Popelka (muzikál Rodgers a Hammerstein) - Cinderella (Rodgers and Hammerstein musical)
Rodgers & Hammersteinova Popelka | |
---|---|
![]() Původní obrázek (1957) pro DVD | |
Na základě | Popelka podle Charles Perrault |
Napsáno | Oscar Hammerstein II |
Režie: | Ralph Nelson |
V hlavních rolích | Julie Andrews Jon Cypher Edith Adams Kaye Ballard Alice Ghostley |
Hudební skladatel | Richard Rodgers |
Země původu | Spojené státy |
Původní jazyk | Angličtina |
Výroba | |
Výrobce | Richard Lewine |
Provozní doba | 76 min |
Uvolnění | |
Původní síť | CBS |
Původní vydání | 31.03.1957 |
Rodgers a Hammerstein je Popelka je hudební psáno pro televize, ale později hrál na jevišti, s hudbou od Richard Rodgers a knihu a texty od Oscar Hammerstein II. Je založen na pohádka Popelka, zejména francouzská verze Cendrillon, ou la Petite Pantoufle de Verretím, že Charles Perrault. Příběh se týká mladé ženy, která byla donucena do života otroctví její krutou nevlastní matkou a nevlastními sestrami, které se soustředily na sebe a které sní o lepším životě. S pomocí ní Dobrá víla, Popelka je přeměněna na princeznu a najde svého prince.
Popelka je jediný muzikál Rodgers a Hammerstein napsaný pro televizi. To bylo původně vysíláno živě na CBS dne 31. března 1957 jako vozidlo pro Julie Andrews, který hrál titulní roli. Vysílání sledovalo více než 100 milionů lidí. To bylo následně přepracován pro televizi dvakrát, v roce 1965 a 1997. Verze 1965 hrál Lesley Ann Warren a Stuart Damon. Verze z roku 1997 hrála Brandy Norwood v titulní roli, s Whitney Houston jako kmotra víly. Oba remaky přidávají skladby z jiných muzikálů Richarda Rodgerse.
Muzikál byl pro jeviště upraven v několika verzích, včetně Londýna West End pantomima adaptace, a Newyorská opera produkce, která pečlivě navazuje na původní televizní verzi, a různé zájezdové produkce. A 2013 adaptace na Broadwayi hrál Laura Osnes a Santino Fontana, s novou knihou od Douglas Carter Beane.
Dějiny
V padesátých letech byly televizní adaptace muzikálů docela běžné. Vysílané verze Annie Get Your Gun, Nádherné město, Něco jde, a Polib mě, Kate byli všichni vidět během desetiletí.[1] V roce 1955 NBC vysílal Broadway muzikál Peter Pan, v hlavních rolích Mary Martin. Byl to hit a síť hledala více hudebně zaměřených projektů zaměřených na rodinu. Richard Rodgers předtím dodala Cena Emmy -výherní skóre pro Vítězství na moři, dokumentární seriál o druhá světová válka. NBC se přiblížila Rodgers a Hammerstein a požádal je, aby výslovně napsali originální muzikál pro televizi (místo aby pouze přizpůsobili existující speciálnímu televiznímu formátu), pak nový nápad. Tým se rozhodl přizpůsobit pohádku Popelka a pro televizi, kteří hledali nové informace, vyhledali radu zasvěceného odvětví, Richard Lewine. Lewine byl tehdy viceprezidentem odpovědným za barevnou televizi v CBS. Řekl Rodgersovi a Hammersteinovi, že CBS také hledá hudební projekt a již podepsal Julie Andrews, který pak hrál uvnitř My Fair Lady na Broadwayi. Rodgers ve své autobiografii vzpomněl: „To, co nás okamžitě prodalo, byla možnost pracovat s Julií.“[2] Rodgers a Hammerstein podepsali smlouvu s CBS.
Rodgers a Hammerstein si ponechali vlastnictví show a měli kontrolu nad castingem, režií, scénou a kostýmy, zatímco CBS kontrolovala technické aspekty vysílání a měla možnost druhého vysílání. CBS oznámila produkci 5. září 1956. Při adaptaci slavné pohádky „Rodgers a Hammerstein zůstali věrni originálu Charles Perrault "verze.[3] Hammerstein byl dotazován Sobotní recenze o adaptaci: "Chceme, aby děti, které to vidí, rozpoznaly příběh, který znají. Děti mohou být v tomto ohledu velmi kritické. Ale samozřejmě to budou sledovat i jejich rodiče, takže jsme se pokusili humanizovat postavy, aniž bychom to změnili známá struktura spiknutí. “[2] Muzikál musel zapadnout do 90minutového programu se šesti reklamními přestávkami, takže byl rozdělen do šesti krátkých her. V rozhovoru s Časopis Time, Hammerstein řekl, že „trvalo mi sedm měsíců, než jsem knihu a texty napsal Popelka".[2]
Zkoušky začaly 21. února 1957. Režisér oceněný cenou Emmy Ralph Nelson a choreograf Jonathan Lucas, který choreografoval Milton Berle Show, oba měli zkušenosti s hudebním materiálem v televizi. Rodgersův přítel, Robert Russell Bennett, za předpokladu, že orchestrace. Alfredo Antonini, veterán s CBS, proveden. Na začátku března se společnost přestěhovala do CBS Television Color Studio 72,[4] první barevné studio CBS-TV v New Yorku a v té době nejmenší barevné studio v říši CBS. 56 umělců, 33 hudebníků a 80 divadelníků a štábů pracovalo v malém studiu společně se čtyřmi obry RCA TK-40A barevné televizní kamery, skříň až 100 kostýmů, více než půl tuctu obrovských kostýmů a četné rekvizity a speciální efekty. Orchestr hrál v malé místnosti se speciálním vybavením, aby překonal potlačenou akustiku. CBS investovala do masivní marketingové kampaně, stejně jako sponzoři.[2] Ed Sullivan také propagoval show, která byla viděna v jeho obvyklém časovém úseku nedělní noci, s vystoupením Richarda Rodgersa a Oscara Hammersteina II předchozí neděli.[1] To bylo vysíláno živě 31. března 1957.
Synopse
Jednat I.
Na návsi prohlásil Town Crier: „Princ dává míč“ k oslavě 21. narozenin prince Christophera. Dámy království jsou nadšeny vyhlídkou na setkání s ním. Popelka, jejíž otec zemřel, se stará o domov její naladěné a sobecké nevlastní matky a nevlastních sester. Nosí jim všechny jejich nákupní balíčky a po návratu domů si všichni tři objednají Popelku. Zůstala sama ve svém rohu poblíž ohně a sní o tom, že bude žít exotický život jako princezna nebo cokoli jiného než sluha („V mém vlastním koutku“). Král a královna se mezitím připravují na velkou oslavu („Scéna královské šatny“) a služebníci diskutují o plánování svátku („Vaše Veličenstva“). Doufají, že jejich syn najde vhodnou nevěstu, ale princ se trochu bojí setkání se všemi dychtivými ženami království. Královny se dotkne vyslechnutí královy diskuse se synem a řekne mu, že ho miluje („Chlapci a dívky jako ty a já“ [někdy vynecháno, nezpíváno v žádném z televizních vysílání]).
Jak se Popelčiny nevlastní sestry připravují na ples, doufají, že upoutají princovo oko, smějí se Popelčiným snům. Po jejich odchodu si Popelka představuje, že s nimi šla („V mém vlastním koutku“ (repríza)). Objeví se Popelčin víla a je pohnána Popelčiným přáním jít na ples. Přeměňuje Popelku na krásně oblečenou mladou dámu a její malé myší kamarády a dýni na třpytivý kočár s lokaji („Nemožné; Je to možné“); Popelka odchází na ples.
Zákon II
Popelka dorazí do paláce v 11:30; než vstoupí, její kmotra ji varuje, aby nezůstávala po půlnoci. Princ je znuděný pozorností všech mladých dám, se kterými musel tančit, včetně nevlastních sester. Velký vchod Popelky okamžitě přitahuje pozornost všech a intrikuje prince. Tančí spolu a okamžitě se do sebe zamilují („Před deseti minutami“). Když nevlastní sestry viděly prince s kráskou, kterou nepoznávají, ptají se, proč by nedal přednost „obvyklé“ dívce jako oni („Stepsisters's Lament“). Když princ a Popelka tančí, prohlašuje svou lásku k ní („Miluji tě, protože jsi krásná?“). Když se objali, hodiny udeřily o půlnoci a Popelka prchla, než se magie vytratila, ale ve spěchu zanechala skleněnou střevíček.
Zákon III
Následujícího rána si Popelčin nevlastní matka a nevlastní sestry vzpomínají na ples a zjistí, že Popelka je velmi intuitivní ohledně toho, jaké to muselo být, jako jít na ples („Když jedete měsíčním svitem“) a tančit s princem („A Krásná noc"). Mezitím princ hledá ženu, s níž tančil a která tak rychle uprchla z plesu. Jeden z královských strážců vyzkouší pantofel na všech ženách království („Hledání“). V domě Popelky se papuče nehodí žádné z dám. Popelčin nevlastní matka se snaží odvrátit stráž od Popelky, ale není doma; schovává se v zahradě paláce. Strážný se vrací do palácové zahrady a informuje prince, že nenašel pohřešovanou dívku. Strážný pak vidí, jak se Popelka skrývá, a zatkne ji. Popuden Víla kmotrou, zkouší pantofel na Popelce. To se hodí a princ je povolán zpět do zahrady, kde poznává svou milovanou („Miluji tě, protože jsi krásná?“ (Repríza)). Popelka a princ se ožení.
Hudební čísla
Původní verze obsahuje následující písně:[5]
|
|
|
V některých produkcích přidává další čísla „Osamělost večera“ (vystřihován z Jižní Pacifik a představený ve vysílání z roku 1965), píseň pro prince; a "Chlapci a děvčata jako vy a já" (vystřihován z Oklahoma! a následně další show), pro královnu a krále (ve scéně Royal Dressing Room), která se objevuje v publikovaném vokálním skóre přehlídky.[6][7][8] The 1997 televizní adaptace přidané "Zamilovat se do lásky "pro nevlastní matku,[9] "Nejsladší zvuky "pro Popelku a prince a" ve vás je hudba "(psáno pro Hlavní ulice na Broadway ), pro Víla kmotru.[10] The 2013 Broadway produkce bylo provedeno ve dvou dějstvích a zahrnovalo písně „Já, kdo jsem?“ (vystřiženo z Já a Julie ), „Osamělost večera“ a „Nyní je čas“ (vystřiženo z Jižní Pacifik), „The Pursuit“ a „There are Music in You“.[11]
Televizní produkce
1957 původní produkce
Původní vysílání z roku 1957 režíroval Nelson s choreografií Lucase a hudební režii Antonini. To hrálo Andrewse v titulní roli a Jon Cypher jako princ. To také představovalo Howard Lindsay jako Král, Dorothy Stickney jako královna Edith Adams jako Dobrá víla, Kaye Ballard a Alice Ghostley jako nevlastní sestry Portia a Joy, Ilka Chase jako macecha a Iggie Wolfington jako Steward. Joe Layton v souboru vypadal uncredited.[12]
31. března 1957, v 20:00 východního času, Popelka byl vysílán živě ve východním, středním a horském časovém pásmu v obou Černý a bílý a kompatibilní barva; západní pobřeží obdrželo zpožděné černobílé vysílání od 20:00 tichomořského času. Kromě Spojených států to bylo přepravováno přidruženými společnostmi CBS na území USA v Aljaška, Havaj a Portoriko; v Kanadě byl vysílán dne CBC.[13] Byl vyroben za 376 000 $ a byl silně propagován svými sponzory Pepsi-Cola a společnost Shulton (tehdy výrobce Staré koření ).[2] Televizní hodnocení Nielsen pro tento program činilo 18 864 000 „domů zasažených průměrnou minutou“ vysílání.[14] Vysílání vidělo více než 107 milionů diváků a Andrews byl nominován na Cena Emmy za její výkon.[15][16]
Černá a bílá kineskop vysílání přežije a bylo vydáno na DVD.[17] Neexistují žádné důkazy Popelka byl zaznamenán dne videokazeta, který CBS používané v té době pouze k časovému zpoždění programování zpráv pro stanice na západním pobřeží. Zařízení ještě nebylo schopné zaznamenat barevné video.[18]
Verze 1965

Po úspěchu muzikálu v Londýně a jinde jako divadelní produkce se síť rozhodla produkovat další televizní verzi. Premiéra v roce 1957 byla vysílána dříve, než byla k dispozici videokazeta, takže bylo možné zobrazit pouze jedno představení. CBS zahájila novou produkci v roce 1965, Richard Rodgers jako výkonný producent a autor Joseph Schrank. Nový scénář se přiblížil tradičnímu příběhu, ačkoli téměř všechny původní písně byly zachovány a zpívány v původním nastavení. Příběh otevírá nová sekvence: princ se po návratu ze svých cest zastaví v Popelčině domě se svou družinou na skleničku vody. Popelka, sama doma, a neví, kdo je hezký cestovatel, dokud stránka nevysloví slova „Vaše Výsosti“, laskavě dá princi vodu ze studny. Poté, co princ odejde, zpívá „Osamělost večera“, pro kterou byl složen Jižní Pacifik v roce 1949, ale v tomto muzikálu se nepoužívá.[19] Popelka zpívá „In My Own Little Corner“, než se objeví nějaká zmínka o tom, že princ dává míč. Názvy nevlastních sester byly změněny z původní produkce a Scéna královské šatny byl vynechán.[2]
Verze z roku 1965 režíroval Charles S. Dubin[19] s choreografií od Eugene Loring a zaznamenáno dne videokazeta (na CBS Television City v Hollywood ) pro pozdější vysílání. Obsazení představovalo Ginger Rogers a Walter Pidgeon jako královna a král; Celeste Holm jako Víla kmotra; Jo Van Fleet jako macecha s Pat Carroll a Barbara Ruick jako její dcery Prunella a Esmerelda; a Stuart Damon jako princ. Lesley Ann Warren, ve věku 18 let, hrál titulní roli.[20] Film také představuje vzácné před kamerami vystoupení dubbers Betty Noyes a Bill Lee, kteří hrají pár, který krátce zpívá o své dceři (hraje Trudi Ames ).[21] První vysílání bylo 22. února 1965 a do února 1974 bylo vysíláno osmkrát.[2] Debut z roku 1965 měl hodnocení Nielsen 42,3, což z něj činí nejlépe hodnocený nešportový speciál na CBS od začátku hodnocení Nielsen až do roku 2009 a 50. nejvýše hodnocenou show jakéhokoli druhu během tohoto období.[22]
Verze 1997
Televizní remake z roku 1997 byl upraven Robert L. Freedman a režie Robert Iscove, s choreografií od Rob Marshall. To bylo produkováno Whitney Houston a Debra Martin Chase pro Televize Walta Disneye a vysílal 2. listopadu 1997. Tato verze obsahovala a rasově různorodý obsazení, s Brandy Norwood jako Popelka, Whitney Houston jako kmotra víly Popelky, Bernadette Peters jako Popelčin nevlastní matka, Paolo Montalbán jako princ, Whoopi Goldberg jako královna, Victor Garber jako král a Jason Alexander jako heraldik Lionel. Bylo přidáno několik skladeb, včetně „Zamilovat se do lásky „z muzikálu Chlapci ze Syrakus, zpívaný nevlastní matkou; "Nejsladší zvuky „z muzikálu Žádné řetězce, zpívaná Popelkou a princem; a „Je v tobě hudba,“ napsané pro film z roku 1953 Hlavní ulice na Broadway, zpívaná jako finále Pohádkovou kmotrou.[23] Vysílání sledovalo šedesát milionů diváků.[24]
Změny v Hammersteinově spiknutí v této verzi zahrnují následující: Pohádková kmotra začíná příběh a vysvětluje, že nic není nemožné. Názvy nevlastních sester se změnily na Calliope a Minerva. V přestrojení za rolníka se princ (cítí izolovaný na zámku) potuluje na tržišti (znepokojuje svého herolda Lionela), potkává Popelku a navzájem se okouzlují. Na plese, který je v rozpacích s otázkami o své rodině a původu, Popelka uniká v slzách do zahrady, kde se pro morální podporu objevuje Víla kmotra. Poté, co se její nevlastní matka vrací z míče a je obzvláště krutá, Popelka sbalí své věci, aby utekla z domova. Její Víla kmotra jí radí, aby se podělila o své city s princem. Poté, co princ a Lionel vyzkoušeli pantofel na všech ostatních dívkách, předjeli Popelku na cestě ke svobodě. Když se princ setkal s jejím pohledem, poznal ji a položil si na nohu papuče. Na jejich svatbě Víla kmotra žehná páru.
Jevištní produkce
1958 až 2008
Muzikál byl poprvé představen na jevišti u London Coliseum v roce 1958 na dovolené pantomima adaptace, která také používala písničky z Já a Julie. Harold Fielding produkoval tuto verzi, která byla otevřena 18. prosince 1958 a hrála během prázdnin.[2] Yana (Pamella Guard), hrála Popelku, s Tommy Steele, Jimmy Edwards, Kenneth Williams a Betty Marsden.[25]
Scénické verze se začaly objevovat v amerických divadlech do roku 1961.[2] The Newyorská opera produkoval muzikál v letech 1993 a 1995, přičemž Víla kmotra hrála Sally Ann Howes a nevlastní matku Nancy Marchandová a Jean Stapleton. To oživilo výrobu v roce 2004 s Eartha Kitt jako Víla kmotra a Dick Van Patten jako král, mimo jiné televizní hvězdy.[26] Turné po Spojených státech se hrálo od listopadu 2000 do roku 2001 a hrál Kitta jako Víla kmotra, Deborah Gibson a později Jamie-Lynn Sigler jako Popelka, Paolo Montalbán jako princ a genderem ohýbající Everett Quinton jako nevlastní matka,[27] zastavil se na Divadlo v Madison Square Garden v roce 2001, kdy Sigler hrál titulní roli.[28]
30týdenní asijské turné po Popelka hrál Lea Salonga a Australan Peter Saide. Produkce režíroval Bobby Garcia, s choreografií Vince Pesce. Návrh kostýmů byl Renato Balestra, se sadami od David Gallo. Turné začalo v Manila Na Filipínách 29. července 2008. Přehlídka poté pokračovala do několika měst v Číně, včetně Xian, Zhengzhou, Chongqing, Shenzhen, Gunagzhou, Šanghaje, Pekingu a Hongkongu. Poté cestovalo v Thajsku, Singapuru, Malajsii, Koreji a Japonsku.[29] Obsazení album bylo vydáno v roce 2008.
Celo ženská produkce muzikálu v Japonsku v roce 2008 představovala J-Pop skupina Ranní Musume a veteránští členové Takarazuka Revue. Výroba probíhala během srpna 2008, v Divadlo Shinjuku Koma v Tokiu. Hlavní role Popelky a prince byly provedeny členy Morning Musume Ai Takahashi a Risa Niigaki.[30][31]
Broadway
Douglas Carter Beane napsal k prvnímu muzikálu novou knihu Broadway Výroba. Ve svém spiknutí Popelka otevírá oči prince Tophera k nespravedlnosti v království. Princovi rodiče zemřeli a království bylo ponecháno v rukou darebného ministra, který byl princovým mentorem a podvedl jeho mladého obvinění do schvalování represivních zákonů.[32] Rebel Jean-Michel, nová postava, a nevlastní sestra Gabrielle jsou zamilovaní a snaží se svrhnout vládu. Partitura obsahuje nejznámější písně z původní verze a další čtyři písně z katalogu Rodgers a Hammerstein.[33][34]
Přehlídka, produkoval Robyn Goodman,[35] zahájil náhledy na Broadwayi 25. ledna a oficiálně zahájen 3. března 2013 na Broadwayské divadlo.[36][37] Mark Brokaw režíroval produkci s choreografií Josha Rhodese a obsazení zahrnovalo Laura Osnes v titulní roli, Santino Fontana jako princ, Victoria Clark jako šílená Marie / Víla kmotra, Harriet Harris jako Ellinina nevlastní matka, Peter Bartlett jako předseda vlády, Ann Harada a Marla Mindelle jako nevlastní sestry Charlotte a Gabrielle a Greg Hildreth jako Jean-Michel.[28][38] Návrháři v ceně Anna Louizos (sady), William Ivey Long (kostýmy) a Kenneth Posner (osvětlení).[39] Inscenace byla nominována na devět Tony Awards, vyhrál jeden za kostýmy Longa.[40] Recenze byly smíšené a většina kritiků ocenila výkon Osnesa.[37][41][42]
Keke Palmer byla náhradou v titulní roli. Zpráva v Opatrovník uvedl, že „obsazení afroamerického herce jako takové ikonické - a typicky bledé - postavy je symbolem pokroku, kterého Broadway pomalu a zastavuje při zaměstnávání barevných herců v širším spektru částí.“[43] V září 2014 se Lesley Ann Warren připojila k obsazení během opony na oslavu 50. výročí vydání její televizní verze z roku 1965.[44] Výroba skončila na Broadwayi 3. ledna 2015, po 41 náhledech a 770 pravidelných představeních.[45] Následovaly národní turné.[46][47]
Recepce
Verze z roku 1957 Popelka v době své premiéry vidělo největší publikum v historii: 107 000 000 lidí v USA, plně 60% populace země v té době. Odrůda Odhaduje se, že na show bylo naladěno 24,2 milionu domácností, každý v průměru 4,43 diváků. Jon Cypher si později vzpomněl, že opustil studio několik minut po skončení vysílání a našel Manhattan ulice opuštěné, protože tolik lidí zůstalo ve sledování vysílání.[2]
Recenze v The New York Times podle Jack Gould charakterizoval muzikál jako „příjemný Popelka to postrádalo magický nádech. “Napsal, že vysílání obdrželo„ mimořádnou škálu reakcí; bylo to buď bez výhrad, spíše rozzlobeně odmítnuto nebo obecně schváleno, s výhradami významných výhrad. “Ve„ krásném barevném videu “Andrews ocenil jako„ okouzlující vizi “.“ Stěžoval si však na knihu („Co vlastnil pan Hammerstein, nevlastní sestry do nechutné varieté klauni? “); o chybách v„ nejzákladnějším druhu herectví; “o kostýmech („ nemohla být Popelka oblečena do snových plesových šatů fantasy spíše než do elegantního, tvarově vhodného čísla? “); a inscenace („stísněný ... vynikající hloubka, ale omezená šířka kazí scénu v tanečním sále“). Posuzoval písně „ne nejzásadnější Rodgers a Hammerstein“ a „připomínající a odvozené z jejich dřívějších úspěchů“, ale pochválil čtyři z nich a řekl: „V televizi, kde originální hudba prakticky neexistuje, je to celkem lahůdka ... některé současné [Broadwayské] muzikály se nemohou tak melodicky chlubit.“[48]
Verze z roku 1965 byla vysílána opakovaně. Produkce z roku 1997 byla přehlídkou týdne číslo 1 s více než 60 miliony diváků. Stal se nejlépe hodnoceným televizním muzikálem za celou generaci. Ačkoli to byl hit u publika, to přijalo protichůdné recenze. Divadelní historik John Kenrick označil to za „nemotorný remake“ muzikálu, ale poznamenal, že „shtick pokusu Bernadette Petersové o skleněný střevíček je povedený“.[49] The New York Times ocenil umělce (Montalban má „staromódní luxusní hlas“; Jason Alexander „poskytuje komickou úlevu“; Goldberg „vítězně spojuje královskou důstojnost s mateřským vměšováním“; Peters „přináší ráznost a lstivou komedii“), ale poznamenal, že muzikál „byl vždy dýně, která se nikdy nezměnila v třpytivého trenéra ... písně jsou menší Rodgers a Hammerstein ... netrvá to tím posledním skokem do čisté magie. Často okouzlující a někdy obyčejné, toto je dlážděné Popelka pro tuto chvíli, ne věky. “[50] Ostatní kritici však prezentaci ocenili. Jeden recenzent napsal: „Hodnocení: A, verze jak včasná, tak nadčasová.“[51] Další souhlasil: „tato verze má co doporučit.“[52] Přídavné vysílání na Valentýna 1998 přilákalo dalších 15 000 000 diváků.[2]
Recenze na verzi Broadway byly smíšené.[53] Ben Brantley z The New York Times nazval produkci na Broadwayi v roce 2013 „třpytivou mozaikou show“, která „chce být uklidňující staromódní a osvěžující neuctivý, sentimentální a chraplavý, upřímný a ironický, najednou“. Brantley měl pocit, že show „nevypadá, že by přesně věděla, co“ chce být.[32] The Financial Times ocenil herecké obsazení, zejména Osnes, kostýmy a choreografii, a domníval se, že „produkce je absolutní radost, kterou kazí jen občasná pomalost tempa“.[54] Richard Zoglin, psaní pro Čas Časopis uvedl, že nová inscenace je „pestrobarevná, temperamentní a dobře zpívaná“, porovnala ji však nepříznivě s vysíláním „emocionálně živým“ z roku 1957.[55] Recenzent z Chicago Tribune napsal: „Zásadním problémem ... Beanovy zmatené, zcela neromantické a většinou bez smíchu nové knihy ... je to, že popírá publikum potěšení z okamžitých zvratů štěstí. ... Tato nová verze nakonec zhroutí základní logika známého příběhu a pošlapává celou hudební duši partitury z jiné éry “.[41] Na druhou stranu recenzent z USA dnes Líbila se mu produkce, komentující, že „Osnes a nadané herecké obsazení si tuto pohádku velmi oblíbili - báječná maličkost, která navzdory všem svým vtipným okamžikům okouzlí diváky všech věkových skupin.“[37] An Associated Press recenze ocenila Beaneův scénář a napsala, že „praská sladkostí a svěžestí, trochu kombinuje“Monty Python Spamalot " s nějakým "Bídníci ". Bylo také zjištěno, obsazení" prvotřídní "a celkový příběh" bizarní, ale srdce plné ".[56]
Nahrávky
Columbia Records zaznamenal hudební výběry z prvního televizního vysílání z Popelka 18. března 1957, téměř dva týdny před představením vysílaným v monofonním a stereofonním zvuku, uvolnění mono verze v roce 1957 a poté stereo verze v roce 1958. Stereo verze byla později znovu vydána dne CD podle Sony.[2] The Černý a bílý kineskop záznam pořízený během televizního vysílání byl vysílán dne PBS v Prosinec 2004 jako součást jeho Skvělé výkony série. Později vyšlo na DVD s dokumentárním filmem, který zahrnoval většinu původních přehrávačů, a také s kineskopem vystoupení Rodgerse a Hammersteina na Ed Sullivan Show předchozí neděle, kde Hammerstein recituje jednu z písní za doprovodu orchestru.[5]
V roce 1959 RCA Victor uvolnil zkráceně Popelka s Mary Martin a The Little Orchestra Society, který byl vydán na CD v roce 2010 (Sepia 1144).[57] Obsazení LP album televizního vysílání z roku 1965 vydalo také Columbia Masterworks Records a na CD Sony Masterworks. Všechny tři verze televizního vysílání z Popelka byly vydány na DVD. Nahrávka cast produkce Broadway 2013 byla vydána společností Ghostlight Records v roce 2013.[58][59]
Ocenění a nominace
1957 TV Special
Rok | Ceremoniál předávání cen | Kategorie | Kandidát | Výsledek |
---|---|---|---|---|
1958 | Cena Emmy Primetime | Herečka - nejlepší singl - hlavní role nebo podpora | Julie Andrews | Nominace |
Nejlepší hudební příspěvek pro televizi | Richard Rodgers (hudební skóre) | Nominace | ||
Nejlepší živá práce s kamerou | CBS | Nominace |
1997 TV Special
Rok | Ceremoniál předávání cen | Kategorie | Kandidát | Výsledek |
---|---|---|---|---|
1998 | Cena Emmy Primetime | Vynikající Variety, Music nebo Comedy Special | Whitney Houston, Debra Martin Chase, Craig Zadan David R. Ginsburg, Neil Meron Chris Montan, Mike Moder | Nominace |
Vynikající režie pro rozmanitý nebo hudební program | Robert Iscove | Nominace | ||
Vynikající hudební režie | Paul Bogaev | Nominace | ||
Vynikající umělecký směr pro rozmanitý nebo hudební program | Randy Ser, Edward L. Rubin, Julie Kaye Fanton | Vyhrál | ||
Vynikající choreografie | Rob Marshall | Nominace | ||
Vynikající kostýmní design pro rozmanitý nebo hudební program | Ellen Mirojnick | Nominace | ||
Vynikající účes pro limitovanou sérii nebo film | Jennifer Guerrero-Mazursky, Ellin La Var, Carla Farmer, Julia L. Walker, Kimberly Kimble, Lucia Mace | Nominace | ||
Akademie sci-fi, fantasy a hororových filmů | Nejlepší single žánrová televizní prezentace | Nominace | ||
Redaktoři amerických kin | Nejlépe upravený dvouhodinový film pro komerční televizi | Casey O. Rohrs a Tanya M. Swerling | Nominace | |
Cena za vynikající design | Variety nebo Awards Show, hudební speciál nebo dokument | Randy Ser a Edward J. Rubin | Vyhrál | |
Artios Award | Nejlepší casting pro televizní film týdne | Valorie Massalas, Stuart Howard, Amy Schecter | Nominace | |
NAACP Image Award | Vynikající televizní film, minisérie nebo dramatický speciál | Nominace | ||
Vynikající herečka v televizním filmu, minisérii nebo dramatickém speciálu | Brandy Norwood | Nominace | ||
Whoopi Goldberg | Nominace | |||
Cena Golden Reel | Nejlepší střih zvuku - Televizní filmy týdne - Hudba | Richard Ford | Nominace | |
Televizní cena OFTA | Nejlepší film vyrobený pro televizi | Nominace | ||
Nejlepší herečka ve vedlejší roli ve filmu nebo minisérii | Whoopi Goldberg | Nominace | ||
Bernadette Peters | Nominace | |||
Nejlepší soubor ve filmu nebo minisérii | Nominace | |||
Nejlepší kostýmní návrh ve filmu nebo minisérii | Nominace | |||
Nejlepší produkční design ve filmu nebo minisérii | Vyhrál | |||
Nejlepší zvuk ve filmu nebo minisérii | Nominace | |||
Satelitní ocenění | Nejlepší herec ve vedlejší roli - seriál, minisérie nebo televizní film | Jason Alexander | Nominace | |
Nejlepší herečka ve vedlejší roli - seriál, minisérie nebo televizní film | Bernadette Peters | Nominace | ||
1999 | Writers Guild of America | Dětský scénář | Nominace |
Reference
- ^ A b Hischak, Thomas. „Rodgers & Hammerstein dobývají nové médium“, PBS Great Performances, 2004, zpřístupněno 25. prosince 2012
- ^ A b C d E F G h i j k l „Zobrazit historii“. Popelka. R & H divadla. Citováno 2009-01-29.
- ^ „Rodgers & Hammerstein Popelka", PBS Great Performances, 2004, zpřístupněno 25. prosince 2012
- ^ Studio 72 bylo v bývalém RKO (aka Keithově) divadle 81. Street na 2248 Broadway. Byl zbořen, kromě architektonicky pozoruhodné fasády a vstupní haly, které byly zachovány jako vstup do výškového bytového domu. Vidět CinemaTreasures.org a Gray, Christopher. „Architekt pro scénu a film“, The New York Times, 10. října 2008, zpřístupněno 16. prosince 2011
- ^ A b Hischak, Thomas. „Popelka Rodgersa a Hammersteina“"". Hudební výběry. PBS (služba veřejného vysílání). Citováno 2009-01-30.
- ^ Rendell, Bob. „Zvláštní zacházení pro všechny věkové kategorie: Magické Popelka v papírně ", Talkinbroadway.com, přístup 23. listopadu 2020
- ^ Liza Minnelli zpívá píseň na Dnešní show
- ^ Výpis alb obsazení, která skladbu obsahují
- ^ Purdom, Todd S. "Televize; Pantofle stále pasuje, i když je nový styl", The New York Times, 2. listopadu 1997, oddíl 2, s. 2 35
- ^ Fink, Bert. „Souvislosti s Rodgersovou a Hammersteinovou‚ Popelkou '“, rnh.com, přístup 13. listopadu 2013
- ^ Hathaway, Brad. „Rodgers + Hammerstein’s Cinderella, CD release“ „DCTheatreScene.com, 28. května 2013, přístup ke dni 14. února 2015
- ^ Shulman, Arthur; Youman, Roger (1966). „Kapitola V - Říkali jim Spectaculars“. Jak sladké to bylo - televize: obrazový komentář. New York: Bonanza Books, divize společnosti Crown Publishers, Inc., po dohodě s Shorecrest, Inc.
- ^ York, Steve (1957-03-28). "Většinou zábava". Zeměkoule a pošta. Toronto. str. 12.
- ^ "Hodnocení ", Broadcasting-Telecasting, 6. května 1957, s. 51
- ^ Gans, Andrew. "Ztracený Popelka Záběry při pohledu na NYC Museum of TV & Radio " Archivováno 01.02.2014 na Wayback Machine, Playbill.com, 20. června 2002, přístup k 22. prosinci 2012
- ^ Julie Andrews: Ocenění a nominovaní, Emmys.com, přístup 22. prosince 2012
- ^ Kenrick, John. „Muzikály na DVD 3“, musicals101.com, 2007, přístup 22. prosince 2012
- ^ „První barevná show NBC na televizní kazetě“. Archivovány od originál dne 4. března 2016. Citováno 28. dubna 2015.
- ^ A b „Richard Rodgers obnovuje a Popelka být si pamatovat ", San Mateo Times, 19. února 1966, část „Týden televize“, s. 54.
- ^ „Je to možné! Lesley Ann Warren se k ní vrací Popelka Roots Onstage v divadle Broadway “, BroadwayWorld, 26. září 2014
- ^ Popelka na IMDb
- ^ Gorman, Bille. „Top 100 hodnocených televizních pořadů všech dob“, Zap2it.com, 21. března 2009, přístup k 15. lednu 2015
- ^ Featurette of Cinderella Story: Hostitelka Bernadette Peters. Bonusová funkce, Rodgers & Hammersteinova Popelka DVD, domácí video Walta Disneye.
- ^ „Články a rozhovory,„ Je to možné: 60 milionů diváků jde na ples s Popelkou “, svazek 5, 2. vydání, zima, 1. ledna 1998“ Archivováno 24. srpna 2010, v Wayback Machine. rnh.com, přístup 15. února 2011
- ^ Povodeň, Penny. „Popelka poskytuje vynikající vánoční zábavu“, Chiswickw4.com, 3. prosince 2011, přístup 23. ledna 2013
- ^ Davis, Peter G. (22. listopadu 2004). „Zametací týden“. New York Magazine. Citováno 2009-01-30.
- ^ Jones, Kenneth. „Být macechou je pro Everetta Quintona skutečnou brzdou na turné„ Popelka “v letech 2000-2001“ Archivováno 2013-11-13 na Wayback Machine, Playbill.com, 19. října 2000, přistupováno 16. prosince 2011
- ^ A b „Je to možné!“: Popelka, s Laurou Osnesovou, Victorií Clarkovou a Santinem Fontanou, premiéra na Broadwayi 25. ledna Archivováno 11.02.2013 na Wayback Machine, playbill.com 25. ledna 2013
- ^ „Absolvent hudebního divadla propagující roli Popelky“. CQUniNews. CQ University Austrálie. 3. července 2008. Archivováno od originál dne 22. 7. 2008. Citováno 2009-01-30.
- ^ (v japonštině) Ahoj! Oficiální oznámení projektu. Archivováno 4. listopadu 2008, v Wayback Machine
- ^ (v japonštině) Oficiální web stadionu Koma. Archivováno 25. Března 2009 v Wayback Machine
- ^ A b Brantley, Ben. „Šaty z domu upřímných a snarků“, The New York Times, 3. března 2013
- ^ Portantiere, Michael. „Rodgers & Hammerstein Love Laura Osnes“, BroadwayStars.com, 26. března 2012
- ^ Hetrick, Adam. „Broadway-Bound Popelka Dostane workshop s Victoria Clarkovou, Harriet Harris, Ann Haradou, Peterem Bartlettem " Archivováno 06.06.2013 na Wayback Machine, Playbill.com, 28. června 2012
- ^ Hetrick, Adam (7. června 2013). ""Je to možné ": Producent Ronyn Goodman, který získal cenu Tony, přeměňuje Popelku na Broadwayi". Playbill. Citováno 28. října 2020.
- ^ Hetrick, Adam. „Now is the Time: Cinderella, Starring Laura Osnes, Opens on Broadway 3. března“ Archivováno 2013-05-30 na Wayback Machine, Playbill, 3. března 2013
- ^ A b C Gardner, Elysa. "Popelka vrhá nové kouzlo na Broadway “, USA dnes, 3. března 2013
- ^ "Popelka Začíná zkoušky, směny opět v úvodní noci; Nyní se otevře 3. března, Broadwayworld.com, 5. prosince 2012
- ^ Geselowitz, Gabriela. „Bylo oznámeno obsazení Broadway pro Popelku v hlavní roli s Laurou Osnesovou“, Broadway.com, 21. listopadu 2012
- ^ Purcell, Carey (06.06.2013). „Kinky Boots, Vanya a Sonia, Pippin a Virginia Woolfová? Jsou velkými vítězi na 67. výroční ceně Tony?“. Playbill. Archivovány od originál dne 06.06.2013. Citováno 2013-06-10.
- ^ A b Jones, Chris. „Těžká témata to dělají Popelka příliš kluzký ", Chicago Tribune, 3. března 2013
- ^ „Recenze Roundup:„ Popelka “se otevírá na Broadwayi - všechny recenze!“, broadwayworld.com, 3. března 2013
- ^ Soloski, Alexis. „Broadway korunuje první černou Popelku - ale pokrok v rozmanitosti je příliš pomalý“, Opatrovník, 9. září 2014
- ^ „Je to možné! Lesley Ann Warren se k ní vrací Popelka Roots Onstage v divadle Broadway “, Broadwayský svět, 26. září 2014
- ^ Ng Philiana. "NeNe uniká, aby debutoval na Broadwayi v Popelka", The Hollywood Reporter, 3. září 2014
- ^ "Rodgers + Hammerstein's Cinderella Tour" „Internet Broadway Database, zpřístupněno 17. května 2016; a „CINDERELLA National Tour Recoups!“, Broadway World, 27. dubna 2015
- ^ Viagas, Robert. „Tour Cinderella znovu zahájena dnes“, Playbill, 15. srpna 2016
- ^ Gould, Jacku. "Popelka", The New York Times, 7. dubna 1957
- ^ Kenrick, John. „Muzikály v televizi: 1990–1999,„ Popelka “, 1997“, Musicals101.com, přístup 15. prosince 2011
- ^ James, Caryn. "Skleněný střevíček padne na svědomí 90. let", The New York Times, 31. října 1997, s. E29
- ^ Kloer, Phil. "Popelka kombinuje to nejlepší ze starého i nového ", Atlanta Journal-Constitution, 2. listopadu 1997, s. 01K
- ^ Laurence, Robert P. "Dívka, princ, míč, pantofel: Nebuďte příliš nároční, užijte si to", San Diego Union-Tribune, 2. listopadu 1997, s. TV TÝDEN-6
- ^ Recenze Roundup: CINDERELLA se otevírá na Broadwayi - všechny recenze!
- ^ Citron, Brendan. "Popelka, Broadway Theatre, New York ", Financial Times, 3. března 2013
- ^ Zoglin, Richard. „Popelka dříve a nyní: přehodnocení Rodgers a Hammerstein“, Čas časopis, 13. března 2013
- ^ Kennedy, Marku. „Recenze: Bwayova„ Popelka “plná svěžesti“, Associated Press, 3. března 2013
- ^ Suskin, Steven. „Zaostřeno na Mary Martin a Beatrice Lillie“, Playbill, 21. února 2010, zpřístupněno 12. ledna 2015
- ^ Obsazení alba „Rodgers + Hammerstein's Cinderella“ - Exkluzivní první poslech, Citováno 30. dubna 2013
- ^ Hetrick, Adam. „Album Cinderella Cast, Laura Osnes a Santino Fontana, vydané digitálně 7. května“ Archivováno 06.06.2013 na Wayback Machine, Playbill, 7. května 2013
externí odkazy
- Televizní verze
- Popelka (1957) na IMDb
- Popelka (1965) na IMDb
- Popelka (1997) na IMDb
- článek playbill, 21. listopadu 2004 "První" Popelka "se vrací
- Zatáhni revize, říjen 2005
- Jevištní verze
- Oficiální produkční web Broadway
- Rodgers + Hammersteinova Popelka na Databáze internetové Broadway
- Prohlédněte si video Broadwayského obsazení na TheaterMania.com, leden 2013
- Popelka v Playbill Vault
- Popelka na Broadwaymusicalhome.com
- "Popelka" v příručce k hudebnímu divadlu