 10. ledna 2014. Citováno 21. října 2011.
  29. ^ „100 nejlepších filmů světového filmu - 22. Rashomon“. Říše.
  30. ^ „Přečtěte si Top 10 seznamů Sight & Sound od Quentina Tarantina, Edgara Wrighta, Martina Scorseseho, Guillerma del Tora, Woodyho Allena a dalších“. Collider.
  31. ^ „100 největších cizojazyčných filmů“. Stránka bbc.com zveřejněna 27. října 2018. Citováno 27. říjen 2020.
  32. ^ „Jak Kurosawa inspiroval tamilské filmy“. The Times of India. Citováno 13. března 2016.
  33. ^ „Andha Naal 1954“. Hind. Citováno 13. března 2016.
  34. ^ Northup, Brent. „Filmová recenze: Služebná“. Nezávislý záznam. Citováno 21. listopadu 2019.

Bibliografie

externí odkazy