Potápěčský zvon a motýl (film) - The Diving Bell and the Butterfly (film)
| Potápěčský zvon a motýl | |
|---|---|
 Divadelní plakát | |
| francouzština | Le scaphandre et le papillon |
| Režie: | Julian Schnabel |
| Produkovaný | Kathleen Kennedyová Jon Kilik |
| Scénář | Ronald Harwood |
| Na základě | Potápěčský zvon a motýl podle Jean-Dominique Bauby |
| V hlavních rolích | |
| Hudba od | Paul Cantelon |
| Kinematografie | Janusz Kamiński |
| Upraveno uživatelem | Juliette Welfling |
Výroba společnost | |
| Distribuovány | Distribuce Pathé (Francie) Miramax Films (Spojené státy) |
Datum vydání |
|
Provozní doba | 112 minut |
| Země | Francie Spojené státy |
| Jazyk | francouzština |
| Rozpočet | 12,8 milionu $[1] |
| Pokladna | 19,8 milionů $[2] |
Potápěčský zvon a motýl (francouzština: Le Scaphandre et le Papillon) je Francouz z roku 2007 životopisný drama film režírovaný Julian Schnabel a napsal Ronald Harwood. Na základě Jean-Dominique Bauby rok 1997 monografie stejného jména, film líčí Baubyho život poté, co utrpěl obrovské škody mrtvice který mu zanechal stav známý jako syndrom uzamčení. Bauby hraje Mathieu Amalric.
Potápěčský zvon a motýl získal ocenění na Filmový festival v Cannes, Zlaté glóby, BAFTA a César Awards a obdržel čtyři Oscar nominace. Několik kritiků jej později uvedlo jako jeden z nejlepších filmů své dekády.[3] Řadí se 100 největších filmů BBC 21. století.
Spiknutí
První třetina filmu je vyprávěna od hlavní postavy Jean-Dominique Bauby (Mathieu Amalric ), nebo Jean-Do, jak mu jeho přátelé říkají, pohled z první osoby. Film se otevírá, když se Bauby probouzí ze svého třítýdenního kómatu v nemocnici Berck-sur-Mer, Francie. Po úvodní poněkud přehnaně optimistické analýze od jednoho lékaře, a neurolog vysvětluje, že má syndrom uzamčení, extrémně vzácný stav, kdy je pacient téměř úplně fyzicky paralyzován, ale zůstává duševně normální. Zpočátku divák primárně slyší Baubyho „myšlenky“ (myslí si, že mluví, ale nikdo ho neslyší), které jsou nepřístupné ostatním postavám (které jsou viděny jeho jediným fungujícím okem).
Logoped a fyzioterapeut se snaží pomoci Baubymu stát se co nejfunkčnějším. Bauby neumí mluvit, ale vyvine a systém komunikace s jeho logoped a jazykový terapeut mrknutím jeho levého oka, když čte seznam dopisů, aby pracně hláskoval jeho zprávy, písmeno po písmenku.
Postupně se omezené zorné pole filmu rozšiřuje a divák začíná vidět Baubyho „zvenčí“, kromě toho, že zažívá incidenty z jeho minulosti, včetně návštěvy Lourdes. Také fantazíruje, představuje si pláže, hory, ... Císařovna Eugénie a erotická hostina s jedním z jeho transkriptorů. To je ukázal, že Bauby byl redaktorem populárního francouzského módního časopisu Elle, a že měl dohodu sepsat knihu (z níž se původně mělo vycházet Hrabě Monte Cristo ale z pohledu ženy). Rozhodne se, že bude i nadále psát knihu pomocí své pomalé a vyčerpávající komunikační techniky. Žena z nakladatelství, se kterou měl Bauby původní knižní smlouvu, je přivedena k diktátu.
Nová kniha vysvětluje, jaké to je být nyní jím uvězněným v těle, které vidí jako staromódní hlubinný potápěčský oblek s mosaznou přilbou, kterému se říká scaphandre ve francouzštině, stejně jako v původním názvu. Ostatní kolem vidí jeho ducha, který je stále naživu, jako „Motýla“.
Příběh Baubyho psaní je postaven vedle jeho vzpomínek a lítosti až do jeho mrtvice. Vidíme jeho tři děti, jejich matku (za kterou se nikdy neoženil), jeho milenku, přátele a otce. Setkává se s lidmi ze své minulosti, jejichž život nese podobnost s jeho vlastním „uvězněním“: přítelem, který byl unesen v Bejrútu a držen čtyři roky v samovazbě, a jeho vlastním 92letým otcem, který je uvězněn ve svém bytě , protože je příliš slabý na to, aby sestoupil po čtyřech schodech.
Bauby nakonec dokončí svou monografii a vyslechne reakce kritiků. Zemře na zápal plic deset dní po zveřejnění. Závěrečné titulky jsou zvýrazněny obrácenými střelami lámání ledovec led (přední verze jsou použity v úvodních titulcích), doprovázený Joe Strummer & the Mescaleros píseň "Ramshackle Day Parade".
Obsazení
- Mathieu Amalric tak jako Jean-Dominique Bauby
- Emmanuelle Seigner jako Céline Desmoulins
- Anne Consigny jako Claude Mendibil
- Marie-Josée Croze jako Henriette Durand
- Olatz López Garmendia jako Marie Lopez
- Patrick Chesnais jako Dr. Lepage
- Max von Sydow jako pan Bauby st.
- Isaach de Bankolé jako Laurent
- Marina ruce jako Joséphine
- Niels Arestrup jako Roussin
- Anne Alvaro jako Betty
- Zinedine Soualem jako Joubert
- Emma de Caunes tak jako Císařovna Eugénie
- Françoise Lebrun jako Madame Bauby
Výroba
Film měl původně produkovat americká společnost Universal Studios a scénář byl původně v angličtině, s Johnny Depp kritizovaný jako Bauby. Podle scénáristy Ronald Harwood, výběr Juliana Schnabela jako ředitele doporučil Depp. Universal následně stáhl a Pathé se projektu ujal o dva roky později. Depp zrušil projekt kvůli konfliktům plánování s Piráti z Karibiku: Na konci světa.[4] Schnabel zůstal jako ředitel. Film byl nakonec produkován Pathé a Francie 3 Cinéma ve spolupráci s Banque Populaire Images 7 a Američany Kennedy / Marshall Company a za účasti s Canal + a CinéCinéma.[5]
Podle New York Sun, Schnabel trval na tom, že film by měl být ve francouzštině, odolal tlaku produkční společnosti, aby byl vyroben v angličtině, věřil, že bohatý jazyk knihy bude lépe fungovat v původní francouzštině, a dokonce šel tak daleko, že se naučil francouzsky dělat film.[6] Harwood vypráví trochu jiný příběh: Pathé chtěla „natočit film v angličtině i francouzštině, a proto byli obsazeni dvojjazyční herci“; pokračuje, že „všichni tajně věděli, že dvě verze budou neuvěřitelně drahé“ a že „Schnabel rozhodl, že by měla být vyrobena ve francouzštině“.[7]
Schnabel uvedl, že jeho vliv na film čerpal z osobní zkušenosti:
Můj otec onemocněl a umíral. Byl vyděšený smrtí a nikdy v životě nebyl nemocný. Takže byl v této posteli v mém domě, bydlel se mnou a tento scénář dorazil Potápěčský zvon a motýl. Když můj otec umíral, četl jsem scénář Rona Harwooda. Dalo mi to spoustu parametrů, díky nimž by měl film úplně jinou strukturu. Jako malíř, jako někdo, kdo nechce dělat obraz, který vypadá jako poslední, který jsem vytvořil, jsem si myslel, že je to opravdu dobrá paleta. Takže osobně a umělecky se všechny tyto věci spojily.[8]
Ve filmu bylo beletrizováno několik klíčových aspektů Baubyho osobního života, zejména jeho vztahy s matkou jeho dětí a jeho přítelkyní.[9][10] Ve skutečnosti to nebyla Baubyho odcizená manželka, která zůstala u pacientova lůžka, zatímco ležel téměř neživý na nemocničním lůžku, byla to jeho několikaletá přítelkyně.[11]
Recepce
Film získal všeobecné uznání od kritiků. Zkontrolujte agregační web Shnilá rajčata dává filmu skóre 94%, na základě recenzí od 174 kritiků, a průměrné hodnocení 8,27 / 10, s obecnou shodou uvedenou jako „Úchvatný vizuální a dynamický výkon dělají Potápěčský zvon a motýl silný životopisný film. “[12] Metakritický dal filmu průměrné skóre 92/100 na základě 36 recenzí, což značí „univerzální uznání“.[13]
V anketě 2016 od BBC, film byl zařazen mezi 100 nejlepších filmů od roku 2000 (77. pozice).[14]
Prvních deset seznamů
Film se objevil na desítce nejlepších kritiků nejlepších filmů roku 2007.[15]
- 1. místo
- Ann Hornaday, The Washington Post
- Carina Chocano, Los Angeles Times (svázaný s Divoši )
- David Edelstein, New York časopis
- Frank Scheck, The Hollywood Reporter
- Joe Morgenstern, The Wall Street Journal
- Kevin Crust, Los Angeles Times
- Kirk Honeycutt, The Hollywood Reporter
- Kyle Smith, New York Post
- Lawrence Toppman, Charlotte Observer
- 2. místo
- Kenneth Turan, Los Angeles Times
- Lou Lumenick, New York Post
- Michael Phillips, Chicago Tribune
- Peter Rainer, Christian Science Monitor
- Fredrik Gunerius Fevang, The Fresh Films
- 3. místo
- Dana Stevens, Břidlice
- Desson Thomson, The Washington Post
- Liam Lacey a Rick Groen, Zeměkoule a pošta
- Stephanie Zacharek, Salon
- Stephen Farber, The Hollywood Reporter
- Stephen Holden, The New York Times
- Steven Rea, The Philadelphia Inquirer
- 4. místo
- Ray Bennett, The Hollywood Reporter
- 5
- Andrew O'Hehir, Salon
- Ty Burr, The Boston Globe
- 6.
- James Berardinelli, ReelViews
- Glenn Kenny, Premiéra
- Peter Vonder Haar, Filmová hrozba
- 7.
- A. O. Scott, The New York Times (svázaný s Do divočiny )
- David Ansen, Newsweek
- Michael Rechtshaffen, The Hollywood Reporter
- René Rodriguez, Miami Herald
- Sheri Linden, The Hollywood Reporter
Ocenění a nominace
Byl nominován na čtyři akademické ceny, ale protože film vyrobila americká společnost, byl pro film nezpůsobilý Cena Akademie za nejlepší cizojazyčný film.
Poznámky
- ^ kravata s Bude tam krev
Reference
- ^ JP. „Le Scaphandre et le papillon (Potápěčský zvon a motýl) (2007) - JPBox-Office“. jpbox-office.com. Archivováno z původního dne 23. října 2017. Citováno 23. října 2017.
- ^ „Potápěčský zvon a motýl (2007) - pokladna Mojo“. Boxofficemojo.com. Archivováno z původního dne 2. září 2017. Citováno 2. září 2017.
- ^ Dietz, Jason (3. ledna 2010). „Filmoví kritici vyberou nejlepší filmy desetiletí“. Metakritický. Archivováno z původního dne 24. března 2017. Citováno 1. ledna 2017.
- ^ Film, který Julian Schnabel „musel“ natočit Los Angeles Times 'Calendarlive'. Vyvolány 23 May 2007
- ^ Alexander, R .; Das, S. (2009). Moudrá mysl, otevřená mysl: Hledání účelu a smyslu v dobách krize, ztráty a změn. Nové publikace Harbinger. str. 210. ISBN 978-1-60882-470-0. Citováno 12. listopadu 2018.
- ^ „Schnabelův portrét umělce v zátiší“ Archivováno 8. října 2012 v Wayback Machine, Recenze: Potápěčský zvon a motýl, od Darrella Hartmana, New York Sun, 28. září 2007. Citováno 9. května 2008.
- ^ „Jak jsem osvobodil motýla“ Times Online 24. ledna 2008 (zpřístupněno 10. března 2008) (vyžadováno předplatné)
- ^ Tewksbury, Drew (28. listopadu 2007). „Rozhovory: Julian Schnabel a obsazení filmu„ Potápěčský zvon a motýl “"". Nákladní kolektivní. Archivovány od originál dne 15. května 2009. Citováno 13. května 2008.
- ^ Arnold, Beth (23. února 2008). „Pravda o Potápěčský zvon a motýl". Salon. Archivováno z původního dne 7. července 2008. Citováno 3. července 2008.
- ^ di Giovanni, Janine (30. listopadu 2008). „Skutečný milostný příběh Potápěčský zvon a motýl". Opatrovník. Archivováno z původního dne 15. dubna 2017. Citováno 13. prosince 2016.
- ^ Di Giovanni, Janine (30. listopadu 2008). „Skutečný milostný příběh za potápěčským zvonem a motýlem“. Opatrovník. Archivováno z původního dne 4. listopadu 2018. Citováno 4. listopadu 2018.
- ^ „Potápěčský zvon a motýl“. Shnilá rajčata. Flixster. Archivováno z původního dne 31. prosince 2014. Citováno 26. července 2008.
- ^ „Potápěčský zvon a motýl (2007): Recenze“. Metakritický. Archivováno z původního dne 8. ledna 2008. Citováno 5. ledna 2008.
- ^ „100 největších filmů 21. století“. BBC. Archivováno z původního dne 31. ledna 2017. Citováno 2. září 2017.
- ^ „Metacritic: Prvních deset seznamů filmových kritiků“. Metakritický. Archivovány od originál dne 23. února 2008. Citováno 25. února 2008.
- ^ „Nominovaní a vítězové 80. cen akademie“. Akademie filmových umění a věd. Citováno 9. září 2010.[mrtvý odkaz ]
- ^ „Nominace a vítězové 65. ročníku Zlatých glóbů“. goldenglobes.org. Archivovány od originál dne 24. května 2012. Citováno 13. ledna 2008.
- ^ „SDRUŽENÍ ZAHRANIČNÍHO TISKU HOLLYWOOD 2008 ZLATÉ GLOBE OCENĚNÍ ZA KONEC 31. ROKU 2007“. goldenglobes.org. 13. prosince 2007. Archivovány od originál dne 15. prosince 2007. Citováno 5. ledna 2008.
- ^ „Festival de Cannes: Potápěčský zvon a motýl“. festival-cannes.com. Archivováno z původního dne 6. srpna 2012. Citováno 18. prosince 2009.
- ^ „César Awards 2008: Potápěčský zvon a motýl, nominace a vítězství “. lescesarsducinema.com. Archivováno z původního dne 12. dubna 2010. Citováno 3. července 2011.
- ^ „Vítězové ceny za rok 2007“. National Board of Review of Motion Pictures. 2016. Citováno 28. října 2016.