Acquis communautaire - Acquis communautaire

Evropská unie
Vlajka Evropy.svg
Tento článek je součástí série o
politika a vláda
Evropská unie
Vlajka Evropy.svg Portál Evropské unie

The Acquis Společenství[1] nebo acquis communautaire (/ˈ…kiːkəˈmjuːnət.r/; Francouzština:[aˌki kɔmynoˈtɛːʁ]),[2] někdy nazývaný Acquis EU a často zkráceno na acquis,[2] je nahromaděná legislativa, právní akty a soudní rozhodnutí, která tvoří orgán Právo Evropské unie. Termín je francouzský: acquis - znamená "to, co bylo získáno nebo získáno" a - communautaire což znamená „komunita“.[3]

Kapitoly

Během procesu rozšíření Evropské unie, bylo acquis rozděleno do 31 kapitol za účelem vyjednávání mezi EU a kandidátskými členskými státy o pátém rozšíření (deseti, které se připojily v roce 2004 plus Rumunsko a Bulharsko který se připojil v roce 2007). Byly to tyto kapitoly:

  1. Volný pohyb zboží
  2. Volný pohyb osob
  3. Svoboda poskytovat služby
  4. Volný pohyb kapitálu
  5. Firemní zákon
  6. Politika hospodářské soutěže
  7. Zemědělství
  8. Rybolov
  9. Dopravní politika
  10. Zdanění
  11. Hospodářská a měnová unie
  12. Statistika
  13. Sociální politika a zaměstnanost
  14. Energie
  15. Průmyslová politika
  16. Malé a střední podniky
  17. Věda a výzkum
  18. Vzdělávání a odborná příprava
  19. Telekomunikační a informační technologie
  20. Kultura a audiovizuální politika
  21. Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů
  22. životní prostředí
  23. Spotřebitelé a ochrana zdraví
  24. Spolupráce v oblasti Spravedlnost a vnitřní věci
  25. Celní unie
  26. Vnější vztahy
  27. Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)
  28. Finanční kontrola
  29. Finanční a rozpočtová ustanovení
  30. Instituce
  31. Ostatní

Pro jednání s Chorvatsko (který se připojil v roce 2013), Island, krocan, Černá Hora, Srbsko a v budoucnu s Severní Makedonie, Albánie (kandidátské země ) je acquis místo toho rozděleno do 35 kapitol, aby se lépe vyvážilo mezi kapitolami: rozdělení těch nejobtížnějších do samostatných kapitol pro snazší vyjednávání, sjednocení některých jednodušších kapitol, přesun některých politik mezi kapitolami a přejmenování několik z nich v procesu:

  1. Volný pohyb zboží
  2. Volný pohyb pracovníků
  3. Právo usazování a volný pohyb služeb
  4. Volný pohyb kapitálu
  5. Veřejné zakázky
  6. Firemní zákon
  7. Právo duševního vlastnictví
  8. Politika hospodářské soutěže
  9. Finanční služby
  10. Informační společnost a média
  11. Zemědělství a rozvoj venkova
  12. Bezpečnost potravin, veterinární a rostlinolékařská politika
  13. Rybolov
  14. Dopravní politika
  15. Energie
  16. Zdanění
  17. Hospodářská a měnová politika
  18. Statistika
  19. Sociální politika a zaměstnanost (včetně nediskriminace a rovných příležitostí pro ženy a muže)
  20. Podnikání a průmyslová politika
  21. Transevropské sítě
  22. Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů
  23. Soudnictví a základní práva
  24. Spravedlnost, svoboda a bezpečnost
  25. Věda a výzkum
  26. Vzdělání a kultura
  27. životní prostředí
  28. Ochrana spotřebitele a zdraví
  29. Celní unie
  30. Vnější vztahy
  31. Zahraniční, bezpečnostní a obranná politika
  32. Finanční kontrola
  33. Finanční a rozpočtová ustanovení
  34. Instituce
  35. Jiné problémy

Korespondence mezi kapitolami 5. a 6. rozšíření:

5. rozšíření6. rozšíření
1. Volný pohyb zboží1. Volný pohyb zboží
7. Právo duševního vlastnictví
2. Volný pohyb osob2. Volný pohyb pracovníků
3. Právo usazování a volný pohyb služeb
3. Svoboda poskytovat služby
9. Finanční služby
4. Volný pohyb kapitálu4. Volný pohyb kapitálu
5. Právo obchodních společností6. Právo obchodních společností
6. Politika hospodářské soutěže8. Politika hospodářské soutěže
5. Veřejné zakázky
7. Zemědělství11. Zemědělství a rozvoj venkova
12. Bezpečnost potravin, veterinární a rostlinolékařská politika
8. Rybolov13. Rybolov
9. Dopravní politika14. Dopravní politika
21. Transevropské sítě (jedna polovina) 
10. Zdanění16. Zdanění
11. Hospodářská a měnová unie17. Hospodářská a měnová politika
12. Statistiky18. Statistiky
13. Sociální politika a zaměstnanost19. Sociální politika a zaměstnanost
(včetně nediskriminace a rovných příležitostí pro ženy a muže) 
14. Energie15. Energie
21. Transevropské sítě (jedna polovina) 
15. Průmyslová politika20. Podnikání a průmyslová politika
16. Malé a střední podniky
17. Věda a výzkum25. Věda a výzkum
18. Výchova a vzdělávání26. Vzdělávání a kultura
10. Informační společnost a média
19. Telekomunikační a informační technologie
20. Kultura a audiovizuální politika
21. Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů22. Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů
22. Prostředí27. Prostředí
23. Ochrana spotřebitele a zdraví28. Ochrana spotřebitele a zdraví
24. Spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí23. Soudnictví a základní práva
24. Spravedlnost, svoboda a bezpečnost
25. Celní unie29. Celní unie
26. Vnější vztahy30. Vnější vztahy
27. Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)31. Zahraniční, bezpečnostní a obranná politika
28. Finanční kontrola32. Finanční kontrola
29. Finanční a rozpočtová ustanovení33. Finanční a rozpočtová ustanovení
30. Instituce34. Instituce
31. Ostatní35. Další otázky

Taková jednání obvykle zahrnovala dohodnutí přechodných období před tím, než nové členské státy musely plně implementovat zákony Evropské unie, a předtím, než oni a jejich občané získali plná práva acquis.

Terminologie

Termín acquis se také používá k popisu zákonů přijatých podle Schengenská dohoda, před integrací do právního řádu Evropské unie ze strany Amsterodamská smlouva, v tom případě se mluví o Schengenské acquis.

Termín acquis si půjčil Světová obchodní organizace Odvolací orgán, v případě Japonsko - daně z alkoholických nápojů, odkazovat na akumulaci Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) a zákon WTO („acquis gattien"), i když toto použití není dobře zavedené.

Používá se k popisu úspěchů programu Evropská rada (mezinárodní organizace, která není spojena s Evropskou unií):[4]

Rada Evropy acquis při normotvorných činnostech v oblasti demokracie právní stát a základní lidská práva a svobody by měly být považovány za milníky evropského politického projektu a Evropský soud pro lidská práva by mělo být uznáno jako hlavní soudní pilíř jakékoli budoucí architektury.

Rovněž byla použita na soubor „zásad, norem a závazků“ Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE):[5]

Další diskutovanou otázkou bylo, jak mohou partneři a další implementovat acquis OBSE, jinými slovy její principy, normy a závazky na dobrovolném základě.

The Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) představila koncepci acquis OECD ve své „Strategii pro rozšíření a dosah“, květen 2004.

Viz také

Reference

  1. ^ EuroVoc: acquis Společenství
  2. ^ A b Collins anglický slovník. „acquis communautaire“. collinsdictionary.com. Citováno 5. srpna 2012.
  3. ^ Rudolf, Uwe Jens; Berg, Warren G. (2010). Historický slovník Malty. Strašák Press. p. 22. ISBN  9780810873902.
  4. ^ Oddíl 12, Rezoluce 1290 Parlamentního shromáždění Rady Evropy
  5. ^ Vystoupení velvyslance Aleksiho Härkönena, stálého zástupce Finska při OBSE Výroční konference o přezkumu bezpečnosti.

externí odkazy

  • EUR-Lex: Právo Evropské unie.
  • JRC-Acquis, Zarovnaný vícejazyčný paralelní korpus: 23 000 textů souvisejících s acquis v každém jazyce, k dispozici ve 22 jazycích. Celková velikost: 1 miliarda slov.
  • Překladová paměť acquis EU: Každá až 1 milion překladových jednotek pro 231 jazykových párů.