Božská komedie - Divine Comedy

"Božská komedie" přeadresuje tady. Pro další použití viz Božská komedie (disambiguation).
„La Divina Commedia“ přeadresuje tady. Pro další použití viz Commedia (disambiguation).

Dante zobrazeno s kopií souboru Božská komedie, vedle vchodu do pekla, sedm teras Mount Purgatory a města Florencie, s sférou nebes nahoře, v Domenico di Michelino 1465 fresek
Část série na
Křesťanská mystika
Proměnění Ježíše
Tento článek je součástí série na
Italština
Dějiny
Literatura a další
Gramatika
Abeceda
Fonologie

The Božská komedie (italština: Divina Commedia [diˈviːna komˈmɛːdja]) je dlouhý Ital narativní báseň podle Dante Alighieri začal C. 1308 a dokončena v roce 1320, rok před jeho smrtí v roce 1321. Je obecně považována za přední dílo v Italská literatura[1] a jedno z největších děl světová literatura.[2] Básnická imaginativní vize posmrtný život je zástupcem společnosti středověký pohled na svět jak se vyvinula v Západní církev do 14. století. Pomohlo to založit Toskánský jazyk, ve kterém je napsán, jako standardizovaný Italština.[3] Je rozdělena do tří částí: Peklo, Purgatorio, a Paradiso.

Vyprávění bere jako svůj doslovný předmět stav duší po smrti a představuje obraz božské spravedlnosti měřený jako náležitý trest nebo odměna,[4] a popisuje Danteovy cesty Peklo, Očistec a Paradise nebo Nebe,[5] zatímco alegoricky báseň představuje cestu duše k Bohu,[6] počínaje uznáním a odmítnutím hříchu (Peklo), následovaný kajícným křesťanským životem (Purgatorio), po kterém následuje výstup duše k Bohu (Paradiso). Dante čerpá ze středověku římský katolík[7][8][9][10][11] zejména teologie a filozofie Tomistická filozofie odvozeno z Summa Theologica z Tomáš Akvinský.[12] V důsledku toho Božská komedie byl nazýván " Summa inverzní".[13] V Danteho práci[14] poutníka Danteho doprovázejí tři průvodci:[4] Virgil (kdo zastupuje lidský rozum ),[15] Beatrice (kdo zastupuje božské zjevení,[16] teologie, víra, a milost ),[17] a Svatý Bernard z Clairvaux (kdo zastupuje kontemplativní mystika a oddanost Marii ).[18] Erich Auerbach řekl Dante jako první spisovatel, který líčil lidské bytosti jako produkty konkrétní doby, místa a okolností, na rozdíl od mýtických archetypů nebo sbírky neřestí a ctností; to spolu s plně představeným světem „Božské komedie“, odlišným od našeho vlastního, ale plně vizualizovaného, ​​naznačuje, že Božská komedie dalo by se říci, že zahájil moderní beletrii[Citace je zapotřebí ].

Práce byla původně jednoduše nazvána Comedìa (výrazný[komeˈdiːa]; takže také v prvním tištěném vydání, publikovaném v roce 1472), toskánský pro "Komedie “, později upraveno na moderní italštinu Commedia. Přídavné jméno Divina přidal uživatel Giovanni Boccaccio v roce 1360,[Citace je zapotřebí ] díky svému tématu a vznešenému stylu,[19] a první vydání pojmenovat báseň Divina Comedia v názvu byl ten benátský humanista Lodovico Dolce,[20] publikováno v roce 1555 autorem Gabriele Giolito de 'Ferrari.

Struktura a příběh

The Božská komedie se skládá z 14 233 řádků, které jsou rozděleny do tří cantiche (jednotné číslo kantica) – Peklo (Peklo ), Purgatorio (Očistec ), a Paradiso (Ráj ) - každý se skládá z 33 cantos (Italské množné číslo canti). Počáteční zpěv, který slouží jako úvod k básni a je obecně považován za součást prvního kantica, přináší celkový počet zpěvu na 100. Obecně se však uznává, že první dva zpěvy slouží jako jednotný prolog k celému eposu a že úvodní dva zpěvy každého kantica slouží jako prology ke každému ze tří cantiche.[21][22][23]

Číslo tři je v díle prominentní (v narážce na Trojice ), částečně představovaný počtem cantiche a jejich délky. Navíc použité veršové schéma, terza rima, je hendecasyllabic (řádky jedenácti slabik), přičemž řádky se skládají tercety podle schéma rýmu aba, bcb, cdc, ded, ....[24] Celkový počet slabik v každém tercetu je tedy 33, stejný jako počet cantos v každém kantica.

Napsaná v první osobě, báseň vypráví o Danteově cestě třemi říšemi mrtvých, trvající od noc předtím Dobrý pátek do středy po velikonoční na jaře 1300. Římský básník Virgil provede ho peklem a očistcem; Beatrice Danteova ideální žena ho vede nebem. Beatrice byla florentská žena, kterou potkal v dětství a z dálky ji obdivoval v tehdejší módě dvorská láska tradice, která je zdůrazněna v Danteho dřívější práci La Vita Nuova.[25]

Struktura tří říší sleduje společnou číselný vzor 9 plus 1, tedy celkem 10: 9 kruhů pekla, následovaných Luciferem obsaženým na jeho dně; 9 prstenů Mount Purgatory, následovaných Rajská zahrada korunovat svůj vrchol; a 9 nebeských těles Paradiso, následované Empyrean obsahující samotnou Boží podstatu. V každé skupině 9, 7 prvků odpovídá konkrétnímu morálnímu schématu, rozdělenému do tří podkategorií, zatímco 2 další s větší zvláštností jsou přidány k celkem devíti. Například sedm smrtelných hříchů katolické církve, které jsou očištěny v Očistci, jsou spojeny zvláštními říšemi pro zesnulého kajícího a exkomunikován u kostela. Těchto sedm hříchů v očistci odpovídá morálnímu schématu zvrácené lásky, rozdělené do tří skupin odpovídajících nadměrné lásce (Chtíč, Žravost, Chamtivost ), nedostatečná láska (Lenochod ) a zlomyslná láska (Hněv, Závist, Hrdost ).[26]

Ve střední Itálii politický boj mezi Guelfové a ghibelliny, Dante byl součástí guelfů, kteří obecně upřednostňovali Papežství přes Císař Svaté říše římské. Guvernéři z Florencie se rozdělili na frakce kolem roku 1300 - bílí guelfové a černí guelfové. Dante byl mezi bílými guelfy, kteří byli v roce 1302 vyhoštěni primátorem Cante de 'Gabrielli di Gubbio poté, co vojáci pod Karel z Valois vstoupil do města na žádost Papež Bonifác VIII, který podporoval Black Guelphs. Toto vyhnanství, které trvalo zbytek Danteho života, ukazuje svůj vliv v mnoha částech země Komedie, od proroctví o Danteho exilu přes Danteovy pohledy na politiku až po věčné zatracení některých jeho oponentů.[27]

Poslední slovo v každé ze tří cantiche je stelle („hvězdy“).

Peklo

Gustave Doré rytiny ilustrovaly Božská komedie (1861–1868); tady Charone přijde k převozu duší přes řeku Acheron do pekla.
Hlavní článek: Inferno (Dante)

Báseň začíná na noc před Velkým pátek v roce 1300, „na půli cesty naší životní cesty“ (Nel mezzo del cammin di nostra vita). Dante je třicet pět let, polovina biblické délky života 70 (Žalmy 89:10, Vulgate), ztracen ve tmě dřevo (chápáno jako hřích),[28][29][30] napaden zvířaty (a lev, a leopard a Vlčice ) nemůže se vyhnout a nemůže najít „přímou cestu“ (diritta via) - lze přeložit také jako „správná cesta“ - ke spasení (symbolizované sluncem za horou). S vědomím, že se ničí a padá na „nízké místo“ (basso loco) kde slunce mlčí ('sol solita), Dante je konečně zachráněn Virgilem a oba začínají svou cestu do podsvětí. Trest za každý hřích Peklo je contrapasso, symbolická instance poetická spravedlnost; například v Canto XX, věštkyně a věštci musí chodit s hlavami vzad, nevidět, co je před námi, protože o to se v životě pokusili:

měli tváře zkroucené směrem k jejich zadkům
a zjistil, že je nutné jít zpět,
protože neviděli před sebe.
... a protože chtěl vidět dopředu,
ohlédne se a kráčí zpáteční cestou.[31]

Alegoricky Peklo představuje křesťanskou duši, která vidí hřích tak, jak to ve skutečnosti je, a tato tři zvířata představují tři druhy hříchu: shovívavost vůči sobě samému, násilí a zlomyslnost.[32] Tyto tři typy hříchu také poskytují tři hlavní divize Danteova pekla: Horní peklo, mimo město Dis, pro čtyři hříchy shovívavosti (chtíč, žravost, lakota, hněv ); Kruh 7 za hříchy násilí; a kruhy 8 a 9 za hříchy podvodu a zrady. K nim jsou přidány dvě odlišné kategorie, které jsou konkrétně duchovní: Limbo v 1. kruhu obsahuje ctnostné pohany, kteří nebyli hříšní, ale nevěděli o Kristu, a v kruhu 6 jsou heretici, kteří odporovali nauce a zmátli Kristova ducha.[33]

Purgatorio

Hlavní článek: Purgatorio
Dante hledí na Mount Purgatory v alegorickém portrétu od Agnolo Bronzino, malované c. 1530

Poté, co Dante a Virgil přežili hlubiny pekla, vystoupili z podsvětí na horu Očistec na opačné straně světa. Hora je na ostrově, jediné zemi v Jižní polokoule, vytvořený přemístěním horniny, který vyústil, když Satanův pád vytvořil peklo[34] (který Dante vykresluje jako existující pod ním Jeruzalém[35]). Hora má sedm teras, které odpovídají sedm smrtelných hříchů nebo „sedm kořenů hříšnosti“.[36] Klasifikace hříchu je zde psychologičtější než klasifikace hříchu Peklo, vycházející spíše z motivů než z akcí. Rovněž je čerpáno primárně z křesťanské teologie, spíše než z klasických zdrojů.[37] Danteho ilustrativní příklady hříchu a ctnosti však čerpají jak z klasických zdrojů, tak z Bible a ze současných událostí.

Láska, téma po celém světě Božská komedie, je obzvláště důležité pro utváření hříchu na hoře Očistec. Zatímco láska, která proudí od Boha, je čistá, může se stát hříšnou, když proudí lidstvem. Lidé mohou hřešit používáním lásky k nesprávným nebo zlomyslným cílům (Hněv, Závist, Hrdost ), nebo jej použít ke správným cílům, ale s láskou, která buď není dostatečně silná (Lenochod ) nebo láska, která je příliš silná (Chtíč, Žravost, Chamtivost ). Pod sedmi očistami duše je před očistcem, který obsahuje exkomunikované z církve a pozdního kajícníka, kteří zemřeli, často násilně, před přijetím obřadů. Celková částka tedy dosahuje devíti, přičemž na vrchol se přidala zahrada Eden, která se rovná deseti.[38]

Alegoricky Purgatorio představuje křesťanský život. Křesťanské duše přicházejí v doprovodu anděla a zpívají In exitu Israel de Aegypto. V jeho Dopis Cangrande, Dante vysvětluje, že tento odkaz na odchod Izraele z Egypta odkazuje jak na Vykoupení z Kristus a „obrácení duše ze zármutku a utrpení hříchu do stavu milosti“.[39] Vhodně tedy je velikonoční neděle když dorazí Dante a Virgil.

The Purgatorio je pozoruhodný pro prokázání středověkých znalostí a sférická Země. Během básně Dante diskutuje o různých hvězdách viditelných v Jižní polokoule, změněná poloha slunce a různé časová pásma ze země. V této fázi je, říká Dante, západ slunce v Jeruzalémě, půlnoc na řece Ganges a východ slunce v očistci.

Paradiso

Hlavní článek: Paradiso (Dante)
Paradiso, Zpěv III: Mluví Dante a Beatrice Piccarda a Kostnice na Sicílii, na fresce Philipp Veit.

Po počátečním vzestupu Beatrice provede Danteho devíti nebeské koule z Nebe. Jsou to soustředné a sférické, jako v Aristotelian a Ptolemaic kosmologie. Zatímco struktury Peklo a Purgatorio byly založeny na různých klasifikacích hříchu, struktuře Paradiso je založen na čtyři hlavní ctnosti a tři teologické ctnosti.

Sedm nejnižších sfér nebe pojednává pouze o hlavních ctnostech Opatrnost, Statečnost, Spravedlnost a Střídmost. První tři sféry zahrnují nedostatek jedné z hlavních ctností - Měsíc, obsahující nekonstantnost, jejíž sliby Bohu slábly jako měsíc, a tak postrádaly odvahu; Rtuť, obsahující ambiciózní, kteří byli ctnostní pro slávu, a tak jim chyběla spravedlnost; a Venuše obsahující milence, jejichž láska směřovala k jinému než k Bohu, a tak postrádala střídmost. Poslední čtyři jsou mimochodem pozitivními příklady hlavních ctností, které všechny vedly slunce, obsahující opatrného, ​​jehož moudrost osvětlovala cestu pro další ctnosti, ke kterým jsou ostatní vázáni (tvoří samostatnou kategorii). Mars obsahuje muže statečnosti, kteří zemřeli v důsledku křesťanství; Jupiter obsahuje krále spravedlnosti; a Saturn obsahuje umírněné mnichy, kteří dodržovali kontemplativní životní styl. Sedm rozdělených do tří je dále zvýšeno o další dvě kategorie: osmá sféra stálých hvězd, která obsahuje ty, kteří dosáhli teologických ctností víra, naděje a milovat a představují Vítězný kostel - úplná dokonalost lidstva očištěná od všech hříchů a nesoucí všechny ctnosti nebeské; a devátý kruh, nebo Primum Mobile (odpovídá geocentricismu středověké astronomie), který obsahuje anděly, stvoření nikdy otrávená původním hříchem. Vrcholem všech je Empyrean, která obsahuje Boží podstatu a završuje 9násobné dělení na 10.

Dante se setkává a hovoří s několika velkými světci Církve, včetně Tomáš Akvinský, Bonaventura, Svatý Petr, a St. John. The Paradiso je proto více teologické povahy než Peklo a Purgatorio. Dante však připouští, že vize nebe, kterou přijímá, je pouze ta, kterou mu jeho lidské oči umožňují vidět, a tak vize nebe nalezená v Cantosu je Danteho osobní vizí.

The Božská komedie končí tím, že Dante vidí Trojjediný bůh. V záblesku pochopení, které nedokáže vyjádřit, Dante konečně pochopí záhadu Kristus božství a lidskost a jeho duše se spojila s Boží láskou:[40]

Ale již moje touha a moje vůle
se točily jako kolo, vše při jedné rychlosti,
láskou, která hýbe sluncem a ostatními hvězdami.[41]

Dějiny

Rukopisy

Podle Italské společnosti Dante, č původní rukopis napsal Dante přežil, ačkoli existuje mnoho rukopisných kopií ze 14. a 15. století - na jejich stránkách je uvedeno asi 800.[42]

Raná tištěná vydání

Titulní strana prvního tištěného vydání (Foligno, 11. dubna 1472)
První vydání pojmenovat báseň Divina Comedia, 1555
Ilustrace Lucifer v prvním plně ilustrovaném tištěném vydání. Dřevoryt pro Peklo, zpěv 33. Pietro di Piasi, Benátky, 1491.

První tištěné vydání vyšlo v Foligno, Itálie, autori Johann Numeister a Evangelista Angelini da Trevi na 11. dubna 1472.[43] Z 300 vytištěných kopií čtrnáct stále přežívá. Originální tiskařský lis je vystaven v Oratorio della Nunziatella ve Folignu.

Raná tištěná vydání
datumTitulMístoVydavatelPoznámky
1472La Comedia di Dante AlleghieriFolignoJohann Numeister a Evangelista Angelini da TreviPrvní tištěné vydání (nebo editio princeps )
1477La CommediaBenátkyWendelin ze Speyeru
1481Comento di Christophoro Landino fiorentino sopra la Comedia di Dante AlighieriFlorencieNicolaus LaurentiiS Cristoforo Landino Komentář v italštině a několik rytých ilustrací od Baccio Baldini podle návrhů od Sandro Botticelli
1491Comento di Christophoro Landino fiorentino sopra la Comedia di Dante AlighieriBenátkyPietro di PiasiPrvní plně ilustrované vydání
1502Le terze rime di DanteBenátkyAldus Manutius
1506Commedia di Dante insieme con uno diagolo circa el sito forma et misure dello infernoFlorenciePhilippo di Giunta
1555La Divina Comedia di DanteBenátkyGabriel GiolitoPrvní použití názvu „Divine“ v názvu

Tematické obavy

The Božská komedie lze popsat jednoduše jako alegorie: každý zpěv a jeho epizody mohou obsahovat mnoho alternativních významů. Danteho alegorie je však složitější a při vysvětlování, jak báseň číst - viz Dopis Cangrande[44] - nastiňuje kromě alegorie i další významové roviny: historickou, morální, doslovnou a anagogický.

Struktura básně je také poměrně složitá, s matematickými a numerologickými vzory rozloženými po celé práci, zejména trojkami a devítkami, které souvisejí s Nejsvětější Trojice. Báseň je často chválena pro své obzvláště lidské vlastnosti: Danteho obratné vymezení postav, s nimiž se setkává v pekle, očistci a ráji; jeho hořká vypovězení Florentský a italská politika; a jeho mocná poetická představivost. Dante používá skutečné postavy, podle Dorothy Sayers v úvodu k jejímu překladu Peklo, umožňuje Danteovi svobodu nemuset zapojovat čtenáře do popisu a umožňuje mu „[vytvořit] ve své básni prostor pro diskusi o mnoha tématech nejvyššího významu, čímž se rozšíří její rozsah a rozšíří se jeho rozmanitost.“[45]

Dante nazval báseň „komedií“ (přídavné jméno „božské“ bylo přidáno později, v 16. století), protože básně ve starověkém světě byly klasifikovány jako vysoké („tragédie“) nebo nízké („komedie“).[46] Nízké básně měly šťastné konce a byly psány běžným jazykem, zatímco vysoké básně zpracovávaly vážnější záležitosti a byly psány povýšeným stylem. Dante byl jedním z prvních ve středověku, který psal o vážném tématu Vykoupení lidstva nízkým a „vulgárním“ italským jazykem, nikoli latinským, který by se u tak vážného tématu dalo očekávat. Boccaccio Účet, že ranou verzi básně zahájil Dante v latinský je stále kontroverzní.[47][48]

Vědecká témata

Ačkoliv Božská komedie je primárně náboženská báseň, pojednávající o hříchu, ctnosti a teologii, Dante také pojednává o několika prvcích věda své doby (tato směs vědy s poezií získala v průběhu staletí chválu i kritiku[49]). The Purgatorio opakovaně odkazuje na důsledky a sférická Země, jako jsou různé hvězdy viditelné v Jižní polokoule, změněná poloha slunce a různé časová pásma ze země. Například při západu slunce v očistci je půlnoc v Ebro, svítání v Jeruzalémě a poledne na řece Ganze:[50]

Stejně jako tam, kde jeho Tvůrce prolil svou krev,
slunce vrhlo své první paprsky a Ebro ležel
pod vysokými Váhami a paprsky deváté hodiny

byly spalující Gangovy vlny; tak tady, slunce
stál v den odjezdu, když
Boží anděl - šťastný - se nám ukázal.[51]

Dante cestuje středem Země v Pekloa komentáře k výsledné změně směru gravitace v Canto XXXIV (řádky 76–120). O něco dříve (XXXIII, 102–105) se ptá na existenci větru ve zmrzlém vnitřním kruhu pekla, protože nemá žádné teplotní rozdíly.[52]

Vzhledem k jejímu nastavení nevyhnutelně Paradiso diskutuje astronomie značně, ale v Ptolemaic smysl. The Paradiso také pojednává o důležitosti experimentální metoda ve vědě, s podrobným příkladem v řádcích 94–105 zpěvu II:

Přesto jste měli vyzkoušet,
by vás mohl osvobodit od vaší kavily a zdroje
kurzu vašeho umění pramení z experimentu.

Vezměte tři zrcadla a umístěte je
ve stejné vzdálenosti od vás; nastavte třetí
uprostřed mezi těmito dvěma, ale dále dozadu.

Pak se otočíte směrem k nim, vzadu
světlo, které rozněcuje ty tři zrcadla a
se k vám vrátí, odrážejí je všichni.

I když obraz v nejvzdálenějším skle
bude menší velikosti, tam uvidíte
že musí odpovídat jasu ostatních.[53]

Stručnější příklad se vyskytuje v zpěvu XV Purgatorio (řádky 16–21), kde Dante zdůrazňuje, že jak teorie, tak experiment potvrzují, že úhel dopadu se rovná úhlu odrazu. Další odkazy na vědu v EU Paradiso uveďte popis hodinky v zpěvu XXIV (řádky 13–18) a Thalesova věta o trojúhelnících v zpěvu XIII (řádky 101–102).

Galileo Galilei je známo, že přednášel na Peklo, a bylo navrženo, že báseň mohla ovlivnit některé Galileovy vlastní nápady týkající se mechaniky.[54]

Teorie vlivu islámské filozofie

V roce 1919 Miguel Asín Palacios, španělský učenec a katolický kněz, publikováno La Escatología musulmana en la Divina Comedia (islámský Eschatologie v Božské komedii), popis paralel mezi raná islámská filozofie a Božská komedie. Palacios tvrdil, že Dante odvodil mnoho rysů a epizod o následujících věcech z duchovních spisů Ibn Arabi a od Isra a Mi'raj nebo noční cesta Muhammad do nebe. Ten je popsán v ahadith a Kitab al Miraj (přeloženo do latiny v roce 1264 nebo krátce předtím[55] tak jako Liber Scalae Machometi"Kniha Mohamedova žebříku") a má významné podobnosti s Paradiso, jako je a sedminásobné rozdělení ráje, ačkoli toto není jedinečné pro Kitab al Miraj nebo islámská kosmologie.[56]

Některé „povrchní podobnosti“[57] z Božská komedie do Resalat Al-Ghufran nebo List odpuštění z Al-Ma'arri v této rozpravě byly rovněž zmíněny. The Resalat Al-Ghufran popisuje cestu básníka v říších posmrtného života a zahrnuje dialog s lidmi v nebi a pekle, i když na rozdíl od Kitab al Miraj, je malý popis těchto míst,[58] a je nepravděpodobné, že si Dante z této práce půjčil.[59][60]

Dante však žil v Evropě s podstatným literárním a filozofickým kontaktem s muslimským světem, podporovaný takovými faktory, jako jsou Averroismus („Averrois, che'l gran comento feo“ Commedia, Inferno, IV, 144, což znamená „Averrois, který napsal velký komentář“) a záštitu nad Alfonso X Kastilie. Z dvanácti moudrých mužů se Dante setkal ve zpěvu X. Paradiso, Tomáš Akvinský a ještě více Siger z Brabantu byli silně ovlivněni arabskými komentátory dne Aristoteles.[61] Středověký Křesťanská mystika také sdílel Novoplatonický vliv čeho Sufis jako Ibn Arabi. Filozof Frederick Copleston v roce 1950 tvrdil, že Dante s úctou zachází s Averroes, Avicenna „a Siger z Brabantu naznačuje své uznání„ značného dluhu “vůči islámské filozofii.[61]

Ačkoli je tento filozofický vliv obecně uznáván, mnoho vědců nebylo spokojeno s tím, že Dante byl ovlivněn Kitab al Miraj. Orientalista 20. století Francesco Gabrieli vyjádřil skepticismus ohledně uváděných podobností a nedostatku důkazů o vozidle, kterým by mohlo být předáno Dante. Přesto odmítá pravděpodobnost některých vlivů předpokládaných v Palaciově práci,[62] Gabrieli připustil, že je „přinejmenším možné, ne-li pravděpodobné, že Dante mohl znát Liber Scalae a vzali z toho určité obrazy a koncepty muslimské eschatologie. “Krátce před její smrtí italský filolog Maria Corti poukázal na to, že během svého pobytu na dvoře Alfonsa X, mentora Danteho Brunetto Latini potkal Bonaventuru de Siena, Toskánce, který přeložil Kitab al Miraj z arabštiny do latiny. Corti spekuluje, že společnost Brunetto mohla poskytnout kopii tohoto díla Dante.[63] René Guénon, súfijský konvertita a učenec Ibn Arabi, zamítnut v roce Esoterismus Danteho teorie jeho vlivu (přímého nebo nepřímého) na Danteho.[64] Palaciosova teorie, že Dante byl ovlivněn Ibn Arabi, byla satirizována tureckým akademikem Orhan Pamuk ve svém románu Černá kniha.[65]

Literární vliv v anglicky mluvícím světě i mimo něj

Detail od jednoho z Sandro Botticelli ilustrace pro Peklo, Zpěv XVIII, 80. léta 14. století. Silverpoint na pergamenu, vyplněný perem a inkoustem.

The Božská komedie nebyl vždy tak dobře pokládaný jako dnes. Ačkoli uznáván jako veledílo ve stoletích bezprostředně následujících po jeho vydání,[66] práce byla během Osvícení, s několika významnými výjimkami, jako je Vittorio Alfieri; Antoine de Rivarol, který přeložil Peklo do francouzštiny; a Giambattista Vico, který v Scienza nuova a v Giudizio su Dante zahájil to, co se později stalo romantickým přehodnocením Danteho, a postavil ho vedle Homera.[67] The Komedie byl „znovuobjeven“ v anglicky mluvícím světě uživatelem William Blake - který ilustroval několik pasáží eposu - a Romantický spisovatelé 19. století. Pozdější autoři jako T. S. Eliot, Ezra Pound, Samuel Beckett, C. S. Lewis a James Joyce čerpali z toho pro inspiraci. Básník Henry Wadsworth Longfellow byl jeho prvním americkým překladatelem,[68] a moderní básníci, včetně Seamus Heaney,[69] Robert Pinský, John Ciardi, W. S. Merwin, a Stanley Lombardo, také vytvořili překlady celé knihy nebo jejích částí. V Rusku dál Puškin překlad několika tercetů,[70] Osip Mandelstam O pozdní poezii se říká, že nese značku "umučené meditace" na Komedie.[71] V roce 1934 vydal Mandelstam moderní čtení básně ve svém labyrintu „Rozhovor o Danteovi“.[72] Podle odhadu T. S. Eliota: „Dante a Shakespeare rozdělit svět mezi ně. Žádný třetí není. “[73] Pro Jorge Luis Borges the Božská komedie byla „nejlepší dosažená knižní literatura“.[74]

Překlady do angličtiny

Hlavní článek: Anglické překlady Danteho Božské komedie

Nové anglické překlady Božská komedie nadále pravidelně zveřejňovány. Pozoruhodné anglické překlady celé básně zahrnují následující.[75]

RokPřekladatelPoznámky
1805–1814Henry Francis CaryStarší překlad, široce dostupný online.
1867Henry Wadsworth LongfellowNerýmované terziny. První americký překlad, který zvýšil americký zájem o báseň. Je stále široce dostupný, včetně online.
1891–1892Charles Eliot NortonPřeklad prózy používaný Velké knihy západního světa. Dostupný online v projektu Gutenberg.
1933–1943Laurence BinyonTerza rima. Přeloženo s pomocí od Ezra Pound
1949–1962Dorothy L. SayersPřeloženo pro Penguin Classics, určené pro širší publikum a dokončeno Barbara Reynolds.
1969Thomas G. BerginObsazen v blankvers s ilustracemi od Leonard Baskin.[76]
1954–1970John CiardiJeho Peklo byl zaznamenán a vydán uživatelem Folkways Records v roce 1954.
1970–1991Charles S. SingletonDoslovná prozaická verze s rozsáhlým komentářem; 6 vols.
1981C. H. SissonK dispozici v Oxfordská světová klasika.
1980–1984Allen MandelbaumDostupný online.
1967–2002Mark MusaAlternativní Penguin Classics verze.
2000–2007Robert a Jean HollanderOnline v rámci projektu Princeton Dante.
2002–2004Anthony M. EsolenModerní knihovna Klasické vydání.
2006–2007Robin KirkpatrickTřetí Penguin Classics verze, která nahrazuje Musa.
2010Burton RaffelVerze Northwestern World Classics.
2013Clive JamesPoetická verze v čtyřverších.

Řada dalších překladatelů, jako např Robert Pinský, přeložili Peklo pouze.

V umění

Dante a Virgil v pekle, malba od William-Adolphe Bouguereau (1850)
Rodine je Polibek představuje Paolo a Francesca z Peklo.[77]
Hlavní článek: Dante a jeho Božská komedie v populární kultuře

The Božská komedie je již téměř sedm století zdrojem inspirace pro nespočet umělců. Existuje mnoho odkazů na Danteho práci v literatura. v hudba, Franz Liszt byl jedním z mnoha skladatelů, kteří psali funguje založeno na Božská komedie. v sochařství, práce Auguste Rodin zahrnuje témata od Danteho a mnoho dalších vizuální umělci ilustrují Danteho práci, jak ukazují výše uvedené příklady. Tam také bylo mnoho odkazů na Božská komedie v kino, televize, digitální umění, komiksy a videohry.

Galerie

Série dřevorytů ilustrujících Danteho peklo Antonio Manetti (1423–1497):
Z Dialogo di Antonio Manetti, cittadino fiorentino, circa al sito, forma a misure dello inferno di Dante Alighieri poeta excellentissimo (Florencie: F. Giunta, 1510?)

  • „Vše sníženo na jeden plán“, 1506

  • "The Chamber of Hell", 1506

  • „Overview of Hell“, 1506

  • „Prvních pět kruhů“, 1506

  • "Kruhy šest a sedm", 1506

  • „Doupě z Geryonu“, 1506

  • „Hrob Lucifera“, 1506

La materia della Divina commedia di Dante Alighieri, dichiarata ve VI tavoletím, že Michelangelo Caetani (1804–1882)

  • 1855 titulní strana

  • Deska I: „Přehled božské komedie“

  • Plate II: „The Ordering of Hell“

  • Deska III: „Mapa pekla“

  • Deska IV: "Průřez peklem"

  • Deska V: „Objednávka očistce“

  • Plate VI: "The Ordering of Paradise"

Viz také

Citace

  1. ^ Například, Encyklopedie Americana2006, sv. 30. s. 605: „největší dílo italské literatury;“ John Julius Norwich, Italové: Dějiny, umění a génius lidu, Abrams, 1983, s. 27: „jeho ohromná báseň, která je i po šesti a půl století vrcholným dílem italské literatury, zůstává - po odkazu starověkého Říma - největším samostatným prvkem italského dědictví;“ a Robert Reinhold Ergang, Renesance, Van Nostrand, 1967, s. 103: „Mnoho literárních historiků považuje Božskou komedii za největší dílo italské literatury. Ve světové literatuře je hodnocena jako epická báseň nejvyššího řádu.“
  2. ^ Bloom, Harolde (1994). Západní kánon. Viz také Západní kánon pro ostatní "kánony", které zahrnují Božská komedie.
  3. ^ Vidět Lepschy, Laura; Lepschy, Giulio (1977). Italský jazyk dnes. nebo jakoukoli jinou historii Italština.
  4. ^ A b Lansing, Richarde. Dante Encyclopedia. p. 181.
  5. ^ Peter E. Bondanella, PekloÚvod, str. xliii, Barnes & Noble Classics, 2003, ISBN  1-59308-051-4: "klíčová fikce Božská komedie je to, že báseň je pravdivá. “
  6. ^ Dorothy L. Sayers, Peklo, poznámky na straně 19.
  7. ^ Lansing, Richarde. Dante Encyclopedia. p. 273.
  8. ^ Lansing, Richarde. Dante Encyclopedia. p. 481.
  9. ^ Lansing, Richarde. Dante Encyclopedia. p. 298.
  10. ^ Lansing, Richarde. Dante Encyclopedia. p. 214.
  11. ^ Lansing, Richarde. Dante Encyclopedia. p. 56.
  12. ^ Charles Allen Dinsmore, Učení Danteho (Ayer, 1970), str. 38, ISBN  0-8369-5521-8.
  13. ^ Fordhamův měsíčník Fordham University, sv. XL, prosinec 1921, s. 76
  14. ^ Přístupy k výuce Danteho božské komedie. Slade, Carole., Cecchetti, Giovanni, 1922–1998. New York, NY: Modern Language Association of America. 1982. ISBN  978-0873524780. OCLC  7671339.CS1 maint: ostatní (odkaz)
  15. ^ Lansing, Richarde. Dante Encyvlopedia. p. 743.
  16. ^ Lansing, Richarde. Dante Encyvlopedia. p. 743.
  17. ^ Lansing, Richarde. Dante Encyclopedia. p. 93.
  18. ^ Lansing, Richarde. Dante Encyclopedia. p. 99.
  19. ^ Hutton, Edward (1910).Giovanni Boccaccio, biografická studie. p. 273.
  20. ^ Ronnie H. Terpening, Lodovico Dolce, renesanční literát (Toronto, Buffalo, London: University of Toronto Press, 1997), str. 166.
  21. ^ Dante The Inferno Veršovaný překlad profesora Roberta a Jeana Hollandera str. 43
  22. ^ Epist. XIII 43 až 48
  23. ^ Wilkins E.H Prolog k božské komedii Výroční zpráva Dante Society, s. 1–7.
  24. ^ Kaske, Robert Earl a kol. Medieval Christian Literary Imagery: A Guide to Interpretation. Toronto: Toronto UP, 1988. str. 164
  25. ^ Shaw 2014, str. xx, 100–101, 108.
  26. ^ Eiss 2017, str. 8.
  27. ^ Trone 2000, str. 362–364.
  28. ^ „Inferno, la Divina Commedia annotata e commentata da Tommaso Di Salvo, Zanichelli, Bologna, 1985“. Abebooks.it. Citováno 16. ledna 2010.
  29. ^ Lectura Dantis, Società dantesca italiana
  30. ^ Mezi online zdroje patří [1], [2] Archivováno 23. července 2011 v Wayback Machine, [3] [4], „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2. prosince 2009. Citováno 1. prosince 2009.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz), Archivováno 4. března 2016 v Wayback Machine
  31. ^ Peklo, Zpěv XX, řádky 13–15 a 38–39, překlad Mandelbaum.
  32. ^ Dorothy L. Sayers, Očistec, poznámky na str. 75.
  33. ^ Carlyle-Okey-Wicksteed, Božská komedie„Poznámky k Danteho peklu“
  34. ^ Peklo, Zpěv 34, řádky 121–126.
  35. ^ Richard Lansing a Teodolinda Barolini, Dante Encyclopedia, str. 475, Garland Publishing, 2000, ISBN  0-8153-1659-3.
  36. ^ Dorothy L. Sayers, Očistec, Úvod, s. 65–67 (Penguin, 1955).
  37. ^ Robin Kirkpatrick, PurgatorioÚvod, str. xiv (Penguin, 2007).
  38. ^ Carlyle-Oakey-Wickstead, Božská komedie„Poznámky k Danteho očistci.
  39. ^ „Dopis Can Grande,“ v Literární kritika Dante Alighieri, přeložil a upravil Robert S. Haller (Lincoln: University of Nebraska Press, 1973), s. 99
  40. ^ Dorothy L. Sayers, Ráj, poznámky ke zpěvu XXXIII.
  41. ^ Paradiso, Zpěv XXXIII, řádky 142–145, C. H. Sisson překlad.
  42. ^ „Elenco Codici“. Dante online. Citováno 5. srpna 2009.
  43. ^ Christopher Kleinhenz, Středověká Itálie: encyklopedie, Svazek 1, Routledge, 2004, ISBN  0-415-93930-5, str. 360.
  44. ^ „List to Can Grande“. faculty.georgetown.edu. Citováno 20. října 2014.
  45. ^ Dorothy L. Sayers, PekloÚvod, str. 16 (Penguin, 1955).
  46. ^ „Encyklopedie starověké historie“.
  47. ^ Boccaccio také cituje počáteční triplet: „Ultima regna canam fluvido contermina mundo, / spiritibus quae lata patent, quae premia solvunt / pro meritis cuicumque suis“. Překlad a další viz Guyda Armstrong, Posouzení Giovanniho Boccaccia. Život Danteho. J. G. Nichols, trans. London: Hesperus Press, 2002.
  48. ^ Peri, Hiram (1955). „Původní plán božské komedie“. Journal of the Warburg and Courtauld Institutes. 18 (3/4): 189–210. doi:10.2307/750179. JSTOR  750179.
  49. ^ Michael Caesar, Dante: Kritické dědictví, Routledge, 1995, s. 288, 383, 412, 631.
  50. ^ Dorothy L. Sayers, Očistec, poznámky na str. 286
  51. ^ Purgatorio, Zpěv XXVII, řádky 1–6, překlad Mandelbaum.
  52. ^ Dorothy L. Sayers, Peklo, poznámky na str. 284.
  53. ^ Paradiso, Zpěv II, řádky 94–105, překlad Mandelbaum.
  54. ^ Peterson, Mark A. „Objev Galileova zákona o změně měřítka“. American Journal of Physics 70, 575 (2002). doi:10.1119/1.1475329.
  55. ^ I. Heullant-Donat a M.-A. Polo de Beaulieu, „Histoire d'une traduction“, v Le Livre de l'échelle de Mahomet, Latinské vydání a francouzský překlad Gisèle Besson a Michèle Brossard-Dandré, Collection Lettres Gothiques, Le Livre de Poche, 1991, s. 22 s poznámkou 37.
  56. ^ Uždavinys, Algis (2011). Ascent to Heaven in Islamic and Jewish Mysticism. Matheson Trust. 23, 92–93, 117. ISBN  978-1908092021.
  57. ^ William Montgomery Watt a Pierre Cachia, Historie islámského Španělska, 2. vydání, Edinburgh University Press, 1996, s. 125–126, ISBN  0-7486-0847-8.
  58. ^ Dionisius A. Agius a Richard Hitchcock, Arabský vliv ve středověké Evropě, Ithaca Press, 1996, str. 70, ISBN  0-86372-213-X.
  59. ^ Kāmil Kīlānī a G. Brackenbury, Úvod do Risalat ul Ghufran: Božská komedie, 3. vydání, Al-Maaref Printing and Publishing House, 1943, s. 8.
  60. ^ Podle Watta a Cachie, s. 2, teorie „má malou důvěryhodnost“. 183.
  61. ^ A b Frederick Copleston (1950). Dějiny filozofie, svazek 2. London: Continuum. p. 200.
  62. ^ Francesco Gabrieli, „Nové světlo na Danteho a islám“, Diogeny, 2:61–73, 1954
  63. ^ „Chybně“. Archivovány od originál dne 14. července 2014. Citováno 7. září 2007.
  64. ^ Guenon, René (1925). Esoterismus Danteho.
  65. ^ Almond, Ian (2002). „Poctivost zmatených: Derrida a Ibn 'Arabi na“ Zmatení"". Journal of the American Academy of Religion. 70 (3): 515–537. JSTOR  1466522.
  66. ^ Chaucer napsal v Monk's Tale „Redeth the grete poete of Ytaille / That highte Dant, for he kan al devyse / Fro point to point; nat o word wol he faille“.
  67. ^ Erich Auerbach, Dante: Básník sekulárního světa. ISBN  0-226-03205-1.
  68. ^ Irmscher, Christoph. Longfellow Redux. University of Illinois, 2008: 11. ISBN  978-0-252-03063-5.
  69. ^ Seamus Heaney, „Závidění a identifikace: Dante a moderní básník.“ The Poet's Dante: Twentieth-Century Responses. Vyd. Peter S.Hawkins a Rachel Jacoff. New York: Farrar, 2001. 239–258.
  70. ^ „Dante v Rusku“ v Dante encyklopedie autori Richard H. Lansing a Teodolinda Barolini, [5]
  71. ^ Glazova, Marina (listopad 1984). "Mandel'štam a Dante: Božská komedie v Mandel'štamově poezii 30. let ". Studie v sovětském myšlení. 28 (4).
  72. ^ James Fenton, Peklo zhudebněno, Opatrovník, 16. července 2005
  73. ^ T. S. Eliot (1950) „Dante“. Vybrané eseje, s. 199–237. New York: Harcourt, Brace and Company.
  74. ^ Jorge Luis Borges, „Vybrané literatury faktu“. Vyd. Eliot Weinberger. Trans. Esther Allen et. al. New York: Viking, 1999. 303.
  75. ^ Komplexní výčet a kritika anglických překladů alespoň jednoho ze tří období 1782–1966 cantiche dává Gilbert F. Cunningham, Božská komedie v angličtině: Kritická bibliografie, 2 obj. (New York: Barnes & Noble, 1965–67), zejm. sv. 2, s. 5–9.
  76. ^ Dante Alighieri. Bergin, Thomas G. trans. Božská komedie. Grossman Publishers; 1. vydání (1969).
  77. ^ Le Normand-Romain, Antoinette (1999). Rodin: Brány pekla. Paříž: Musée Rodin. ISBN  978-2-901428-69-5.

Bibliografie

  • Eiss, Harry (2017). Hledám Boha v dílech T.S. Eliot a Michelangelo. New Castle upon Tyne: Cambridge Scholars. ISBN  978-1-44384-390-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Shaw, Prue (2014). Čtení Dante: Od této chvíle až na věčnost. New York: Liveright Publishing. ISBN  978-1-63149-006-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Trone, George Andrew (2000). "Vyhnanství". V Richard Lansing (ed.). Dante Encyclopedia. Londýn a New York: Routledge. ISBN  978-0-41587-611-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

  • Ziolkowski, Jan M. (2015). Dante a islám. Fordham University Press, New York. ISBN  0823263878.

externí odkazy

Zvuk