Trvalé zaměstnání - Permanent employment

Stálí zaměstnanci pracovat pro zaměstnavatel a jsou placeny přímo tímto zaměstnavatelem. Stálí zaměstnanci nemají předem stanovené datum ukončení zaměstnání. Kromě svých mezd dostávají často dávky, jako je dotovaná zdravotní péče, placená dovolená, dovolená, nemocenská doba nebo příspěvky na 401 (k) důchodový plán. Stálí zaměstnanci jsou často způsobilí změnit pracovní pozici v rámci své společnosti. I když je zaměstnání „dle libosti“, jsou stálí zaměstnanci velkých společností obecně chráněni před náhlým ukončením pracovního poměru prostřednictvím politiky odstupného, ​​jako je oznámení předem v případě propouštění nebo formální disciplinární řízení. Mohou mít nárok na členství v odborech a mohou požívat sociálních i finančních výhod ze svého zaměstnání.

S výjimkou Jižní Korea tam, kde rozsáhlé zákony a předpisy znemožňují propouštění stálých zaměstnanců, zřídka „stálým zaměstnáním“ se rozumí zaměstnání jednotlivce, které je zaručeno po celou dobu pracovního života zaměstnance. V soukromý sektor, s výraznou výjimkou akademické působení, takové práce jsou vzácné; trvalé zaměstnání je mnohem častější v EU veřejný sektor, kde se často používá k posílení nezávislost státní služby od politiků.

Příklady specifické pro dané odvětví

Regionální příklady

Celoživotní zaměstnání v Japonsku

Definice

Japonská verze trvalého zaměstnání často souvisí s celoživotní zaměstnání (終身 雇用 shūshin koyō) definována jako doživotní pracovní smlouva. Tento termín původně znamenal „celoživotní závazek“ pracovníků vůči společnostem, který ve své knize vytvořil James Abegglen „Japonská továrna.“.[1]

Původ

Celoživotní zaměstnání v Japonsku vzniklo ve velkých společnostech kolem roku 1910, ale rozšířilo se během období hospodářského růstu po druhé světové válce.[2] Před válečným obdobím dlužily japonské společnosti více svého fondu přímému financování.[3] Jak však vláda začala převzít kontrolu nad Zaibatsu Japonští konglomeráty, akcionáři měli potíže s uplatněním svého vlivu na ně. Při prosazování okupační politiky GHQ rozpustil Zaibatsu a rozvíjející se odbory začaly požadovat vyšší standard dávek.[4]

Význam

Celoživotní zaměstnání hrálo důležitou roli v ekonomické prosperitě Japonska. Kromě tendence usilovat o rovnost a loajalitu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, které vycházejí z neformálního vztahu, Konfuciova norma. V průmyslových podnicích očekává mzdový systém budoucí zlepšení produktivity práce.[5] Proto je první polovina doby trvání smlouvy produktivita práce pod mzdou. Nicméně, jak je práce schopná pracovat, produktivita práce převyšuje platby.[6]

Viz také

Reference

  1. ^ C., Abegglen, James (1979) [1958]. Japonská továrna. New York: Arno Press. ISBN  0405120826. OCLC  5286529.
  2. ^ Koshiro, Kazutoshi. „Celoživotní zaměstnání v Japonsku: tři modely konceptu“ (PDF). Vývoj zahraniční práce. Bureau of Labor Statistics. Citováno 21. srpna 2012.
  3. ^ 寺 西, 重 郎 (1982). 日本 の 経 済 発 展 と 金融.岩 波 書店. str. 226–229. ISBN  4000097059.
  4. ^ Gendai Nihon keizai shisutemu bez genryu. Okazaki, Tetsuji., Okuno, Masahiro, 1947-, Ueda, Kazuo, 1951-, 岡 崎 哲 二., 奥 野 正 寬, 1947-, 植 田 和 男, 1951- (1-han ed.). Tōkyō: Nihon Keizai Shinbunsha. 1993. ISBN  4532130360. OCLC  29965581.CS1 maint: ostatní (odkaz)
  5. ^ 1925-, Dore, Ronald (2000). Kapitalismus na akciovém trhu: kapitalismus v oblasti blahobytu: Japonsko a Německo versus Anglosasové. Oxford [UK]: Oxford University Press. ISBN  0199240612. OCLC  43521072.CS1 maint: číselné názvy: seznam autorů (odkaz)
  6. ^ 大 司, 川口;龍, 神 林;榮 愨, 金;赫 旭, 権;諭, 清水 谷;京 司, 深 尾;達 治, 牧野;泉, 横山 (2007-01-25). „年 功 賃 金 は 生産 性 と 乖離 し て い る か - 工業 統計 調査 ・ 賃 金 構造 基本 調査 個 票 デ ー タ に よ る 実 証 分析 -“. 経 済 研究. 58 (1). hdl:10086/19684.

externí odkazy