Popelka - Cinderella

Tento článek je o lidové pohádce. Pro další použití viz Popelka (disambiguation).
Popelka
Popelka - Anne Anderson.jpg
Popelka prchá před míčem podle Anne Anderson
Lidová pohádka
názevPopelka
Data
Aarne-Thompson seskupeníATU 510 A (pronásledovaná hrdinka)
Země
KrajEurasie

"Popelka",[2] nebo „Malý skleněný střevíček", je lidová pohádka o nespravedlivém útlaku a triumfální odměně. Po celém světě jsou známy tisíce variant.[3][4] Protagonistkou je mladá žena žijící v opuštěných podmínkách, které se najednou změnily v pozoruhodné jmění. Příběh o Rhodopis, líčený řeckým geografem Strabo někdy mezi kolem 7 př. n. l. a 23 n. l., o řecké otrokyni, která se provdá za egyptského krále, je obvykle považována za nejdříve známou variantu příběhu o Popelce.[3][4][5]

Čínský příběh o Ye Xian, poprvé doložen zdrojem z doby kolem roku 860 nl, je další ranou variantou příběhu. První literární evropská verze příběhu byla publikována v Itálie podle Giambattista Basile v jeho Pentameron v roce 1634; verze, která je nyní nejznámější v anglicky mluvícím světě, vyšla ve francouzštině Charles Perrault v Histoires ou contes du temps passé v roce 1697.[6] Další verze byla později publikována Bratři Grimmové v jejich sbírce lidových pohádek Grimmsovy pohádky v roce 1812.

Ačkoli se název příběhu a jméno hlavní postavy mění v různých jazycích, v anglickém folklóru je Popelka archetypálním jménem. Slovo Popelka analogicky znamená osobu, jejíž atributy nebyly rozpoznány: osobu, která neočekávaně dosáhne uznání nebo úspěchu po období nejasností a zanedbávání. Stále oblíbený příběh o Popelce nadále ovlivňuje populární kulturu na mezinárodní úrovni a propůjčuje spiklenecké prvky, narážky, a tropy na širokou škálu médií. The Aarne – Thompson – Uther systém klasifikuje Popelku jako Tale Type 510A, Pronásledovaná hrdinka.[7]:24–26

Starověké verze

Evropské verze

Rhodopis

Dvojice starověkých sandály z Egypta
Hlavní článek: Rhodopis

Nejstarší známá orální verze příběhu o Popelce je starořecký příběh o Rhodopis,[5][8] A řecký kurtizána žijící v kolonie z Naucratis v Egypt, jehož jméno znamená „Rosy-Cheeks“. Příběh poprvé zaznamenána řecký geograf Strabo v jeho Geographica (kniha 17, 33): „Když se koupala, orel jí vytrhl jeden ze svých sandálů ze služebné a odnesl ho Memphis; a zatímco král vykonával spravedlnost pod širým nebem, orel, když dorazil nad jeho hlavu, hodil mu sandál do klína; a král, rozrušený jak krásným tvarem sandálu, tak zvláštností události, poslal muže na všechny strany do země, aby hledali ženu, která měla sandál; a když byla nalezena ve městě Naucratis, byla vychována do Memphisu a stala se manželkou krále. “[9]

Stejný příběh také později uvádí římský řečník Aelian (C. 175–C. 235) v jeho Různé historie, který byl napsán celý v řečtině. Aelianův příběh se velmi podobá příběhu, který vyprávěl Strabo, ale dodává, že dotyčný faraon se jmenoval Psammetichus.[10] Aelianova zpráva naznačuje, že příběh Rhodopisu zůstal populární po celou dobu starověk.

Herodotus, asi pět století před Strabo, zaznamenává populární legendu o možná příbuzné kurtizaně jménem Rhodopis v jeho Historie,[7]:27 tvrdí, že pochází Thrákie, byl otrokem Iadmona z Samos a spoluotrokem vypravěče Ezop, byl převezen do Egypta v době Faraon Amasis, a osvobodil se tam za velkou částku Charaxem z Mytilen, bratr Sappho lyrický básník.[7]:27–28[11]

Podobnost testování obuvi Rhodopis s Popelčinou pantoflí již byla zaznamenána v 19. století tím, že Edgar Taylor[12] a ctihodný Sabine Baring-Gould.[13]

Aspasia of Phocaea

Druhý předchůdce postavy Popelky, který pochází z pozdních dob Starověk, může být Aspasia of Phocaea. Její příběh je vyprávěn Aelian je Varia Storia: osiřel v raném dětství a vychován jejím otcem, Aspasia, přestože žije v chudobě, snila o setkání s ušlechtilým mužem. Jak dřímá, dívka má vizi holubice, která se proměnila v ženu, která jí dává pokyny, jak odstranit fyzickou nedokonalost a obnovit její vlastní krásu. V další epizodě se spolu s dalšími kurtizánami účastní svátku, který pořádá Peršan regent Cyrus mladší. Během banketu se perský král zaměřil na AspasiaAers a ignoroval ostatní ženy.[14][15]

Le Fresne

Ilustrace Marie de France, autor Le Fresne, ze středověku osvětlený rukopis

Dvanácté století našeho letopočtu lai z Le Fresne („Dívka z jasanu“), převyprávěl Marie de France, je variantou příběhu „Popelka“[7]:41 ve kterém bohatá šlechtična opouští svou dceru na základně jasan mimo klášter s prstenem a brokát jako projev její identity[7]:41 protože je jednou z dvojčat[7]:41—Matka se obává, že bude obviněna z nevěry[7]:41 (podle obecné víry byla dvojčata důkazem dvou různých otců).[16] Dítě je objeveno vrátným, který ji pojmenuje Fresne, což znamená „Jasan“,[7]:41 a je vychována jeptiškami.[7]:41 Poté, co dosáhla dospělosti, ji uvidí mladý šlechtic a stane se jejím milencem.[7]:41 Šlechtic je však nucen si vzít ženu vznešeného původu.[7]:41 Fresne připouští, že se za svého milovaného nikdy nevezme[7]:41 ale čeká ve svatební komoře jako služebná.[7]:41 Zakrývá postel svým vlastním brokátem[7]:41 ale bez ní nevěděla, že její milovaná nevěsta je ve skutečnosti její dvojče,[7]:41 a její matka pozná brokát jako stejný, jaký dala dceři, kterou před mnoha lety opustila.[7]:41 Fresne je skutečný původ je odhalen[7]:41 a díky svému ušlechtilému narození je jí dovoleno vdát se za svého milovaného,[7]:41 zatímco její dvojče je vdaná za jiného šlechtice.[7]:41

Ċiklemfusa z Malty

Maltská Popelka se jmenuje Ċiklemfusa. V raném dětství je zobrazována jako osiřelé dítě. Před svou smrtí jí otec dal tři magické předměty: kaštan, ořech a mandle. Pracovala jako služebná v královském paláci. Ubohé děvče si nikdo nikdy nevšiml. Jednoho dne uslyšela o velkém plese a pomocí kouzelného kouzla se ze sebe stala krásná princezna. Princ se do ní zamiloval a dal jí prsten. Následující noci jí princ dal diamant a třetí večer jí dal prsten s velkým drahokamem. Na konci plesu Ċiklemfusa utekla a schovala se ve sklepích paláce. Věděla, že princ byl ze svého zmizení velmi smutný, a tak mu jednoho dne vyrobila krustini (typické maltské sušenky) a do každého z nich schovala tři dary. Když princ jedl sušenky, našel dary, které věnoval tajemné princezně, a brzy si uvědomil obrovskou chybu, kterou udělal, když ignoroval Ċiklemfusa kvůli jejímu špatnému vzhledu. Brzy se dohodli na manželství a ona se stala jeho manželkou.[17][18][19]

Neevropské verze

Ye Xian

Verze příběhu, Ye Xian, se objevil v Různé sousto z Youyangu napsáno Duan Chengshi kolem 860.[20] V této verzi je Ye Xian dcerou místního kmenového vůdce, který zemřel, když byla mladá. Protože její matka zemřela před otcem, je nyní v péči druhé manželky jejího otce, která ji týrala. Spřátelí se s rybou, což je reinkarnace její zesnulé matky.[20] Její nevlastní matka a nevlastní sestra ryby zabijí, ale Ye Xian najde kosti, které jsou kouzelné, a pomohou jí vhodně se oblékat na místní festival, včetně velmi lehké zlaté boty.[20] Její nevlastní rodina ji na festivalu poznala a způsobila, že uprchla a náhodou ztratila botu. Poté král jiného mořského ostrova získá botu a je na ni zvědavý, protože nikdo nemá nohy, na které by se bota vešla. Král prohledává všude a nakonec dosáhne domu Ye, kde si vyzkouší botu. Král si uvědomí, že ona je ta, a vezme ji zpět do svého království. Její krutou nevlastní matku a nevlastní sestru zabijí létající kameny.[21] Varianty příběhu lze nalézt také v mnoha etnických skupinách v Číně.[20]

Tisíc a jedna noc

Ve středověku se objevuje několik různých variant příběhu Tisíc a jedna noc, také známý jako arabské noci, včetně „Příběhu druhého Šejka“, „Příběhu nejstarší dámy“ a „Abdalláha ibn Fadila a jeho bratrů“, které se zabývají tématem mladšího sourozence obtěžovaného dvěma žárlivými staršími. V některých z nich jsou sourozenci ženy, zatímco v jiných jsou muži. Jeden z příběhů, „Judar a jeho bratří“, se odchyluje od šťastný konec předchozích variant a přepracovat děj, aby to tragický místo toho končí a mladší bratr je otráven svými staršími bratry.[22]

Tam a Cam

Příběh Tam a Cam, z Vietnam, je podobná čínské verzi. Hrdinka Tấm měla také rybu, kterou zabila nevlastní matka a nevlastní sestra, a její kosti jí dodávaly oblečení.[23] Později po svatbě s králem byla Tấm zabita její nevlastní matkou a sestrou a několikrát se reinkarnovala do podoby ptáka, tkalcovského stavu a „zlaté jablko Nakonec se s králem znovu sešla a žila šťastně až do smrti.

Literární verze

Italský autor Giambattista Basile napsal první literární verzi příběhu.

První evropská verze napsaná v próze vyšla v italském Neapoli Giambattista Basile, v jeho Pentameron (1634). Samotný příběh byl zasazen do Neapolské království, v té době nejdůležitější politické a kulturní centrum města Jižní Itálie a mezi nejvlivnějšími hlavními městy v Evropě a napsané v Neapolský dialekt. To bylo později převyprávěno, spolu s dalšími příběhy Basile, o Charles Perrault v Histoires ou contes du temps passé (1697),[6] a podle Bratři Grimmové v jejich sbírce lidových pohádek Grimmsovy pohádky (1812).

Název „Cenerentola“ pochází z italského slova „cenere“ (jasan, popel). Souvisí to se skutečností, že služebníci a vesničané byli v té době obvykle znečištěni popelem, kvůli jejich úklidovým pracím a také proto, že museli žít v chladných suterénech, takže se obvykle snažili zahřát tím, že seděli blízko krbu.

Cenerentolaod Basile

Giambattista Basile, italský voják a vládní úředník, shromáždil soubor ústních lidových pohádek do písemné sbírky s názvem Lo cunto de li cunti (Příběh příběhů), nebo Pentameron. To zahrnovalo příběh Cenerentola, který obsahuje zlou nevlastní matku a zlé nevlastní sestry, magické proměny, chybějící pantofle a lov monarchy na majitele pantofle. To bylo vydáváno posmrtně v roce 1634.

Spiknutí:

Princ má dceru Zezolla (tonnie) (postava Popelky), kterou má ráda milovaná vychovatelka. Vychovatelka za pomoci Zezolly přesvědčí prince, aby si ji vzal. Vládkyně poté přivede šest vlastních dcer, které zneužívají Zezollu (tonnie), a pošlou ji do kuchyně, aby pracovala jako služebná. Princ jde na ostrov Sinia, potkává vílu, která dává dárky své dceři, a přináší pro ni: zlaté rýč, zlaté vědro, hedvábný ubrousek a semenáček data. Dívka kultivuje strom, a když král hostí míč, objeví se Zezolla bohatě oblečená vílou žijící v datlovníku. Král se do ní zamiluje, ale Zezolla uteče, než zjistí, o koho jde. Zezolla dvakrát králi a jeho služebníkům unikne. Potřetí králova služebnice zajala jednu z jejích pantoflí. Král pozve všechny dívky v zemi na ples s testem obuvi, identifikuje Zezollu (tonnie) poté, co mu bota skočí z ruky na nohu, a nakonec si ji vezme.[24]

Cendrillon ou la petite pantoufle de verre, od Perrault

Popelka: dokonalá shoda, 1818 obraz od Jean-Antoine Laurent [fr ]

Jednu z nejpopulárnějších verzí Popelky napsal francouzsky Charles Perrault v roce 1697 pod názvem Cendrillon ou la petite pantoufle de verre. Popularita jeho příběhu byla způsobena jeho dodatky k příběhu, včetně dýně, víla kmotra a zavedení „skleněných“ pantoflí.[25]

Spiknutí:

Bohatý vdovec má krásnou mladou dceru; dívka bezkonkurenční laskavosti a sladké nálady. Pán si vezme pyšnou a povýšenou ženu jako svou druhou manželku. Má dvě dcery, kteří jsou stejně ješitní a sobečtí. Dívka je nucena do otroctví její nevlastní matkou, kde je přinucena pracovat ve dne v noci a dělat podřadné práce. Poté, co dívka za den dokončí domácí práce, schoulí se u krbu ve snaze zůstat v teple. Často vyvstává zahalená v popelníku a její nevlastní sestry jí dávají posměšnou přezdívku „Popelka“. Popelka toto týrání snáší trpělivě a neřekne to svému otci, který by jí nadával.
Jednoho dne pozve princ všechny mladé dámy v zemi na a královský míč, plánuje vybrat manželku. Dva nevlastní sestry s radostí naplánujte své šatníky na ples a posmívejte se Popelce tím, že jí řeknete, že služky nejsou na ples pozvány.
Když sestry odcházejí na ples, Popelka zoufale pláče. Její Dobrá víla kouzelně se objeví a okamžitě začne přeměňovat Popelku z domácí sluhy na mladou dámu, kterou měla po narození, a to vše ve snaze dostat Popelku na ples. Otočí se dýně do zlatého kočáru, myši do koně, a krysa do kočí, a ještěrky do lokajové. Poté z Popelčiných hadrů udělá nádherné šaty s drahokamy doplněné jemnými skleněnými pantoflemi. Kmotra jí řekne, aby si užila míč, ale varuje ji, že se musí předtím vrátit půlnoc, když kouzla bude zlomený.
Na plese celý soud je uchvácen Popelkou, zejména princem. Na tomto prvním plese si Popelka vzpomene na odchod před půlnocí. Po návratu domů Popelka laskavě děkuje své kmotře. Pak nevinně pozdraví nevlastní sestry, které ji dříve nepoznaly, a nemluví o ničem jiném, než o krásné dívce na plese.
Další večer se koná další ples a Popelka se opět zúčastní s pomocí své kmotry. Princ se stal ještě více okouzlen záhadnou ženou na plese a Popelka ho zase tak okouzlila, že ztratila pojem o čase a odešla až při posledním půlnočním úderu, přičemž na schodech palác ve spěchu. Princ ji pronásleduje, ale před palácem stráže vidí, jak odchází jen prostá venkovská dívka. Princ si dá pantofle do kapsy a slibuje, že najde a ožení se s dívkou, které patří. Mezitím si Popelka nechává druhou papuče, která nezmizí, když je kouzlo rozbité.
Princ zkouší pantofel na všechny ženy v království. Když princ dorazí do domu Popelky, nevlastní sestry se ho marně snaží získat. Popelka se zeptá, jestli to může zkusit, ale nevlastní sestry se jí posmívají. Přirozeně se pantofle perfektně hodí a Popelka pro dobrou míru vyrábí druhou pantofle. Popelčin nevlastní rodina prosí o odpuštění a Popelka souhlasí. Popelka doufala, že ji její nevlastní rodina bude vždy milovat.[26]

První morálka příběhu je, že krása je poklad, ale laskavost je na nezaplacení. Bez toho není nic možné; s tím lze dělat cokoli.[27]

Druhá morálka příběhu však zmírňuje první a odhaluje kritiku, na kterou Perrault míří: „Je nepochybně velkou výhodou mít inteligenci, odvahu, dobrý chov a zdravý rozum. Tyto a podobné talenty přicházejí pouze z nebe, a je dobré je mít. I tyto vám však nemusí přinést úspěch bez požehnání kmotra nebo kmotry. “[27]

  • Charles Robinson ilustrovaný Popelka v kuchyni (1900), z Tales of Passed Times s příběhy Charlese Perraulta.

  • Oliver Herford ilustrovaný Popelka s Víla kmotrou, inspirovaný Perraultovou verzí.

  • Popelka nebo Cendrillon ve francouzštině. Gustave Doré ilustrace pro Cendrillon, 1867

  • Kování s princem při pohledu, ilustrace v Les Contes de Perrault Gustave Doré, 1862

Aschenputtelod bratří Grimmů

Alexander Zick ilustrovaný Popelka s holubicemi, inspirovaný verzí Grimms.
Ilustrace Otto Kubel, kolem roku 1930.

Další známou verzi zaznamenali němečtí bratři Jacob a Wilhelm Grimm v 19. století. Příběh se jmenuje "Aschenputtel" ("Popelka" v anglických překladech). Tato verze je mnohem intenzivnější než verze Perrault a Disney, protože Popelčin otec nezemřel a nevlastní sestry zmrzačily nohy, aby se vešly do zlatého pantofle. Neexistuje pohádková kmotra, ale pomoc pochází spíše ze stromu přání, který hrdinka zasadila na hrob své matky. Ve druhém vydání své sbírky (1819) Grimmsové doplnili původní verzi z roku 1812 o codu, ve které nevlastní sestry za svou krutost utrpí strašlivý trest princezny.

Spiknutí:

Mor zamořuje vesnici a manželka bohatého gentlemana leží na smrtelné posteli. Volá po své jediné dceři a říká jí, aby zůstala dobrá a laskavá, protože by ji Bůh chránil. Poté zemře a je pohřbena. Dítě každý den navštěvuje hrob své matky, aby truchlilo a rok uběhl. Pán si vezme jinou ženu se dvěma staršími dcerami z předchozího manželství. Mají krásné tváře a světlou pleť, ale jejich srdce jsou krutá a zlá. Nevlastní sestry ukradnou dívčině jemné šaty a šperky a přinutí ji nosit hadry. Vykázali ji do kuchyně a dali jí přezdívku „Aschenputtel“ („Ashfool“). Je nucena dělat pro sestry všechny druhy tvrdé práce od úsvitu do soumraku. Kruté sestry nedělají nic jiného, ​​než se jí vysmívají a ztěžují její práce vytvářením zmatků. Navzdory všemu však dívka zůstává dobrá a laskavá a vždy bude chodit k hrobu své matky plakat a modlit se k Bohu, aby viděla, jak se její situace zlepší.
Jednoho dne gentleman navštíví veletrh a slibuje svým nevlastním dcerám luxusní dárky. Nejstarší žádá o krásné šaty, zatímco mladší perly a diamanty. Jeho vlastní dcera jen prosí, aby mu první větvička srazila klobouk. Pán jde dál a získává dárky pro své nevlastní dcery. Při procházce lesem dostane lískovou větvičku a dá ji své dceři. Zasadí větvičku nad hrob své matky, zalévá ji slzami a v průběhu let z ní vyroste zářící lískový strom. Dívka se pod ním modlí třikrát denně a při modlitbě k ní vždycky přijde bílý pták. Říká ptákům svá přání a pokaždé, když jí pták hodí, co si přála.
Král se rozhodne vyhlásit festival, který bude trvat tři dny, a zve všechny krásné dívky v této zemi, aby se zúčastnily, aby si princ mohl vybrat jednu z nich pro svou nevěstu. Obě sestry jsou také pozvány, ale když je Aschenputtel prosí, aby jí dovolily jít s nimi na oslavu, nevlastní matka to odmítne, protože nemá slušné šaty ani boty. Když dívka trvá na tom, žena hodí misku čočky do popelu, aby ji mohla vyzvednout, a zaručí jí svolení zúčastnit se festivalu, pokud dokáže čočku vyčistit za dvě hodiny. Když dívka splnila úkol za méně než hodinu pomocí hejna bílých holubic, které přišlo, když zpívala určitý chorál, nevlastní matka tento úkol pouze zdvojnásobila a odhodila ještě větší množství čočky. Když je Aschenputtel schopna toho dosáhnout rychleji, aniž by chtěla zkazit šance svých dcer, nevlastní matka spěchá se svým manželem a dcerami na oslavu a nechává plačící nevlastní dceru za sebou.
Dívka ustoupí na hřbitov a žádá, aby byla oblečena ve stříbře a zlatě. Bílý pták upustí zlaté a stříbrné šaty a hedvábné boty. Chodí na hostinu. Princ s ní pořád tancuje a prohlašuje ji za svou taneční partnerku, kdykoli ji gentleman požádá o ruku, a když přijde západ slunce, požádá o odchod. Princ ji doprovodí domů, ale ona mu uniká a skočí do holubníku panství. Otec přišel domů před časem a princ ho požádal, aby rozsekal holubník, ale Aschenputtel už utekla zezadu, na hřbitov ke stromu lísky, aby jí vrátila jemné šaty. Otec ji najde spící v kuchyňském krbu a nic netuší. Následujícího dne se dívka objeví v honosnějším oděvu. Princ s ní znovu tančí celý den, a když nastala tma, princ ji doprovázel domů. Nicméně, ona leze na hrušku v zadní zahradě, aby mu unikla. Princ zavolá svého otce, který rozseká strom, a přemýšlel, jestli by to mohl být Aschenputtel, ale Aschenputtel už byl v kuchyni, když otec dorazil domů. Třetího dne se objevila oblečená ve velkolepých šatech se zlatými pantoflemi. Nyní je princ odhodlaný ji udržet a má celé schodiště rozmazané hřišti. Aschenputtel ve svém spěchu uniknout princi ztratila na svém hřišti jeden ze svých zlatých pantoflí. Princ si vezme pantofle a prohlásí, že se ožení s dívkou, jejíž noha zapadá do zlaté pantofle.
Následujícího rána jde princ do Aschenputtelova domu a zkouší pantofle na nejstarší nevlastní sestře. Sestře matka doporučila, aby si uřízla prsty, aby se vešla do pantofle. Při jízdě s nevlastní sestrou obě kouzelné holubice z nebe řekly princi, že z její nohy kape krev. Zděšen její zradou se vrací zpět a zkouší pantofl na druhé nevlastní sestře. Odřízla si část paty, aby dostala nohu do pantofle, a princ se znovu nechá oklamat. Při jízdě s ní na královský hrad ho holubice znovu upozornily na krev na noze. Vrátí se a zeptá se na jinou dívku. Džentlmen mu řekl, že v domě chovají služebnou - opomněl zmínit, že je to jeho vlastní dcera - a princ ho požádal, aby jí nechal vyzkoušet pantofle. Aschenputtel se objeví po umytí, očistí si obličej a ruce, a když si oblékne pantofel, princ ji pozná jako cizince, s nímž na festivalu tančil. Nevlastní matka a obě sestry byli bouřliví a zbledli hněvem: chtěli zabít Aschenputtela, ale princ ji před sebe postavil na koně a odjel.
V codě přidané ve druhém vydání z roku 1819, během Aschenputtelovy královské svatby, si nevlastní sestry doufaly, že se dostanou do laskavosti budoucí královny, ale tentokrát neuniknou vzteku své princezny. Když kráčí uličkou se svými nevlastními sestrami jako své družičky, nevěsta se jí mstí a nezabije je, ale svolá holubice, aby odletěly dolů a udeřily do očí obou nevlastních sester, jedna vlevo a druhá vpravo. Byla to jejich poslední šance na vykoupení, ale nevzdávají se, takže když se svatba chýlí ke konci a Aschenputtel a její milovaný princ vypochodují z kostela, její přisluhovači znovu poletí a okamžitě udeří do zbývajících očí těch dvou zlé sestry strašně slepé, opravdu strašná příhoda, kterou museli snášet jako žebráky po zbytek svého života.[28]

Vztah Aschenputtel se svým otcem v této verzi je nejednoznačný; Perrault Verze uvádí, že nepřítomnému otci dominuje jeho druhá manželka, což vysvětluje, proč nebrání týrání své dcery. Otec v tomto příběhu však hraje aktivní roli v několika scénách a není vysvětleno, proč toleruje týrání svého dítěte. Také popisuje Aschenputtel jako své „dítě první manželky“, nikoli jako své vlastní. V textu je také několik nesrovnalostí - je těžké pochopit, zda má Aschenputtel sílu zmizet podle její vůle, nebo byla její matka pohřbena v zahradě nebo někde poblíž, protože by bylo nemožné cestovat dál tempo, aniž by ho princ nebo její otec viděli, což je jasné, že místo bezmocné a milé služebné v kuchyni, s její schopností přivolat ptáky jako svou milenku a učinit se neviditelnou, je Aschenputtel ve skutečnosti velmi mocná čarodějnice.

Varianty spiknutí a alternativní výpovědi

Popelka podle Edward Burne-Jones, 1863, Museum of Fine Arts, Boston

Folkloristé již dlouho studovali varianty tohoto příběhu napříč kulturami. V roce 1893 Marian Roalfe Cox, pověřen Folklórní společnost Británie, vyrobeno Popelka: Tři sta čtyřicet pět variant Popelky, Catskin a Cap o'Rushes, abstrakta a tabulka s diskusí o středověkých analogech a poznámkách. Dále morfologie studie pokračovaly v této klíčové práci.[29]

Joseph Jacobs se pokusil rekonstruovat původní příběh jako Cinder Maid porovnáním společných rysů mezi stovkami variant shromážděných po celé Evropě.[30] The Aarne – Thompson – Uther systém klasifikuje Popelka jako typ 510A, „Pronásledovaná hrdinka“. Mezi další tohoto typu patří Ostrá šedá ovce; Zlatý střevíček; Příběh Tam a Cam; Rushen Coatie; Báječná bříza; Spravedlivé, hnědé a chvějící se; a Katie Woodencloak.[31]

Darebáci

Ačkoli mnoho variant Popelky obsahuje zlou nevlastní matku, určujícím znakem typu 510A je pronásledovatelka: v Spravedlivé, hnědé a chvějící se a Finette Cendron „nevlastní matka se vůbec neobjevuje a jsou to starší sestry, které ji omezují na kuchyň. V dalších pohádkách s plesem ji z domova vyhnali pronásledování jejího otce, obvykle proto, že si ji chtěl vzít. Tento typ (510B) jsou Cap O'Rushes, Kočičí kůže, All-Kinds-of-Fur, a Allerleirauh, a ona otroky v kuchyni, protože tam našla práci.[32] v Katie Woodencloak, nevlastní matka ji odvede z domova a ona si také najde takové zaměstnání.

v La Cenerentola, Gioachino Rossini převrátila sexuální role: Cenerentola je utlačována nevlastní otec. (Díky tomu je opera Aarne-Thompson typu 510B.) Také neobvykle jasně uvedl ekonomický základ pro takové nepřátelství v tom, že si Don Magnifico přeje, aby jeho vlastní dcery byly věna větší, přilákat větší zápas, což je nemožné, pokud musí poskytnout třetí věno. Folkloristé často interpretují nepřátelství mezi nevlastní matkou a nevlastní dcerou jen jako takovou soutěž o zdroje, ale málokdy to příběh objasní.[33]

  • Popelka v ohni v kuchyni, Thomas Sully, 1843

  • Nevlastní sestry, vydání Popelky z roku 1865

  • Popelka obléká své sestry, Dárek tety přátelské, 1890

  • Nevlastní sestry z Cesty Booklandem, 1922

  • Nevlastní sestry, ilustrace v Pohádky Charlese Perraulta podle Harry Clarke, 1922

Míč, plesové šaty a zákaz vycházení

Počet míčků se liší, někdy jeden, někdy dva a někdy tři. The dobrá víla je Perraultův vlastní doplněk k příběhu.[34] Osoba, která pomáhala Popelce (Aschenputtel) v Grimms Verze je její mrtvá matka. Aschenputtel ji žádá o pomoc modlitbou u jejího hrobu, na kterém roste strom. Užitečné holubice hřadující na stromě otřásají oblečením, které pro míč potřebuje. Tento motiv se nachází i v jiných variantách příběhu, například ve finštině Báječná bříza. Dramatik James Lapine začlenil tento motiv do dějové linie Popelky muzikálu Do lesů. Giambattista Basile je Cenerentola kombinovat je; postava Popelky, Zezolla, požádá svého otce, aby ji pochválil Dove of Fairies a požádal ji, aby jí něco poslala, a ona dostane strom, který jí zajistí oblečení. Jiné varianty jí pomohly mluvením zvířat, jako v Katie Woodencloak, Rushen Coatie, Bawang Putih Bawang Merah, Příběh Tam a Cam nebo Ostrá šedá ovce —Tato zvířata mají často nějaké spojení s její mrtvou matkou; v Zlatý střevíček, ryba jí pomáhá poté, co ji vloží do vody. V „The Anklet“ je to kouzelný alabastrový hrnec, který si dívka zakoupila za své vlastní peníze, a přináší jí šaty a kotníkové boty, které nosí na ples. Gioachino Rossini poté, co souhlasil s provedením opery na základě Popelka pokud mohl vynechat všechny magické prvky, napsal La Cenerentola, ve kterém jí pomáhal Alidoro, filozof a bývalý princova vychovatel.

Polnoční zákaz vycházení také v mnoha verzích chybí; Popelka opouští míč, aby se dostala domů před svou nevlastní matkou a nevlastními sestrami, nebo je prostě unavená. Ve verzi Grimms Aschenputtel vyklouzne, když je unavená, schovává se na otcově usedlosti na stromě a pak na holubník, aby unikla svým pronásledovatelům; její otec se ji snaží chytit sekáním, ale ona unikne.[35]

  • Víla kmotra, Walter Crane, 1897

  • Popelka a dobrá víla od Kate Abelmann, 1913

  • Popelka a víla kmotra od William Henry Margetson

  • Ballgown Popelka, ilustrace v Pohádky Charlese Perraulta Harry Clarke, 1922

  • Ilustrace od Carl Offterdinger, konec 19. století

  • Na plese, Sarah Noble Ives, C. 1912

  • Na plese, vydání z roku 1865

  • Pospěš si, vydání z roku 1865

  • Popelka Valentine Cameron Prinsep, C. 1880

Identifikační položka

Pantofle po sobě zanechala, ilustrace dovnitř Pohádky Charlese Perraulta Harry Clarke, 1922

Skleněná pantofle je jedinečná Charles Perrault verze a její deriváty; v jiných verzích příběhu může být vyroben z jiných materiálů (ve verzi zaznamenané Bratři Grimmové, Němec: Aschenbroedel a Aschenputtelnapříklad zlato) a v dalších sděleních to není papuče, ale kotník, prsten nebo náramek, který dává princi klíč k Popelčině identitě. V Rossiniho opeře “La Cenerentola „(„ Popelka “), pantofle je nahrazena dvojitými náramky, které prokazují její totožnost. Ve finské variantě Báječná bříza princ používá dehet k získání něčeho, co má každý míč, a má tedy prsten, kroužek a pantofle. Někteří tlumočníci, kterých možná trápí krejčovské nepraktičnosti, navrhli, aby Perraultův „skleněný střevíček“ (pantoufle de verre) byl „veveričí kožešinový střevíček“ (pantoufle de vair ) v nějaké neidentifikované dřívější verzi příběhu a že Perrault nebo některý z jeho zdrojů zaměnil slova; většina vědců se však domnívá, že pantofel ze skla byl záměrným dílem poetického vynálezu z Perraultovy strany.[36] Nabokov má profesora Pnin tvrdí, že „Cendrillonovy boty nebyly vyrobeny ze skla, ale z kožešiny ruské veverky - vair, francouzsky".[37]. The 1950 Disney adaptace využívá pantofle vyrobeného ze skla, aby dodala šmrnc, čímž se pantofel rozbije těsně předtím, než si to Popelka bude moci vyzkoušet, a ponechá jí pouze odpovídající pantofel, kterým prokáže svou totožnost.

Zjevení

V mnoha variantách příběhu se princi říká, že Popelka nemůže být tou pravou, protože je příliš špinavá a otrhaná. Často to říká nevlastní matka nebo nevlastní sestry. Ve verzi Grimms to naléhá jak nevlastní matka, tak otec.[38] Princ přesto trvá na jejím pokusu. Popelka přijde a prokáže svou totožnost tím, že se vejde do pantofle nebo jiného předmětu (v některých případech si nechala druhý).

  • Nevlastní sestra zkouší pantofle, obrázek dovnitř Pohádky Charlese Perraulta Harry Clarke, 1922

  • Princ prosící Popelku, aby si botu vyzkoušela, ilustrační obrázek Pohádky Charlese Perraulta Harry Clarke, 1922

  • Vyzkoušejte pantofle, Sarah Noble Ives, C. 1912

  • Popelka zkouší papuče, vydání z roku 1865

  • „Překvapivá kniha“ Popelky Deana a syna s pohyblivými obrázky, C. 1875

  • Ilustrace Carl Offterdinger, konec 19. století

  • Zjištění, že se pantofle hodí, vzdělávací plakát Hans Printz, 1905

  • Vyzkoušejte pantofle, Askepot og Prinsen

Závěr

v Tisíc nocí a noc, v příběhu s názvem "The Anklet",[39] nevlastní sestry se na scénu vracejí pomocí dvanácti kouzelných vlásenek, které z její nevěsty během její svatební noci udělaly holubici. v Báječná bříza, nevlastní matka, čarodějnice, dokáže po porodu nahradit svou dceru skutečnou nevěstou. Takové příběhy pokračují v pohádce do druhé epizody.

  • Část druhá Deana a Sonovy Popelky, 1875

  • Šťastný konec

  • V německé verzi oči nevlastních sester vykukly princezny

Díla založená na příběhu o Popelce

Massenet opera Cendrillon

Díla založená na příběhu o Popelce zahrnují:

Opera a balet

Divadlo

Pantomima v Adelphi

V roce 1804 Popelka byl představen na Drury Lane Theatre, Londýn, popsaný jako „Nová velká alegorická pantomimická podívaná“, i když byl stylem a obsahem velmi vzdálený moderní pantomimě. Jeho součástí však byl pozoruhodný klaun Joseph Grimaldi hraje roli sluhy jménem Pedro, předchůdce dnešní postavy Tlačítka.[42] V roce 1820 Harlekýn a Popelka na Královské divadlo, Covent Garden měl hodně z moderního příběhu (převzato z opery La Cenerentola ) od Rossini ale byl Pantomima opět představovat Grimaldi.[42] V roce 1830 Rophino Lacy použil Rossiniho hudbu, ale s mluveným dialogem v a komická opera s mnoha hlavními postavami: baronem, dvěma nevlastními sestrami a služebníkem Pedrem, to vše jako komické postavy, a navíc místo kouzelníka Pohádková královna.[42] Byla to však konverze tohoto přes parodie a rýmující se dvojverší podle Henry Byron což vedlo k tomu, co bylo účinně moderní pantomimou v příběhu i stylu na Royal Strand Theatre v roce 1860: Popelka! Nebo Milenec, Lackey a Malý skleněný střevíček.[42]

V tradiční verzi pantomimy se úvodní scéna odehrává v lese s probíhajícím lovem; zde se Popelka poprvé setká s princem Charmingem a jeho „pravou rukou“ Dandini, jehož jméno a postava pochází Gioachino Rossini opera (La Cenerentola ). Popelka si mýlí Dandiniho s princem a prince s Dandinim. Její otec, baron Hardup, je pod palcem jeho dvou nevlastních dcer, Ošklivé sestry, a má sluhu, Popelčin přítel Tlačítka. (Baron je po celou dobu pantomimy neustále pronásledován Brokerovými muži (často pojmenovanými podle současných politiků) za vynikající nájemné.) Víla kmotra musí kouzelně vytvořit kouče (z dýně), pěšáky (z myší), řidiče kouče ( od žáby) a krásné šaty (od hadrů), aby Popelka šla na ples. Musí se však vrátit do půlnoci, protože pak kouzlo přestane.

Filmy a televize

Over the decades, hundreds of films have been made that are either direct adaptations from Cinderella or have plots loosely based on the story.

Poster for Disney's Popelka (1950).

Foreign Animation

  • Aschenputtel (1922), a silhouette shadow play krátce Lotte Reiniger. The short silent film uses exaggerated figures and has no background, which creates a stark look. The film shows Aschenputtel's step-sisters graphically hacking their feet off in order to fit into the glass slipper.[43]
  • Popelka (1979), an animated short film based on Charles Perrault' s version of the fairy tale. To bylo produkováno Sojuzmultfilm studio.
  • Popelka kočka (2017), Italian animated film directed by Alessandro Rak

US Animation

Popelka (1911)
Popelka (1914) plakát
Cinderella at the ball in Soviet film (1947)

Foreign Language Live-action films and TV

English Live-action Theatrical films

Modernizion and parodies theatrical films

English Live-action TV films & series

Television parodies and Modernizions

Knihy

  • Popelka (1919), Charles S. Evans and illustrated by Arthur Rackham
  • Adelita: A Mexican Cinderella Story (2004), Tomie dePaola
  • Raisel's Riddle (1999), Erica Silverman and illustrated by Susan Gaber

Viz také

Reference

Poznámky

  1. ^ A b Amelia Carruthers (2015-09-24). Cinderella - And Other Girls Who Lost Their Slippers (Origins of Fairy Tales). ISBN  9781473370111.
  2. ^ (italština: Cenerentola; francouzština: Cendrillon; Němec: Aschenputtel)
  3. ^ A b Zipy, Jacku (2001). The Great Fairy Tale Tradition: From Straparola and Basile to the Brothers Grimm. W. W. Norton & Co. str.444. ISBN  978-0-393-97636-6.
  4. ^ A b Dundes, Alan. Cinderella, a Casebook. Madison, Wis: University of Wisconsin Press, 1988.
  5. ^ A b Roger Lancelyn Green: Tales of Ancient Egypt, Penguin UK, 2011, ISBN  978-0-14-133822-4, kapitola The Land of Egypt
  6. ^ A b Bottigheimer, Ruth. (2008). "Před Contes du temps passe (1697): Charles Perrault Griselidis, Souhaits a Peau". Romantická recenze, Volume 99, Number 3. pp. 175–89
  7. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s Anderson, Graham (2000). Fairytale in the Ancient World. New York City, New York and London, England: Routledge. ISBN  978-0-415-23702-4.
  8. ^ Hansen, William (2017). The Book of Greek & Roman Folktales, Legends & Myths. Princeton, New Jersey: Princeton University Press. str. 86–87. ISBN  9780691170152.
  9. ^ Strabo: "The Geography", book 17, 33
  10. ^ Aelian: "Various History", book 13, chapter 33
  11. ^ Herodot, "The Histories", book 2, chapters 134-135
  12. ^ Grimm, Jacob & Grimm, Wilhelm; Taylor, Edgar; Cruikshank, George (illustrator). Grimm's Goblins: Grimm's Household Stories. London: R. Meek & Co.. 1877. p. 294.
  13. ^ Baring-Gould, Sabine. Kniha pohádek. [2d ed.] London: Methuen. 1895. pp. 237-238.
  14. ^ Ben-Amos, D. "Straparola: The Revolution That Was Not". V: The Journal of American Folklore. Sv. 123. No. 490 (Fall 2010). 439-440. JSTOR [1]
  15. ^ Anderson, Graham. Fairytale in the Ancient World. Routledge. 2000. pp. 29-33. ISBN  0-203-18007-0
  16. ^ "Multiple Births in Legend and Folklore". www.pitt.edu. Citováno 2018-01-15.
  17. ^ "Ċiklemfusa" (PDF). Rakkonti. Citováno 2020-05-23.
  18. ^ "Ċiklemfusa". Filmat mill-Aġenzija tal-Litteriżmu. Citováno 2020-05-23.
  19. ^ [2]
  20. ^ A b C d Beauchamp, Fay. "Asian Origins of Cinderella: The Zhuang Storyteller of Guangxi" (PDF). Ústní tradice. 25 (2): 447–496. Archivovány od originál (PDF) dne 2017-12-15. Citováno 2017-07-25.
  21. ^ Ko, Dorothy (2002). Every Step a Lotus: Shoes for Bound Feet. University of California Press. 26–27. ISBN  978-0520232839.
  22. ^ Ulrich Marzolph, Richard van Leeuwen, Hassan Wassouf (2004). Encyklopedie Arabian Nights. ABC-CLIO. str. 4. ISBN  1-57607-204-5.
  23. ^ "A Cinderella Tale from Vietnam: the Story of Tam and Cam". www.furorteutonicus.eu. Citováno 2017-09-10.
  24. ^ Basile, Giambattista (1911). Stories from Pentamerone, London: Macmillan & Co., translated by John Edward Taylor. Kapitola 6. Viz také "Il Pentamerone: Cenerentola" Archivováno 2019-11-23 at the Wayback Machine
  25. ^ A modern edition of the original French text by Perrault is found in Charles Perrault, Contes, vyd. Marc Soriano (Paris: Flammarion, 1989), pp. 274–79.
  26. ^ Anotované klasické pohádky. Tatar, Maria, 1945- (1st ed.). New York: Norton. 2002. ISBN  0393051633. OCLC  49894271.CS1 maint: ostatní (odkaz)
  27. ^ A b "Perrault: Cinderella; or, The Little Glass Slipper". Pitt.edu. 2003-10-08. Citováno 2014-06-17.
  28. ^ Aschenputtel, obsaženo v Příběhy pro domácnost by the Brothers Grimm, translated by Lucy Crane, at Projekt Gutenberg
  29. ^ "If The Shoe Fits: Folklorists' criteria for #510 "
  30. ^ Jacobs, Joseph (1916). Europa's Fairy Book. Synové G. P. Putnama.
  31. ^ Heidi Anne Heiner, "Tales Similar to Cinderella "
  32. ^ Heidi Anne Heiner, "Příběhy podobné Donkeyskin "
  33. ^ Marina Warner, From the Beast to the Blonde: On Fairy Tales And Their Tellers, p 213-4 ISBN  0-374-15901-7
  34. ^ Jane Yolen, s. 23, Touch Magic ISBN  0-87483-591-7
  35. ^ Maria Tatar, The Annotated Brothers Grimm, p 116 W. W. Norton & company, London, New York, 2004 ISBN  0-393-05848-4
  36. ^ Maria Tatar, p 28, Anotované klasické pohádky, ISBN  0-393-05163-3
  37. ^ Pnin, Kapitola 6
  38. ^ Maria Tatar, The Annotated Brothers Grimm, p 126-8 W. W. Norton & company, London, New York, 2004 ISBN  0-393-05848-4
  39. ^ Mardrus, Joseph-Charles; Powys Mathers (June 1987). The book of the Thousand Nights and One Night. 4. Londýn a New York: Routledge. 191–194. ISBN  0-415-04543-6.
  40. ^ "Josef Bayer (1852-1913)". www.johann-strauss.org.uk. The Johann Strauss Society of Great Britain. Citováno 21. prosince 2018.
  41. ^ Cinderella, a full-length opera by Alma Deutscher. Vyvolány 29 July 2015.
  42. ^ A b C d Clinton-Baddeley, V. C. (1963). Některé rodokmeny pantomimy. Společnost pro divadelní výzkum. str. 9–11.
  43. ^ Freyberger, Regina (2009). Märchenbilder--Bildermärchen. Athéna. str. 453. ISBN  9783898963503.
  44. ^ Merrill, Russell; Kaufmann, J. B. (2007). Wally Disney's Silly Symphonies: A Companion to the Classic Cartoon Series. Indiana University Press. ISBN  978-8886155274.
  45. ^ A b "Fairy Tale Flappers: Animation Adaptations of Little Red Riding Hood and Cinderella"
  46. ^ http://cartoonresearch.com/index.php/nicky-nome-rides-again/
  47. ^ http://cartoonresearch.com/index.php/nicky-nome-rides-again/
  48. ^ "Youtube". Youtube. Citováno 2013-09-23.
  49. ^ "Three wishes for Cinderella (1973)". Imdb.com.
  50. ^ Nicholls, George; La Badie, Florence (1911), Popelka, OCLC  422761848, vyvoláno 2020-05-25

Další čtení

  • Chen, Fan Pen Li. "Three Cinderella Tales from the Mountains of Southwest China." Journal of Folklore Research 57, no. 2 (2020): 119-52. Accessed November 17, 2020. doi:10.2979/jfolkrese.57.2.04.
  • Gardner, Fletcher, and W. W. Newell. "Filipino (Tagalog) Versions of Cinderella." The Journal of American Folklore 19, no. 75 (1906): 265–80. Accessed July 5, 2020. doi:10.2307/534434.
  • Jonathan Y. H. Hui (2018) "Cinderella in Old Norse Literature". V: Folklór, 129:4, pp. 353–374. DOI: 10.1080/0015587X.2018.1515207
  • Labelle, Ronald. (2017). "Le conte de Cendrillon: de la Chine à l’Acadie sur les ailes de la tradition". V: Rabaska 15: 7–28. https://doi.org/10.7202/1041114ar
  • Tangherlini, Timothy. (1994). "Cinderella in Korea: Korean Oikotypes of AaTh 510". V: Fabula. 35: 282–304. 10.1515/fabl.1994.35.3-4.282.

externí odkazy