Seznam starověkých íránských národů - List of ancient Iranian peoples - Wikipedia

Část série na
Indoevropská témata
Indoevropské migrace.gif

Tento seznam starověkých Íránské národy nebo starověké íránské národy[1] zahrnuje jména uživatele Indoevropské národy mluvení Íránské jazyky nebo jinak považováno za íránské ve zdrojích od konce 1. tisíciletí před naším letopočtem do počátku 2. tisíciletí našeho letopočtu.

Pozadí

Hlavní články: Indo-Íránci a Protoindoevropané

Starověké a moderní Íránské národy většinou sestupují z Protoindoránci, společní předkové respektive Proto-Íránci a Protoindoárijci, tito lidé možná byli stejní jako Kultura Sintashta-Petrovka. Proto-Íránci se oddělili od Proto-Indoárijci počátkem 2. tisíciletí př. n. l. Tito lidé se možná nazývali jménem „Árijci ", který byl základem pro několik etnonym íránský a Indoárijské národy nebo pro celou skupinu národů, které sdílejí příbuzné a podobné kultury.[2]

Íránské národy nejprve se objeví v Asyrský záznamy v 9. století př. n. l. v Klasická antika, byly nalezeny primárně v Scythia (v Střední Asie, východní Evropa, Balkán a severní Kavkaz ) a Persie (v Západní Asie ). Rozdělili se na „Západní " a "Východní „větve z raného období, zhruba odpovídající území Persie, respektive Scythie. Do 1. tisíciletí př. n. l. Medes, Peršané, Bactrians a Parthové osídlil Íránská plošina, zatímco jiní, jako je Scythians, Sarmati, Cimmerians a Alans osídlil stepi severně od Černé moře a Kaspické moře, pokud jde o Velká maďarská nížina na západě. The Saka kmeny zůstaly hlavně na dalekém východě a nakonec se rozšířily až na daleký východ jako Ordos Desert (Severní -Centrální Čína ).[3]

Starověcí íránští lidé mluvili jazyky, které byly předky moderní doby Íránské jazyky, tyto jazyky tvoří dílčí větev Indo-íránský podrodina, což je větev rodiny širšího Indoevropské jazyky.[4]

Starověký Íránské národy žili v mnoha regionech a asi v roce 200 př. n. l. měli nejvzdálenější geografické body, které bydleli: na západě Velká maďarská nížina (Alföld ), východně od Řeka Dunaj (kde vytvořili enklávu íránských národů), Ponto-kaspická step v dnešní jižní Ukrajina, Rusko a daleko západní Kazachstán a na východě Altajské hory západní a severozápadní podhůří a svahy a také západní Gansu, Ordos Desert a západní vnitřní Mongolsko, na severozápadě Čína, na severní jih Západní Sibiř a jižní Pohoří Ural (Ripheanské hory ?) a na jih severní pobřeží ostrova Perský záliv a arabské moře.[5][6] Zeměpisná oblast osídlená starými íránskými národy byla proto obrovská (na konci 1. tisíciletí před naším letopočtem sídlily na ploše několika milionů kilometrů čtverečních nebo mil, což zhruba odpovídalo polovině nebo o něco méně než polovině zeměpisné oblasti, že všichni Indoevropské národy přebýval v Eurasie ).[7]

V době Pozdní starověk v procesu, který trval do Střední věk, Íránské populace z Scythia a Sarmatia, na západě (Ponto-Caspian ) a centrální (Kazašský ) Euroasijská step a většina z Střední Asie (které kdysi tvořily velkou geografickou oblast obývanou íránskými národy), začaly být podmaněny jinými neiránskými národy a začaly být marginalizovány, asimilovány nebo vyhnány hlavně v důsledku Turkic národy dobytí a migrace, které vyústily v Turkification zbývajících Íránské etnické skupiny v Střední Asie a západní Euroasijská step (podle Xiongnu, Hunové a Hunnická říše, Göktürks a Göktürkská říše, Oghuz Turci, atd). germánský (Gothové ), slovanský (jako Kyjevská Rus ) a později mongolský (Mongolská říše ) dobytí a migrace rovněž přispěly k úpadku Íránské národy v těchto regionech. Do 10. století se Východní íránské jazyky na mnoha územích, kterými se kdysi mluvilo, se již nemluvilo, s výjimkou Paštštino ve střední Asii, Osetický v severní Kavkaz a Pamiri jazyky v Badachšan. Většina z Střední Asie a západní Euroasijská step byl téměř úplně Turkified. Ve většině jižních oblastí však odpovídá Íránská plošina a hory, hustěji osídlené, Íránské národy i nadále byla většina populace a zůstala jím až do moderní doby.[8]

Rozličný Perské říše vzkvétal po celou dobu Starověk, nicméně, oni padli k Islámské dobytí v 7. století, i když jiné Perské říše později se zformoval znovu.

Předci

Mapa 1: Indoevropské migrace jak je popsáno v Kůň, kolo a jazyk podle David W. Anthony
Mapa 2: Rozložení íránských národů v roce 100 před naším letopočtem: zobrazeno je Scythia, na severu (to v širším smyslu také zahrnovalo Sarmatia ), a také Bactria, Chorasmie, Marianana, Sogdiana a Parthia vhodný Parthská říše, na jihu.
Mapa 3: Mapa Sintashta-Petrovka kultura (Červené ), jeho rozšíření do Kultura Andronovo (oranžový ) Během 2. tisíciletí před naším letopočtem, ukazující překrytí s Archeologický komplex Bactria – Margiana (chartreuse zelená ) na jihu a také s Kultura Afanasievo na východě. Umístění nejdříve vozy je zobrazen v purpurová. Několik vědců se sdružuje Protoindoránci s Kultura Sintashta-Petrovka.[9] Tito vědci také mohou přidružit některé zmínky v Avesta (posvátná písma Zoroastrismu ), jako Airyanəm Vaēǰō - "Árijci „Expanse“, jako vzdálené vzpomínky, které si uchoval ústní tradice této staré země původu.[10] Existují také zmínky o Āryāvarta - "Árijci Příbytek “(v posvátném Hind bible jako Dharmashastras a Sutras ), Hind protějšek Airyanəm Vaēǰō, ačkoli to odkazuje na Severní Indie a jsou později.
Mapa 4: Rozsah Archeologický komplex Bactria-Margiana (BMAC), podle Encyklopedie indoevropské kultury. The BMAC kultura a národy ovlivnily migraci Indo-Íránci který přišel ze severu.

Starověké íránské národy

Uvedeno v Avesta[11]

Východní Íránci

Severovýchodní Íránci (Severovýchodní Íránci)

Mapa 5: Scythia v VII – III. BC (1995).
Mapa 6: Asie v roce 323 před naším letopočtem, znázorňující několik íránských národů nacházejících se v Střední Asie a Evropa.
Mapa 7: Skýtské kultury z Scythian, Sarmati a Saka Íránské národy nachází se na západě Euroasijská step (Střední Asie a Evropa ) z ca. 900 př. N. L. - 200 n. L
Mapa 8: Dahae kmenová konfederace
Mapa 9: Roxolani, Siraces a Aorsi ve 4. století před naším letopočtem.
Mapa 10: Alan migrace v kontextu EU Období migrace.
Mapa 11: Iazyges v inzerátu 125 západně od Romana Dacia na východě Panonská nížina, dnešní Alföld, východní Maďarská nížina.

Jihovýchodní Íránci (jihovýchodní Íránci)

Mapa 12: Perská říše v Achaemenid éra, 6. století před naším letopočtem, zobrazující jména starověkých Íránské národy v Íránská plošina a jižní Střední Asie na pravé straně mapy
Mapa 13: Starověké oblasti Íránská plošina a část jihu Střední Asie ukazující starověký Íránské národy a kmeny; tato mapa také ukazuje starověké národy Údolí Indu na severozápadě Starověká Indie.

Západní Íránci

Severozápadní Íránci (Severozápadní Íránci)

Jihozápadní Íránci (Jihozápadní Íránci)

Starověké národy nejistého původu s možným íránským pozadím nebo částečně íránským

Hlavně íránské pozadí

Íránci se mísili s jinými neiránskými národy

Dacian-Iranian

Řecko-íránský

Severozápadní kavkazsko-íránský

Slovansko-íránský

  • Antes, mohl být slovanský národ a ne íránský nebo smíšený íránský a slovanský lid.

Thrácký-íránský

Smíšené národy, které měly nějakou íránskou složku

Keltsko-germánsko-íránský

Možné íránské nebo neiránské národy

Íránské nebo jiné indoevropské národy

Íránský nebo Anatolian (indoevropský)
Íránský nebo germánský
Íránský nebo indoárijský
Íránský nebo Nuristani
Íránci nebo Slované
Íránský nebo thrácký
Íránský nebo thrácký-íránský (Cimmerian ) nebo severozápadní Kavkaz
Íránský nebo Tocharian

Mezi vědci existují různé nebo protichůdné názory na etnickou a jazykovou příbuznost národů známých EU Han Číňan tak jako Wusun a Yuezhi a také další méně známé národy (menšina vědců tvrdí, že byli Tocharians, mimo jiné na základě podobnosti jmen jako „Kushan“ a rodného jména „Kucha“ (Kuśi) a rodné jméno „Kuśi“ a čínské jméno „Gushi“ nebo jméno „Arsi“ a „Asii“,[63] nicméně většina učenců tvrdí, že to tak bylo Severovýchodní Íránské národy )[64][65]

Íránský, Tocharian nebo Turkic

Íránské nebo neindoevropské národy

Íránský nebo severovýchodní běloch
Íránský nebo Turkic
  • Xiongnu (vládnoucí třída)[76] The Xiongnu může být také synonymem pro Hunové, které se považují za a Turkic lidé, ačkoli v této věci neexistuje jistota ani shoda.
Íránský nebo Ugric (Uralic)

Pololegendární národy (inspirované skutečnými íránskými národy)

Amazonky -Gargareans

  • Amazonky, semi-legendární lidé nebo kmen ženských válečníků (kmen všech žen), které řečtí autoři jako např Herodotus a Strabo údajně souvisí s Scythians a Sarmati pro skutečné lidi s Íráncem však může existovat určité historické pozadí etymologie (*ha-mazan- "válečníci"), kteří žili v Scythia a Sarmatia, ale později se stal předmětem divokých přehánění a mýty. Starověcí autoři říkali, že jejich kontinuitu zaručují reprodukcí s Gargareans (kmen všech mužů).
  • Gargareans, částečně legendární lidé nebo kmen tvořený pouze muži (kmen všech mužů), mohlo by však existovat určité historické pozadí pro skutečný lid, ale později se stalo předmětem divokých přehánění a mýty. Starověcí autoři říkali, že jejich kontinuitu zaručují reprodukcí s Amazonky (ženský kmen).

Arimaspae

Viz také

Reference

  1. ^ Izady, Mehrdad R. „PERSIAN CARROT AND TURKISH STICK: Contrasting Policies Targeted to Gaining State Loyalty from Azeris and Kurds *.“ The International Journal of Kurdish Studies 3.2 (1989): 31.
  2. ^ Mallory, J.P .; Douglas Q. Adams (1997). Encyklopedie indoevropské kultury. London: Fitzroy Dearborn Publishers. ISBN  978-1-884964-98-5.
  3. ^ Mallory, J.P .; Douglas Q. Adams (1997). Encyklopedie indoevropské kultury. London: Fitzroy Dearborn Publishers. ISBN  978-1-884964-98-5.
  4. ^ Mallory, J.P .; Douglas Q. Adams (1997). Encyklopedie indoevropské kultury. London: Fitzroy Dearborn Publishers. ISBN  978-1-884964-98-5.
  5. ^ Mallory, J.P .; Douglas Q. Adams (1997). Encyklopedie indoevropské kultury. London: Fitzroy Dearborn Publishers. ISBN  978-1-884964-98-5.
  6. ^ A b Harmatta 1992, str. 348: "Od prvního tisíciletí před naším letopočtem máme bohaté historické, archeologické a jazykové zdroje pro umístění území obývaného íránskými národy. V tomto období se území severních Íránců, kteří jsou jezdeckými kočovníky, rozkládalo po celé zóně stepi a zalesněné stepi a dokonce i polopouští z Velké maďarské nížiny do Ordos v severní Číně. “
  7. ^ Mallory, J.P .; Douglas Q. Adams (1997). Encyklopedie indoevropské kultury. London: Fitzroy Dearborn Publishers. ISBN  978-1-884964-98-5.
  8. ^ Mallory, J.P .; Douglas Q. Adams (1997). Encyklopedie indoevropské kultury. London: Fitzroy Dearborn Publishers. ISBN  978-1-884964-98-5.
  9. ^ Mallory, J.P .; Douglas Q. Adams (1997). Encyklopedie indoevropské kultury. London: Fitzroy Dearborn Publishers. ISBN  978-1-884964-98-5.
  10. ^ Anthony, David W. (2007). Kůň, kolo a jazyk. Princeton, NJ: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-05887-0
  11. ^ Gnoli, Gherardo (1980). Zoroasterův čas a vlast. Neapol: Instituto Univ. Orientální. OCLC 07307436. Íránské kmeny, které se také stále opakují v Yasht, Airyas, Tuiryas, Sairimas, Sainus a Dahis
  12. ^ Allworth, Edward A. (1994). Střední Asie: Historický přehled. Duke University Press. str. 86. ISBN  978-0-8223-1521-6.
  13. ^ Diakonoff, I. M. (1999). Cesty historie. Cambridge University Press. str. 100. ISBN  978-0-521-64348-1. Turan byl jedním z nomádských íránských kmenů zmíněných v Avestě. Ve Firdousiho básni a obecně v pozdější íránské tradici je však termín Turan vnímán jako označení zemí obývaných turkicky mluvícími kmeny.
  14. ^ Gnoli, Gherardo (1980). Zoroasterův čas a vlast. Neapol: Instituto Univ. Orientální. OCLC 07307436. Íránské kmeny, které se také stále opakují v Yasht, Airyas, Tuiryas, Sairimas, Sainus a Dahis
  15. ^ Diakonoff, I. M. (1999). Cesty historie. Cambridge University Press. str. 100. ISBN  978-0-521-64348-1. Turan byl jedním z nomádských íránských kmenů zmíněných v Avestě. Ve Firdousiho básni a obecně v pozdější íránské tradici je však termín Turan vnímán jako označení zemí obývaných turkicky mluvícími kmeny.
  16. ^ Simpson, St John (2017). „Skythové. Objevování nomádských válečníků na Sibiři“. Současná světová archeologie. 84: 16–21. „Kočovníci složení z mnoha různých kmenů prospívali napříč rozsáhlou oblastí, která sahala od hranic severní Číny a Mongolska, přes jižní Sibiř a severní Kazachstán až k severním tokům Černého moře. Kolektivně je poznali jejich Řekové jméno: Skythové. Mluvili íránskými jazyky ... “
  17. ^ Královské muzeum umění a historie (2000). Starověcí kočovníci pohoří Altaj: belgicko-ruský multidisciplinární archeologický výzkum scytosibiřské kultury. „Achajmenovci nazývali Scythy„ Saka “, což někdy vede k nejasnostem v literatuře. Termín„ Scythians “se používá zejména pro představitele této kultury, kteří žili v evropské části stepní zóny. Ti, kteří žili ve Střední Asii, často se jim říká Sauromates nebo Saka a v oblasti Altaje jsou obecně známí jako Scytho-Sibiřané. “
  18. ^ Dandamayev 1994, str. 37 „V moderním bádání je název„ Sakas “vyhrazen starým kmenům severní a východní střední Asie a východního Turkestánu, aby se odlišily od příbuzných Massagetae v oblasti Aral a Scythians v pontských stepích. Tyto kmeny hovoří íránskými jazyky, a jejich hlavním zaměstnáním byl kočovný pastevectví. “
  19. ^ Mallory, J.P .; Douglas Q. Adams (1997). Encyklopedie indoevropské kultury. London: Fitzroy Dearborn Publishers. ISBN  978-1-884964-98-5.
  20. ^ Zlatý 2009.
  21. ^ Abaev & Bailey 1985, str. 801–803.
  22. ^ Alemany 2000, s. 3.
  23. ^ Mayer, Antun (duben 1935). „Iasi“. Journal of the Zagreb Archaeological Museum. Záhřeb, Chorvatsko: Archeologické muzeum. 16 (1). ISSN  0350-7165.
  24. ^ Schejbal, Berislav (2004). „Municipium Iasorum (Aquae Balissae)“. Situla - Dissertationes Musei Nationalis Sloveniae. Lublaň, Slovinsko: Slovinské národní muzeum. 2: 99–129. ISSN  0583-4554.
  25. ^ Ammianus XVII.13.1
  26. ^ Minns, Ellis Hovell (2011-01-13). Scythians and Greeks: A Survey of Ancient History and Archaeology on the North Coast of Euxine from the Danube to the Caucasus. ISBN  9781108024877.
  27. ^ Macdonell, A.A. a Keith, A.B. 1912. Védský rejstřík jmen a předmětů.
  28. ^ Mapa Střední říše, zobrazeno Pactyans území v dnešním Afghánistánu a Pákistánu ...Odkaz
  29. ^ „The History of Herodotus Chapter 7, Written 440 B.C.E, Translated by George Rawlinson“. Piney.com. Citováno 2012-09-21.
  30. ^ Sinor, Denis (1. března 1990). Cambridge History of Early Inner Asia, Volume 1. Cambridge University Press. str. 153. ISBN  0-521-24304-1. Citováno 29. května 2015. ... K'ang-chii, kteří byli možná Sogdians íránské populace ...
  31. ^ [1]
  32. ^ https://www.britannica.com/place/Persis#ref280159
  33. ^ https://www.britannica.com/place/Persis#ref280159
  34. ^ https://www.britannica.com/place/Persis#ref280159
  35. ^ "Persis | starověký region, Írán". Encyklopedie Britannica. Citováno 2017-08-07.
  36. ^ https://www.britannica.com/place/Persis#ref280159
  37. ^ „GÖBL, ROBERT“. Encyclopaedia Iranica. Citováno 2017-08-10.
  38. ^ Turko-Persia v historické perspektivě, Robert L. Canfield, Cambridge University Press, 2002, s. 49
  39. ^ Macartney, C. A. (1944). „O řeckých pramenech k dějinám Turků v šestém století“. Bulletin of the School of Oriental and African Studies, University of London. Škola orientálních a afrických studií. 11 (2): 266–75. doi: 10.1017 / S0041977X00072451. ISSN 1474-0699. JSTOR 609313. „název„ Chyon “, původně nespojeného lidu, byl„ přenesen později Hunům z důvodu podobnosti zvuku “.
  40. ^ Richard Nelson Frye, „Preislámské a rané islámské kultury ve Střední Asii“ v „Turko-Persii v historické perspektivě“, editoval Robert L. Canfield, Cambridge University Press, 1991. str. 49. „Stejně jako pozdější nomádské říše byly konfederace z mnoha národů můžeme předběžně navrhnout, aby vládnoucími skupinami těchto útočníků byli nebo přinejmenším byli turkicky mluvící domorodci z východu a severu, i když s největší pravděpodobností většina lidí v konfederaci chionitů ... mluvila Íránský jazyk .... Bylo to naposledy v historii Střední Asie, kdy iránsky mluvící nomádi hráli jakoukoli roli; dále by všichni nomádi mluvili turkickými jazyky “.
  41. ^ Sinor, Denis (1. března 1990). Cambridge History of Early Inner Asia, Volume 1. Cambridge University Press. str. 300. ISBN  0-521-24304-1. Citováno 29. května 2015. O heftalitském jazyce neexistuje shoda, ačkoli si většina vědců myslí, že to byl íránský jazyk.
  42. ^ Felix, Wolfgang. „CHIONITES“. Encyklopedie Iranica. Bibliotheca Persica Press. Citováno 29. května 2015. CHIONITES ... kmen pravděpodobného íránského původu, který byl prominentní v Bactrii a Transoxanii v pozdním starověku.
  43. ^ Macartney, C. A. (1944). „O řeckých pramenech k dějinám Turků v šestém století“. Bulletin of the School of Oriental and African Studies, University of London. Škola orientálních a afrických studií. 11 (2): 266–75. doi: 10.1017 / S0041977X00072451. ISSN 1474-0699. JSTOR 609313. „název„ Chyon “, původně nespojeného lidu, byl„ přenesen později Hunům z důvodu podobnosti zvuku “.
  44. ^ Richard Nelson Frye, „Preislámské a rané islámské kultury ve Střední Asii“ v „Turko-Persii v historické perspektivě“, editoval Robert L. Canfield, Cambridge University Press, 1991. str. 49. „Stejně jako pozdější nomádské říše byly konfederace z mnoha národů můžeme předběžně navrhnout, aby vládnoucími skupinami těchto útočníků byli nebo přinejmenším byli turkicky mluvící domorodci z východu a severu, i když s největší pravděpodobností většina lidí v konfederaci chionitů ... Íránský jazyk .... Bylo to naposledy v historii Střední Asie, kdy iránsky mluvící nomádi hráli jakoukoli roli; dále by všichni nomádi mluvili turkickými jazyky “.
  45. ^ Prichard Cowles, James (1841). „Etnografie Evropy. 3d ed. P433.1841“. 17. ledna 2015. Houlston & Stoneman, 1841. Citováno 17. ledna 2015.
  46. ^ "Cimmerian". Encyklopedie Britannica online. Encyklopedie Britannica, Inc. Citováno 29. května 2015. Původ Cimmerianů je nejasný. Jazykově jsou obvykle považováni za thrácké nebo íránské, nebo alespoň za vládu íránské třídy.
  47. ^ Jayarava Attwood, možné íránské původy pro Śākyy a aspekty buddhismu. Journal of the Oxford Center for Buddhist Studies 2012 (3): 47-69
  48. ^ Christopher I. Beckwith, „Greek Buddha: Pyrrho's Encounter with Early Buddhism in Central Asia“, 2016, str. 1-21
  49. ^ Viz také: Indian Antiquaries, 52, část 2, 1923; Indian Antiquaries, 203, 1923, s. 54.
  50. ^ Prācīna Kamboja, Jana aura Janapada Ancient Kamboja, lidé a země, 1981, str. 44, Dr. Jiyālāla Kāmboja, Dr. Satyavrat Śāstrī; viz také: Dr. J. W. McCrindle, Ptolemaios, s. 268.
  51. ^ Učenci jako V. S. Aggarwala atd. Vyhledávají zemi Kamboja v Pamíru a Badakshanu (viz Gramatický slovník sanskrtu (védský): 700 Complete Reviews .., 1953, s. 48, Vasudeva Sharana Agrawala, Surya Kanta, Jacob Wackernagel, Arthur Anthony Macdonell, Peggy Melcher - Indie; Indie známá Pāṇinimu: Studie kulturního materiálu v Ashṭādhyāyī, 1963, s. 38, Vasudeva Sharana Agrawala - Indie; Severozápadní Indie druhého století př. N. L., 1974, s. 40, Mehta Vasishtha Dev Mohan - Řekové v Indii; Období řecko-šungových indických dějin, nebo severozápadní Indie druhého století př. N. L., 1973, s. 40, Indie) a Parama Kamboja dále na sever, na transpamirských územích (Viz: Deeds of Harsha: Being a Cultural Study of Bāṇa's Harshacharita, 1969, s. 199, Vasudeva Sharana Agrawala).
  52. ^ Dr. Michael Witzel also extends Kamboja including Kapisa/Kabul valleys to Arachosia/Kandahar (See: Persica-9, p 92, fn 81. Michael Witzel).
  53. ^ Cf: "Zoroastrian religion had probably originated in Kamboja-land (Bacteria-Badakshan)....and the Kambojas spoke Avestan language" (Ref: Bharatiya Itihaas Ki Rup Rekha, p 229-231, Jaychandra Vidyalankar; Bhartrya Itihaas ki Mimansa, p 229-301, J. C. Vidyalankar; Ancient Kamboja, People and the Country, 1981, p 217, 221, J. L. Kamboj)
  54. ^ The Greeks in Bactria and India 1966 p 170, 461, Dr William Woodthorpe Tarn.
  55. ^ The Indian Historical Quarterly, 1963, p 291; Indian historical quarterly, Vol XXV-3, 1949, pp 190-92.
  56. ^ Prācīna Kamboja, Jana aura Janapada Ancient Kamboja, people and country, 1981, p 44, 147, 155, Dr Jiyālāla Kāmboja, Dr Satyavrat Śāstrī.
  57. ^ "The name Afghan has evidently been derived from Asvakan, the Assakenoi of Arrian..." (Megasthenes and Arrian, p 180. See also: Alexander's Invasion of India, p 38; J. W. McCrindle)
  58. ^ "Even the name Afghan is Aryan being derived from Asvakayana, an important clan of the Asvakas or horsemen who must have derived this title from their handling of celebrated breeds of horses" (See: Imprints of Indian Thought and Culture abroad, p 124, Vivekananda Kendra Prakashan)
  59. ^ "Afghans are Assakani of the Greeks; this word being the Sanskrit Ashvaka meaning 'horsemen" (Ref: Sva, 1915, p 113, Christopher Molesworth Birdwood)
  60. ^ Mahabharata 2.27.25.
  61. ^ Ammianus XVII.13.1
  62. ^ Vernadsky 1959, p. 24.
  63. ^ Žhivko Voynikov (Bulgaria). SOME ANCIENT CHINESE NAMES IN EAST TURKESTAN AND CENTRAL ASIA AND THE TOCHARIAN QUESTION [2]
  64. ^ Wei Lan-Hai; Li Hui; Xu Wenkan (2013). "The separate origins of the Tocharians and the Yuezhi: Results from recent advances in archaelogy and genetics" in Research Gate
  65. ^ A dictionary of Tocharian B by Douglas Q. Adams (Leiden Studies in Indo-European 10), xxxiv, 830 pp., Rodopi: Amsterdam – Atlanta, 1999. [3]
  66. ^ Sinor, Denis (1997). Aspects of Altaic Civilization III. Psychologie Press. str. 237. ISBN  0-7007-0380-2. Citováno 29. května 2015. ...it seems likely, the Wu-sun were an Indo-European, perhaps Iranian people...
  67. ^ Fan Ye, Chronicle on the 'Western Regions' from the Hou Hanshu. (transl. John E. Hill), 2011] "Based on a report by General Ban Yong to Emperor An (107–125 CE) near the end of his reign, with a few later additions." (20 December 2015)
  68. ^ "History of Central Asia: Early Eastern Peoples". Encyklopedie Britannica online. Encyklopedie Britannica, Inc. Citováno 1. června 2015. ... in the second half of the 2nd century bce the Xiongnu, at the height of their power, had expelled from their homeland in western Gansu (China) a people probably of Iranian stock, known to the Chinese as the Yuezhi and called Tokharians in Greek sources.
  69. ^ "Ancient Iran: The movement of Iranian peoples". Encyklopedie Britannica online. Encyklopedie Britannica, Inc. Citováno 29. května 2015. At the end of the 3rd century, there began in Chinese Turkistan a long migration of the Yuezhi, an Iranian people who invaded Bactria about 130 bc, putting an end to the Greco-Bactrian kingdom there. (In the 1st century bc they created the Kushān dynasty, whose rule extended from Afghanistan to the Ganges River and from Russian Turkistan to the estuary of the Indus.)
  70. ^ Wei Lan-Hai; Li Hui; Xu Wenkan (2013). "The separate origins of the Tocharians and the Yuezhi: Results from recent advances in archaelogy and genetics" in Research Gate [4]
  71. ^ Lebedynsky 2007, str. 131
  72. ^ Macmillan Education 2016, str. 369 "From that time until the HAN dynasty the Ordos steppe was the home of semi-nomadic Indo-European peoples whose culture can be regarded as an eastern province of a vast Eurasian continuum of Scytho-Siberian cultures."
  73. ^ https://en.unesco.org/silkroad/sites/silkroad/files/knowledge-bank-article/4%20Indo-European%20indications%20of%20Turkic%20ancestral%20home%20-%20Copy.pdf
  74. ^ "IRAN v. PEOPLES OF IRAN (2) Pre-Islamic – Encyclopaedia Iranica". www.iranicaonline.org. Citováno 2020-01-23.
  75. ^ üdiger Schmitt in Encyklopedie Iranica, s.v. "Caspians"
  76. ^ Harmatta, János (January 1, 1994). History of Civilizations of Central Asia: History of Civilizations of Central Asia: The Development of Sedentary and Nomadic Civilizations, 700 B. C. to A.D 250: Conclusion. UNESCO. str. 488. ISBN  9231028464. Citováno 29. května 2015. Their royal tribes and kings (shan-yii) bore Iranian names and all the Hsiung-nu words noted by the Chinese can be explained from an Iranian language of Saka type. It is therefore clear that the majority of Hsiung-nu tribes spoke an Eastern Iranian language.

Literatura

  • H. Bailey, "ARYA: Philology of ethnic epithet of Iranian people", in Encyklopedie Iranica, v, pp. 681–683, Online-Edition, Odkaz
  • A. Shapur Shahbazi, "Iraj: the eponymous hero of the Iranians in their traditional history" in Encyklopedie Iranica, Online-Edition, Odkaz
  • R. Curzon, "The Iranian Peoples of the Caucasus", ISBN  0-7007-0649-6
  • Jahanshah Derakhshani, "Die Arier in den nahöstlichen Quellen des 3. und 2. Jahrtausends v. Chr.", 2nd edition, 1999, ISBN  964-90368-6-5 ("The Arians in the Middle Eastern sources of the 3rd and 2nd Milleniums BC")
  • Richard Frye, "Persia", Zurich, 1963
  • Wei Lan-Hai; Li Hui; Xu Wenkan (2013). "The separate origins of the Tocharians and the Yuezhi: Results from recent advances in archaelogy and genetics" in Research Gate [5]

externí odkazy

  • [6] - Zdrojové texty starověkých řeckých a římských autorů
  • [7] - Strabova práce Zeměpis (Geographica ). Book 11, Chapters 6 to 13, and Book 15, Chapters 2 and 3, are about regions dwelt by ancient Iranian peoples and tribes (each region has a chapter).
  • List of Globally Famous People of Iran (M.I.T. )