Grimms Fairy Tales - Grimms Fairy Tales - Wikipedia

Pro komiksovou sérii viz Grimm Pohádky (komiks).
Nesmí být zaměňována s Grimm Tales (disambiguation) nebo Grimmova pohádková klasika.
Grimmsovy pohádky
Grimm's Kinder- und Hausmärchen, Erster Theil (1812) .cover.jpg
Titulní stránka prvního dílu Grimms ' Kinder- und Hausmärchen (1819) 2. vyd.
AutorJacob a Wilhelm Grimm
Originální názevKinder- und Hausmärchen
(rozsvíceno Dětské a domácí příběhy)
ZeměNěmecko
JazykNěmec
Žánr
Publikováno1812–1858

Grimmsovy pohádky, původně známý jako Dětské a domácí příběhy (Němec: Kinder- und Hausmärchen, výrazný [ˌKɪndɐ ʔʊnt ˈhaʊsmɛːɐ̯çən]), je sbírka pohádky podle Bratři Grimmovci nebo „Brothers Grimm“, Jacob a Wilhelm, poprvé publikováno 20. prosince 1812. První vydání obsahovalo 86 příběhů a v sedmém vydání v roce 1857 bylo 210 jedinečných pohádek.

Původ

Jacob a Wilhelm Grimm byli 2 z 8 dětí od své matky Dorothea (rozená Zimmer) a otec Philipp Wilhelm Grimm. Philipp byl vysoce ceněným okresním soudcem v Steinau an der Straße, asi 50 km od Hanau. Jacob a Wilhelm byli posláni do školy na klasické vzdělání, jakmile dosáhli věku, zatímco jejich otec pracoval. Během svého vzdělávání byli velmi pracovitými žáky. Šli ve stopách svého otce a začali studovat právo a německé dějiny. V roce 1796 však jejich otec zemřel ve věku 44 let na zápal plic. Pro Grimmy to byla tragická doba, protože rodina ztratila veškerou finanční podporu a spoléhala na svou tetu Henriette Zimmerovou a dědečka Johanna Hermanna Zimmera. Ve věku 11 let byl Jacob nucen být hlavou domácnosti a zajišťovat svou rodinu. Poté, co z finančních důvodů zmenšila svůj domov, Henriette poslala Jacoba a Wilhelma, aby studovali na prestižní střední škole Lyzeum v Kassel. Ve škole jim jejich dědeček napsal, že vzhledem k jejich současné situaci je třeba usilovně usilovat o zajištění jejich budoucího blahobytu.[1]

Krátce poté, co navštěvovali Lyzeum, jejich dědeček zemřel a byli opět ponecháni sami sobě, aby v budoucnu podpořili svou rodinu. Ti dva se rozhodli stát se nejlepšími studenty Lyzeum, protože chtěli žít se svým zesnulým otcem. Studovali více než dvanáct hodin denně a vytvořili podobné pracovní návyky. Ve škole sdíleli také stejnou postel a pokoj. Po čtyřech letech pečlivé školní docházky Jacob v roce 1802 promoval na vedoucím své třídy. Wilhelm dostal astma a spálu, což mu zpoždění o jeden rok zpozdilo, ačkoli byl také vedoucím jeho třídy. Oběma byla udělena zvláštní výjimka pro studium práva na University of Marburg. Zvláště potřebovali tuto výjimku, protože jejich sociální postavení v té době nebylo dostatečně vysoké, aby měli normální vstup. University of Marburg byla malá univerzita pro 200 osob, kde se většina studentů více zajímala o jiné aktivity než o školu. Většina studentů dostávala stipendia, přestože byli nejbohatší ve státě. Grimmové nedostali žádné stipendium kvůli svému společenskému postavení; nebyli však naštvaní, protože to odvádělo rozptýlení.[1]

Profesor Friedrich Carl von Savigny

Jacob nejprve navštěvoval univerzitu a ukázal důkaz své tvrdé etiky a rychlé inteligence. Wilhelm se připojil k Jacobovi na univerzitě a Jacob upozornil profesora Friedrich Carl von Savigny, zakladatel její historické právnické školy. Stal se obrovským osobním a profesionálním vlivem na bratry. Po celou dobu studia na univerzitě se bratři s Savignym sblížili a mohli využívat jeho osobní knihovnu, protože se velmi zajímali o německé právo, historii a folklór. Savigny požádal Jacoba, aby se k němu připojil v Paříži jako asistent, a Jacob šel s ním na rok. Zatímco byl pryč, Wilhelm se začal velmi zajímat o německou literaturu a začal sbírat knihy. Jakmile se Jacob v roce 1806 vrátil do Kasselu, přijal vášeň svého bratra a změnil zaměření z práva na německou literaturu. Zatímco Jacob studoval literaturu a staral se o jejich sourozence, Wilhelm pokračoval v získávání práv v Marburgu.[1] Během Napoleonské války Jacob přerušil studium, aby sloužil hesenské válečné komisi.[2]

V roce 1808 zemřela jejich matka a pro Jacoba to bylo těžké, protože v rodině zastával pozici otce a zároveň se snažil být bratrem. Od roku 1806 do roku 1810 měla rodina Grimmů sotva dost peněz na to, aby se mohla správně nakrmit a obléknout. Během této doby byli Jacob a Wilhelm znepokojeni stabilitou rodiny.

Achim von Arnim a Clemens Brentano byli dobří přátelé bratrů a chtěli vydávat lidové povídky, a proto požádali bratry, aby shromáždili ústní povídky ke zveřejnění. Grimms shromáždili mnoho starých knih a požádali přátele a známé v Kasselu, aby vyprávěli příběhy a shromažďovali příběhy od ostatních. Jacob a Wilhelm se snažili tyto příběhy shromáždit, aby napsali historii starého německého Poesie a uchovali historii.[1]

Složení

První díl prvního vydání vyšel v roce 1812 a obsahoval 86 příběhů; druhý svazek 70 příběhů následoval v roce 1815. Pro druhé vydání byly v roce 1819 vydány dva svazky obsahující texty KHM a dodatek byl odstraněn a samostatně vydán ve třetím svazku v roce 1822, celkem 170 příběhů. Třetí vydání vyšlo v roce 1837; čtvrté vydání, 1840; páté vydání, 1843; šesté vydání, 1850; sedmé vydání, 1857. Byly přidávány a odečítány příběhy od jednoho vydání k dalšímu, dokud sedmý obsahoval 210 příběhů. Některá pozdější vydání byla značně ilustrována, nejprve autorem Philipp Grot Johann a po jeho smrti v roce 1892 německý ilustrátor Robert Leinweber.[Citace je zapotřebí ]

První svazky byly hodně kritizovány, protože, i když se jim říkalo „Dětské příběhy“, nebyly považovány za vhodné pro děti, a to jak pro vědecké informace, tak pro učivo.[3] V edicích se objevilo mnoho změn - například otočení zlé matky prvního vydání v roce Sněhurka a Jeníček a Mařenka (zobrazeny v původních Grimmových příbězích jako Hänsel a Grethel) nevlastní matce, byly pravděpodobně vyrobeny s ohledem na takovou vhodnost. Jack Zipes věří, že Grimmové provedli změnu v pozdějších vydáních, protože „považovali mateřství za posvátné“.[4]

Odstranili sexuální odkazy - například Rapunzel Nevinně se ptá, proč se její šaty stahovaly kolem jejího břicha, a tak naivně odhalovaly čarodějnici Dame Gothel její těhotenství a princovy návštěvy - ale v mnoha ohledech došlo k nárůstu násilí, zejména při trestání darebáků.[5]

Popularita

Původní záměr bratrů jejich první knihy, Dětské a domácí příběhybylo vytvořit si ve světě jméno. Po zveřejnění první KHM v roce 1812 vydali druhý rozšířený a znovu vydaný svazek v roce 1815. V roce 1816 svazek I Německé legendy (Němec: Deutsche Sagen) byla zveřejněna a následovala v roce 1818, svazek II. Kniha, která prokázala jejich mezinárodní úspěch, však nebyla žádným z jejich příběhů, ale Jacobovou Německá gramatika v roce 1819. V roce 1825 vydali bratři své Kleine Ausgabe nebo „malé vydání“, výběr 50 příběhů určených pro dětské čtenáře. Tato dětská verze prošla mezi lety 1825 a 1858 deseti vydáními.

V roce 1830 se Jacob stal profesorem na Univerzita v Göttingenu a krátce nato, v roce 1835, se stal Wilhelm také profesorem. Během těchto let Jacob napsal třetí svazek Německá gramatika a Wilhelm připravil třetí revizi Dětské a domácí příběhy.[1]

V roce 1837 král Ernst August II zrušil ústavu z roku 1833 a pokoušel se obnovit absolutismus v Království Hannoveru. Jelikož byl Göttingen součástí Hannoveru, očekávalo se, že bratři složí přísahu věrnosti. Bratři a pět dalších profesorů však proti tomu protestovali a studenti byli silně podporováni, protože všichni tito profesoři byli dobře známí. Jacob okamžitě opustil Göttingen a Wilhelm ho následoval o několik měsíců později zpět do Kasselu.[6]

V Kasselu se Grimmsové věnovali výzkumu a studiu. Jejich blízký přítel, Bettina von Arnim, byl také talentovaným spisovatelem. Savigny a další přesvědčili krále Prusko, Friedrich Wilhelm IV umožnit bratrům učit a provádět výzkum v Univerzita v Berlíně. V březnu 1841 to bratři právě udělali a také pokračovali v práci na Německý slovník.[6]

Vliv

Kinder- und Hausmärchen (Příběhy dětí a domácností) je zapsáno na seznamu UNESCO v Paměti světa.[2]

Grimmové věřili, že nejpřirozenější a nejčistší formy kultury jsou jazykové a založené na historii.[2] Práce bratří Grimmů ovlivnila ostatní sběratelé, kteří je inspirovali ke sbírání příběhů a vedli je k podobné víře v duchu romantický nacionalismus, že pohádky o zemi byly obzvláště reprezentativní pro zanedbávání mezikulturního vlivu.[7] Mezi ovlivněnými byli i Rusové Alexander Afanasyev, Norové Peter Christen Asbjørnsen a Jørgen Moe, angličtina Joseph Jacobs, a Jeremiah Curtin, Američan, který sbíral irské příběhy.[8] Na jejich sbírku nebyla vždy radostná reakce. Joseph Jacobs byl částečně inspirován jeho stížností, že anglické děti nečetly anglické pohádky;[9] podle jeho vlastních slov: „Co Perrault začaly, Grimms dokončen “.

W. H. Auden pochválil sbírku během druhá světová válka jako jedno ze zakládajících děl západní kultury.[10] Samotné příběhy byly mnohokrát využity. Adolf Hitler chválil je jako lidové příběhy ukazující dětem se zdravými rasovými instinkty, které hledají rasově čisté manželské partnery, a tak silně, že Spojenci druhé světové války varoval před nimi;[11] například, Popelka s hrdinkou jako rasově čistou, nevlastní matkou jako mimozemšťanem a princem se nedotčeným instinktem, který je schopen rozlišovat.[12] Spisovatelé, kteří psali o holocaust zkombinovali příběhy se svými vzpomínkami, jako Jane Yolen v ní Briar Rose.[13]

Zahrnují tři samostatná díla Wilhelma Grimma Altdänische Heldenlieder, Balladen und Märchen („Staré dánské hrdinské písně, balady a folktales“) v roce 1811, Über deutsche Runen (Dále jen „německé runy“) v roce 1821 a Die Deutsche Heldensage (Dále jen „Německá hrdinská sága“) v roce 1829.

Grimlova antologie byla zdrojem inspirace pro umělce a skladatele. Arthur Rackham, Walter Crane a Rie Cramer patří mezi umělce, kteří na základě příběhů vytvořili ilustrace.

Sbírky v anglickém jazyce

"Grimms 'Fairy Tales in English" od D. L. Ashlimana poskytuje hypertextový seznam 50 až 100 anglických sbírek, které byly digitalizovány a jsou k dispozici online. Byly publikovány v tištěné podobě od 20. do 20. let 20. století. Výpisy mohou identifikovat všechny překladatele a ilustrátory, kteří byli připsáni na titulní stránky, a určitě identifikovat některé další.[14]

Překlady vydání z roku 1812

Toto je několik překladů původní sbírky, známé také jako první vydání svazku I.

  • Zipy, Jacku, vyd., tr. (2014) The Original Folk and Fairy Tales of the Brothers Grimm: kompletní první vydání.[15]
  • Loo, Oliver ed., Tr. (2014) Originální pohádky Grimma z roku 1812. Nový překlad Kinder- und Hausmärchen z prvního vydání z roku 1812 shromážděný prostřednictvím bratří Grimmů[16][self-publikoval zdroj? ]

Překlady vydání z roku 1857

Toto je několik překladů dvousvazkového sedmého vydání (1857):

  • Lov, Margaret, vyd., tr. (2014) Grimmovy příběhy pro domácnost, s autorskými poznámkami, 2 obj. (1884).[17][A]
  • Manheim, Ralph, tr. (1977) Grimms 'Tales for Young and Old: The Complete Stories. New York: Doubleday.[b]
  • Luke, David; McKay, Gilbert; Schofield, Philip tr. (1982) Brothers Grimm: Selected Tales.[20][C]

Seznam příběhů bratří Grimmů

Grimm Brothers
Další informace: Seznam pohádek

Kód „KHM“ znamená Kinder- und Hausmärchen. Tituly jsou z roku 1857. Některé tituly z roku 1812 se lišily. Všechna vydání od roku 1812 do roku 1857 rozdělují příběhy do dvou svazků.

Tato část obsahuje 201 výpisů, jako „KHM 1“ až „KMH 210“ v číselném pořadí plus „KMH 151a“. Další část „Již není zahrnuta v posledním vydání“ obsahuje 30 výpisy včetně 18 číslovaných v sérii „1812 KHM ### "a 12 bez jakéhokoli štítku.

Hlasitost 1

Památník bratrům Grimmům na tržišti v Hanau. (Hessen, Německo)
Frontispiece použitý pro první díl 4. vydání z roku 1840

Svazek 2

Frontispiece použitý pro druhý díl 4. vydání z roku 1840. Portrét od Ludwig Emil Grimm nese podobnost s vypravěčem Dorothea Viehmann.

Legendy dětí (Kinder-legende)
se poprvé objevil v edici G. Reimer 1819 na konci dílu 2

Již není součástí posledního vydání

  • 1812 KHM 6 Von der Nachtigall und der Blindschleiche (Slavík a pomalý červ) také (Slavík a slepý červ)
  • 1812 KHM 8 Die Hand mit dem Messer (Ruka s nožem)
  • 1812 KHM 22 Wie Kinder Schlachtens miteinander gespielt haben (Děti, které hrály zabíjení)
  • 1812 KHM 27 Der Tod und der Gänsehirt (Death and the Goose Keeper)
  • 1812 KHM 33 Der gestiefelte Kater (Kocour v botách)
  • 1812 KHM 37 Von der Serviette, dem Tornister, dem Kanonenhütlein und dem Horn (Z ubrousku, batohu, lnu střežícího lnu a rohu)
  • 1812 KHM 43 Die wunderliche Gasterei (The Strange Inn / The Wonderly Guesting Manor)
  • 1812 KHM 54 Hans Dumm (Foolish Hans)
  • 1812 KHM 62 Blaubart (Modrovous)
  • 1812 KHM 66 Hurleburlebutz
  • 1812 KHM 70 Der Okerlo (The Okerlo)
  • 1812 KHM 71 Prinzessin Mäusehaut (Kůže princezny myši)
  • 1812 KHM 72 Das Birnli bude padlý (Ovoce nespadne)
  • 1812 KHM 73 Das Mörderschloss (The Murder Castle)
  • 1812 KHM 77 Vom Schreiner und Drechsler (Of the Carpenter and Turner)
  • 1812 KHM 82 Die drei Schwestern (Tři sestry)
  • 1812 KHM 85A Schneeblume (Sněženka)
  • 1812 KHM 85D Vom Prinz Johannes (Fragment) (Of Prince Johannes)
  • Die Prinzessin auf der Erbse (Princezna a hrášek)
  • Der Faule und der Fleißige (Sluggard a pilný)
  • Der Gute Lappen (Fragment) (Dobrý hadr)
  • Die heilige Frau Kummernis (Svatá žena Kummernis)
  • Die Krähen (Vrány)
  • Der Löwe und der Frosch (Lev a žába)
  • Der Räuber und seine Söhne (Lupič a jeho synové)
  • Der Soldat und der Schreiner (Voják a tesař)
  • Die treuen Tiere (Věrná zvířata)
  • Das Unglück (Nehoda)
  • Der Wilde Mann (Divoký muž)
  • Smith a ďábel

Vysvětlivky

  1. ^ Odvozená práce je Grimmovy pohádky s 212 ilustracemi Josef Scharl (New York: Pantheon Books, 1944) [repr. London: Routledge & Kegan Paul, 1948][18]
  2. ^ Přeloženo z Kinder- und Hausmärchen gesammelt durch die Brüder Grimm (Mnichov: Winkler, 1949). Manheim věřil, že se jedná o dotisk druhého vydání z roku 1819 Kinder- und Hausmärchen, ale ve skutečnosti to byl dotisk 7. vydání z roku 1857][19]
  3. ^ Vidět Luke & McKay & Gilbert tr. (1982), str. 41 pro podrobnosti o použité edici.
  4. ^ „Malý osel“[21][22] je přesněji přeložený název.
  5. ^ Aliasy: „Dary malých lidí“;[26] „Dárky malých lidí“.[25] Toto je typický příběh NA 503 a „Dary malých lidí“ je jeho oficiální anglický název, pokud Hans-Jörg Uther zveřejnil to,[24] a většina folkloristů má tendenci se jím řídit.

Reference

Citace
  1. ^ A b C d E Zipes, Jack (2002). Bratři Grimmové: od začarovaných lesů po moderní svět. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan. ISBN  0312293801. OCLC  49698876.
  2. ^ A b C Zipy, Jacku. "Jak bratři Grimmovci zachránili pohádku", Humanitní vědy, Březen / duben 2015
  3. ^ Maria Tatar, Tvrdá fakta pohádek Grimms, str. 15-17, ISBN  0-691-06722-8
  4. ^ Povodeň, Alison. „Pohádky bratří Grimmů mají v novém překladu obnoveny krev a hrůza“, Opatrovník, 12. listopadu 2014
  5. ^ Maria Tatar, „Čtení dětských příběhů a pohádek pro domácnost Grimms“ str. xxvii-iv, Maria Tatar, ed. Anotovaní bratři Grimmové., ISBN  0-393-05848-4
  6. ^ A b 1937-, Zipes, Jack (2002). Bratři Grimmové: od začarovaných lesů po moderní svět. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan. ISBN  0312293801. OCLC  49698876.CS1 maint: číselné názvy: seznam autorů (odkaz)
  7. ^ Acocella, Joan. "Bylo nebylo", Newyorčan, 23. července 2012
  8. ^ Jack Zipes, The Great Fairy Tale Tradition: From Straparola and Basile to the Brothers Grimm, str. 846, ISBN  0-393-97636-X
  9. ^ Maria Tatar, str. 345-5, Anotované klasické pohádky, ISBN  0-393-05163-3
  10. ^ Maria Tatar, „Čtení dětských příběhů a pohádek pro domácnost Grimms“ str. xxx, Maria Tatar, vyd. The Annotated Brothers Grimm, ISBN  0-393-05848-4
  11. ^ Maria Tatar, "-xxxix, Maria Tatar, vyd. The Annotated Brothers Grimm, ISBN  0-393-05848-4
  12. ^ Lynn H. Nicholas, Krutý svět: Děti Evropy v nacistickém webu str. 77-8 ISBN  0-679-77663-X
  13. ^ Maria Tatar, „Čtení pohádek a příběhů pro domácnost Grimms“ str. xlvi, Maria Tatar, ed. The Annotated Brothers Grimm, ISBN  0-393-05848-4
  14. ^ D. L. Ashliman, “Grimmsovy pohádky v angličtině: Internetová bibliografie ", © 2012-2017. Citováno dne 5. července 2019.
  15. ^ Zipy tr. (2014).
  16. ^ Loo, Oliver (2014). Originální pohádky Grimma z roku 1812. Nový překlad Kinder- und Hausmärchen z prvního vydání z roku 1812 shromážděný prostřednictvím bratří Grimmů. 2 obj. (Edice 200 let výročí). ISBN  9781312419049.
  17. ^ Hunt tr. (1884).
  18. ^ Luke & McKay & Gilbert tr. (1982), str. 43.
  19. ^ Maria Tatar, Tvrdá fakta pohádek Grimms (Princeton, NJ: Princeton University Press, 1987), str. Xxii, 238 n. 22.
  20. ^ Luke & McKay & Gilbert tr. (1982).
  21. ^ Zipy tr. (2014), 2: 456ff.
  22. ^ Ashliman (1998–2020). #144 "Malý osel "
  23. ^ Turpin tr. (1907), str. 17–21.
  24. ^ A b Uther (2004), str. 288.
  25. ^ A b Hunt tr. (1884), str. 298–301.
  26. ^ Zipy tr. (2003).
Bibliografie
(Překlady)
(Jiný)

externí odkazy