Naṟṟiṇai - Naṟṟiṇai - Wikipedia

Témata v Sangamská literatura
Sangamská literatura
AgattiyamTolkāppiyam
Osmnáct větších textů
Osm antologií
AiṅkurunūṟuAkanāṉūṟu
PuṟanāṉūṟuKalittokai
KuṟuntokaiNatṟiṇai
ParipāṭalPatiṟṟuppattu
Deset idyl
TirumurukāṟṟuppaṭaiKuṟiñcippāṭṭu
MalaipaṭukaṭāmMaturaikkāñci
MullaippāṭṭuNeṭunalvāṭai
PaṭṭiṉappālaiPerumpāṇāṟṟuppaṭai
PoruṇarāṟṟuppaṭaiCiṟupāṇāṟṟuppaṭai
související témata
SangamSangamská krajina
Historie Tamil ze sangamské literaturyStarověká tamilská hudba
Osmnáct menších textů
NālaṭiyārNāṉmaṇikkaṭikai
Iṉṉā NāṟpatuIṉiyavai Nāṟpatu
Kār NāṟpatuKaḷavaḻi Nāṟpatu
Aintiṇai AimpatuTiṉaimoḻi Aimpatu
Aintinai EḻupatuTiṇaimālai Nūṟṟaimpatu
TirukkuṟaḷTirikaṭukam
ĀcārakkōvaiPaḻamoḻi Nāṉūṟu
CiṟupañcamūlamMutumoḻikkānci
ElatiKainnilai
Upravit

Naṟṟiṇai (Tamil: நற்றிணை význam vynikající Tinai[1]), je klasický Tamil poetický práce a tradičně první z Osm antologií (Ettuthokai) v Sangamská literatura.[2] Sbírka - někdy hláskovaná jako Natrinai[3] nebo Narrinai[4] - obsahuje obojí akam (milovat a puram (válka, veřejný život) kategorie básní. The Naṟṟiṇai antologie obsahuje 400 básní, převážně 9 až 12 řádků, ale několik s 8 až 13 řádky.[5][1] Podle Takanobu Takahashi - tamilského literárního vědce, Naṟṟiṇai básně byly pravděpodobně složeny mezi 100–300 nl na základě lingvistiky, stylu a datování autorů.[6] Zatímco Kamil Zvelebil - tamilský odborník na literaturu a historii, datuje některé básně do 1. století př. N. L.[7] The Naṟṟiṇai rukopis kolofon uvádí, že byl sestaven pod záštitou jmenovaného krále Pandyan Pannatu Tanta Pantiyan Maran Valuti, ale překladač zůstal anonymní.[1]

The Naṟṟiṇai básně jsou připisovány 175 starým básníkům.[1] Dvě z těchto básní jsou připisovány králi patronů.[2] Podle Kamila Zvelebila - tato poetická antologie obsahuje několik sanskrtských přejatých slov a obsahuje 59 narážek na historické události.[2] Mnoho řádků z těchto básní bylo vypůjčeno do pozdějších tamilských děl, jako jsou slavná postsangamská tamilská díla: Tirukkural, Silappatikaram a Manimekalai. Tamilská legenda o Kannagi (Kannaki), která si roztrhla prsa na protest proti nespravedlivé popravě jejího manžela, se objeví v Naṟṟiṇai 312.[2][8]

Překlady

Text přeložil uživatel A. Dakshinamurthy a publikováno Mezinárodním institutem tamilských studií v Chennai v roce 2000.[Citace je zapotřebí ]

Reference

  1. ^ A b C d Takanobu Takahashi (1995). Tamilská láska poezie a poetika. BRILL Academic. s. 2, 46–48. ISBN  90-04-10042-3.
  2. ^ A b C d Kamil Zvelebil 1973, str. 51–52.
  3. ^ Velayutham Saravanan (2016). Kolonialismus, životní prostředí a domorodci v jižní Indii, 1792-1947. Taylor & Francis. ISBN  978-1-315-51719-3.
  4. ^ Padma Srinivasan (2017). "Směrem ke třetímu jazyku". In Indra, C. T .; Rajagopalan, R. (eds.). Jazyk, kultura a síla. Routledge. doi:10.4324/9780203703441. ISBN  978-0-203-70344-1.
  5. ^ Kamil Zvelebil 1973, str. 51.
  6. ^ Takanobu Takahashi (1995). Tamilská láska poezie a poetika. BRILL Academic. 47–52. ISBN  90-04-10042-3.
  7. ^ Zvelebil, Kamil (1973). Úsměv Murugan: Na tamilské literatury jižní Indii. BRILL. ISBN  978-90-04-03591-1.
  8. ^ Shrnutí příběhu Kannagi: E.T. Jacob-Pandian (1977). K. Ishwaran (vyd.). Příspěvky k asijským studiím: 1977. Brill Academic. 56–57. ISBN  90-04-04926-6.
Bibliografie