Lingua Ignota - Lingua Ignota

Lingua ignota
23. sv. Hildegardy litterae ignotae.
Výslovnost	[ˈLinɡʷa iŋˈnoːta]
Vytvořil	St. Hildegarda z Bingenu, OSB
datum	12. století
Účel	konstruovaný jazyk umělecký jazyk Lingua ignota
Kódy jazyků
ISO 639-3	–
Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Část série na
Křesťanská mystika
Teologie· Filozofie Apofatický Asketický Katapatické Katolická spiritualita Helénistické Mystická teologie Novoplatonický Henóza
Praxe Mnišství Mnišství Askeze Duchovní vedení Rozjímání Rozjímání Lectio Divina Vzývání Mystic Saints Aktivní askeze Rozjímání Hesychasm Ježíšova modlitba Quietism Fáze křesťanské dokonalosti Věštění Katarze Theosis Kenosis Duchovní suchost Náboženská extáze Pasivní askeze Abstinence
Lidé (podle éry nebo století) Starověk Staroafrický Origen Gregory z Nyssy Pseudo-Dionysius Pouštní otcové Pavel z Théb Antonín Veliký Arsenij Veliký Básníci Macarius z Egypta Mojžíš Černý Syncletica Athanasius John Chrysostom Hilarion John Cassian 11.· 12 Bernard z Clairvaux Guigo II Hildegarda z Bingenu Symeon, nový teolog 13· 14 Dominikán Dominic de Guzmán Františkánský František z Assisi Antonína Paduánského Bonaventura Jacopone da Todi Angela z Foligna Angličtina Richard Rolle Walter Hilton Julian z Norwiche Margery Kempe vlámský Beatrice z Nazaretu Lutgardis John of Ruysbroeck Němec Meister Eckhart Johannes Tauler Henry Suso ženský Beatrice z Nazaretu Bridget Švédska Kateřina Sienská Mechthild z Magdeburgu Marguerite Porete 15· 16. den španělština Ignáce z Loyoly Francisco de Osuna Jan z Ávily Terezie z Ávily Jan z Kříže Ostatní Kateřina Janovská 17· 18. den francouzština Margaret Mary Alacoque Pierre de Bérulle Jean-Jacques Olier Louis de Montfort Charles de Condren John Eudes John of St. Samson Ostatní María de Ágreda Anne Catherine Emmerich Veronica Giuliani Francis de Sales 19 Dina Bélanger Catherine Labouré Mélanie Calvat Maximin Giraud Bernadette Soubirous Conchita de Armida Luisa Piccarreta Marie Božského Srdce Terezie z Lisieux Gemma Galgani 20 Padre Pio Therese Neumannová Marthe Robin Alexandrina z Balazaru Faustina Kowalska Sestra Lúcia z Fátimy Edgar Cayce Simone Weil Alfred Delp Thomas Merton Charles de Foucauld Edvige Carboni Elena Aiello Současné papežské názory Aspekty meditace (Orationis Formas, 1989) Úvahy o New Age (2003)
Literatura· Média Lingua Ignota Ordo Virtutum Scivias Výstup na horu Karmel Temná noc duše Duchovní zpěv Způsob dokonalosti Kniha prvních mnichů Vnitřní hrad Opatství Ducha Svatého Dialog pohodlí proti soužení Deník: Božské milosrdenství v mé duši Od Willow Creek po Sacred Heart Sláva Marie Napodobování Krista Žebřík božského výstupu Philokalia Zjevení božské lásky Duchovní zpěv Příběh duše Theologia Germanica Devotio Moderna Fatima podle vlastních slov Lucii Volání z fatimského poselství Zázrak Panny Marie z Fatimy Sol de Fátima Mrak nevědomosti Útěcha z filozofie Zrcadlo jednoduchých duší Pojednání o sestře Catherine Tractatus de Purgatorio Sancti Patricii Vize Adamnána Božská komedie Peklo Purgatorio Paradiso Fatima

A Lingua ignota (Latinsky „neznámý jazyk“) popsal 12. století abatyše Rupertsberg, St. Hildegarda z Bingenu, OSB, který to zjevně používal k mystickým účelům. Při psaní použila abecedu 23 písmen litterae ignotae.^[1]

Dějiny

Částečně popsala jazyk v práci s názvem Ignota lingua per simplicem hominem Hildegardem prolata, který přežil ve dvou rukopisech, oba se datují k ca. 1200, Kodex Wiesbaden a berlínský MS (lat. kv. 4º 674), dříve Codex Cheltenhamensis 9303, shromážděný sirem Thomas Phillipps.^[2] Text je a glosář z 1011 slov v jazyce Lingua ignota, s lesky většinou v latinský, někdy v Středně vysoká němčina; slova se zdají být a priori ražby mincí, většinou podstatná jména s několika adjektivy. Gramaticky se to jeví jako částečné relexifikace latiny, tj. jazyka vytvořeného dosazením nové slovní zásoby do stávající gramatiky.^[3]

Účel Lingua ignota není znám a není známo, kdo jej kromě jeho tvůrce znal. V 19. století některé^{[SZO? ]} věřil, že Hildegarda zamýšlela, aby její jazyk byl ideální, univerzální jazyk. V dnešní době však^{[když? ]} je to obecně^{[podle koho? ]} předpokládal, že Lingua ignota byla koncipována jako tajný jazyk; jako Hildegardina „neslýchaná hudba“, připisovala by jí božská inspirace. Jelikož^{[vágní ]} jazyk zkonstruovala Hildegarda, lze jej považovat za jeden z prvních známých konstruované jazyky.

V dopise Hildegardě se její přítel a probošt Wolmarus obává, že Hildegarda brzy zemře, žádá ubi tunc vox inauditae melodiae? et vox inauditae linguae? (Descemet, s. 346; „kde tedy hlas neslýchané melodie? A hlas neslýchané řeči?“), Což naznačuje, že existence Hildegardiny jazyka byla známá, ale nebyli žádní zasvěcenci, kteří by ji uchovali znalosti po její smrti.

Ukázkový text

Jediným dochovaným textem v jazyce je následující krátká pasáž:

Ó orzchis Ecclesia, armis divinis praecincta, et hyacinto ornata, tu es kaldémie stigmatum loifolum et urbs scienciarum. O, o tu es etiam krizanta v alt sono atd chorzta gemma.

Tyto dvě věty jsou psány většinou latinsky s pěti klíčovými slovy v jazyce Lingua ignota; protože pouze jeden z nich je jednoznačně nalezen v glosáři (loifol „lidé“), je zřejmé, že slovník byl větší než 1011 slov. (Higley 2007 najde pravděpodobné korespondence pro další dvě slova.)

"Ó orzchis Ecclesia Jste přepásaní božskými pažemi a zdobeni hyacintem kaldémie rány loifolya město věd. O, O, a ty jsi krizanta ve vysokém zvuku a vy jste chorzta klenot."

Loifol „people“ je zjevně skloňováno jako latinské podstatné jméno třetí deklinace, čímž se získá genitiv množného čísla loifolum „národů“.

Newman (1987) předpokládá překlad

"Ó nezměrný Kostel, / opásaný božskými pažemi / a zdobený jacintem, / vy jste vůně rány národy / a město věd. / O, o, a ty jsi pomazaný / uprostřed ušlechtilého zvuku, / a ty jsi šumivé klenot."

Glosář

Glosář je v hierarchickém pořadí, nejprve uvádí výrazy pro Boha a anděly, následují výrazy pro lidské bytosti a výrazy pro rodinné vztahy, následují výrazy pro části těla, nemoci, náboženské a světské hodnosti, řemeslníci, dny, měsíce, oblečení , domácí potřeby, rostliny a několik ptáků a hmyzu. Podmínky pro savce chybí (s výjimkou netopýr, Ualueria, uvedená mezi ptáky, a gryphon, Argumzio, napůl savec, rovněž uveden mezi ptáky).

Prvních 30 položek je (po Rothovi 1880):

• Aigonz: deus (Bůh)
• Aieganz: Angelus (anděl)
• Zuuenz: svatyně (svatý)
• Liuionz: zachránce (zachránce)
• Diueliz: ďábel (ďábel)
• Ispariz: spiritus
• Inimois: homo (lidská bytost)
• Jur: vir (muž)
• Vanix: femina (žena)
• Peuearrez: patriarcha
• Korzinthio: proroka
• Falschin: vany
• Sonziz: apostolus
• Linschiol: martir
• Zanziuer: vyznavač
• Vrizoil: Panna (panna)
• Jugiza: vidua (vdova)
• Pangizo: penitens
• Kulzphazur: Attavus (pra-pra-pra-dědeček)
• Phazur: avus (dědeček)
• Peueriz: pater (otec)
• Maiz: Maler (sic, pro mater, matka)
• Hilzpeueriz: nutricus (nevlastní otec)
• Hilzmaiz: noverca (nevlastní matka)
• Scirizin: filius (syn)
• Hilzscifriz: privignus (nevlastní syn)
• Limzkil: infans (kojenec)
• Zains: puer (chlapec)
• Zunzial: iuvenis (mládí)
• Bischiniz: dospívající (puberťák)

Nominální složení lze pozorovat v peueriz "otec" : hilz-peueriz "nevlastní otec", maiz "matka" : hilz-maiz "nevlastní matka" a scirizin "syn" : hilz-scifriz "nevlastní syn", stejně jako phazur : kulz-phazur. Sufixální derivace v peueriz "otec", peuearrez "patriarcha".

Edice

• Wilhelm Grimm (1848), uvádějící pouze 291 glos s německými překlady
• Roth (1880), který se skládá z 1011 lesků.
• Descemet, Analecta z Pitry (1882), který uvádí pouze 181 lesků s názvy rostlin
• Portmann a Odermatt (1986)
• Hildegarda z Bingenova neznámého jazyka: vydání, překlad a diskuse, vyd. Sarah Higley (2007) [celý glosář Riesencodex s dodatky z berlínských MS, překlady do angličtiny a rozsáhlý komentář]

Viz také

• Glossolalia
• Umělecký jazyk
• Filozofický jazyk

Literatura

• Traude Bollig / Ingrid Richter, Hildegard von Bingen, Heilwerden mit der Kraft ihrer SymboleAurum Verlag, ISBN  3-89901-006-X (esoterické tvrzení o dešifrování litterae[1] )
• Jakob Grimm v: Haupt, Zeitschrift für deutsches Alterthum, VI, 321.
• Hildegarda z Bingenova neznámého jazyka: Edice, překlad a diskuse Sarah L. Higley. (Palgrave Macmillan, 2007)
• Laurence Moulinier, „Un lexique trilingue du XIIe siècle: la lingua ignota de Hildegarde de Bingen“, dans Lexiques bilingues dans les domaines philosophique et scientifique (Moyen Âge-Renaissance), Actes du colloque international organisé par l'Ecole Pratique des Hautes Etud Ive Section et l'Institut Supérieur de Philosophie de l'Université Catholique de Louvain, Paříž, 12. – 14. Července 1997, éd. J. Hamesse, D. Jacquart, Turnhout, Brepols, 2001, str. 89-111. ISBN  2-503-51176-7
• Jonathan P. Green, «Nový výklad o Hildegardě z Bingenovy Lingua ignota», Viator, 36, 2005, s. 1. 217-234.
• Barbara Newman, Sister of Wisdom: St. Hildegard's Theology of the Feminine (Berkeley: University of California Press, 1987).
• Marie-Louise Portmann a Alois Odermatt (eds.), Wörterbuch der unbekannten Sprache„Basilej: Verlag Basler Hildegard-Gesellschaft (1986). ISBN  3-905143-18-6
• Roth, Friedrich Wilhelm Emil (1895). „Glossae Hildegardis“. Ve Steinmeyer, Elias; Sievers Eduard (eds.). Die Althochdeutschen Glossen, sv. III. Berlín: Weidmannscher Buchhandlung. 390–404.
• Jeffrey Schnapp, „Virgin's words: Hildegard of Bingen's Lingua Ignota and the Development of Imaginary Languages ​​Ancient to Modern“, Exemplář, III, 2, 1991, s. 267–298.

Reference

externí odkazy

• Přepsat text na sv. Hildegardu vrh ... ignotæ abeceda.
• Profil Langmakera Linguy Ignoty
• Eclecticify: Lingua Ignota: částečný anglický glosář Lingua Ignota amatérským překladatelem.