Kitab al-Majmu - Kitab al-Majmu

Kitab al-Majmu ‘ (arabština: كتاب المجموع„Kniha sbírky“) je kniha, kterou si někteří nárokují Sunnitští muslimové a bývalí Alawité jako hlavní zdroj výuky „Alawi sekta islámu.[1] Tvrdí, že kniha není otevřeně publikována a místo toho je předávána z iniciovaného Mistra na Učeň; kniha však byla vydána západními učenci a původní arabský a francouzský překlad jsou k dispozici v internetovém archivu.[2] Alawiové však tuto knihu odmítají jako nepodloženou a prohlašují, že jejich hlavním zdrojem výuky je Nahj al-Balagha.[3] Podle Matti Moosa:[4]

Kitab al-Majmu obsahuje šestnáct súr (kapitol) začleněných Sulayman al-Adani do jeho Kitab al-Bakura... Kitab al-Majmu vyšlo s francouzským překladem od René Dussaud v jeho Histoire et Religion des Nosairis161-98. Arabský text téhož se nachází v Abu Musa al-Hariri al-Alawiyyun al-Alawiyya (Dubaj: Dar al-Itisam, 1980), 145-74.

Anglický překlad Edward E. Salisbury byla zveřejněna v Journal of the American Oriental Society v roce 1866.[5]

Mužem, který odhalil údajnou knihu, byl Sulayman al-Adani, alavitský konvertita ke křesťanství.[6]

Je také známý jako al-Dustoor, a byl přičítán Alawitskému misionáři z 11. století, al-Maymoun al-Tabarani;[7] Yaron Friedman však říká, že Dustur a Kitab al-Majmu jsou odlišné texty a jejich identifikace je chybou.[8]

Yaron Friedman naznačuje, že Kitab al-Majmu byl ovlivněn židovskými ezoterickými tradicemi nalezenými v Sefer Yetzirah; Friedman zejména poukazuje na podobnost textů v jejich dopisní mystice, když srovnává „velké tajemství“ Sefera Yetzirah (sod gadol) z aleph-mem-shīn na tajemství Kitaba al-Majmu (sirr) z ʿAyn-mīm-sīn.[9]

Současní Alawis trvají na tom, že Kitab al-Majmu je vyroben, někteří dokonce naznačují, že jde o padělek vytvořený křesťanskými misionáři z 19. století.[10]

externí odkazy

Reference

  1. ^ Glassé, Cyril. 2008. Nová encyklopedie islámu. Walnut Creek CA: AltaMira Press, s. 37
  2. ^ Histoire et religion des Nosairîs. archive.org. Paříž, É. Vývar. 1900.
  3. ^ Sirat Al Shaikh Muhammad ibn Nusayr strana 1
  4. ^ Matti Moosa, Extrémističtí šíité: Ghulatské sekty, Syracuse University Press, 1987, str. 503, poznámka 25
  5. ^ Salisbury, Edward E. (1866). „Oznámení o كتاب الباكورة السليمانية فى كشف اسرار الديانة النصرية تأليف سليمان افندى الاذنى. Kniha Sulaimânianova prvního zralého ovoce“ Journal of the American Oriental Society. 8: 227–308. doi:10.2307/592241. JSTOR  592241.
  6. ^ Matti Moosa (1987). Extrémističtí šíité: Ghulatské sekty. Syracuse University Press. p. 260. ISBN  9780815624110.
  7. ^ Nibras Kazimi (1. září 2013). Sýrie Jihadist Eyes: Perfektní nepřítel. Hoover Press. p. 88. ISBN  978-0-8179-1076-1.
  8. ^ Yaron Friedman (2010). Nuṣayrī-ʻAlawīs: Úvod do náboženství, historie a identity vůdčí menšiny v Sýrii. BRILL. p. 277. ISBN  978-90-04-17892-2.
  9. ^ Yaron Friedman (2010). Nuṣayrī-ʻAlawīs: Úvod do náboženství, historie a identity vůdčí menšiny v Sýrii. BRILL. p. 96. ISBN  978-90-04-17892-2.
  10. ^ Firro, Kais M. (2005). „Ἁlawīs v moderní Sýrii: Od Nuṣayrīya k islámu přes Ἁlawīya“. Der Islam. 82 (1): 1–31. doi:10.1515 / islm.2005.82.1.1. ISSN  0021-1818.