Zeb-un-Nissa - Zeb-un-Nissa

Zeb-un-Nissa
Shahzadi z Mughalská říše
Zeb-un-Nisa Begum.jpg
Princezna Zeb-un-Nissa se svými doprovody
narozený15. února 1638
Daulatabad, Mughalská říše, dnešní Indie
Zemřel26. května 1702(1702-05-26) (ve věku 64)
Dillí, Mughalská říše, dnešní Indie
Pohřbení
Sikandra, Agra
DůmTimurid
OtecAurangzeb
MatkaDilras Banu Begum
Náboženstvíislám

Zeb-un-Nissa (Peršan: زیب النساء مخفی‎)[1] (15. února 1638-26. Května 1702)[2] byl Mughal princezna a nejstarší dítě císaře Aurangzeb a jeho hlavní choť Dilras Banu Begum. Byla také básnířkou, která psala pod pseudonym „Makhfi“ (مخفی„Skrytý“). Vězněn jejím otcem za posledních 20 let jejího života v Salimgarh Fort, Dillí Princezna Zeb-un-Nissa je připomínána jako básnice a její spisy byly shromážděny posmrtně jako Diwan-i-Makhfi.[3]

Raná léta

Narození

Zeb-un-Nissa („Ornament of Womankind“),[4] nejstarší dítě prince Muhi-ud-Dina (budoucího císaře Aurangzeba), se narodilo 15. února 1638 v Daulatabad, Deccan přesně devět měsíců po svatbě rodičů. Její matka, Dilras Banu Begum, byla Aurangzebova první manželka a hlavní manželka a byla princeznou prominentní Safavid dynastie; vládnoucí dynastie Írán (Persie).[5][6] Zeb-un-Nissa byla oblíbená dcera jejího otce,[7] a proto ho mohla přimět k odpuštění lidem, kteří ho urazili.

Vzdělání a úspěchy

Malování Zeb-un-Nissa od Abanindranath Thákur.

Aurangzeb obvinil Hafizu Mariam, jednu ze žen u soudu, ze vzdělávání Zeb-un-Nissy. Zdá se, že zdědila otcovu horlivost intelektu a literárního vkusu, protože Zeb-un-Nissa si zapamatovala Korán za tři roky a stal se Hafiza v sedmi letech. Tuto příležitost oslavil její otec velkým svátkem a státním svátkem.[8] Princezna také získala odměnu 30 000 zlatých od jejího potěšeného otce.[9] Aurangzeb zaplatil knížecí částku 30 000 zlatých ustani bi za to, že svou milovanou dceru dobře naučil.[10]

Zeb-un-Nissa se poté naučil tehdejší vědy s Mohammadem Saeedem Ashrafem Mazandaranim, který byl také velkým perským básníkem.[11] Naučila se filozofii, matematiku, astronomii,[12] literatury a byla paní Peršan, arabština a Urdu. Měla dobrou pověst v kaligrafie také.[13] Její knihovna překonala všechny ostatní soukromé sbírky a zaměstnávala mnoho vědců na liberální platy, aby na její výzvu vyráběli literární díla nebo pro ni kopírovali rukopisy.[9] Její knihovna také poskytovala literární díla o každém předmětu, jako je právo, literatura, historie a teologie.[14]

Zeb-un-Nissa byla dobrosrdečná osoba a vždy pomáhala lidem v nouzi. Pomáhala vdovám a sirotkům. Nejenže pomáhala lidem, ale každý rok posílala Hajj poutníci do Mekka a Medina.[15] Zajímala se také o hudbu a říkalo se, že byla nejlepší zpěvačkou mezi ženami své doby.[15]

Aurangzebovo přistoupení

Portrét Zeb-un-Nissy sídlící v Metropolitní muzeum umění.

Když se Aurangzeb poté stal císařem Shah Jahan, Zeb-un-Nissa bylo 21 let. Aurangzeb zjistil talent a kapacitu své dcery a začal s ní diskutovat o politických záležitostech své říše a poslouchat její názory. V některých knihách bylo zmíněno, že Aurangzeb pokaždé, když vstoupila do dvora, poslala všechny královské knížata k přijetí Zeb-un-Nisy. Zeb-un-Nissa měla čtyři další mladší sestry: Zeenat-un-Nissa, Zubdat-un-Nissa, Badr-un-Nissa a Mehr-un-Nissa.

Co se týče jejího vzhledu, „... je popisována jako vysoká a štíhlá, s obličejem kulatým a spravedlivým, se dvěma krtky nebo skvrnami krásy na levé tváři. Oči a bohaté vlasy byly velmi černé a ona měla tenké rty a malé zuby. V muzeu v Lahore je moderní portrét, který odpovídá tomuto popisu ... V šatech byla jednoduchá a strohá; v pozdějším životě měla vždy bílou barvu a její jedinou ozdobou byla perleťová šňůra. krk."[16] Také způsob, jakým se oblékla, vychází z toho, jak vymýšlela vynález. “Zeb-un-Nissa vynalezla ženský oděv známý jako Angya Kurti. Jednalo se o upravenou formu šatů žen Turkestán. Úprava byla provedena tak, aby vyhovovala indickým podmínkám “.[15]

Zeb-un-Nissa žila v období, kdy mnoho „velkých“ básníků bylo na vrcholu své pověsti; např. Mawlana Abdul Qader Bedil, Kalim Kashani, Saa'eb Tabrizi a Ghani Kashmiri. Je zde patrný vliv Hafez Sheraziho styl poezie Zeb-un-Nissa. Je však považována za jednoho z básníků indické školy poezie v Peršan. „Zebunnisa byla proškolena v seriózním studiu náboženské nauky a ve věcech víry a byla známá jako vynikající vědkyně v několika akademických oblastech a jako literární postava a parton nějakého renomé. Zpívala dobře, skládala písně a zasazovala mnoho zahrady její doby. “[17]

Vybrán Zeb-un-Nissa "Makhfi" (což znamená Skrytý v perštině) jako její pseudonym ve své poezii. Kromě své básnické knihy nebo sbírky básní, tzv Diwan, která obsahuje přibližně 5 000 veršů, napsala také následující knihy: Monis-ul-Roh, Zeb-ul Monsha’at a Zeb-ul-Tafasir. v Makhzan-ul Ghaibautor píše, že poetická kniha Zeb-un-Nissa obsahovala 15 000 veršů. Zeb-un-Nissa také podporoval kompilace a překlady různých děl.

Pozdější roky, vězení a smrt

Palác Zeb-un-Nissa, 1880, Aurangabad.

Existuje několik konfliktních účtů, které nabízejí vysvětlení okolností, které nakonec vedly k jejímu uvěznění v Salimgarh Fort, Dillí, na okraji Shahjahanabad (současnost, dárek Staré Dillí ). V roce 1662, kdy Aurangzeb onemocněl a jeho lékaři předepsali změnu prostředí, vzal s sebou svou rodinu a soud do Lahore. V té době byl guvernérem tohoto města Akil Khan, syn jeho vezíra.[18] V následujícím období měli Akil Kahn a Zeb-un-Nissa údajně krátký, ale neúspěšný poměr,[19] poté jí Auranzeb začala nedůvěřovat a později ji uvěznila.[20] Jiné teorie naznačují, že byla uvězněna za to, že byla básnířkou a hudebnicí (obojí je anathema k Aurangzebovu strohému, ortodoxnějšímu a zásadnějšímu způsobu života a myšlení).[21][22] Ještě další vysvětlení ukazuje na její korespondenci s jejím mladším bratrem, Muhammad Akbar. Podporovala mladého prince v nevyhnutelném pokračujícím dědickém konfliktu a bylo zjištěno, že mu napsala během povstání v roce 1681 nl (v průběhu kterého veřejně obvinil Aurangzeba z přestupků proti islámskému právu). Jejím trestem bylo zabavení jejího nahromaděného majetku, zrušení jejího ročního důchodu ve výši 4 lakhů a až do své smrti byla vězněna v Salimgarhu.[23]

Zde po 20 letech vězení zemřel Zeb-un-Nissa po sedmi dnech nemoci, stále v zajetí v Shahjahanabadu, zatímco Aurangzeb byl na cestě do Deccan. Konfliktní zdroje uvádějí datum její smrti střídavě jako 1701 nl a 1702 nl.[23][24]Její hrobka byla v zahradě „třiceti tisíc stromů“ (Tees Hazari), mimo kašmírskou Darwazu, severní bránu města. Ale když byla železniční trať vyložena v Dillí, její hrobka s vepsaným náhrobkem byla přesunuta do Akbarovo mauzoleum v Sikandra, Agra.[25] V Nawankot je také hrobka, Lahore, Pákistán, ale jeho pravost je pochybná.[26]

V roce 1724, roky po její smrti, byly její roztroušené a dochované spisy shromážděny pod tímto jménem Diwan-i-Makhfi, doslovně, Kniha skrytého. Obsahovalo čtyři sta dvacet jedna ghazals a několik ruba'is. Následně v roce 1730 byli k rukopisu, který byl také osvětlen, přidáni další ghazálové.[3]

Osobní život

Zeb-un-Nissa byla zasnoubena se svým bratrancem, princem Sulaiman Shikoh.

Zeb-un-Nissa se neoženila a celý život zůstala svobodná, a to navzdory skutečnosti, že měla mnoho nápadníků. To také přišlo s nárůstem spekulativních drbů o tajných milencích a schůzkách paláce.[27]

Její dědeček, císař Shah Jahan, měl snoubenec ji k ní první bratranec, Princ Sulaiman Shikoh, nejstarší syn jejího strýce z otcovy strany, korunní princ Dara Shikoh.[28] Shah Jahan měl v úmyslu, aby se stala budoucí mughalskou císařovnou, protože Sulaiman byl dědicem Dary Shikoh, která byla další v řadě na nástupnictví na mughalský trůn po Shah Jahan. Manželství by bylo perfektní, ale neuskutečnilo se to kvůli Aurangzebově neochotě; který opovrhoval svým starším bratrem.[29] Král Írán, Shah Abbas II Syn Mirza Farukh se s ní také chtěl oženit.[28] Také k ní přišlo mnoho dalších návrhů, ale požadovala, aby se před fixací manželství setkala s knížaty.

Zeb-un-Nisa strávila celý život literárními díly a poezií, jak sama řekla:

Ach Makhfi, to je cesta lásky a sama musíš jít.
Nikdo nevyhovuje vašemu přátelství, i když Bůh je.

V některých knihách bylo napsáno, že mezi Zeb-un-Nissou a Aqil Khan Razi, básníkem a guvernérem tajného milostného vztahu, došlo Lahore. Jiní však s předchozí teorií nesouhlasí. Například ve své básnické knize (Diwan), někteří by argumentovali, že člověk nemůže najít ani jeden Ghazal který podporuje tento bod a že všechny její básně jsou založeny na Sufi koncept Láska Boží.

Podle některých zdrojů nebyly „dehumanizující“ skandály (vytvořené a / nebo napsané některými cizinci) týkající se životů mughalských dám neobvyklé (během post-Období renesance ). Například tvrzení: „Špinavá epizoda [Zeb-un-Nissiny] tělesné romance s Aqil Khanem Razim a jeho smrt uvnitř horkého kotle s hořícím ohněm pod ním, získala širší měnu a byla dychtivě zvednuta .. obyvatelstvo. “ Jiné zdroje však uvádějí, že Razi žil dlouho (jako vládní úředník) a zemřel přirozeně.[13]

Dědictví

Její poetická kniha byla vytištěna Dillí v roce 1929 a v Teherán v roce 2001. Jeho rukopisy jsou v Národní knihovna v Paříži Knihovna britské muzeum, University of Tübingen knihovna v Německo a v knihovně Mota v Indie. Zahradu, kterou rozložila v samotném Láhauru a která se jmenovala Chauburgi, neboli čtyřvěžová, lze stále vysledovat podle zbývajících částí zdí a bran.

Původ

Ukázkový překlad

Její Ghazal říká příběh lásky:

Ty s tmavými kudrnatými vlasy a dech beroucími očima,
tvůj tázavý pohled, který mě ponechává nečinný.
Oči, které prorazí a poté se stáhnou jako meč potřísněný krví,
oči s dýkovými řasami!
Zealoti, mýlíte se - to je nebe.
Nezáleží na tom, kdo slibuje posmrtný život:
připojte se k nám nyní, spravedliví přátelé, v této intoxikaci.
Nezáleží na cestě do Kaaby: v srdci spočívá svatost.
Promarněte svůj život, trpte! Bůh je tady.
Oh nesnesitelná tvář! Trvalé světlo!
Tady jsem nadšený, tady, právě tady.
O této záležitosti není nikde žádná kniha.
Teprve jakmile tě vidím, chápu to.
Chcete-li obětovat svou krásu Bohu, dejte Zebunnisa
chuť. Čeká na nejmenší sousto, je tady.

Přeložili Sally Lee Stewart, Elena Bell a Maksuda Joraeva.[30]

Funguje

  • Princezna Zeb-un-nissa (1920). Divan-i Makhf (Peršan). Lahore Amrit Press.
  • Zeb-un-nissa; Tr. Paul Whalley (1913). Slzy Zebunnisa: Výňatky z filmu „The Divan-I Makhf“. W. Thacker & Co.

Bibliografie

Reference

  1. ^ Také romanized as Zebunnisa, Zebunniso, Zebunnissa, Zebunisa, Zeb al-Nissa. زیب Zēb znamená „krása“ nebo „ozdoba“ v arabština a نساء Nissa znamená „ženy“ v arabština, Zebunnisa znamená „nejkrásnější ze všech žen“
  2. ^ Sir Jadunath Sarkar (1979). Krátká historie Aurangzibu, 1618–1707. Orient Longman. p. 14.
  3. ^ A b Lal, str. 20
  4. ^ Sarkar, Jadunath (1989). Studie Aurangzibovy vlády (Třetí vydání.). Knihy Sangam omezeny. p. 90. ISBN  9780861319671.
  5. ^ Lal, str. 7
  6. ^ „Pomník Aurangzebovy dcery v troskách“. nation.com.pk. 16. července 2009.
  7. ^ Hamid, Annie Krieger Krynicki; z francouzštiny přeložil Enjum (2005). Zajatá princezna: Zebunissa, dcera císaře Aurangzeba. Karáčí: Oxford University Press. p. 73. ISBN  9780195798371.
  8. ^ Lal, str. 8
  9. ^ A b Sir Jadunath Sarkar (1912). Historie Aurangzibu: Vychází hlavně z perských zdrojů, svazek 1. M.C. Sarkar a synové. p. 69.
  10. ^ Raman, Sista Anantha (2009). Ženy v Indii, sociální a kulturní historie. Catologing Library of Congress - v - Údaje o publikaci. p. 10. ISBN  978-0-275-98242-3.
  11. ^ Mirsa, Rekha (1967). Ženy v Mughal Indii. Munshiram Manoharlal. p. 90.
  12. ^ WISE: Muslimské ženy: minulost a současnost - Zebunnisa
  13. ^ A b Hadi, Nabi (1995). Slovník indicko-perské literatury. Indira Gandhi National Center for the Arts, Shakti Malik Abhinav Publications, Tara Chand Sons. str. 638–639. ISBN  81-7017-311-6.
  14. ^ Nath, str. 161.
  15. ^ A b C Nath, str. 163.
  16. ^ „Diwan ze Zeb-un-Nissa: Úvod“. sacred-texts.com.
  17. ^ Ziad, Zeenut (2002). The Magnificent Mughals. Oxford University Press. ISBN  9780195794441.
  18. ^ Lal, str. 14
  19. ^ Lal, str. 16
  20. ^ Lal, str. 17
  21. ^ Annie Krieger Krynick; Enjum Hamid. Zajatá princezna; Zebunissa, dcera císaře Aurangzeba. Citováno 31. května 2009. Kniha se točí kolem princezny Zebunissy (1638–1702), která je definována jako symbol ženské síly dynastie Mughalů a zobrazuje jejich postavení v soudním životě v sedmnáctém století ... Jméno pro ni znamenalo život dramaticky potlačený, řezaný pryč od světa. Její záhadné a nečekané uvěznění je také popsáno v této knize: Zebunissin osud se drasticky změnil, když byl poslán do vězení jejím otcem Aurangzebem, kde zemřela a zanechala mezník poblíž Červené pevnosti v Dillí.
  22. ^ "Vzpomínky na Ferghanu". Citováno 31. května 2009. HUDBA a tanec? Ale nebylo to „neislámské“ v zemi oslavující islámské obrození, myslel jsem si už tehdy, když jsem se točil na uzbeckém soiree v Kokandu v údolí Ferghana. Moje hostitelka popadla daf (dafli v Indii) a pomalu tančila na smutnou perskou píseň od Zebunisy „Makhfiho“, uzbecko-tádžického favorita. Byla to princezna z Dillí přes Ferghanu; Aurangzebova dcera, kterou kvůli jejím soufijským sympatiím uvěznila na 20 let v Salimgarhu vedle Červené pevnosti. Aurangzeb zabil hudbu ve své říši. Zebunisa zpíval ve své rodné vlasti, i když prohrál s Dillí.
  23. ^ A b Misra, Rekha (1967). Ženy v Mughal Indii. Dillí: Munshiram Manoharlal. p. 51. OCLC  473530.
  24. ^ Smith, Paul (2012). Makhfi Princezna Sufi Básník Zebunnissa. Kniha Nebe. p. 25. ISBN  978-1480011830.
  25. ^ Raza Rumi (10. května 2013). DELHI BY HEART: Dojmy pákistánského cestovatele. Vydavatelé HarperCollins Indie. ISBN  978-93-5029-998-2.
  26. ^ Moderní knihovnice. Pákistánská asociace knihoven. 1930. str. 100.
  27. ^ Hutton, Deborah (2015). Společník asijského umění a architektury. John Wiley & Sons. p. 220. ISBN  9781119019534.
  28. ^ A b Nath, str. 150.
  29. ^ „Journal of the Research Society of Pakistan, Volume 12“. Research Society of Pakistan. 1975: 26. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  30. ^ Atlanta recenze; Jaro / léto 2002, roč. VIII číslo 2, s. 68.
  31. ^ Tahera Aftab (2008). Inscribing South Asian Muslim Women: Annotated Bibliography & Research Guide. BRILL. p. 59. ISBN  978-9004158498.

externí odkazy