Hans My Hedgehog - Hans My Hedgehog

Hans My Hedgehog
Lidová pohádka
názevHans My Hedgehog
Data
Aarne-Thompson seskupeníATU 441
ZeměNěmecko
Publikoval vGrimmovy pohádky

"Hans My Hedgehog" (Němec: Hans mein Igel) je německá pohádka shromážděná bratry Grimmy (KHM 108). Je z Aarne-Thompson typ 441.[1]

Příběh sleduje události v životě maličkého napůl ježka, napůl člověka jménem Hans, který nakonec odhodí svou zvířecí kůži a po vítězství princezny se změní na úplně lidskou.

Původ

Příběh poprvé publikoval Bratři Grimmové v Kinder- und Hausmärchen, sv. 2, (1815) jako příběh č. 22. Od druhého vydání bylo vydáno č. 108.[1][2] Jejich zdrojem byl německý vypravěč Dorothea Viehmann (1755–1815).[1]

Synopse

Bohatý, ale bezdětný zemědělec si přeje, aby měl dítě, dokonce i ježek. Přichází domů, aby zjistil, že jeho ženě se narodil od pasu nahoru chlapeček, jež je ježkem. Poté mu dali jméno „Hans My Hedgehog“.

Po osmi letech Hans opouští svou rodinu na koni obutý kohoutek (Hahn„kohout, kohout“; Göckelhahn„(dospělý) kohout“)[3] hledat jeho jmění. Vydá se do lesa a hlídá své osly a prasata. O několik let později narazil na ztraceného krále Hans, když ho slyšel hrát krásně na dudy. Hans uzavře s králem smlouvu: ukáže mu cestu domů, pokud mu král slíbí, že po svém návratu podepíše cokoli, co se s ním poprvé setká. Král si však myslí, že Hans je negramotný, a rozhodne se ho oklamat napsáním příkazu, aby Hans nic nedostal. Když dorazí do království, králova dcera běží, aby ho pozdravila. Král jí říká o dohodě, kterou se Hans pokusil uzavřít, a o tom, jak ho podvedl. Bez zrady Hans nadále inklinuje ke svým zvířatům v lese.

Druhý ztracený král narazí na Hanse a souhlasí s jeho dohodou. Po svém návratu vyběhla jediná dcera druhého krále, aby ho pozdravila, a přitom se stala majetkem Hanse. Kvůli svému otci princezna šťastně souhlasí s Hansovou dohodou.

Časem Hans My Hedgehog začne prosazovat své sliby. První král se pokusí zadržet svou dceru, ale Hans ho nutí, aby se jí vzdal. Hans ji pak přiměje, aby se svlékla, probodne ji svými trny, dokud nebude celá krvavá, a pošle ji v hanbě zpět do království. Druhý král souhlasí s manželstvím; princezna se drží svého slibu a Hans My Hedgehog si ji vezme. Na jejich svatební noci říká králi, aby postavil oheň a postavil u jeho dveří stráže. Hans si sundal kůži ježka a nařídil strážným, aby hodili kůži do ohně a sledovali ji, dokud není zcela spotřebována. Hans vypadá černě, jako by ho popálili. Poté, co ho lékaři vyčistili, se ukázalo, že je to pohledný mladý gentleman. Po několika letech se Hans vrací domů sbírat svého otce a žijí společně v království.[4]

Postavy

Seznam znaků

  • Hans - Hlavní postava, s malým tělem člověka, ale prošívaný hlava a trup ježka.
  • Farmář (Hansův otec) - přeje si syna „i když je to ježek“
  • Farmářova žena (Hansova matka)
  • První král - prozrazuje Hanse a poruší svůj slib a odmění ho rukou své dcery v manželství.
  • Druhý král - plní svůj slib a stává se Hansovým tchánem.
  • První princezna - Odmítá se oženit s Hansem a je potrestána pícháním Hansovými ostny, dokud krvácí.
  • Druhá princezna - ctí přání svého otce a souhlasí s tím, aby se oženil s Hansem.

Varianty

Je to podobné jako u jiných ATU 441 příběhů jako např Straparola je literární pohádka Il re Porco ("King Pig ") a Madame d'Aulnoy je Princ Marcassin.[A][2][5]

Další verze je „Der Lustige Zaunigel“ („The Merry Hedgehog“;[6] vlastně "Dikobraz "[b]) shromáždil Heinrich Pröhle a publikováno 1854.[C][6][8] Grimmsovy poznámky uvádějí, že v těchto pohádkách jsou „Ježek, dikobraz a prase zde synonyma, jako Porc a Porcaril“.[8]

Skotská verze „The Hedgehurst“ přednesená autorem Cestovatel vypravěč Duncan Williamson byl také publikován v knižním fondu.[9]

Analýza

Deformovaný trpaslík

Postava Ježek Hans je napůl ježek, zjevně malého vzrůstu. V příběhu jezdí na kohouti jako kůň a oba spolu jsou mylně považováni za nějaké „malé zvíře“.[10] S Hansem se v jeho lidovém světě zachází jako s „monstrem“, a proto se odlišuje od Palec nebo Tom Thumb kteří jsou pouze maličkými lidmi.[11] Na rozdíl od ostatních Grimmsových povídkových postav, které jsou zobrazovány jako plně zvířecí forma, je Hans jediným napůl zvířecím napůl lidským hybridem, což zvyšuje jeho celkovou výstřednost.[6]

Výzkumná pracovnice Ann Schmiesing se zabývá a studie zdravotního postižení analýza příběhu a jeho protagonisty. Podle ní Grimmsové implicitně naznačují Hansův vnější vzhled jako symbol „nemoci nebo poruchy, která zakrněla fyzický nebo kognitivní růst“, a proto má být Hansův stav spojen s postižením i deformací.[6] Hans se proto kvalifikuje jako hrdina „mrzák“, respektive hrdina „super mrzák (supercrip)“.[6][12] Pohádka „mrzák“ je společností stereotypně ostrakizována a vyhýbána[13] ale i poté, co se promění na „superprincip“, tj. předvede „mimořádné schopnosti“ a „překročení cíle“, to ho neospravedlňuje v očích ostatních lidí v příběhu, ale podle Schmiesinga pouze zhoršuje jeho „otřes“.[14] Pro čtenáře však schopný smolař[14] je postava, která „vzdoruje lítosti“.[14]

V této analýze se také zvyšuje jeho úroveň „podivnosti“ poté, co požádal o dudy od svého otce, který jde na trh, stejně jako kohout, na kterém jezdí.[15]

Zvířecí kůže

„Grimmův příběh,“ vystavuje Hans, můj Ježek motiv D721.3 "Rozčarování zničením kůže (pokrytí)".[16][17]

Tento motiv se nachází v dalších Grimmových pohádkách a mýtech jako symbol psychologické metamorfózy. Hans se narodil jako napůl ježek a kouzlo nemůže prolomit, dokud nebude schopen spálit svou pichlavou ježkovou kůži.[18]

Stejný motiv spalování falešných nebo alternativních skinů ve snaze vytvořit jediný celek lze najít také v Grimmově příběhu „Osel " (Das Eselein).[16] V těchto případech se ženich po sňatku „doslova svlékne z oslí kůže nebo ostnů .. odhodí své kůže stranou jako staré oděvy“, uvádí výzkumnice Carole Scott, která tak počítá zvířecí kůži jako jakési „magické šaty“. Svržením kůže / šatů získal Hans novou identitu.[19]

Další úpravy

Knihy

  • Hans my Hedgehog byl přepracován německým spisovatelem dětských knih Janosch, v Janosch erzählt Grimms Märchen 1972, přeloženo jako Ne tak docela jako Grimm. Janoschova pohádková kniha se odlišuje od všech předchozích pohádkových knih. Žije to ze živého jazyka, který je podtržen ústní tradicí. Vyžaduje čtení nahlas: je akustické a zároveň dostatečně porézní, aby si dítě z vyprávění mohlo něco udělat samo. Stručně řečeno, anachronický jazyk dětské knihy, která byla pro děti vyleštěna, chybí. Forma pohádkového materiálu, který Bratři Grimmové shromáždil ztrácí svou konzervativní podobu. Při čtení Janoscha čtenář opouští slavnostní pohádkovou vážnost bratří Grimmů. To neznamená, že má méně než toho, co mají bratři příliš mnoho. Tak jako Jack Zipes shrnuje: "Hans je přeměněn z porcupinově vypadající postavy na hippie rockovou zpěvačku, která hraje na harmoniku. Když mu jeho otec dá sluneční brýle a motorku, aby se ho zbavil, jde do města a nakonec se z něj stane filmová hvězda jménem Jack Eagle (Jack Adler). Nakonec je otec na něj hrdý a každý z vesnice chce vypadat jako on. “[20]
  • V roce 2012 byla adaptována do dětské knihy. Kniha nese název Hans My Hedgehog a je napsána Kate Coombsovou a ilustrována Johnem Nicklem. Kniha je vydána nakladatelstvím Atheneum Books for Young Readers a má knihu ISBN  978-1416915331.
  • Andrzej Sapkowski je povídka "Otázka ceny" v Poslední přání kolekce je inspirována Hansem My Hedgehog.[Citace je zapotřebí ]

Televize

Vysvětlivky

  1. ^ francouzština: marcassin, lit.  'Mladá divočák '.
  2. ^ Samotný příběh to říká Zaunigel je Stachelschwein nebo „dikobraz“.[7]
  3. ^ Grimm říká Pröhle Märchen für Kinder, Č. 13, ale správný název je Märchen für die jugend.[7] Příběh není součástí Pröhle Haus- und Volksmärchen (1853).

Reference

Citace
  1. ^ A b C Ashliman, D. L. (2011). „Hans-My-Hedgehog“. University of Pittsburgh.
  2. ^ A b Uther, Hans-Jörg (2013). Handbuch zu den "Kinder- und Hausmärchen" der Brüder Grimm: Entstehung - Wirkung - Výklad (2. vyd.). Walter de Gruyter. str. 232. ISBN  978-3-110-31763-3.
  3. ^ Crecelius, Wilhelm (1897), „der Gückel“, Oberhessisches Wörterbuch, A. Bergsträsser, s. 442–443
  4. ^ Grimm (2018), str. 383-388.
  5. ^ Ziolkowski, Jan M. (2010) [2009]. Fairy Tales from Before Fairy Tales: The Medieval Latin Past of Wonderful Lies. University of Michigan Press. 208–214. ISBN  978-3-110-31763-3.
  6. ^ A b C d E Schmiesing (2014), str. 114.
  7. ^ A b Pröhle, Heinrich, vyd. (1854), „Kapitola 13. Der lustige Zaunigel“, Märchen für die jugend, Buchhandlung des Waisenhauses, str. 48–52
  8. ^ A b Grimm (1884), str. 409.
  9. ^ Glass, Ruth (1995), „(Recenze) Fireside Tales of the Traveler Children od Duncana Williamsona; Broonie, Silkies and Fairies od Duncana Williamsona; The Well at the World's End: Folk Tales of Scotland od Norah Montgomerie a William Montgomerie“, Folklór, 106: 121–122
  10. ^ Grimm (2018), str. 384.
  11. ^ Schmiesing (2014), str. 151.
  12. ^ Cleto, Sara (2015), „(Recenze) Postižení, deformace a nemoc v pohádkách Grimms Ann Ann Schmiesingové“, Divy a příběhy, 29 (2): 361–363
  13. ^ Schmiesing (2014), str. 111.
  14. ^ A b C Schmiesing (2014), str. 112.
  15. ^ Schmiesing (2014), str. 125.
  16. ^ A b Ziolkowski (2010), str. 213–214.
  17. ^ Uther, Hans-Jörg (2004). Druhy mezinárodních lidových příběhů: příběhy o zvířatech, příběhy o magii, náboženské příběhy a realistické příběhy s úvodem. FF komunikace. str. 263.
  18. ^ Benedetto, Paul. „Jungianova analýza» Přednášky a semináře “. jungiananalysts.com. Citováno 21. listopadu 2016.
  19. ^ Scott, Carole (1996), „Magical Dress: Clothing and Transformation In Folk Tales“, Sdružení dětské literatury čtvrtletně, 21 (4): 152 (151–157)
  20. ^ Zipy, Jacku (2000). "Kontaminace pohádky nebo měnící se povaha pohádek Grimms". Journal of the Fantastic in the Arts. 11: 84. JSTOR  43308420.. Přetištěno v zipech (2001) Klacky a kameny, s. 109–110.
Bibliografie


[1]

  1. ^ Schmiesing (2014).