Dindsenchas - Dindsenchas

Dindsenchas nebo Dindshenchas (moderní hláskování: Dinnseanchas nebo Dinnsheanchas nebo Dinnṡeanċas), což znamená „tradice míst“[1] (dále jen moderní irština slovo dinnseanchas znamená „topografie "),[2] je třída onomastický text v raná irská literatura, líčí původ místních jmen a tradic týkajících se událostí a postav spojených s dotyčnými místy. Vzhledem k tomu, že mnoho souvisejících legend se týká i činů mýtických a legendárních postav, dindsenchas byl důležitým zdrojem pro studium Irská mytologie.

Funguje

Literární korpus dindsenchas obsahuje asi 176 básní plus řadu prozaických komentářů a nezávislých próz (tzv. „prózy“) dindsenchas„se často odlišuje od„ poezie “,„ poetického “nebo„ metrického “ dindsenchas"). Jako kompilace dindsenchas přežil ve dvou různých doporučení. První recension se nachází v Kniha Leinster, rukopis 12. století, s částečným přežitím v řadě dalších rukopisných zdrojů. Text ukazuje známky toho, že byl sestaven z řady provinčních zdrojů a nejčasnější básně pocházejí přinejmenším z 11. století. Druhá recension přežívá víceméně neporušená ve třinácti různých rukopisech, většinou z období 14. a 15. století. Tato recension obsahuje řadu básní složených po textu Book of Leinster. Dindsenchas příběhy jsou také začleněny do ságových textů, jako je Táin Bó Cúailnge a Acallam na Senórach.

Ačkoli jsou dnes známy z těchto písemných zdrojů, dindsenchas jsou jednoznačně produktem ústní literatura a jsou strukturovány tak, aby byly a mnemotechnická pomůcka stejně jako forma zábavy. Jsou daleko od přesné historie toho, jak byla místa pojmenována. Mnoho z uvedených vysvětlení je vytvořeno tak, aby odpovídalo jménu, a nikoli naopak, zejména v mnoha případech, kdy bylo místo mnohem starší než Middle Irish mluvený v době složení básní.[3] V ostatních případech dindsenchas básníci možná vymysleli názvy míst, když jim nebylo známo jméno místa, pokud je mělo. Podrobná analýza poukazuje na předkřesťanský původ většiny příběhů. Například se objevuje mnoho placenames, které vypadly z používání v 5. století našeho letopočtu, kdy se začaly objevovat množství irských písemných záznamů. Dále Hrabství Clare je uveden jako součást Connaught navrhuje datum před ~ 610 nl a bitvou u Knocklongu.[Citace je zapotřebí ] Křesťanské odkazy a řecko-římské mýty a příběhy o pohanských zvěrstvech spojené s tímto vlivem také většinou chybí.[4]

Znalost skutečné nebo domnělé historie místních míst byla důležitou součástí vzdělávání elity ve starověkém Irsku.[5] To bylo součástí výcviku armády, pro kterou byla znalost krajiny nezbytná. Byly to také základní znalosti pro bardskou kastu, od nichž se očekávalo, že budou v rámci svých profesionálních povinností recitovat básně, které budou odpovídat na otázky týkající se původu místních jmen. Časným příkladem toho jsou příběhy o Mongán mac Fíachnai které pocházejí přinejmenším již od roku 750, kdy je básník Forgoll požádán, aby recitoval tradici různých míst.[6] V důsledku toho dindshenchas může dobře vyrůst na základě místních textů sestavených ve školách jako způsob výuky o místech v jejich okolí.

Edward Gwynn sestaven a přeložen dindsenchas básně z Lebor na hUidre, Kniha Leinster, Rennesův rukopis, Kniha Ballymote, Velká kniha Lecana a Žlutá kniha Lecana v Metrické Dindshenchas, publikovaný ve čtyřech částech v letech 1903 až 1924, s obecným úvodem a indexy publikovanými jako pátá část v roce 1935.

Texty a překlady

  • Gwynn, Edward (ed.), „The Metrical Dindshenchas“, Řada přednášek Todd Royal Irish Academy, Hodges, Figgis, & Co., Dublin; Williams a Norgate, Londýn
  • Stokes, Whitley (ed.), „The Prose Tales from the Rennes Dindshenchas“, Revue Celtique (v irštině a angličtině) [7]
    • [Příběhy 1-32], 15, 1894, s. 272–336 , e-text přes CELT: text a překlad
    • [Příběhy 33-80], 15, 1894, s. 418–484 , e-text přes CELT: text a překlad
    • [Příběhy 81–130], 16, 1895, s. 31–83 , e-text přes CELT: text a překlad
    • [Příběhy 131–153] První dodatek, výtažky z knihy Lecan, 16, 1895, s. 135–167 , e-text přes CELT: text a překlad [8]
    • [Příběhy 154-161] Druhý dodatek, výňatky z knihy Leinster, 16, 1895, s. 269–312 , včetně rejstříku, poznámek a oprav.[9]
  • Stokes, Whitley, vyd. (1892), „Bodleian Dinnshenchas“, Folklór, III (4): 467–516 , e-text: text a překlad [10]
  • Stokes, Whitley, vyd. (1893), "Dinnshenchas z Edinburghu", Folklór, IV (4): 471–497 , e-text: text a překlad [11]

Jiná použití

K dispozici byl také časopis v gaelštině a angličtině Dinnseanchas, vydaný An Cumann Logainmeacha v letech 1964 až 1975, v šestém svazku, který se zaměřil na výzkum a stipendium placename.[12]

Reference

  1. ^ zapomenout "pozoruhodné místo"; senchas „staré příběhy, dávná historie, tradice“ - Slovník irského jazyka, Compact Edition, 1990, s. 215, 537
  2. ^ Collinsův kapesní irský slovník str. 452
  3. ^ „Jonesová keltská encyklopedie: Dindsenchas“. Archivovány od originál dne 10.04.2018. Citováno 2006-12-14.
  4. ^ Westropp, T. J. (31. března 1899), „Poznámky a folklór z rennesské kopie“ Dindsenchas"", The Journal of the Royal Society of Antiquaries of Ireland, Pátá série, 9 (1): 21–27, JSTOR  25508581
  5. ^ Hughes, Kathleen (1972). Early Christian Ireland: Úvod do zdrojů. Ithaca: Cornell University Press. str.166–167.
  6. ^ White, Nora (2006), Compert Mongáin a tři další rané příběhy Mongána, Maynooth Medieval Irish Texts, 5, Maynooth: Katedra staré a střední irštiny, National University of Ireland, ISSN  1393-970X
  7. ^ [1]
  8. ^ [2]
  9. ^ [3]
  10. ^ [4]
  11. ^ [5]
  12. ^ „Zdroje toponymy“.

externí odkazy