Protoalbanský jazyk - Proto-Albanian language

Proto-Albánec
RekonstrukceAlbánské jazyky
Rekonstruovaný
předek
Část série na
Indoevropská témata
Indoevropské migrace.gif

The Protoalbanský jazyk je neověřený jazyk, ze kterého Albánec později vyvinut. Albánec se vyvinul ze starověku Paleo-balkánský jazyk, tradičně považovaný za Illyrian,[1] nebo jinak zcela bezobslužný Balkán Indoevropský jazyk to úzce souviselo s Illyrian a Messapic.[2]

Proto-Albánec je rekonstruován prostřednictvím komparativní metoda mezi Tosk a Gheg dialekty, stejně jako zacházení s výpůjčkami, z nichž nejdůležitější jsou latinská (datovaná De Vaanem do období 167 př. n. l. až 400 n. l.) a od slovanský (datováno od 600 CE kupředu).[2] Důkazy z výpůjček umožňují lingvistům velmi podrobně zkonstruovat tvar rodných slov v místech velkých přílivů výpůjček z dobře ověřených jazyků.[3]

Protoalbánština je rozdělena do různých fází, které jsou obvykle vymezeny počátkem kontaktu s různými dobře ověřenými jazyky.[2] Jeho nejranější stadia jsou datována do raných dob římská říše, těsně před obdobím intenzivního latinsko-albánského kontaktu, zatímco v pozdních fázích zažil kontakt se slovanskými jazyky.[4][5][6] Je známo, že rozdělení Tosk-Gheg předcházelo slovanský kontakt kolem roku 600 n. L., O čemž svědčí skutečnost, že latinská a starořečtina S výpůjčkami se zachází jako s nativními slovy, pokud jde o taxonomické rozdíly mezi Ghegem a Toskem, ale to samé neplatí o slovanských výpůjčkách.[7][8][9]

Období protoalbánštiny

Vladimír Orel rozlišuje následující období protoalbánštiny:

  • Brzy Proto-Albánec (EPA): mluvené před 1. stol. N. L., Kdy Albánec ještě nezískal rozsáhlý vliv prostřednictvím jazykový kontakt z latinský /Protoromantika
  • Pozdní Proto-Albánec (LPA): po rozsáhlém latinském kontaktu, s koncem období, kdy byly kontakty mezi staroslovanskými idiomy stále blízko Praslovanský jazyk, v 6. a 7. století n. l. Během tohoto období byla struktura Proto-Albánce „rozbita“ zásadními změnami.[4]

Existuje však další paradigma periodizace a někteří vědci v oboru ji používají, například Ranko Matasović:

  • Pre-Proto-Albánec : v zásadě ekvivalentní s „ranou protoalbánštinou“ Vladimíra Orela, až na to, že novější paradigma Matasoviće se datuje latinsko-albánským kontaktem o století dříve, a tak končí u Matasoviće v 1. století př. n. l., než v 1. století n. l.[10] Po skončení tohoto období začne latinský kontakt jazyk transformovat.
  • Brzy Proto-Albánec : odpovídá dřívějším fázím toho, co je pro Orela „Pozdní Proto-Albánec“. Pro Matasoviće toto období pokrývá období 1. století př. N. L. Až 6. století n. L., A to před zahájením kontaktu se slovanskými idiomy.[10]
  • Pozdní Proto-Albánec : zahrnuje poslední dvě století LPA pro Orel plus většinu období bez kontroly z roku 2004 Starý Albánec, zastaví se před začátkem tureckého vlivu.[10] Všimněte si, že v tomto paradigmatu se Gheg a Tosk rozštěpili od raného protoalbanského, nikoli pozdního protoalbanského, v souladu s naším vědomím, že rozdělení předcházelo slovanskému kontaktu.
  • Brzy Albánec : odpovídá pozdní osmanské fázi staroalbánštiny v tradičním paradigmatu, končící v roce 1800, kdy přechází do moderního albánštiny.[10]

Demiraj, podobně jako Matasović a na rozdíl od Orela, pozoruje 5. / 6. století jako hranici mezi etapami, ale místo toho místo 14. umístí „vznik Albánce“ od jeho rodiče po tomto bodě.[6]

V albánské kapitole napsal Michiel de Vaan v rámci Klein, Joseph and Fritz '2018 Příručka srovnávací a historické indoevropské lingvistiky,[2] Demirajova období jsou dodržována. Orelův „Later Proto-Albánec“, který je pro ně také definitivně umístěn před slovanským kontaktem, je označován jako jednoduše “Proto-Albánec„(PAlb) nebo v němčině, Uralbanisch, odrážející terminologii dřívějšího psaní v němčině.[11][12][13] Co je pro Orel „Early Proto-Albanian“ (EPA), datované definitivně před začátkem latinského kontaktu, je pro De Vaan, “Pre-Proto-Albánec"(PPAlb); v němčině se tato fáze nazývá Voruralbanisch nebo Frühuralbanisch.[2] De Vaan také hovoří o možnosti rozdělení předprotabanbánštiny na dvě etapy: jednu před první řeckou výpůjčkou a druhou po první řecké výpůjčce, ale před kontaktem s latinou.[2]

Tato stránka v současné době používá paradigma Orel.

Historie studia

Vladimír Orel je jedním z hlavních moderních mezinárodních lingvistů, kteří se zabývali pasáží z Protoindoevropský na protoalbánštinu až po novodobou albánštinu. Podle Orel, studie Proto-Albánec syntax zůstává v plenkách, takže práce má určitá omezení. Došlo však k vývoji v chápání historického vývoje fonetika a slovní zásoba.[14]Další významnou práci provedl Eqrem Çabej a Shaban Demiraj stejně jako významní vědci v oblasti rumunské historické lingvistiky, pokud jde o albánštinu (viz Albánsko-rumunský jazykový vztah ) stejně jako další balkánští lingvisté. Velká část práce odvedené na protoalbánštině je publikována spíše v němčině než v angličtině.

Fonologie

Rozsáhlé nedávné studie o protoalbánské fonologii publikovali Huld (1984), Beekes (1995), Shaban Demiraj (1996), Bardhyl Demiraj (1997), Orel (2000), Hock (2005), Matzinger (2006), Vermeer (2008), Schumacher (2013) a De Vaan (2018).[2]

V současné době tato stránka navazuje na Orelovo paradigma pro období protoalbánštiny a představuje vztah mezi synchronními fonologiemi „EPA“ a „LPA“ s diachronními vztahy k sobě navzájem i k rodovým Indoevropský formy i potomci albánské.

Stres

V rané protoalbánštině byl stres paradigmatický a choval se podle morfologické třídy,[15] se základnou na první slabice.[16] V různých paradigmatech byl vzor stresu různě barytonický, oxytonický a mobilní.[15] Nepřízvučné samohlásky ztratily jednu moru - dlouhé samohlásky byly zkráceny, již krátké samohlásky byly často odstraněny. V pozdějším Proto-Albánci se však objevil nový systém nepřízvučné redukce samohlásek, kde * byla redukována na * ë, zatímco všechny ostatní byly jednoduše odstraněny (kromě posttonických samohlásek, které se staly * ë).[15] Orel uvádí následující příklady:

  • EPA *dáusas "beran" (sg)> * dauš > ...> moderní pomlčka
  • EPA *dáusai "berani" (pl)> *dauši > ...> moderní desh
  • EPA *dwáigā "větev" (sg)> *déga> ...> moderní degë
  • EPA *dwáigāi "pobočky" (pl)> *dégai> ...> moderní degë

Samohlásky

Jednoduché samohlásky v EPA[17]
PředníCentrálníZadní
Vysoký* i • * iː*U u
Střední* e • * eː• * oː
Nízký* a • * aː
Dvojhlásky v EPA[17]
Jádro-i-u
*E* ei* eu
*A* ai* au

Brzy Proto-Albánec vlastnil čtyři výrazné krátké samohlásky: * a, * e, * i a * u. Protoindoevropští * o a * ə se v rané protoalbánské fázi spojili do * a. U dlouhých samohlásek bylo zachováno pětisměrné rozlišení: * aː, * eː, * iː, * oː a * uː. Brzy Proto-Albánec měl také čtyři dvojhlásky: * ei, * ai, * eu a * au.

Inventář samohlásek raného Proto-Albánce se začal měnit v důsledku latinského kontaktu. Zpočátku byl Albánec rezistentní vůči obnovení krátkého * o jako samostatného fonému, přičemž latinská nepřízvučná * o byla nahrazena * a, a zdůrazněná latinská * o byla nahrazena * u. V pozdějších půjčkách je však latinka * o udržována v albánštině jako * o. U některých latinských půjček s krátkou * u byla latinka * u nahrazena * o, stejně jako * ə konkrétně v nepříznivých pozicích před sonoranty. Ve dvou případech Orel tvrdí, že latinská zkratka / u / byla v albánštině prodloužena na / u: /, nakonec k vykreslení / y /. Na druhou stranu, jakýkoli účinek starogréckých výpůjček měl v době vstřebání nejasný, ale diachronicky samohlásky vždy souhlasí s pravidelným interním albánským vývojem.

Jednoduché samohlásky LPA
PředníZadní
Vysoký* i* u •
Střední(*E)[18](*Ó)[18]
Nízký* a • * å[19]
(Dříve) dvojhlásky LPA
-u-i-E
u-* ui* ue
i-*tj
E-* eu* ei
A-* au* ai

Pozdní Proto-Albánec

Pozdní Proto-Albánec vystavoval * a, * i a * u během svého vývoje jako výrazné krátké samohlásky. * o byl obnoven do phonemic inventáře jako výsledek výpůjček, kde byl stále více udržován místo nahrazován. Ačkoli * e bylo odstraněno rozbitím na * ie (což by vykreslovalo je a ja), bylo obnoveno vyrovnáním / ai / to / e / a dalších jevů, které nahradily / a /, / ie / a / ue / s / e /. Jedinou dlouhou samohláskou zachovanou v původní podobě byla * iː. * o: bylo nahrazeno * ue, * eː bylo sloučeno do * aː a oba byly zaokrouhleny a nakonec zvýšeny na * o, zatímco * uː splynulo s dvojhláskou * ui, což nakonec vyneslo * y. Pozdním Proto-Albáncem se nyní všechny původní indoevropské dvojhlásky vyrovnaly, ale nové dvojhlásky byly absorbovány v půjčkách a byly také inovovány zlomovými jevy: * tj. * Ue a * ui. * ai v latinských slovech s AE sdíleli osud zděděných raných protoalbanských * ai, stávali se * e, zatímco latinská AU podobně sdílela osud zděděných * au a stala se * a.

Fonemicky nosní samohlásky se objevily v pozdním protoalbánštině.[20] Nejprve byly nasalizovány všechny samohlásky stojící před nosními souhláskami. Následující nosní souhláska se poté ztratila v určitých morfologických kontextech, zatímco samohláska zůstala nasalizovaná, což vedlo ke vzniku fonémů LPA označených *A, *E, * î, a * û.[20] S výjimkou určitých odrůd Gheg, *E sloučeny do *A.[20] Tradiční pohled, který představil Orel[20] a Desnickaja[21] je to, že výrazná nasalizace byla Toskem ztracena, ale zachována Ghegem, a že se jedná o taxonomický rozdíl mezi těmito dvěma.[20] To však nyní bylo zpochybněno,[21] poté, co Sheper a Gjinari objevili laboratorní dialekty (Lab je subdialekt Toska) v oblasti Kurvelesh, která stále měla výrazné nosní samohlásky,[21] a Totoni také zjistili, že laboratorní řeč z Borsh také ještě má fonémy nosní samohlásky.[22] To znamená, že místo tradičního pohledu je možné, že k denasalizaci došlo u většiny toskských dialektů až po rozdělení od Ghega.[21]

Zdá se, že slovanský * uː byl v době, kdy byl zapůjčen albánštině, stále zpět a kulatý, ale je to po dvojhlásce a výsledném frontingu původních raných protoalbanských * uː až * y již neabsorbovalo nové * uː segmenty, protože se až na tři výjimky odráží jako * u. Slovanský * o se již stal * a ve slovanských jazycích, které kontaktovaly Albánce v době kontaktu, a byl většinou zapůjčen jako * a; jak se odráží i v jiných neslovanských jazycích absorbujících tato slova. Po / v / se toto * a znovu stalo * o ve dvou ověřených případech: kos („jogurt“, z praslovanského * kvasъ) a vorbë ("hliněný hrnec").

Bylo to na konci období LPA, že délka přestala být v albánštině charakteristická,[23] ačkoli mnoho Ghegů a některých laboratorních dialektů to zachovalo a / nebo znovu inovovalo. Kromě toho byli staroalbánci ztraceni všechny dvojhlásky: ti, kteří končili na -i, byli všichni srovnáni, -u byl ztracen v těch, kteří končili na -u, a ti, kteří končili na -e, byly převedeny na sekvence klouzání + samohlásky; další změny, včetně častého vyhlazování bývalého prvního prvku nebo jinak jeho zpevnění do okluzivního (obvykle / v / pro bývalý u-, a gj / ɟ / for former i-) činí bývalou přítomnost dvojhlásky v mnoha reflexech poměrně neprůhlednou.

Samohlásky přechodu pozdní LPA na starou albánštinu
PředníCentrálníZadní
Vysoký* i • * y* u
Střední*E*E*Ó
Nízký*A

Diachronický vývoj

Všimněte si, že tato tabulka rozlišuje krátké samohlásky od dlouhých samohlásek se symbolem IPA <ː> aplikovaným na dlouhé samohlásky.

Konkrétně kontextualizované výsledky reflexů jsou umístěny v závorkách.

Protoindoevropskývývoj před Proto-AlbáncemBrzy Proto-AlbánecPozdní Proto-AlbánecTosk AlbánecAlbánec GhegPříklad
Latinský zkratka / a / splývá s EPA / a //A/[14]/A//A/[14]/A/[14]KOLÁČ * kap- "využít"> EPA * kapa > kap "uchopit";

Latinské APTUM> Alb na zádi "schopný";

PIE *n̩bʰ (u) lo- > EPA *abula > Alb avull „pára, pára“;[24]

PIE *září̩> EPA * septati > Alb shtatë "sedm "[24]

*AProtoindoevropský *n̩ a *m̩ sloučit s výsledkem *A[24]
*A> / e / pod přehláskou a následnou analogií[25]/E//E/EPA * albŗ > elb "ječmen";

Latina GALBINUS "žlutá"> Alb gjelbër "zelená";

PIE *u̯īḱm̩tī> EPA *wīdžatī> Alb zet "dvacet";[24]

KOLÁČ * n̩-> EPA *a-> Alb E- (privátní předpona)[24]

> / ɑ̃ / před nasály/ ə / <ë>/ ɑ̃ / <â, an>EPA *ksanda> Alb hënë („měsíc“, Gheg: Hanë);

Latina CANTICUM> Alb këngë "píseň"

/ ə /odstraněn po zdůrazněné slabice[26]TJ * bholətom > EPA * baltaː > Alb baltë "bažina"
> / e / po absorpci následujícího laryngeálního H_e/E//tj/
(> / e / před * ts, * dz, * nd, * nt, * mb)		/tj/
/ je /
/ ja /		/tj/
/ je /
/ ja /		TJ * dheHi "sát"> dheːi > EPA dela > Alb djalë "chlapec"
> / o / jinde/A/[27]/A//A/

/A/
TJ * apo „pryč“, „vypnuto“> EPA * apa > Alb pa "bez"
> / ɑ̃ / před nasály/ ə / <ë>/ ɑ̃ / <â, an>TJ *sont-s "bytí"> EPA *san (s) > Alb gjë „věc“ (Gheg: gjâ sen / odeslat „věc“ nebo sene / sende "věci")
/Ó//Ó/
(/ e / pod přehláskou a následnou analogií[25])/E//E/TJ * g'horios > EPA * Darja > Alb derr "prase";

TJ * kwəp- „kouřit“ (?)> EPA * kapna > Alb kem „kadidlo“ (Gheg: kall "hořet")

> / ɑ̃ / před nosní/ ə // ɑ̃ /TJ * sont-s „být“> EPA * san (s) > Alb gjë
/E//E//E/[28]TJ *půjčil-> EPA *lenta:> Alb lëndë "dřevo" (Gheg: přistát)
/tj/
/tj//tj/TJ * bher- "přinést, nést"> EPA * berja > Alb bie "přinést"
/ je // je /TJ * smek'ru > EPA smekraː > Alb mjekër "vousy"
je> po afrikátech, patrech a tekutináchje> po afrikátech, patrech a tekutináchAlb utíkat "spát"
/ ja // ja /TJ * esmi > EPA * esmi > Alb džem;


ja> a po afrikátech, patrech a tekutináchja> a po afrikátech, patrech a tekutináchTJ * seks + ti > EPA * seksti > Alb gjashtë "šest"
/tj/ > / e / před * ts, * dz, * nd, * nt, * mb/E//E/TJ * en per en tod > EPA * (en) per en ta > Alb brenda
/ ie / + / i // i // i /IP * gwedijos > EPA d͡ʒedija > Alb zi "Černá"
/ e / před * m následovaný sykavým nebo afrikáním/ i // i // i /TJ * sem-g'ho > EPA * semdza > Alb gjithë "Všechno"
Klasická latinka / e /> EPA / tj. / Ve „obvyklé“ vrstvě> / ie / v EPA pro „obvyklou vrstvu“ (není totožné s vývojem zděděného / e /, který také prošel / ie /)/ je // je /Lat VERSUM> Alb vjershë "verš"
> / e / v různých kontextech po sh, před ng / nd atd./E/Lat CONVENTUS> Alb kuvend
/ ja // ja /Lat HEBDOMAS> Alb javë "týden"
/ ja /> / a / po palatals/A/Lat SELLA> Alb shalë "sedlo"
Nepříznivé / ei / v latinských půjčkách/E//E/Lat DEBITU꞉RA> Alb detyrë "povinnost"
Latina / e / prostřednictvím neznámého jiného zprostředkovatele/E//E/Lat INFERNUM> Alb ferr "peklo"; Lat COMMERCIUM> Alb kumerq "mýtné, povinnost"
Latina / e / zapůjčena do pozdního protoalbánštiny, zatímco v ní chyběl krátký / e / foném/ i // i /TJ * ambhi > EPA * Ambi > Alb mbi „na, na“; Lat PARENTEM> Alb prind "rodič"
/ i // i // i // i /
> / ĩ / před nasály/ i // ĩ / <î>EPA *rinja> Alb rij „zvlhčit“ (Gheg: rî)
/ u // u // u // u // u // u /TJ * bhugh > EPA * bugta > Alb butë "hladký"
> / ũ / před nasály/ u // ũ / <û>TJ * g'enu "koleno"> EPA * ganuna > LPA glûna > Alb gju "koleno" (Gheg: gjû)
/A//A//A// ɒː //Ó//Ó/TJ maːter "matka> EPA maːter > Alb motër "sestra"
/E//E://E:/všude kromě klouzání do / j / ve shlucích: / ɒː //Ó//Ó/TJ * já: -kwe > LPA mɒːts > Alb mos "ne"
/Ó://Ó://Ó://my//E//E/TJ * bhlo꞉ros > EPA blo꞉ra > Alb blertë "zelená"
/ i: // i: // i: // i: // i // i /TJ * pi: - "k pití"> EPA * pi꞉ja > Alb pi "pít"
/ u: // u: // u: // ui // r // y /, / i / za určitých podmínekEPA * su꞉sa > Alb gjysh "dědeček"
/ wi /> / i: / při slově coda po ztrátě nominativního finále/ i // i /TJ * su꞉s "prasečí"> EPA * tsu꞉s > LPA tθui > Alb thi "prase"
/ wi /> / i: / po labial/ i // i /TJ * bhu: - "růst"> EPA enbu꞉nja > Alb mbij "vzkvétat"
/ wi /> / i / před labiální/ i // i /TJ * kreup > EPA kru꞉pa: > LPA krwipa > Alb kripë "sůl"
/ wi /> / i / před j, i, další palatální prvky/ i // i /TJ * dreu "strom"> EPA dru꞉nja: > drinjë "mlází"
/ ai // ai // ai /> / ẽ /> / ɑ̃ / před nosem/ ə / <ë>/ ɑ̃ / <â, an>EPA *položený > Alb já („nechat“; Gheg: Los Angeles)
/E//E//E/TJ * aidhos > EPA * aida > Alb ethe "horečka"
/ oi // oi /TJ * k'loitos > EPA * klaita: > Alb qetë "zubatá skála"
/ ei // ei // ei // i // i // i /TJ * g'heimen- "zima"> EPA * deimena > Alb dimër „zima“ (Gheg: dimen)
Dvojhlásky dlouhé samohlásky + jPravidelně se vyvíjí dlouhá samohláska
/ au // au // au /> / ɑ̃ / před nasály/ ə / <ë>/ ɑ̃ / <â, an>TJ *dreu- "strom"> EPA *draunja:> Alb drënjë
/A//A//A/* IE aug-> EPA * auga > Alb ag "soumrak"
/ a /> / e //E//E/EPA * ausra > Alb chybovat "tma"
/ ou // ou //A//A//A/TJ * poujo- > EPA * pauja > Alb pah "strup, prach"
/ a /> / e //E//E/EPA * gaura > Alb ger
/ eu // eu // eu /> / ẽ /> / ɑ̃ / před nosem/ ə / <ë>/ ɑ̃ / <â, an>TJ * novýṃ „devět“> EPA * neunti > Alb ne („devět“, Gheg: nand)
/E//E//E/TJ * skeud- "hodit"> EPA * skeuda > Alb Hedh

Vývoj indoevropských sonorantů

Nosní sonoranty * n̩ a * m̩ oba poskytly ranou protoalbánštinu * a, která zůstává * a v moderním albánštině (PIE * g'hn̩taː „goose“> EPA * gataː> moderní albánská gatë „heron“). Jako EPA * a jinde byla v některých případech zvýšena na * e, jak je vidět v PIE * ln̩gwh-> EPA * laga> Albánská lehtë (s příponou -të).[29]

Diachronický vývoj sonorantů[30]
ProtoindoevropskýStřední vývojBrzy Proto-AlbánecPozději Proto-AlbánecStarý AlbánecTosk AlbánecAlbánec GhegPříklad
* m̩*Apokračovat v pravidelném vývoji * a od EPA v samohláskovém grafu.
* n̩*A
* l̩* před shluky souhlásek, * i nebo * jil, li
* ul jindeul, lu
* r̩* ir před shluky souhlásek, * i nebo * jir, ri
* jindeur, ru
* l* l
* r* r

Souhlásky

Souhlásky EPA[31]
ZubníAlveolárníPalatalVelárníLabiální
Nosní* n* m
Plosive* d • * t* dz • * ts* dž • * tš* g • * k* b • * str
Frikativní• * s• * š• *X
Klouzat* j* w
Postranní* l
Trylek* r
LPA souhlásky
ZubníAlveolárníPalatalVelárníLabiální
Nosní* n* m
Plosive* d • * t• * t͡s* d͡ʒ • * t͡ʃ* g • * k* b • * str
Frikativní* ð • * θ• * ʃ• *X• * f
Klouzat* j •* w
Postranní* l
Trylek* r
Diachronický vývoj
ProtoindoevropskýPre-Proto-AlbánecBrzy Proto-AlbánecPozději Proto-AlbánecModern Alb (Tosk / Gheg)Příklady
PIE * s* s* s> * jɟ ~ d͡ʒ <gj>TJ *had "procházet"> EPA *serpena> Alb gjarpër "had"
> * ʃ po * iː, * uː nebo -i, -u dvojhláskáchʃ <sh>TJ *dhouso-> EPA *dausa> Alb pomlčka ("RAM")
> t͡s (pokud byla další souhláska * s)> * θθ <th>IE * suːs ("pig")> EPA * t͡suːs> Alb thi ("prase")
> * x intervocalically nebo mezi EPA sonorant a samohláskahTJ *golso- („zvuk“)> EPA *gulxa
vymazánTJ *nosom > EPA *naxa> Alb na ("nás")
* s z řeckých, latinských výpůjček* ʃʃ <sh>Lat summus > Alb shumë „more“, „much“
PIE * str* str* str* strstrIE * e꞉p („to take“)> EPA * e꞉pa> Alb jap („dát“) (Gheg: jep ep)
PIE * b, * bh* b* b* bbIE * serbh- ("nasát")> EPA * serba> Alb gjerb („hltat“)
* mezi samohláskou a * uprotiEPA *abula> Alb avull ("pára")
PIE * t* t* t* ttIE * trejes ("three")> EPA * treje> Alb tre ("tři")
PIE * d, * dh* d* d* ddIE * dhegwh- ("to burn")> EPA * dega> Alb djeg ("hořet")
> * ð intervocalicky nebo mezi r a samohláskou,

v 5. nebo 6. století[32]

ð <dh>IE * skeudV- ("házet, střílet")> Alb Hedh („házet, střílet“)
PIE * k '(* c?)* k '(* c?)> * t͡s> * θθ <th>IE * k'i-k'er- ("hrach"? Srov. Latinsky: cicer)> EPA * tsera> Alb thjerrë ("čočka")
> * t͡ʃ> * s před i, j, u nebo wsIE * k'upo- ("rameno")> Alb sup ("rameno");

IE * k'iā dīti> EPA tsja (i) diti> Alb sot ("dnes")

* zachováno, podmínky nejasnét c>IE * ak'- ("ostrý")> EPA * atsara> Alb acar "studený / ledový"

(ale dublet: > athët ("kyselý")

> * t͡ʃ, podmínky nejasnét͡ʃ <C>TJ *k'entro- ("držet")> Alb çandër ("podpěra")
> * k před sonorantem* kkTJ *smek'r- ("brada")> Alb mjekër („brada, vousy“)

Isoglosy s jinými odvětvími indoevropštiny

Albánec má velký počet isoglosy které jsou společné pro Albánce, germánský, Pobaltí a slovanský, jako součást „severovýchodního“ lexikálního seskupení, přičemž velký počet z nich odkazuje na dřevo nebo předměty vyrobené ze dřeva.[33] Společný slovník výslovně sdílený mezi albánštinou a baltštinou je běžný, ale existuje méně omezujících germánských / albánských nebo slovanských / albánských lexémů zděděných Protoindoevropský.[34]

Orel identifikuje pouze jednoho Albánce /Kurzíva /keltský isogloss, blertë („zelená“), příbuzná latinský flór („světlé“) a irština blár ("šedá").[35] Konkrétně keltský / albánský slovník se dříve považoval za omezený, i když obsahoval alespoň jednu základní položku slovníku (hënë "měsíc", příbuzný velštině dělo "bílý" a Breton dělo "úplněk"),[36] ale nedávná práce společnosti Trumper v roce 2018 navrhla větší, i když stále ne ohromující sadu, s výrazným přidáním dritë ("světlo").[37]

Orel argumentuje pro „zprostředkovatelskou“ pozici pro Albánce mezi Balto-slovanský a „jihovýchodní“ indoevropské jazyky, tj. řecký, Indo-íránský a Arménský. Isoglosy spojující albánštinu s celým „jihovýchodním“ blokem jsou vzácné, ale zahrnují významnou položku slovní zásoby njeri („muž“ - srov. řecky aner, Arménský ayr, Sanskrt nár).[38] Orel tvrdí, že mnoho jihovýchodních / albánských isoglos je „sekundárních“ a lze je připsat „pozdějšímu jazykovému kontaktu mezi Protoalbánci a (zejména) Proto-řečtina vyskytující se mezi nimi na „severní části Balkánu“.[39] Konkrétně indo-íránské / řecké / albánské a řecké / arménské / albánské isoglosy jsou oba relativně vzácné, příklady zahrnují ndaj (rozdělit; indicko-řecko-albánský) a ëndërr („sen“; řecký / arménský / albánský). Na druhé straně je množství konkrétních řecko-albánských isoglos „překvapivě vysoké“, mnohem vyšší než u indoiránských či arménských, a pravděpodobně je opět připisovatelné „intenzivním sekundárním kontaktům“, což je pozoruhodný příklad uje (voda).[40] Zatímco arménské / albánské isoglosy jsou „bezvýznamné“, existuje značný počet indo-íránských / albánských isoglos, které jsou zvláště často spojovány s koňmi, chováním koní a mléčnými výrobky.[41]

Ačkoli naše znalosti o Tocharian je fragmentární, jeden známý albánský / tocharianský isogloss je „velmi důležitý“, jak poznamenal Orel: Kush ("kdo", příbuzný Tocharianovi A kus, se stejným významem).[42]

Reference

  1. ^ Matasovic, Ranko (2019). http://mudrac.ffzg.unizg.hr/~rmatasov/Albanian.pdf „Gramatická skica albánštiny pro studenty indoevropštiny“. Stránka 5: „Nejpravděpodobnějším předchůdcem Albánce byl Ilyrian, protože většinu dnešní Albánie obývali Ilyrové během starověku, ale srovnání těchto dvou jazyků je nemožné, protože o Ilyrijech není známo téměř nic, navzdory skutečnosti že byly vydány dvě příručky tohoto jazyka (Hans Krahe a Anton Mayer) ... zkoumání osobních jmen a toponym z Illyrica ukazuje, že lze rozlišit několik onomastických oblastí a tyto onomastické oblasti by mohly odpovídat různým jazykům, kterými se mluví ve starověku Illyricum. Pokud Ilyrové skutečně mluvili několika různými jazyky, vyvstává otázka - z jakého „ilyrského“ jazyka se albánština vyvinula, a na tuto otázku nelze odpovědět, dokud nebudou objeveny nové údaje. Jediný „ilyrský“ lesk zachovaný v řečtině (rhínonská „mlha“ ) může mít reflex v Alb. (Gheg) re͂ 'cloud' (Tosk re)
  2. ^ A b C d E F G De Vaan, Michiel (2018-06-11). „Fonologie albánštiny“. V Klein, Jared; Joseph, Brian; Fritz, Matthias (eds.). Příručka srovnávací a historické indoevropské lingvistiky. Walter de Gruyter GmbH & Co KG. 1732–1749. ISBN  978-3-11-054243-1.
  3. ^ Matasovic, Ranko (2019). http://mudrac.ffzg.unizg.hr/~rmatasov/Albanian.pdf „Gramatická skica albánštiny pro studenty indoevropštiny“. Strana 6.
  4. ^ A b Orel 2000, str. XII
  5. ^ Matasović, Ranko (2019). Gramatická skica albánštiny pro studenty indoevropštiny (PDF). Záhřeb. str. 7.
  6. ^ A b Demiraj, Shaban. „Albánec“. V Ramat a Ramat (2006), Indoevropské jazyky. Stránka 483
  7. ^ Fortson 2010, str. 392: „Dialektální rozdělení na Gheg a Tosk se stalo někdy poté, co se region stal Christianized ve čtvrtém století našeho letopočtu; křesťanské latinské výpůjčky ukazují Tosk rhotacismus, jako je Tosk murgu„ mnich “(Geg mungu) z Lat. Monachus.“
  8. ^ Mallory & Adams 1997, str. 9„Řecké a latinské výpůjčky prošly většinou dalekosáhlých fonologických změn, které tak změnily tvar zděděných slov, zatímco slovanská a turecká slova tyto změny nevykazují. Albánci tedy museli v té době získat většinu své současné podoby Slované vstoupili na Balkán v pátém a šestém století našeho letopočtu “
  9. ^ Brown & Ogilvie 2008, str. 23: „V Tosku / a / předtím, než se nosní stal ústřední samohláskou (shwa), a intervocalický / n / se stal / r /. Tyto dvě zvukové změny ovlivnily pouze předslovanskou vrstvu albánské lexiky, tj. rodná slova a výpůjčky z řečtiny a latiny "
  10. ^ A b C d Matasović, Ranko (2019). Gramatická skica albánštiny pro studenty indoevropštiny (PDF). Záhřeb. str. 39.
  11. ^ Demiraj, Bardhyl (1997). Albanische Etymologien. Untersuchungen zum Albanischen Erbwortschatz. Amsterdam: Rodopi. 41–67.
  12. ^ Matzinger, Joachim (2006). Der altabanische Text [E] Mbsuame e Kreshtere (Dottrina cristiana) des Leke Matrenga von 1592. Eine Einfuhrung in die albanische Sprachwissenschaft. Dettelbach: Roll. str. 23.
  13. ^ Klingenschmitt, Gert (1994). Das Albanische jako Glied der indogermanischen Sprachfamilie. str. 221.
  14. ^ A b C d Orel 2000, str. 1
  15. ^ A b C Orel 2000, s. 20–21
  16. ^ Matasović, Ranko (2019). Gramatická skica albánštiny pro studenty indoevropštiny (PDF). Záhřeb. str. 7.
  17. ^ A b Orel 2000, str. 270
  18. ^ A b Chybí pro ranou část období
  19. ^ Orel, Vladimir (2000). KONCISOVÁ HISTORICKÁ GRAMATA ALBÁNSKÉHO JAZYKA: Rekonstrukce protoalbánštiny. Leiden: Brill. s. 8–12.
  20. ^ A b C d E Orel 2000, s. 15–16
  21. ^ A b C d Paçarizi, Rrahman (2008). Albánský jazyk (PDF). Univerzita v Prištině. 101–102. Archivovány od originál (PDF) dne 2017-07-17. Citováno 2020-01-23.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  22. ^ Totoni, Menela (1964). "E folmja e bregdetit të poshtëm". Studime Filologjike I (v albánštině). Tirana: Universiteti i Tiranës. str. 136 />.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  23. ^ Vladimir, Orel (2002). Stručná historická gramatika albánského jazyka: Rekonstrukce protoalbánštiny. str. 15.
  24. ^ A b C d E Orel 2000, s. 42
  25. ^ A b Orel 2000, str. 143–144
  26. ^ Orel 2000, str. 3
  27. ^ Orel 2000, s. 2–3
  28. ^ Orel 2000, s. 3–4
  29. ^ Orel (2002). Rekonstrukce. Stránka 42
  30. ^ Orel, Vladimir Ė (2000). Stručná historická gramatika albánského jazyka: Rekonstrukce protoalbánštiny. BRILL. str. 271–272. ISBN  978-90-04-11647-4.
  31. ^ Orel, Vladimir Ė (2000). Stručná historická gramatika albánského jazyka: Rekonstrukce protoalbánštiny. BRILL. str. 273–274. ISBN  978-90-04-11647-4.
  32. ^ Orel. Rekonstrukce protoalbánštiny. str. 65.
  33. ^ Orel (2002), Rekonstrukce, strana 250-251.
  34. ^ Orel, Rekonstrukce, pp251-256
  35. ^ Orel, Rekonstrukce, 257.
  36. ^ Orel, Rekonstrukce, str. 256-257
  37. ^ Trumpovi, Johne. „Některé keltsko-albánské isoglosy a jejich důsledky.“ Strukturování variací v románské lingvistice i mimo ni. Na počest Leonarda M. Savoie (2018).
  38. ^ Orel, Rekonstrukce, str. 257
  39. ^ Orel, Rekonstrukce, strana 257
  40. ^ Orel, Rekonstrukce, pp258-260
  41. ^ Orel, Rekonstrukce, str. 259-260.
  42. ^ Orel, Rekonstrukce, strana 260

Bibliografie