Akanaṉūṟu - Akanaṉūṟu - Wikipedia
The Akananuru (Tamil: அகநானூறு, Akanaṉūṟu ?, doslova „čtyři sta [básní] v žánru akam“), někdy nazývaných Netuntokai (lit. „antologie dlouhých básní“), je klasický Tamil poetický práce a jeden z Osm antologií (Ettuthokai) v Sangamská literatura.[1] Je to sbírka 400 milostných básní s invokačními básněmi Shiva. Shromážděné básně složilo 144 básníků, kromě 3 básní anonymních autorů.[1] Básně se pohybují mezi 13 a 31 řádky a jsou dostatečně dlouhé, aby obsahovaly více podrobností o tématu, epizodě a jejím kontextu. Podle Kamila Zvelebila - tamilského vědce o literatuře a historii, jsou z hlediska starověké tamilské historie „jednou z nejcennějších sbírek“.[1]
The Akananuru antologie je pozoruhodná svým matematickým uspořádáním: jsou věnovány liché básně Palai (vyprahlá krajina); báseň číslo deset a její násobky (10, 20, 30 atd., až 400) jsou neytal (pobřežní krajina); básně s číslem 2 a poté v krocích po 6, po nichž následuje 4 (tj. číslo 8, 12, 18, 22, 28 atd.), patří kuṟiñci (hornatá krajina); básně s číslem 4 a poté v krocích po 10 (14, 24, 34, 44 atd.) mullai (pastevní lesy); básně s číslem 6 a poté v krocích po 10 (16, 26, 36 atd.) jsou marutam (říční zemědělské půdy).[2] Antologii sestavil Uruttiracanman, syn Maturai Uppurikuti Kilan pod záštitou pandyanského krále Ukkiraperuvaluti.[1][2]
The Akananuru básně nabízejí mnoho cenných kulturních poznatků, stejně jako historicky významné důkazy a narážky.[3] Například báseň 69, 281 a 375 zmiňuje Maurya Empire, básně 251 a 265 se zmiňují o Nandas, báseň 148 zmiňuje řecko-římské (Yavanas) jako obchodování se zlatem pro pepř Muziris - starobylý přístav Kerala poblíž Koči a řada básní odráží hinduistické puranistické legendy o Parasuramovi, Rámovi, Krišnovi a dalších.[1][4] Podle Alf Hiltebeitel - učence indických náboženství a sanskrtských eposů, Akanaṉūṟu má nejdříve známé zmínky o některých příbězích, jako je „Krišna krade sárí Gopi“, který se nachází později v severoindické literatuře, takže je pravděpodobné, že některé myšlenky od tamilských hinduistických učenců inspirovaly sanskrtské učence na severu a Bhagavata Purana, spíše než naopak.[5]
Podle Kamila Zvelebila, učence tamilské literatury a historie, je v básni několik básní Akananuru byly pravděpodobně složeny někdy mezi 1. stol. př. n. l. a 2. stol. CE, střední vrstva mezi 2. a 4. stol. CE, zatímco poslední vrstvy byly dokončeny někdy mezi 3. a 5. stol. CE.[6] Jiná jména pro Akananuru zahrnout Ahappattu, Ahananuru, a Agananuru.[7]
Autoři
Až 145 básníků údajně přispělo do sbírky Akananuru.[7] Perunthevanaar, který přeložil Mahabharatham do tamilštiny, je jedním z autorů. Rudrasarman sestavil tuto antologii[8] na příkaz Pandya král Ukkiraperuvazhuthi.
datum
The Akananuru básně byly pravděpodobně složeny později v období Sangam než jiné akamské poezie založené na jazykových důkazech, zavedení matematického uspořádání a vzhledem k zmínce o zámořském obchodu a severoindických dynastiích. Podle Takanobu Takahashi, Akananuru básně byly složeny během několika století, pravděpodobně od 1. do 3. století n. l.[9] Jiní učenci, jako je Vaiyapuri Pillai, chronologicky umisťují Akanaṉūṟu po Narrinai a Kuṟuntokai antologie.[1] Podle Kamila Zvelebila, až na pár Akananuru básně jako 10, 35, 140, které byly pravděpodobně dokončeny mezi 1. stol. př. n. l. a 2. stol. n. l., přičemž se předpokládá, že několik básní je složeno kolem konce 2. st. př. n. l. na základě zmínek o Mauryi a nandské říši.[10] Většina Akananuru byl pravděpodobně složen někdy mezi 2. a 5. stol. n. l.[6]
Poetická charakteristika
Kniha Aganaṉūṟu spadá pod Agam kategorie ve svém předmětu. Básně této antologie jsou z Akaval Metr. Akananuru obsahuje 401 slok a je rozdělen do tří částí[7]
- Kalintruyanainirai (களிற்றுயானைநிறை), 121 slok
- Manimidaipavalam (மணிமிடைபவளம்), 180 slok
- Nittilakkovai (நித்திலக்கோவை), 100 slok
Překlady do angličtiny
Univerzita Bharathidasan zveřejnil úplný překlad všech 400 skladeb uživatele A. Dakshinamurthy ve 3 svazcích v roce 1999:[11]
(Společník hrdinky utěšuje svou přítelkyni v příchodu období dešťů)
Rachotící mraky křídel blesk
Nalily znovu velké kapky deště a zesílily období dešťů;
V jasmínových vinicích vyklíčily pupeny se špičatými špičkami;
Pupeny Illam a zelený kmen Kondrai se měkce rozložily;
Jeleni, jejich černé a velké rohy jako zkroucené železo
Vyběhl nahoru k oblázkovým jamám naplněným vodou
A jásavě vyskočili, utišili svou žízeň;
Široká expanzivní Země je nyní zdarma
Ze všech agón letních veder
A les vypadá mimořádně sladce;
Hle, příteli nejvybranějších náramků!
Náš hrdina kopcovité tratě přijde,
Rychle jedl svůj vyšperkovaný vůz tažený oři
S mávajícími chocholy a upravenými hřívami
Když tuhé zatažené otěže
Bude to znít jako brnkání Yal.
Jak řídí, má svázané zvony vozu
Aby nedošlo k narušení spojení včel
Žijí na pylu květů v křoví.
Vrhá se dál a přemýšlí po celou dobu o vaší velké kráse.
Ó příteli, jehož vůně je jako rozkvetlá Kantal
Na hoře, vysoké a obrovské, na východ od Urantai s hanebnou slavností!
—Akananuru: Mullai 4, Přeloženo A. Dakshinamurthy
Ramayana Reference
Akanaṉūṟu má odkaz na Ramayana v básni 70. Báseň vítězí Rama na Dhanushkodi, sedící pod a Banyan strom, zapojeni do některých tajných diskusí, když ptáci švitoří.[12] Zdá se, že to naznačuje, že příběh Ramayany byl v tamilských zemích před lety známý Kamba Ramayanam 12. století.
Viz také
Reference
- ^ A b C d E F Kamil Zvelebil 1973, str. 53-54.
- ^ A b Takanobu Takahashi 1995, s. 46–47.
- ^ Rajarajan, R.K.K. (2020). „Menší náčelníci a„ hrdina “ve starověkém Tamiḻakamu: topografie‚ Akanāṉūṟu'". International Journal of Innovative Research in Multidisciplinary Field. 6 (7): 148–163.
- ^ Raoul McLaughlin (2010). Řím a vzdálený východ: Obchodní cesty do starověkých zemí Arábie, Indie a Číny. A&C Black. str. 48–50. ISBN 978-1-84725-235-7.
- ^ Alf Hiltebeitel (1988). Kult Draupadī: Mytologie od Gingee po Kuruksertu. University of Chicago Press (Motilal Banarsidass 1991 Reprint). 188–190. ISBN 978-81-208-1000-6.
- ^ A b Kamil Zvelebil 1973, s. 41–43, s grafem 4.
- ^ A b C C. V. Narasimhan. „Tamilština: Stručná historie jazyka a jeho literatury“. Indický technologický institut v Madrasu. Archivovány od originál dne 21. ledna 2004.
- ^ Reddy 2003, s. A-240
- ^ Takanobu Takahashi 1995, str. 51–53.
- ^ Nadarajah, Devapoopathy (1994). Láska v sanskrtu a tamilské literatuře: Studie postav a přírody, 200 př. N. L. 500. Motilal Banarsidass Publ. ISBN 978-81-208-1215-4.
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 17. března 2014. Citováno 11. července 2013.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ Dakshinamurthy, A (červenec 2015). „Akananuru: Neytal - báseň 70“. Akananuru. Citováno 22. července 2019.
- Bibliografie
Rajarajan, R.K.K. (2020) Menší náčelníci a „hrdina“ ve starověkém Tamiḻakamu: topografie „Akanāṉūṟu“. International Journal of Innovative Research in Multidisciplinary Field 6,7: 148-163. ISSB: 2455-0620. DOI: 10.2015 / IJIRMF.2455.0620 / 202007027
- Mudaliyar, Singaravelu A., Apithana Cintamani, encyklopedie tamilské literatury, (1931) - dotisk asijských vzdělávacích služeb, Nové Dillí (1983)
- Pillai, M. S. Purnalingam (1994). Tamilská literatura. Asijské vzdělávací služby. str. 115. ISBN 81-206-0955-7.
- Ray, Himanshu Prabha (2003). Archeologie mořeplavectví ve starověké jižní Asii. Cambridge: Press Syndicate z University of Cambridge. ISBN 9780521011099.
- Selby, Martha Ann (2011) Tamil Love Poetry: Pět set krátkých básní Ai thekuṟunūṟu, antologie raného třetího století. Columbia University Press, ISBN 9780231150651
- Takanobu Takahashi (1995). Tamilská láska poezie a poetika. BRILL Academic. ISBN 90-04-10042-3.
- Kamil Zvelebil (1973). Úsměv Murugan: Na tamilské literatury jižní Indii. BRILL. ISBN 90-04-03591-5.
- Zvelebil, Kamil (1992). Doprovodné studie k historii tamilské literatury. BRILL. str. 73. ISBN 90-04-09365-6.