Labializovaná velární souhláska - Labialized velar consonant
![]() | tento článek ne uvést žádný Zdroje.Dubna 2008) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
A labializovaný velar nebo labiovelar je velární souhláska to je labializováno, s / w /-jako sekundární artikulace. Běžné příklady jsou [kʷ, ɡʷ, xʷ, ŋʷ], které se vyslovují jako a [k, ɡ, x, ŋ]se zaoblenými rty, například labializovaný neznělý velar plosive [kʷ]. Takové zvuky se vyskytují napříč Afrikou a Amerikou, na Kavkaze atd.
Labializované velární aproximanty
Nejběžnější labiovelarní souhláska je vyjádřená přibližná [w]. Obvykle je to labializovaný velar, stejně jako jeho vokální bratranec [u]. (Labializace se nazývá zaokrouhlování v samohláskách a nazývá se velarové místo zadní.)
Jazyky jako např japonský a možná severní Irokézské jazyky mít něco blíže k pravdě labiální – velární přibližný ve kterém se rty spojují. V těsném přepisu symbol [w] pak se lze vyhnout nebo použít s podokroužkováním diakritikou: [w̜].
[w] a jeho neznělý ekvivalent jsou jedinými labializovanými velars s vyhrazenými symboly IPA:
IPA | Popis | Příklad | |||
---|---|---|---|---|---|
Jazyk | Pravopis | IPA | Význam | ||
![]() | Neznělý labializovaný velar přibližně | Angličtina | which | [ʍɪtʃ]1 | 'který ' |
![]() | Labio-velární přibližně | wsvědění | [wɪtʃ] | 'čarodějnice ' |
- 1 - V dialekty které rozlišují mezi který a čarodějnice.
Neznělému aproximantovi se tradičně říká „neznělé labiální – velar fricative“, ale je to pravda dvojnásobně artikulovaný Není známo, že by frikativy byly používány v jakémkoli jazyce, protože jsou poměrně obtížné vyslovit a ještě obtížněji je rozlišit.
Historický vývoj
Labializované velars často pocházejí z prostého velar následovaného a zaoblený (labializovaná) samohláska, jako např [u] nebo [Ó]. Na druhé straně se někdy mohou vyvinout v jednoduché bilabiální souhlásky. Příkladem toho je rozvoj protoindoevropského * kʷ, * gʷ před * a nebo * o do řecký / p, b /, produkující cognates stejně odlišné jako angličtina Přijít a základ. Plnou sekvenci demonstruje Satsuma dialekt japonštiny: v severní Satsume, standardní japonština [kue] 'jíst!' uzavřel smlouvu s [kʷe]; v jižní Satsumě pokročila dále k [pe].
Pozoruhodný vývoj je počáteční * kʷ in Protoindoevropský tázací slova. V angličtině se to vyvinulo do wh nebo h (jak), vyslovováno / w / ve většině dialektů a / h /, v uvedeném pořadí Grimmův zákon následován wh- snížení seskupení. Naproti tomu v latinský a jeho potomci Románské jazyky, který se vyvinul do qu (později španělsky cu (cuando) a C (como)), vyslovováno různě jako / kw / nebo / k /. Vidět etymologie anglických tázacích slov pro detaily. Angličtina phonemic hláskování kw pro qu (jako v kwik ) odráží svůj původ.