Šest znaků při hledání autora - Six Characters in Search of an Author

Adaptace opery z roku 1959 viz Šest postav při hledání autora (opera). K adaptaci australské televizní hry z roku 1964 viz Šest postav při hledání autora (film).

Šest znaků při hledání autora
NapsánoLuigi Pirandello
Postavy
  • Ředitel
  • Herci
  • Jevištní technici
  • Otec
  • Matka
  • Nevlastní dcera
  • Syn
  • Chlapec
  • Dítě
Datum premiéry1921 (1921)
Místo mělo premiéruTeatro Valle, Řím
Původní jazykitalština
ŽánrAbsurdismus, metatheatre
NastaveníDivadlo

Šest znaků při hledání autora (Italština: Sei personaggi in cerca d'autore [ˈSɛi persoˈnaddʒi v ˈtʃerka dauˈtoːre]) je italská hra od Luigi Pirandello, napsaný a poprvé provedený v roce 1921. An absurdní metateatrální hra o vztahu mezi autory, jejich postavami a divadelníky, měla premiéru v Teatro Valle v Římě na smíšené přijetí s výkřiky publika „Manicomio! "(" Madhouse! ") A"Nejběžnější! “(„ nepochopitelný! “), reakce na nelogický postup hry. Příjem se zlepšil při následujících představeních, zvláště poté, co Pirandello stanovil třetí vydání hry, vydané v roce 1925, úvodní slovo vyjasnění jeho struktury a myšlenek.

Tato hra měla americkou premiéru v roce 1922 Broadway na Princezna divadlo a byla prováděna více než rok mimo Broadway v martinském divadle od roku 1963.

Shrnutí spiknutí

Herecká společnost se chystá hru nacvičit Míchání Luigi Pirandello. Jak zkouška brzy začne, nečekaně je přeruší příchod šesti podivných lidí. Režisér hry, rozzuřený přerušením, požaduje vysvětlení. Otec vysvětluje, že jsou to nedokončené postavy při hledání autora, který by dokončil svůj příběh. Ředitel je zpočátku věří, že jsou šílení, ale když se mezi sebou hádají a odhalují podrobnosti svého příběhu, začne poslouchat. Otec a Matka měli spolu jedno dítě (Syn), ale rozešli se a Matka měla tři děti od jiného muže - nevlastní dcery, chlapce a dítěte (dívky). Otec se pokusil koupit sex od nevlastní dcery a tvrdil, že ji po tolika letech nepoznal, ale nevlastní dcera je přesvědčena, že po celou dobu věděl, o koho jde. Matka vstoupila na Otce a nevlastní dceru krátce po Otcově návrhu a informuje nevlastní dceru, že je jejím bývalým manželem; oba vyjadřují své znechucení a pobouření. Režisér sice není autorem, ale souhlasí s inscenováním jejich příběhu navzdory nedůvěře mezi posměšnými herci.

Po 20minutové přestávce se The Characters a The Company vrací na jeviště, aby provedli část příběhu. Začnou hrát scénu mezi nevlastní dcerou a otcem v obchodě Madame Paceové, které se režisér rozhodl nazvat scénou I. Postavy jsou velmi specifické ohledně prostředí a chtějí, aby vše bylo co nejrealističtější. Ředitel žádá herce, aby scénu sledovali, protože má v úmyslu ji provést později. To vyvolává první hádku mezi režisérem a postavami kvůli hraní hry, protože postavy předpokládaly, že ji budou hrát, protože již vidí postavy. Režisér pokračuje ve hře, ale nevlastní dcera má více problémů s přesností nastavení a říká, že scénu nepozná. V okamžiku, kdy se režisér chystá znovu zahájit scénu, si uvědomí, že Madame Pace s nimi není. Herci nevěřícně sledují, jak ji Otec láká na pódium zavěšením kabátů a klobouků na regály, a Madame Pace ji následuje, „přitahována samotnými články jejího řemesla“.

Scéna začíná mezi Madame Pace a nevlastní dcerou, přičemž Madame Pace nabádá nevlastní dceru a říká jí, že musí pracovat jako prostitutka, aby zachránila matčině práci. Matka protestuje, že musí sledovat scénu, ale je zdrženlivá. Poté, co otec a nevlastní dcera hrají polovinu scény, ředitel je zastaví, aby herci mohli hrát to, co právě udělali. Postavy se rozesmějí, když se je herci snaží napodobit. Herci pokračují, ale nevlastní dcera nedokáže potlačit její smích, protože herci používají nesprávné tóny hlasu a gest. Otec začíná další hádku s ředitelem ohledně realismu herců ve srovnání se samotnými postavami. Režisér umožňuje postavám provést zbytek scény a rozhodne se, že si zkoušky nechá později.

Tentokrát nevlastní dcera vysvětluje zbytek scény během hádky s režisérem o pravdu na jevišti. Scéna vrcholí v objetí mezi Otcem a nevlastní dcerou, které realisticky přerušuje zoufalá Matka. Hranice mezi realitou a herectvím se stírá, jak se scéna uzavírá s režisérem potěšeným prvním činem.

Poslední akt hry začíná v zahradě. Ukázalo se, že mezi členy rodiny se hodně hádalo, protože Otec poslal pro Matku, nevlastní dceru, dítě, chlapce a syna, aby se vrátili a zůstali s ním. Syn odhaluje, že nenávidí rodinu za to, že ho poslal pryč, a nevlastní dceru ani ostatní nepovažuje za součást své rodiny. Scéna končí tím, že se dítě utopilo ve fontáně, chlapec spáchal sebevraždu revolverem a nevlastní dcera vyběhla z divadla a na pódiu nechala syna, matku a otce. Hra končí tím, že ředitel je zmatený tím, zda to bylo skutečné, nebo ne, a dospěl k závěru, že v obou případech o to ztratil celý den.

Produkce

Premiéra

Hra byla uvedena v roce 1921 Compagnia di Dario Niccodemi v divadle Valle v Římě se smíšenými výsledky. Veřejnost se rozdělila na příznivce a protivníky. Autor, který se prezentace zúčastnil se svou dcerou Liettou, byl nucen opustit divadlo bočním východem, aby se vyhnul davu oponentů. Tato hra však měla velký úspěch, když byla uvedena v Miláně.

Broadway a off-Broadway produkce

jiný

Adaptace

V populární kultuře

Spoofy hry nebo odkazy na ni zahrnují:

Viz také

Reference

  1. ^ Šest znaků při hledání autora (1922) na Databáze internetové Broadway
  2. ^ Šest znaků při hledání autora (1924) na Internetová off-Broadway databáze
  3. ^ Šest znaků při hledání autora (1931) na Databáze internetové Broadway
  4. ^ Šest znaků při hledání autora (1955) na Databáze internetové Broadway
  5. ^ Šest znaků při hledání autora (1963) na Internetová off-Broadway databáze
  6. ^ Ngaio Marsh: Život Margaret Lewis, str. 52[úplná citace nutná ]
  7. ^ Ngaio Marsh: Život Margaret Lewis. str. 116–117[úplná citace nutná ]
  8. ^ Ngaio Marsh: Život Margaret Lewis str. 118, 121[úplná citace nutná ]
  9. ^ "DramaSoc". www.facebook.com.
  10. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 7. dubna 2014. Citováno 4. dubna 2014.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  11. ^ „Rozložení 1“ (PDF). Citováno 2. června 2018.
  12. ^ „David Gordon“ Archivováno 10. května 2012 v Wayback Machine na webu Joyce Soho
  13. ^ Osm postav při hledání sitcomu na IMDb
  14. ^ Boyd, Andrew. „12 znaků při hledání apokalypsy“. Chci lepší katastrofu. Citováno 22. ledna 2019.
  15. ^ Stewart, Jasone. „Na cestě s 12 postavami při hledání apokalypsy“. Projekt Dark Mountain. Citováno 6. ledna 2020.
  16. ^ Hawksley, Rupert (10. června 2020). "Představený„BBC One, recenze: Komedie Davida Tennanta a Michaela Sheena Zoom je lepší než Výlet". i. Citováno 2. listopadu 2020.

externí odkazy