Miroslav Bulešić - Miroslav Bulešić

Blahoslavený
Miroslav Bulešić
Miroslav-Bulesic.jpg
Kněz; Mučedník
narozený13. května 1920
Čabrunići, Svetvinčenat, Istarska, Italské království (nyní moderní Chorvatsko )
Zemřel24. srpna 1947(1947-08-24) (ve věku 27)
Lanišće, Istarska, Jugoslávie (nyní Chorvatsko)
Uctíván vŘímskokatolický kostel
Blahořečen28. září 2013, Arena of Pula, Istarska, Chorvatsko kardinálem Angelo Amato
Hlavní, důležitý svatyněSvetvinčenat, Istra, Chorvatsko
Hody24. srpna
Atributy
  • Rezervovat
  • Dlaň
  • Knězův oděv
Patronát
  • Žáci
  • Kněží
  • Básníci
  • Chorvatsko
  • Istarska

Miroslav Bulešić (13 května 1920-24 srpna 1947) byl a římský katolík chorvatský kněz.[1] Studoval v Řím než byl odvolán ke svému rodákovi Chorvatsko kde byl vysvěcen v roce 1943 během druhá světová válka před dvěma vysláním do farnosti, kde se stal hlasovým kritikem Komunismus. Obnovil své farnosti dobře organizovanými pastoračními aktivitami a propagoval časté přijímání svátosti. Ale jeho kritika komunismu viděl, jak si dělá nepřátele, kteří se brzy postavili a podařilo se mu ho zabít.[2][3]

V Chorvatsku byl blahořečen 28. září 2013 na základě uznání skutečnosti, že byl zabit „in odium fidei“ („v nenávisti k víře“); Kardinál Angelo Amato předsedal blahořečení jménem František.[4]

Život

Hrob od roku 1958 do roku 2003.

Miroslav Bulešić se narodil 13. května 1920 v Čabrunići - vesnici v Istrie v té době v Italské království. Narodil se Miha Bulešić a Lucija Butković. Jeho sourozenci byli Maria, Lucija, Zora a Beppo.[4] Dostal svůj křest dne 23. května 1920 ve farním kostele v Juršići. V dětství se poprvé dozvěděl pravdy víry z malé knížky od Bishopa Juraj Dobrila napsal a kniha se zaměřila na duchovní potřeby chorvatských věřících.[3]

Počáteční vzdělání strávil v Juršići, kde jeho učitelem náboženské výchovy byl kněz Ivan Pavić. V roce 1930 se rozhodl zahájit studium pro kněžství a po krátkém působení v Alojzjevišče v Gorici zahájil církevní studia v Koper v roce 1931. Byl tam až do roku 1939 poté, co absolvoval gymnázium v ​​letech 1931 až 1936 a poté jeho lyceum až do roku 1939, kdy složil závěrečné zkoušky.[3] Otec Pavić mu poslal doporučující dopis a řekl, že je „moudrý, upřímný, zbožný a dobrý“ seminarista. Na podzim roku 1939 Biskup z Poreče-Puly Trifone Pederzolli ho poslal Řím pro další studium.

Studoval na Gregoriana za jeho filosofická a teologická studia od podzimu 1939 do léta 1943 během roku druhá světová válka; the Arcibiskup záhřebský Alojzje Viktor Stepinac poskytl mu finanční podporu pro jeho studium na Gregorianě. V letech 1939 až 1940 žil v Francouzská akademie ale zbývající část času pobýval v Papežský lombardský seminář. Dne 31. Října 1942 byl přítomen v Bazilika svatého Petra když Papež Pius XII zasvětil svět do Neposkvrněné srdce Matky Boží.[3]

Jeho biskup ho později odvolal Chorvatsko na začátku jara v roce 1943 pro vysvěcení a vysvěcení přijal v roce Istrie kněžství dne 11. dubna 1943 od svého biskupa Raffaele Maria Radossiho ve farnosti Svetvinčenat; jeho rodiče a sourozenci byli přítomni a plakali štěstím.[2] Bulešić oslavil své první Hmotnost o dva týdny později 26. dubna ve své staré farnosti.[4] Na podzim roku 1943 byl přidělen k farnosti Baderna, kde komunistický a Fašistický síly bojovaly mezi sebou, ale později byly na podzim roku 1945 převedeny do farnosti Kanfanar.[1][2] Byl považován za odvážného a nebojácného, ​​ale byl vnímán jako velká hrozba a na to se zmínil v roce 1944 ve svém deníku. Bulešićovy zásahy do farního života zatraktivnily církevní události pro lidi a představil adorace Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Jeho matka ve farnosti; vyzval farníky, aby recitovali růžence společně a častěji přijímat svátosti pro děti. Komunisté však chtěli zabránit věřícím v účasti na mši, a tak zavedli civilní svatby a pohřby, ale lidé i nadále chodili na mše a poslouchali oblíbené kněžské homilie. V roce 1946 někteří komunisté sledovali, jak lidé vstupují do farnosti, a uvědomili si, že kněz musí být zabit, aby získali kontrolu nad lidmi.[3]

Režim dokonce přistoupil k jeho vztahům, aby je přesvědčil, aby se vrátil k italskému národu, ale on to odmítl a řekl jim: „Právě tady je větší potřeba kněží“. Jeho příbuzní mu také radili, aby byl opatrný, aby nebyl zabit, ale on to odmítl udělat. V roce 1946 byl jmenován zástupcem ředitele a učitelem seminaristů v Pazin a na začátku března 1947 vrátil velký kříž na původní místo v atriu poté, co ho neznámí chuligáni odstranili.[3] Jak týdny pokračovaly, bylo mu jasné, že by mohl být terčem a zabit, a řekl svým seminaristům, že být knězem znamenalo, že prolití jejich krve pro víru bylo vlastností, kterou kněz potřeboval vlastnit. Na konci června 1947 napsal do svého deníku zaměřeného na Bůh: „Je-li to tvá vůle, přeji si za tebou přijít co nejdříve“.

Od 19. srpna 1947 doprovázel církevního delegáta Monsignore Jakob Ukmar (1878-1971) do několika farností jako např Buzet pro konfirmační oslavy a 23. srpna slavil jednu takovou mši.[4] Ale to bylo přerušeno, když vtrhli komunisté a pokusili se zastavit mši, ale vrhl se na svatostánek a bránil to. Byl bledý, ale klidný a řekl: „Tady můžete projít jen přes mé mrtvé tělo“, na kterou se vandali zeptali, zda se bojí jít Lanišće na kterou řekl: „Můžeš zemřít jen jednou“.[3]

Dne 24. srpna 1947 odjel na konfirmační službu do Lanišće a po mši šel s Ukmarem do farního domu, kde byly o patnáct minut později potvrzeny další, kteří na mši přijeli pozdě. Ale kolem 11:00 vtrhlo do domu několik komunistických příznivců a několikrát ho bodlo na zem poté, co byl přišpendlen k zemi.[3][1][2] Když došlo k útoku, byl blízko ke dveřím, zatímco Ukmar uprchl do ložnice, ale o minutu později byl zbit a ponechán v kaluži krve pro chudé, ačkoli útočníci věřili, že je mrtvý. Po útoku byla po zdech krev a Bulešić dvakrát vykřikl: „Ježíš „Vezměte si mou duši!“ Režim neumožnil pohřbít jeho ostatky ve Svetvinčenantu, ale v Lanišće, ačkoli jeho ostatky byly později přemístěny v roce 1958 do bývalého. Jeho ostatky byly znovu uloženy později v roce 2003.

Blahořečení

Hrob z roku 2003.

Proces blahořečení byl zahájen pod Papež Jan Pavel II dne 10. srpna 1992 po Kongregace pro kauzy svatých vydal „nihil obstat "(" nic proti "příčině) a nazval jej jako Boží služebník - byla to první oficiální fáze procesu. V roce 1956 se usilovalo o zahájení kauzy, ale komunisté to zakázali, a tak se v Římě v roce 1957 zahájil informační proces, než byla kauza přenesena na fórum Poreč-Pula dne 28. března 2000, zatímco proběhlo diecézní vyšetřování.[4] Diecézní proces trval od 24. srpna 1997 do 11. září 2004 a později obdržel C.C.S. potvrzeno v Římě. The Positio byl předložen Kongregace pro kauzy svatých v roce 2010 a teologové schválili příčinu dne 30. března 2012. C.C.S. schválila také dne 20. listopadu 2012 Papež Benedikt XVI schválil své blahořečení dne 20. prosince 2012 poté, co potvrdil, že zesnulý kněz zemřel „in odium fidei“ („v nenávisti k víře“). Datum slavnosti blahořečení bylo oznámeno 12. února 2013.[3]

Byl blahořečen dne 28. září 2013 na Istrii; Kardinál Angelo Amato předsedal oslavě jménem František , který se ve svém Angelus adresa. Zúčastnilo se jich asi 670 kněží a 17 000 poutníků Bělehradský arcibiskup Stanislav Hočevar.[4][3]

Aktuální postulátor přidělen k příčině je Monisgnor Jure Bogdan.

Viz také

Reference

  1. ^ A b C „Blahoslavený Miroslav Bulešić“. Svatí SQPN. 18. června 2016. Citováno 2. června 2016.
  2. ^ A b C d "Chorvatský kněz zabit během roku 1947 proti církevnímu násilí blahořečen". Katolický herald. 1. října 2013. Citováno 29. ledna 2017.
  3. ^ A b C d E F G h i j „Blahoslavený Miroslav Bulešić“. Arcidiecéze Záhřeb. 1. října 2013. Citováno 29. ledna 2017.
  4. ^ A b C d E F „Blahoslavený Miroslav Bulešić“. Santi e Beati. Citováno 29. ledna 2017.

externí odkazy