Roztržitý žebrák - The Absent-Minded Beggar

Kipling ve své studii v Naulakha ca. 1895

"Roztržitý žebrák„je báseň z roku 1899 Rudyard Kipling, nastaveno na hudbu uživatelem Sir Arthur Sullivan a často je doprovázeno ilustrací zraněného, ​​ale vzdorného britského vojáka, „Gentleman in Kharki“, autorem Richard Caton Woodville. Píseň byla napsána jako součást odvolání Denní pošta získat peníze pro vojáky bojující v Druhá búrská válka a jejich rodiny. Fond byl prvním takovým charitativním úsilím za války.

Sbor písně vybídl své publikum, aby „pro vaši zásluhu klobouk podali a zaplatili - zaplatili - zaplatili!“ Vlastenecká báseň a píseň způsobily rozruch a byly neustále prováděny po celou dobu války i mimo ni. Kiplingovi bylo nabídnuto rytířství krátce po vydání básně, ale odmítl čest. Bylo vydáno obrovské množství kopií básně a hudebnin a na podporu charity bylo prodáno velké množství souvisejícího zboží. „Nepřítomný žebrácký fond“ byl nevídaným úspěchem a získal celkem více než 250 000 GBP.

Dějiny

V září 1899 bylo jasné, že se krize v Jižní Africe pravděpodobně promění ve válku. Do 2. října byla veškerá vojenská dovolená zrušena a probíhala naléhavá příprava na vyslání velké expediční síly k mysu, kde byly zabaveny a mobilizovány koně a zásoby.^[1] Dne 7. října bylo vydáno prohlášení vyzývající k rezervaci armády. Z 65 000 odpovědných mužů mělo být do služby povoláno přibližně 25 000.^[2] The Druhá búrská válka vypuklo 11. října.^[3]

Reliéf Ladysmitha. Bílý pozdravuje majora Hubert Gough dne 28. února 1900. Malba autorem John Henry Frederick Bacon (1868–1914)

Mnoho, pokud ne všichni, takto mobilizovaných mužů byli bývalí vojáci trvalé zaměstnání pro něž návrat do vojenské služby znamenal výrazné snížení jejich příjmů. Výsledkem bylo, že mnoho rodin se rychle uvrhlo do chudoby, protože životní styl pohodlně udržovaný na dělnické mzdě dvaceti šilinků nemohl být udržován na pěšákově „šilinku denně“. Kromě toho neexistovala žádná současná legislativa chránící trvalé zaměstnávání záložníků. Zaměstnavatelé je mohli - a často i nahradili - jinými pracovníky bez záruky, že kdyby se voják vrátil, mohl by si vzít zpět svou práci.^[4] Kromě toho samozřejmě muži čelili vyhlídce na zranění nebo smrt. Počet charitativní fondy Existovala podpora těchto jednotlivců, zejména sdružení rodin vojáků a námořníků, a byla také podána řada soukromých odvolání.^[5] Země se přehnala vlna vlastenectví, kterou obstarával vtipálek noviny jako Denní pošta. Mnoho z těchto novin se také podílelo na charitativních snahách ve prospěch záložníků a jejich rodinných příslušníků.^[6]

The Denní pošta majitel, Alfred Harmsworth zveřejnil úsilí o pomoc vojákům a jejich rodinám. To přitáhlo pozornost Rudyard Kipling, který 16. října 1899 produkoval „Roztržitého žebráka“^[6] a poslal verše Harmsworthovi dne 22. října s poznámkou, že „jsou vám k službám ... ... odevzdejte [výtěžek] některému z pravidelně nařízených fondů pomoci, jako součást vašeho příspěvku. Nechci, aby se mé jméno v podnikání promíchalo, kromě toho, že pomůže získat peníze. Je to chytlavý verš a chci, aby chytil co nejvíce haléřů. ... [ps] Není to věc, na které bych se měl starat dotisk; takže v Americe na to není třeba chránit autorská práva. Pokud někdo chce zpívat, postarejte se, aby výtěžek šel našim mužům. “^[7] Poprvé byla zveřejněna v Denní pošta dne 31. října 1899 a byl okamžitým úspěchem. Maud Tree, manželka herce-manažera Herbert Beerbohm Tree, přednesl to na Palace Theatre, každou noc před představením, čtrnáct měsíců, a další umělci to recitovali hudební sály a jinde, přičemž část zisků má investovat do fondu.^[7] Samotný rukopis byl vydražen za 500 liber a bylo vydáno speciální vydání de Luxe.^[3]

Mezitím, do 25. října, Kipling spikl s Harmsworthem o tom, jak maximalizovat získávání finančních prostředků z básně. Kromě toho, že ho recitoval na zábavách, navrhl najít skladatele, který by jej nastavil na „obyčejnou + chytlavou“ melodii.^[7] Přední skladatel země, Sir Arthur Sullivan, byl okamžitě požádán, aby zhudebnil báseň. Sullivan napsal asi 20 oper, včetně čtrnáct komiksových oper s W. S. Gilbert a velké množství písní, orchestrálních skladeb a další hudby. Ačkoli byl uprostřed skládání své další opery, Růže z Persie (což měla být jeho poslední dokončená opera), Sullivan souhlasil.^[8] Kipling i Sullivan odmítli nabídnout poplatky za vytvoření písně.^[9] Umělec Richard Caton Woodville, během několika dní poskytl ilustraci s názvem „Gentleman in Kharki“,^{[Poznámka 1]} ukazuje zraněného, ​​ale vzdorného Brita Tommy v bitvě. Tato ilustrace byla součástí „uměleckých vydání“ básně a písně.^[10]

V roce 1897 Sullivan souhlasil s komponováním hudby pro Kiplingovu báseň Závěrečný, ale píseň nikdy nedokončil. Když byl Sullivan požádán, aby o dva roky později zhudobnil „The Absent-Minded Beggar“, shledal Kiplingovy verše tak obtížně nastavitelnými, že řekl svému deníku, „kdyby to nebylo kvůli charitě, nikdy bych se toho úkolu nemohl zhostit“.^[8] Zkušený skladatel přesto dokončil hudbu za čtyři dny, 5. listopadu 1899, a vydala ji Enoch & Sons pro Denní pošta.^[3] První veřejné vystoupení zazpívalo John Coates, pod Sullivanovou taktovkou, v Divadlo Alhambra dne 13. listopadu 1899, na „velkolepé přijetí“ přetékajícího divadla.^[8] V roce 1900 „Kipling odcestoval do Jižní Afriky, aby pomohl distribuovat zásoby nakoupené za finanční prostředky získané písní.“^[11]

Příjem písně

Arthur Sullivan

Sullivanova hudba zachytila ​​britskou jingoistickou náladu a do zápisu do deníku poznamenal: „Divoké nadšení. Všichni zpívali refrén! Stál jsem na pódiu a řídil přídavek - zábavný pohled!“^[8] Skladatel s charakteristickou grácií napsal Kiplingovi: „Vaše nádherná slova šla s houpačkou a nadšením, které ani moje hudba nedokáže potlačit.“^[8] Kipling, na druhé straně, popsal hudbu jako „melodii zaručeně vytrhávající zuby z orgánů hlavně“.^[12]

Denní kronika napsal, že „Nestávalo se často, že by se největší angličtí spisovatelé a největší angličtí hudebníci spojili s inspirativními slovy a míchali melodii v písni, která vyjadřuje srdce celého národa.“^[8] Sullivanův rukopis byl později vydražen za 500 liber do fondu.^[13] Kritik Fuller Maitland nesouhlasil se složením v Časy, ale Sullivan se zeptal přítele: „Čekal idiot, že ta slova budou uvedena kantáta ve formě nebo jako vyvinutá kompozice s symfonický úvod, kontrapunktický léčba atd.? “^[14]

Báseň, zpěv a klavír se prodávaly v mimořádném množství, stejně jako nejrůznější předměty pro domácnost, pohlednice, memorabilia a další zboží zdobené, tkané nebo vyryté postavou „Gentleman in Kharki“, samotná báseň, noty nebo humor ilustrace. Některé z těchto položek byly velmi drahé.^[8] 40 úředníků denně odpovídalo na 12 000 žádostí o kopie básně a do dvou měsíců od prvního představení byla zahrnuta do 148 000 balíčků cigaret.^[10] Byly zveřejněny alternativní úpravy písně, například „Pochod žebráka roztržitého“.^[15]

Vtipná pohlednice

The Denní pošta'Dobročinný fond byl nakonec nazván „Sbor pro pomoc nepřítomným žebrákům“ nebo „Fond na nepřítomnost žebráků“, který poskytoval malé pohodlí samotným vojákům a podporoval jejich rodiny. Mezi dalšími aktivitami sboru se „setkal s vojáky při příjezdu do Jihoafrické republiky, přivítal je při jejich návratu do Británie a co je důležitější, zřídil zámořská střediska pro službu nemocným a zraněným“.^[10] Fond získal bezprecedentní částku více než 250 000 GBP.^[6] Peníze nebyly získány pouze Denní pošta; báseň byla veřejně dostupná a kdokoli ji mohl jakýmkoli způsobem provádět nebo tisknout, pokud autorské honoráře šly do fondu.^[12] Noviny po celém světě publikovaly báseň, stovky tisíc výtisků se rychle prodaly na mezinárodní úrovni a píseň byla široce zpívána v divadlech a hudebních sálech, poprvé zazněla v Austrálii 23. prosince 1899. Místní pobočky „Absent Minded Beggar Relief Corps“ byly otevřel v Trinidad, Kapské město, Irsko, Nový Zéland, Čína, Indie a řada míst po celém světě; to vše přispělo do fondu a k dalším válečným snahám, jako je budování nemocnic.^[7] Fond byl prvním takovým charitativním úsilím za války a byl označován jako počátek sociálního státu.^[8] V prosinci, poté, co bylo vyzvednuto prvních 50 000 liber, se Denní pošta tvrdil: „Dějiny světa nemohou být obdobou mimořádného záznamu této básně.“^[7]

Popularita básně byla taková, že narážky na ni byly běžné. Mark Twain napsal, že „clarion-hněv jeho linií nadchl svět“.^[8] Do 18. listopadu, necelý měsíc po vydání básně, byla inzerována „nová vlastenecká hra“, která měla být otevřena příští týden pod názvem The Absent Minded Beggar, nebo, Pro královnu a zemi.^[16] Ve stejném měsíci společnost charitativní organizace nazvala „Roztržitého žebráka“ „nejvýznamnější postavou na dobročinném horizontu v současnosti“.^[6] I kritická kniha o průběhu války, vydaná v roce 1900, byla nazvána Roztržitá válka. Kiplingovi bylo nabídnuto rytířství během několika týdnů od zveřejnění písně, ale odmítl, protože odmítl všechny nabídky státních vyznamenání.^[9] Historik Stephen M. Miller v roce 2007 napsal: „Kipling téměř bez pomoci obnovil silné vazby mezi civilisty a vojáky a dal Británii a její armádu znovu dohromady.“^[10][17]

Představení „Roztržitého pochodu žebráka“ dne 21. července 1900 v Křišťálový palác bylo Sullivanovo poslední veřejné vystoupení a skladatel zemřel o čtyři měsíce později.^[9] „Roztržitý žebrák“ zůstal populární po celou dobu tříleté války a ještě několik let po jejím skončení. Stala se součástí populární kultury té doby, její název se stal populární frází a karikatury, pohlednice a další vtipná vyobrazení charakteru roztržitého žebráka se staly populárními.^[10] Píseň se provádí v John Osborne hra z roku 1957 Bavič.^[18] T. S. Eliot zahrnoval báseň do své sbírky z roku 1941 Volba Kiplingova poezie.

Píseň je stále slyšet na re-vydání časných nahrávek a na nahrávkách po druhé světové válce od Donald Adams a další.^[8][19] V roce 1942 George Orwell poznamenal, že „fráze„ zabití Krugera ústy “... byla aktuální až do nedávné doby“.^[20] V roce 2010 se uskutečnila konference Kipling s názvem „Následující Roztržitý žebrák"se konalo ve škole humanitních věd University of Bristol, pořádané Dr. Johnem Lee,^[21] který zahrnoval přednášky a výstavu memorabilií a dokumentů vztahujících se k básni a písni.^[10]

Text

Woodvilleova ilustrace „Gentleman in Kharki“

Noty

První a poslední sloky jsou:

Když jsi křičel „Rule Britannia,“ když jsi zpíval „Bůh zachraň královnu“^{[Poznámka 2]}
Až skončíte zabíjení Kruger ústy,
Můžete laskavě upustit šilink v mé malé tamburíně
Pro gentlemana v khaki nařízeno Jižní ?
Je to roztržitý žebrák a jeho slabosti jsou velké -
Ale my a Paul ho musíme vzít, když ho najdeme -
Je v činné službě a utírá něco z břidlice -
A nechal za sebou spoustu maličkostí!
Vévodův syn - kuchařův syn - syn sta králů -
(Padesát tisíc kůň a chodidlo chystat se Table Bay!)
Každý z nich dělá práci ve své zemi
(a kdo se o ty věci postará?)
Podej si klobouk kvůli dobru,
 a platit - platit - platit!
...
Pojďme to zvládnout, abychom se mu později mohli podívat do tváře,
A řekněte mu - co by nejraději -
To, zatímco on zachránil Říše, jeho zaměstnavatel zachránil místo,
A jeho kamarádi (to jsme ty a já) hledali její.
Je to roztržitý žebrák a může na to všechno zapomenout,
Ale nechceme, aby mu to jeho děti připomínaly
Že jsme je poslali do chudobinec zatímco jejich otec bušil do Paula,
Pomůžeme tedy domům, které po něm Tommy nechal!
Cookův domov - Dukeův domov - domov milionáře,
(Padesát tisíc koní a nohou jde do Table Bay!)
Každý z nich dělá práci ve své zemi
(a co máš nazbyt?)
Podej si klobouk kvůli dobru,
 a platit - platit - platit!^[22]

— Stanzy 1 a 4

Poznámky

Reference

externí odkazy

Text a hudba

• Text „Roztržitého žebráka“ na univerzitě v Newcastlu
• K dispozici faksimile rukopisu Sullivana z roku 1899 od společnosti Sir Arthur Sullivan Society
• „Roztržitý žebrák“, poznámky s midi souborem hudby Sullivana a pdf partitury
• Hudební skóre verze „Roztržitého žebráka“ s hudbou složenou Esther M. Lewinovou. Státní knihovna v Queenslandu v Austrálii

Další informace

• Zarámovaná ilustrace a informace o Kiplingovi a básni
• Ilustrace a informace o básni a písni