Liber de Causis - Liber de Causis
The Liber de Causis bylo filozofické dílo, které bylo kdysi přičítáno Aristoteles která se stala populární v Středověk, nejprve v arabských a islámských zemích a později na latinském západě. Skutečné autorství zůstává záhadou, ale většina obsahu je převzata Proclus ' Prvky teologie. To si poprvé všiml Tomáš Akvinský, Následující Vilém z Moerbeke překlad děl Procala do latiny. Jako takový je nyní přičítán a Pseudo-Aristoteles.
Původní název v arabština byl Kitab al-Īḍāḥ li-Arisṭūṭālis fī l-khayr al-maḥd„Kniha Aristotelova vysvětlení čistého dobra“. Nadpis Liber de Causis se začalo používat po překladu do latiny uživatelem Gerard z Cremoně.
Reference
Text a překlady
- Otto Bardenhewer, Die pseudo-aristotelische Schrift ueber das reine Gute bekannt unter dem Namen Liber de Causis: Arabský text, německý překlad
- Andreas Schönfeld, Liber de causis: Das Buch von den Ursachen, repr. 2005 Meiner Felix Verlag Gmbh ISBN 978-3-7873-1705-9: Latinský text, německý překlad
- Adriaan Pattin, Le Liber de Causis. Vydání établie a l'aide de 90 manuscrits s úvodem a poznámkami, v Tijdschrift voor Filosofie 28 (1966), str. 90–203, latinský text
- Dennis J. Brand (ed.), Tr. Kniha příčin: Liber de Causis (Anglický překlad): 1. vyd. 1984 Marquette University Press, 2. vyd. 2001 Niagara University Press
- Pierre Magnard, Olivier Boulnois, Bruno Pinchard a Jean-Luc Solere, La demeure de l'être. Autour d'un anonyme. Etude et traduction du Liber de Causis, Paříž 1990, Vrin (francouzský překlad)
- Alexander Baumgarten, Pseudo-Aristotel, Liber de causis, traducere, note a comentariu de Alexander Baumgarten, Univers Enciclopedic, Bucureşti, 2002 (rumunský překlad)
- Jean-Pierre Rothschild: Les traductions hébraïques du Liber de causis latin. Dizertační práce Paris 1985, Bd. 1, S. 172–243 (přehledné vydání částí hebrejských překladů)
- Mehmet Barış Albayrak: Nedenler Kitabı (Liber de Causis), Notos Yayınları, 2014. (Türkçe çeviri)
Komentáře
- Albertus Magnus, Liber de causis et processu universitatis a prima causa (Latinský)
- Cristina D’Ancona Costa: Tommaso d'Aquino, Commento al Libro delle cause. Rusconi, Milano 1986: komentář Thomase Akvinského
- Sancti Thomae de Aquino super librum De Causis expositio (Latinský)
Sekundární literatura
- Manuel Alonso Alonso, Las fuentes literarias del Liber de causis. Al-Andalus: revista de las escuelas de estudios árabes de Madrid y Granada, (10), 1945, s. 345–382.
- Andreas Bächli-Hinz, Monotheismus und nepouonische Philosophie: Eine Untersuchung zum pseudo-aristotelischen Liber de causis und dessen Rezeption durch Albert den Großen, Frankfurt, Academia Verlag, 2002.
- Dragos Calma, „Exegetická tradice středověkého novoplatonismu. Úvahy o nedávno objeveném korpusu textů“, Dragos Calma (ed.), Novoplatonismus ve středověku. Nové komentáře k dokumentům „Liber de Causis“ a „Elementatio Theologica“, 2 svazky, Turnhout, Brepols, 2016, 983 s. vidět
- Paloma Llorente Megías, Liber de Causis: Indice y Concordancia, Florencie, Olschki 2004.
- Cristina D’Ancona Costa: Recherches sur le Liber de causis. Vrin, Paříž 1995, ISBN 2-7116-1225-2
- Cristina D’Ancona, Richard C. Taylor: „Le Liber de causis“, in: Richard Goulet a další (ed.): Dictionnaire des philosophes starožitnosti, CNRS, Paříž 2003, ISBN 2-271-06175-X, S. 599–647
- Thomas Ricklin: Die 'Physica' und der 'Liber de causis' im 12. Jahrhundert. Zwei Studien. University press, Freiburg (Švýcarsko) 1995, ISBN 3-7278-0994-9
- Richard C. Taylor: „Kalām fī maḥḍ al-khair (Liber de causis) v islámském filozofickém prostředí“ in: Jill Kraye a další (eds.): Pseudo-Aristoteles ve středověku, Warburg Institute, London 1986, ISBN 0-85481-065-X, S. 37–52
externí odkazy
- latinský: kritický text Adriaana Pattina (1966) revidovaný Hansem Zimmermannem 2001
- Arabský a německý text: Vydání Bardenhewer (1822)
- Latinský text (UBB Cluj)
- Latinský text (Intratext)
- Edice (Bibliotheca Augustana)
![]() | Tento článek o a filozofie související kniha je a pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |