Egyptská literatura - Egyptian literature

Sál Alexandrijská knihovna.
Kopie Westcar Papyrus na displeji v Ägyptisches Museum, Berlín

Egyptská literatura sleduje jeho začátky starověký Egypt a je jednou z nejdříve známých literatur. Ve skutečnosti byli Egypťané první kulturou, která vyvinula literaturu, jak ji známe dnes, tj rezervovat.[1]

Starověký

Desky vi & vii Papyrus Edwina Smitha v místnosti vzácných knih, New York Academy of Medicine
Hlavní článek: Staroegyptská literatura

Starověcí Egypťané psali díla papyrus stejně jako zdi, hrobky, pyramidy, obelisky a další. Snad nejznámějším příkladem starověké Jehielské literatury je Příběh Sinuhe;[2] Mezi další známá díla patří Westcar Papyrus a Ebers papyrus, stejně jako slavný Kniha mrtvých. Zatímco většina literatury ve starověkém Egyptě byla tzv.Literatura moudrosti „(tj. literatura určená spíše pro poučení než pro zábavu) existovaly také mýty, příběhy a biografie pouze pro účely zábavy. Autobiografie byla nazývána nejstarší formou egyptské literatury.[3]

The Nil měl silný vliv na spisy starověkých Egypťanů,[4] stejně jako Řecko-římský básníci, kteří přišli Alexandrie být podporován mnoha patrony umění, kteří tam žili, a využívat zdroje Alexandrijská knihovna.[5] Mnoho skvělých myslitelů z celého světa starověk přišel do města, včetně Callimachus z Libye a Theocritus z Syrakusy. Ne všichni velcí spisovatelé tohoto období pocházeli zvenčí Egypt, nicméně; jeden pozoruhodný egyptský básník byl Apollonius z Rhodosu, tak, jako Nonnus z Panopolisu, autor epické básně Dionysiaca.

Psaní se poprvé objevilo v souvislosti s královským majestátem na štítcích a štítcích na položkách nalezených v královských hrobkách. Bylo to především zaměstnání zákoníků, kteří pracovali v instituci Per Ankh nebo v Domě života. Posledně jmenované zahrnovaly kanceláře, knihovny (zvané Dům knih), laboratoře a observatoře. Některé z nejznámějších kusů staroegyptské literatury, jako jsou texty o pyramidách a rakvách, byly vysloveny od Nové říše kupředu a jsou zastoupeny v administrativních dokumentech Ramesside, milostné poezii a povídkách, stejně jako v demotických a koptských textech. Během tohoto období se tradice psaní vyvinula do hrobové autobiografie, jako je například Harkhufand Weni. Žánr známý jako Sebayt (Pokyny) byl vyvinut pro komunikaci učení a vedení od slavných šlechticů; slavný příklad je papyrus thelpuwer, báseň bědování popisujících přírodní katastrofy a sociální otřesy.

Příběh Sinuhe, napsaný ve středoegyptštině, může být klasikou egyptské literatury. V této době byl také napsán Westcar Papyrus, soubor příběhů vyprávěných Chufuovi jeho syny o zázrakech předváděných kněžími. Instrukce Amenemope je považována za mistrovské dílo blízkovýchodní literatury. Ke konci Nové říše se lidový jazyk častěji používal k psaní populárních skladeb, jako je Příběh Wenamunu a Instrukce o jakémkoli. První z nich vypráví příběh šlechtice, který je okraden na cestě k nákupu cedru z Libanonu, a jeho boje o návrat do Egypta. Asi od roku 700 před naším letopočtem byly narativní příběhy a pokyny, jako například populární Pokyny Onchsheshonqyho, stejně jako osobní a obchodní dokumenty, psány demotickým písmem a fází egyptštiny. Mnoho démonických příběhů psaných během řecko-římského období se odehrálo v předchozích historických dobách, kdy byl Egypt nezávislým národem ovládaným velkými faraony, jako byl Ramesse II.

křesťan

Alexandrie se stala důležitým centrem v rané křesťanství během zhruba 1. až 4. století našeho letopočtu. Koptský díla byla důležitým příspěvkem ke křesťanské literatuře té doby a Knihovna Nag Hammadi pomohla uchovat řadu knih, které by se jinak ztratily.

islámský

Viz také: Arabská literatura a Islámská literatura

V osmém století byl Egypt dobyt muslimský Arabové. Literatuře, a zejména knihovnám, se dařilo pod nový Egypt vyvolané muslimskými dobyvateli.[6] Během této doby došlo k několika důležitým změnám, které ovlivnily egyptské spisovatele. Papyrus byl nahrazen látkou papír, a kaligrafie byl představen jako systém psaní. Téma psaní se také téměř úplně přesunulo na islám. Brzy román napsáno v arabském Egyptě bylo Ibn al-Nafis ' Theologus Autodidactus, a teologický román s futuristickými prvky, které byly popsány jako sci-fi některými učenci.[7] A taqriz, nebo podepsané prohlášení o chvále podobné, ale delší než a reklama, byla často umístěna do děl egyptských autorů počínaje 14. stoletím.[8]

Mnoho příběhů Tisíc a jedna noc (arabské noci) lze vysledovat do středověkých egyptských vyprávěcích tradic. Tyto příběhy byly pravděpodobně v oběhu, než byly shromážděny a kodifikovány do jedné sbírky. Středověký Egyptský folklór byla jednou ze tří odlišných vrstev vyprávění, které byly začleněny do Noci do 15. století, další dva jsou starověké indický a Peršan folklór a příběhy z Abbasid -éra Bagdád.[9]

Tiskařský lis

Tiskařský lis nejprve přišel do Egypta s Napoleon kampaň v roce 1798;[10] Muhammad Ali přijal tisk, když se ujal moci v roce 1805, založil Amiri Press.[10] Tento tisk původně publikoval díla v arabštině a Osmanská turečtina, například první egyptské noviny Al-Waqa'i 'al-Misriyya. Tiskařský lis by radikálně změnil egyptský literární výstup.[10]

Nahda

Navzdory zákazu koloniálních úřadů z Al-Urwah al-Wuthqa v Egypt a Indie, obíhal široce díky propracované síti zahrnující arabské podnikatele v Bombaj.[11]
Mohammed Abduh (1849-1905), egyptský muftí, islámský reformátor a plodný spisovatel - průkopník Islámský modernismus.[12]
Hlavní článek: Nahda

Na konci devatenáctého a počátku dvacátého století se Arabský svět zkušený al-Nahda, kulturní renesance podobná to evropské v pozdním středověku. The Nahda hnutí se dotklo téměř všech oblastí života, včetně literatury.[13]

Muhammad Abduh a Jamāl al-Dīn al-Afghānī založil krátkodobý panislámský revoluční literární a politický časopis s názvem Al-Urwah al-Wuthqa v roce 1884.[14] Ačkoli to běželo jen od března do října 1884 a bylo britskými úřady v roce zakázáno Egypt a Indie,[15] široce se šířil z Maroka do Indie a je považován za jednu z prvních a nejdůležitějších publikací Nahda.[16][17]

Abduh byl hlavní postavou Islámský modernismus,[18] a autor vlivných děl jako Risālat at-Tawḥīd (1897) a publikováno Sharḥ Nahj al-Balagha (1911).[19] V roce 1914 Muhammad Husajn Haykal napsal Zaynab, považovaný za první moderní egyptský i islámský román.

Památník věnovaný Naguib Mahfouz v Káhira.

Dvě z nejdůležitějších osobností egyptské literatury 20. století jsou Taha Husajna a Naguib Mahfouz, druhý nebo koho byl první Egypťan, který vyhrál Nobelova cena za literaturu.

Edwar al-Kharrat, který ztělesnil egyptskou 60. generaci, založil Galerie 68, arabský literární časopis, který dával hlas avantgardním autorům té doby.[20]

V 90. letech došlo v Egyptě k vzestupu nového literárního hnutí.[21] Během tohoto desetiletí čelili mladí lidé sociálně-ekonomické, kulturní a politické krizi. Populace Egypta se od roku 1980 nejen téměř zdvojnásobila, v roce 2008 to bylo 81 milionů lidí, což vedlo k migraci z venkova do měst, která vedla k arabskému výrazu al-madun al-‘ashwa’iyyahnebo „nahodilé město“ v Káhiře, ale nezaměstnanost zůstala vysoká a životní náklady rostly uprostřed přeplněnosti. Obtíže života v chudobě zase inspirovaly novou egyptskou literaturu zaměřenou na krize, konkrétně iracionální a roztříštěná díla zaměřená na izolované jedince, kteří se zabývají stále se rozšiřující a měnící se arabskou kulturou.[22] Objevili se noví a podnikatelští vydavatelé, významnými příklady jsou Dar Sharqiyat a Dar Merit, což usnadňuje vydávání nových autorů. Tento nárůst literární produkce vedl k experimentování s tradičními tématy, většímu důrazu na osobní záležitosti, absenci hlavních politických zájmů a rafinovanějšímu a rozvíjejícímu se používání jazyka. Husni Sulayman založil Dar Sharqiyat, malé nakladatelství, které v 90. letech tisklo avantgardní díla.[23] Finanční potíže vedly k jeho nahrazení Darem Meritem jako předním avantgardním vydavatelem, přičemž do roku 2008 bylo vytištěno více než 300 knih. Existence Dar Sharqiyat vedla mnoho kritiků k označení nové generace spisovatelů jako generace Sharqiyyat.[24]

Noví autoři se množili a patří mezi ně Samir Gharib ‘Ali, Mahmud Hamid, Wa’il Rajab, Ahmad Gharib, Muntasir al-Qaffash, Atif Sulayman, May al-Tilmisani, Yasser Shaaban, Mustafa Zikri a Nura Amin.[22] Majitel společnosti Dar Merit, Muhammad Nashie, navzdory skromným ziskům nadále podporuje vznik a diskusi o novém psaní. Taková malá nakladatelství, která nejsou ve vlastnictví státu, nejsou ovlivněna tradiční literární elitou a podporují nové odrůdy egyptského psaní. Například Dar Merit. vydala práci Ahmeda Alaidyho, která se zabývá kulturou nákupních středisek pro mládež, používá lidovou arabštinu a obsahuje textové zprávy. Tato díla zpochybňují ortodoxii formy a stylu v arabské literatuře.

V 90. letech došlo také k nárůstu spisovatelek kvůli snadnosti moderního, privatizovaného vydávání. Výsledkem bylo velké množství kritických komentářů, včetně pejorativního popisu jejich práce jako kitabat al-banat nebo „psaní pro dívky“. Navíc většina románů v této době byla relativně krátká, nikdy nebyla delší než 150 stran a zabývala se jednotlivcem místo zdlouhavého zastoupení rodinných vztahů a národních ikon.[25] Stylisticky mnoho románů nyní obsahovalo schizofrenní vypravěče z pohledu první osoby místo vševědoucích vypravěčů.[26]

Od udělení ceny Mezinárodní cena za arabskou beletrii (IPAF), bylo nominováno 18 egyptských spisovatelů. V roce 2008 byla egyptskému spisovateli udělena 2 ocenění IPAF, Bahaa Taher je Západ slunce Oasis, a v roce 2009, Yusuf Zeydan je Azazeel.

Dar merit vydává díla, která zpochybnila ortodoxii arabské literatury. Egyptská literární scéna za Mubarakova předsednictví byla aktivní a mnoho autorů zveřejnilo svá díla v Libanonu kvůli kontrolní cenzuře režimu. Mnoho románů, například grafický román Metro Magdy el-Shafei, byly zakázány publikace kvůli kulturním kódům, jako je obscénnost (v současné době ve vývoji publikací). Mezi předvídatelnou porevoluční buničinou jsou pozoruhodné knihy. V roce 2004 byl naserský intelektuál Abdel-Halim Qandil byl chycen vládními bezpečnostními silami, zbit a opuštěn v poušti. Qandilovy knihy, mezi nimiž „Červená karta pro prezidenta“, byly pod Mubarakem zakázány pro jejich ostré útoky na režim - i když se kopírované verze s bootleggingem dokázaly sem a tam dostat. Dnes je „Červená karta“ s charakteristickou karikaturou Mubaraka jako Napoleona nesoucího obušek nejprodávanějším produktem. Humphrey Davies, anglický překladatel „Metro“ a Yacoubian Building, konstatuje, že grafické romány a komiksy byly nesmírně populární a cenzory na ně často zaměřují kvůli „bezprostřednosti jejich vizuálního dopadu“. Do budoucna dodává: „To, jak s nimi budou zacházet úřady, bude lakmusovým papírkem jejich závazku ke svobodě projevu.“ Cena Mubarak, nejvyšší literární čest státu, byla znovu udělena Nilská cena.[27]

Bahaa Taher je pravděpodobně největší žijící egyptský autor beletrie. Taher teprve nyní získává mezinárodní uznání, které si zaslouží. Opatrovník řekl o Západ slunce Oasis: “Bahaa Taher je jedním z nejuznávanějších žijících spisovatelů v arabském světě. V 73 letech prodělal politické čistky a zdlouhavý exil z rodného Egypta, aby provedl Bookerovu cenu za arabskou beletrii. Uznání již dávno uplynulo. “

Kromě toho je dnes pozoruhodný spisovatel v Káhiře Youssef Ziedan. Ziedan již v Egyptě dominuje seznamům bestsellerů. Jeho literatura faktu, Arabská teologie a kořeny náboženského násilí (2010), byla jednou z nejčtenějších knih v Káhiře v měsících před revolucí 25. ledna.[28]

Jazyk

Většina egyptských autorů píše Klasická arabština. Několik lidí píše v mateřštině: Bayram al-Tunisi a Ahmed Fouad Negm napsal dovnitř Egyptská arabština (Cairene), zatímco Abdel Rahman el-Abnudi napsal dovnitř Sa'idi arabština (Horní egyptský).

Pozoruhodné spisovatelé

Hlavní článek: Seznam egyptských spisovatelů

Viz také

Reference

  1. ^ Edwards, Amelia, Literatura a náboženství starověkého Egypta., vyvoláno 2007-09-30
  2. ^ Lichtheim, Miriam (1975), Staroegyptská literatura, sv. 1, Londýn, Anglie: University of California Press, s. 11, ISBN  0-520-02899-6
  3. ^ Staroegyptské příběhy, biografie a mýty, archivovány z originál dne 26. 7. 2011, vyvoláno 2007-09-30
  4. ^ Nil ve staroegyptské literatuře, vyvoláno 2007-09-30
  5. ^ Řecko-římští básníci, archivovány z originál dne 28. 9. 2011, vyvoláno 2007-09-30
  6. ^ Skupiny knih a knižní produkce v islámském Egyptě, vyvoláno 2007-09-30
  7. ^ Dr. Abu Shadi Al-Roubi (1982), „Ibn al-Nafis jako filozof“, Symposium on Ibn al-Nafis„Druhá mezinárodní konference o islámské medicíně: Islámská lékařská organizace, Kuvajt (srov. Ibnul-Nafees jako filozof Archivováno 6. února 2008 v Wayback Machine, Encyclopedia of Islamic World).
  8. ^ Rosenthal, Franz (1981), ""Blurbs "(taqrîz) z Egypta čtrnáctého století", OriensOriens, sv. 27, 27: 177–196, doi:10.2307/1580566, JSTOR  1580566
  9. ^ Zipy, Jack David; Burton, Richard Francis (1991). Arabské noci: zázraky a divy tisíce a jedné noci str. 585. Signet Classic
  10. ^ A b C „Historie tisku v arabsky hovořícím světě · Raný arabský tisk: Pohyblivý typ a litografie · Online výstavy @ Yale“. exponáty.knihovna.yale.edu. Citováno 2019-11-12.
  11. ^ „« العروة الوثقى »عبر الهند“. www.alkhaleej.ae. Citováno 2019-12-07.
  12. ^ Meisami, Julie Scott; Starkey, Paul (1998). Encyclopedia of Arabic Literature. Taylor & Francis. ISBN  978-0-415-18571-4.
  13. ^ Vstup MSN Encarta do Egypta, Encarta, archivovány z originál dne 11. 11. 2009, vyvoláno 2007-09-30
  14. ^ „Urwat al-Wuthqa, al- - Oxfordská islámská studia online“. www.oxfordislamicstudies.com. Citováno 2019-11-12.
  15. ^ „« العروة الوثقى »عبر الهند“. www.alkhaleej.ae. Citováno 2019-12-07.
  16. ^ archive.islamonline.net https://archive.islamonline.net/?p=9729. Citováno 2019-11-12. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  17. ^ „Urwa al-Wuthqa, al- | Encyclopedia.com“. www.encyclopedia.com. Citováno 2019-12-07.
  18. ^ Meisami, Julie Scott; Starkey, Paul (1998). Encyclopedia of Arabic Literature. Taylor & Francis. ISBN  978-0-415-18571-4.
  19. ^ IslamKotob. أطلس تاريخ الإسلام - حسين مؤنس (v arabštině). IslamKotob.
  20. ^ „الخراط .. رحيل صاحب“ الزمن الآخر"". www.aljazeera.net. Citováno 2019-12-03.
  21. ^ Elsadda, Hoda (2012). Pohlaví, národ a arabský román. Syracuse University Press. p. 147.
  22. ^ A b Safez, Sabry. „Nový egyptský román“.
  23. ^ Elsadda, Hoda (2012). Pohlaví, národ a arabský román. p. 151.
  24. ^ Jacquermond, Richard (2008). Svědomí národa: spisovatelé, stát a společnost v moderním Egyptě. Americká univerzita v Káhiře Press. p. 76.
  25. ^ Elsadda, Hoda (2012). Pohlaví, národ a arabský román. 146, 147, 151.
  26. ^ Mehrez, Samia (2008). Egyptské kulturní války: politika a praxe. Routledge. str.126.
  27. ^ „Co nyní dělají egyptští spisovatelé?“. Citováno 2015-01-19.
  28. ^ „Šest egyptských spisovatelů, které nevíte, ale měli byste“. Citováno 2015-01-19.