Kniha práce - Book of Job - Wikipedia

Joshua 1: 1 podle záznamu v kodexu Aleppo
Tanach (Judaismus)
Ketuvim  (Spisy)
Poetický
ŽalmyTehillim
PříslovíMishlei
PráceIyov
Pět Megillot (Svitky)
Píseň písníShir Hashirim
RuthŘíje
NářkyEikhah
KazatelQohelet
EsterEster
Historický
DanieliDaniyyel
Ezra – NehemiahEzra
KronikyDivre Hayyamim
Starý zákon (Křesťanství)
Moudrost
Biblický portál

The Kniha práce (/dʒoʊb/; hebrejština: אִיּוֹב‎ – „Ano.“) je kniha Hebrejská Bible. Řeší problém theodicy, což znamená, proč Bůh připouští zlo ve světě.[1] Práce je bohatý a bohabojný muž s pohodlným životem a velkou rodinou; Bože, když se zeptal Satana (hebrejština: הַשָּׂטָן‎ – haśśāṭān, doslova „žalobce“), pro svůj názor na Jobovu zbožnost, se rozhodne odnést Jobovo bohatství, rodinu a hmotné pohodlí, a to na základě Satanova obvinění, že kdyby Job byl bez peněz a bez své rodiny, odvrátil by se od Boha. Kniha se nachází v Ketuvim ("Spisy") části Hebrejské bible (Tanakh) a je první poetickou knihou v Starý zákon z Christian Bible.[2] Učenci se obecně shodují, že byla napsána mezi 7. a 4. stol. Př. N. L.[3]

Struktura

Svitek knihy Job v hebrejštině

Kniha Job se skládá z prozaického prologu a epilogu vyprávějícího rámování poetických dialogů a monologů.[4] Je běžné vnímat narativní rámec jako původní jádro knihy, rozšířené později o poetické dialogy a diskurzy, a části knihy, jako jsou projevy Elihu a báseň moudrosti z 28. kapitoly, jako pozdní vložení, ale nejnovější trendy mají měl sklon soustředit se na základní redakční jednotu knihy.[5]

1. Prolog ve dvou scénách, první na Zemi, druhá v nebi (Job 1–2 )

2. Jobův úvodní monolog (Práce 3 - někteří vědci jej považují za most mezi prologem a dialogy a jiní za začátek dialogů),[6] a tři cykly dialogy mezi Jobem a jeho třemi přáteli (Pracovní kapitoly - třetí cyklus není dokončen, očekávaný projev Zophara je nahrazen báseň moudrosti z kapitoly 28)[7]

  • První cyklus
Eliphaz (Job 4–5 ) a Jobova odpověď (Job 6–7)
Bildad (8) a Job (Job 9–10)
Zophar (11) a Job (Job 12–14)
  • Druhý cyklus
Eliphaz (15) a Job (Job 16–17)
Bildad (18) a Job (Job 19 )
Zophar (20) a Job (Práce 21 )
  • Třetí cyklus
Eliphaz (22) a Job (Job 23–24)
Bildad (25) a Job (Job 26–27)

3. Tři monology:

  • A Báseň moudrosti (kapitola 28, dříve čtená jako součást Jobova projevu, nyní většina vědců považuje za samostatnou mezihru v hlasu vypravěče)[6]
  • Jobův závěrečný monolog (kapitoly 29–31)
  • a Elihuovy projevy (kapitoly 32–37)

4. Dva projevy boha (kapitoly 38: 1–40: 2 a 40: 6–41: 34, 42: 7–8), s Jobovy odpovědi

5. Epilog - Jobova obnova (kapitoly 42: 9–17).

Obsah

Jobovi mučitelé z William Blake je Ilustrace ke knize Job.

Prolog na Zemi a v nebi

Představuje se prolog na Zemi Práce jako spravedlivý muž požehnaný bohatstvím, syny a dcerami, který žije v země Uz. Scéna se přesouvá do nebe, kde se Bůh ptá Satan (hebrejština: הַשָּׂטָן‎ – haśśāṭān, doslova „žalobce“) za jeho názor na Jobovu zbožnost. Satan obviňuje Joba, že je zbožný jen proto, že mu Bůh hmotně žehnal; pokud by Bůh vzal všechno, co Job má, pak by ho jistě proklel. Bůh dává satanovi svolení vzít Jobovo bohatství a zabít jeho děti a služebníky, ale Job Boha chválí: „Nahý jsem přišel z lůna své matky a nahý se tam vrátím; Pán dal a Pán vzal; požehnaný buď jméno Páně. “[8] Bůh dovoluje Satanovi postihnout jeho tělo vaří. Job sedí v popelu a jeho žena ho vyzve, aby „proklel Boha a zemřel“, ale Job odpovídá: „Budeme od Boha přijímat dobro a nebudeme dostávat zlo?“[9]

Jobův úvodní monolog a dialogy mezi Jobem a jeho třemi přáteli

Job si stěžuje na den svého narození; chtěl by zemřít, ale i to je mu odepřeno. Jeho tři přátelé, Elifaz Temanský, Bildad Shuhitský a Zophar Naamathitský, ho utěšili. Obviňují však Joba ze spáchání hříchu a věří, že jeho utrpení vycházelo z Božího soudu, a je tedy oprávněné. a proto si zaslouží své vlastní utrpení. Job odpovídá s opovržením: jeho partneři jsou „mizerní utěšitelé“. Protože spravedlivý Bůh s ním nebude zacházet tak tvrdě, je trpělivost v utrpení nemožná a Stvořitel by neměl brát svá stvoření tak lehce, aby proti nim s takovou silou vyrazil.[10]

Jobovy odpovědi představují jedno z nejradikálnějších přepracování izraelské teologie v hebrejské Bibli.[11] Odstoupí od zbožného postoje, jak je uvedeno v prologu, a začne se nadávat Bohu za nepřiměřený hněv proti němu. Boha vidí mimo jiné jako dotěrného a dusivého (7: 17–19); nemilosrdný a posedlý ničením lidského cíle (7: 20–21); rozzlobený (9:13; 14:13; 16: 9; 19:11); zaměřeno na trest (10: 13–14); a nepřátelské a ničivé (16: 11–14). Poté přesouvá svou pozornost od nespravedlnosti, kterou sám trpí, na Boží vládu nad světem. Navrhuje, aby zlovolní využili potřebných a bezmocných, kteří zůstávají ve velkých útrapách, ale Bůh je nedělá, aby je potrestal (24: 1–12).

Tři monology: Báseň moudrosti, Jobův závěrečný monolog a Elihuovy projevy

Job a jeho přátelé podle Ilya Repin (1869)

Po dialogech Joba a jeho přátel následuje báseň („hymnus na moudrost“) o nepřístupnosti moudrosti: „Kde je moudrost k nalezení?“ ptá se a dochází k závěru, že to bylo před člověkem skryto (kapitola 28).[12] Job porovnává své předchozí jmění se svou současnou situací, vyvrhelem, zesměšňováním a bolestí. Protestuje proti své nevině, uvádí principy, kterými žil, a požaduje, aby mu Bůh odpověděl.[13] Elihu (postava, která nebyla dříve zmíněna) zasahuje, aby prohlásila, že moudrost pochází od Boha, který ji prostřednictvím snů a vizí zjevuje těm, kteří poté prohlásí své znalosti.[12]

Dva projevy boha

Bůh mluví z vichřice. Jeho projevy nevysvětlují Jobovo utrpení, neobhajují božskou spravedlnost ani nevstupují do konfrontace v soudní síni, kterou Job požadoval, ani nereagují na jeho přísahu neviny.[14] Místo toho porovnávají Jobovu slabost s božskou moudrostí a všemohoucností: „Kde jsi byl, když jsem položil základy země?“ Job krátce odpoví, ale obnoví se Boží monolog, který se Jobovi nikdy nezaměřuje přímo.[15] V 42: 1–6 Job konečně reaguje a vyznává Boží moc a vlastní nedostatek znalostí „o věcech mimo mě, které jsem neznal“. Dříve jen slyšel, ale nyní jeho oči viděly Boha a „proto se stáhnu / a činím pokání v prachu a popelu“.[16]

Epilog

Bůh říká Eliphazovi, že on a další dva přátelé „o mně nemluvili, co je správné, jak to udělal můj služebník Job“. Těm třem (Elihu, čtvrtý přítel představený v kapitole 32 zde není zmíněn) se říká, že si mají udělat zápalná oběť s Jobem jako jejich přímluvcem, „protože jen jemu projevím přízeň“. Práce je obnovena na zdraví, bohatství a společenském postavení. Má deset dětí a dožije se svých přeživších dětí čtvrté generace.[17]

Složení

Anonymní byzantská ilustrace.
The předtělit se Kristus mluví s Jobem

Autorství, jazyk, texty

Postava Job se objevuje v 6. století př. N. L Kniha Ezekiel (ačkoli kniha má pozdější dodatky[18][19]) jako muž starověku proslulý svou spravedlností a autor knihy Job of Job si zjevně vybral tohoto legendárního hrdinu pro svou podobenství.[20] Připisuje to rabínská tradice Mojžíš, ale vědci obecně souhlasí, že to bylo psáno mezi 7. a 4. stoletím BCE, s 6. stoletím BCE jako nejpravděpodobnějším obdobím z různých důvodů.[3] Anonymní autor byl téměř jistě Izraelita, i když svůj příběh umístil mimo Izrael, na jih Edom nebo severní Arábie, a naráží na místa tak daleko od sebe Mezopotámie a Egypt.[21]

Jobův jazyk vyniká konzervativním hláskováním a mimořádně velkým počtem slov a tvarů, které jinde v Bibli nenacházíme.[22] Mnoho pozdějších učenců až do 20. století hledalo Aramejština, arabština nebo Edomit originální, ale podrobná analýza naznačuje, že cizí slova a formy vypadající v cizině jsou literárními vlivy, jejichž cílem je poskytnout autentičnost vzdálenému prostředí knihy a dát jí cizí chuť.[21][23]

Job existuje v mnoha formách: hebrejsky Masoretický text, který je základem mnoha moderních překladů Bible; Řek Septuaginta vyrobeno v Egyptě v posledních stoletích př. a aramejské a hebrejské rukopisy nalezené mezi Svitky od Mrtvého moře.[24]

Práce a tradice moudrosti

Práce, Kazatel a Kniha přísloví patří do žánru literatura moudrosti, sdílení perspektivy, kterou sami nazývají „cestou moudrosti“.[25] Moudrost znamená jak způsob myšlení, tak soubor vědomostí získaných prostřednictvím tohoto myšlení, stejně jako schopnost aplikovat je na život. Je to dosažitelné zčásti lidským úsilím a zčásti jako dar od Boha, ale nikdy to není celé - kromě Boha.[26] Tyto tři knihy sdílejí postoje a předpoklady, ale liší se ve svých závěrech: Přísloví vydávají sebevědomá prohlášení o světě a jeho fungování, která jsou Jobovi a Kazateli v přímém rozporu.[27] Literaturu moudrosti ze Sumerie a Babylonie lze datovat do třetího tisíciletí př. N. L.[28] Několik textů ze starověké Mezopotámie a Egypta nabízí paralely s Jobem,[29] a i když nelze říci, zda byl autor Joba některým z nich ovlivněn, jeho existence naznačuje, že byl příjemcem dlouhé tradice reflexe o existenci nevysvětlitelného utrpení.[30]

Motivy

Zničení Leviatana podle Gustave Doré (1865)

Job je vyšetřováním problému božské spravedlnosti.[31] Tento problém, známý v teologii jako problém zla, lze přeformulovat jako otázku: „Proč trpí spravedlivý?“[1] Konvenční odpověď ve starověkém Izraeli byla, že Bůh odměňuje ctnost a trestá hřích (princip známý jako „retributivní spravedlnost ").[32] To předpokládá svět, ve kterém jsou lidské volby a činy morálně významné, ale zkušenost ukazuje, že utrpení je často nezasloužené.[33]

Biblický koncept spravedlnosti byl zakořeněn v Bohu, který uzavřel smlouvu a který nařídil stvoření pro blaho společenství, a spravedliví byli ti, kteří investovali do komunity a projevovali zvláštní zájem o chudé a potřebné (viz Jobův popis jeho života v kapitola 31). Jejich protikladem byli ničemní, kteří byli sobečtí a chamtiví.[34] Satan (nebo Protivník) nastoluje otázku, zda existuje něco jako nezaujatá spravedlnost: pokud Bůh odmění spravedlnost prosperitou, nebudou lidé jednat spravedlivě ze sobeckých pohnutek? Žádá Boha, aby to vyzkoušel odstraněním prosperity Joba, nejspravedlivějšího ze všech Božích služebníků.[35]

Kniha začíná rámcovým vyprávěním a poskytuje čtenáři vševědoucí „perspektivu Božího oka“, která představuje Joba jako člověka s příkladnou vírou a zbožností, „bezúhonného a čestného“, který se „bojí Boha“ a „vyhýbá se zlu“.[36][37] Kontrast mezi rámem a poetickými dialogy a monology, v nichž se Job nikdy nedozví o úvodních scénách v nebi nebo o důvodech svého utrpení, vytváří pocit dramatické ironie mezi božským pohledem na sázku protivníka a lidským pohledem Jobova utrpení „bez jakéhokoli důvodu“ (2: 3).[37]

V poetických dialozích vidí Jobovi přátelé jeho utrpení a předpokládají, že musí být vinen, protože Bůh je spravedlivý. Job, protože věděl, že je nevinný, dochází k závěru, že Bůh musí být nespravedlivý.[38] V příběhu si zachovává svou zbožnost (je v rozporu s Satanovým podezřením, že jeho spravedlnost je způsobena očekáváním odměny), ale ze své první řeči jasně ukazuje, že souhlasí se svými přáteli, že Bůh by měl a skutečně odměňuje spravedlnost.[39] Elihu odmítá argumenty obou stran: Job špatně obviňuje Boha z bezpráví, protože Bůh je větší než lidské bytosti a ani přátelé nejsou správní; protože utrpení zdaleka není trestem, může „osvobodit postižené od jejich utrpení“ a učinit je přístupnějšími ke zjevení - doslova „otevřít uši“ (36:15).[38]

Kapitola 28, Hymnus na moudrost, představuje další téma, božskou moudrost. Hymnus neklade žádný důraz na retributivní spravedlnost, místo toho zdůrazňuje nepřístupnost moudrosti.[40] Říká se, že moudrost nelze vymyslet ani koupit. Jediný Bůh zná význam světa a dává ho pouze těm, kteří před ním žijí v úctě.[41] Bůh má moudrost, protože chápe složitost světa (28: 24–26) - téma, které se těší na Boží řeč v kapitolách 38–41 s opakovaným refrénem „Kde jsi byl, když ...?“[42]

Když Bůh konečně promluví, nevysvětlí důvod Jobova utrpení (odhaleného čtenáři v prologu v nebi) ani neobhajuje svou spravedlnost. První řeč se zaměřuje na jeho roli při udržování pořádku ve vesmíru: seznam věcí, které Bůh dělá a Job nemůže dělat, ukazuje božskou moudrost, protože řád je srdcem moudrosti. Job poté vyznává nedostatek moudrosti, což znamená jeho nedostatečné pochopení fungování vesmíru a schopnosti ho udržovat. Druhá řeč se týká Boží role v ovládání monstrum a Leviatan, někdy přeloženo jako hroch a krokodýl, ale spíše představující pravěké vesmírné tvory, v obou případech prokazující Boží moudrost a moc.[43] Jobova odpověď na Boží závěrečnou řeč je delší než jeho první a komplikovanější. Obvyklý názor je, že připouští, že se mýlil, když vyzval Boha, a nyní činí pokání „v prachu a popelu“ (42: 6), ale hebrejština je obtížná a alternativní chápání je, že Job říká, že se mýlil, aby činil pokání a truchlil a nezruší žádný ze svých argumentů.[44] V závěrečné části rámcového příběhu Bůh obnovuje a zvyšuje svou prosperitu, což naznačuje, že božská politika retribuční spravedlnosti zůstává nezměněna.[45]

Pozdější vliv a interpretace

Vyřezávaná dřevěná figurka Job. Pravděpodobně z Německa, 1750–1850 nl. Wellcome Collection, Londýn

Historie interpretace

V Druhý chrám období (500 př. n. l. - 70 n. l.) Job se začal proměňovat v něco trpělivějšího a vytrvalejšího; jeho utrpení bylo zkouškou ctnosti a ospravedlněním spravedlnosti pro slávu Boží.[46] Proces „posvěcení“ Joba začal řecky Septuaginta překlad (asi 200 př. n. l.) a byl dále podporován v Testament práce (1. století př. N. L. - 1. století n. L.), Což z něj dělá hrdinu trpělivosti.[47] Toto čtení věnuje malou pozornost práci dialogových částí knihy,[48] ale byla to tradice převzatá List Jamese v Nový zákon, který představuje Joba jako člověka, jehož trpělivost a vytrvalost by měli věřící napodobovat (Jakub 5: 7–11).[49] Když křesťanství začalo interpretovat Job 19: 23–29 (verše týkající se „vykupitele“, o kterém Job doufá, že ho může zachránit před Bohem) jako Kristovo proroctví,[50] převládajícím židovským pohledem se stal „rouhač Job“, přičemž někteří rabíni dokonce říkali, že byl oprávněně potrestán Bohem, protože stál, zatímco faraón masakroval nevinné židovské děti.[51][52]

Augustin z Hrocha zaznamenal, že Job prorokoval příchod Krista, a Řehoře Velikého nabídl jej jako model správného života hodný úcty. Středověký židovský učenec Maimonides prohlásil svůj příběh za podobenství a středověký křesťan Tomáš Akvinský napsal podrobný komentář, který ji prohlásil za skutečnou historii. V reformaci Martin Luther vysvětlil, jak Jobovo vyznání hříšnosti a bezcennosti podtrhuje jeho svatost, a John Calvin Job ukázal nauku o vzkříšení a nejvyšší jistotu božské spravedlnosti.[53]

Současné hnutí známé jako teologie stvoření, an ekologická teologie oceňuje potřeby všeho stvoření, interpretuje Boží projevy v Jobovi 38–41, což znamená, že jeho zájmy a činy nejsou zaměřeny výlučně na lidstvo.[54]

Liturgické použití

Židovská liturgie nepoužívá čtení z Knihy Job způsobem Pentateuch, Proroci nebo Pět megillotů, ačkoli je citován při pohřbu a v době smutku. Existují však někteří Židé, zejména Španělští a portugalští Židé, kteří pořádají veřejná čtení Job na internetu Tisha B'Av rychle (den smutku nad zničením města) za prvé a Druhý Chrámy a další tragédie).[55] The napůl zpívaný přednes znamení velké básnické sekce uprostřed Knihy Job se liší od znamení většiny biblických knih, používají systém, který s ní sdílí pouze Žalmy a Přísloví.

The Východní pravoslavná církev čte z Job a Exodus během Svatý týden. Exodus se připravuje na pochopení Kristova exodu k jeho Otci, jeho naplnění celé historie spásy; Job, trpící, je starozákonní ikonou Krista. The Římskokatolický kostel čte z Job během Matins v prvních dvou zářijových týdnech a v Úřadu mrtvých a v revidovaném znění Liturgie hodin Job se čte během osmého a devátého týdne v roce Běžný čas.[Citace je zapotřebí ]

V hudbě, umění, literatuře a filmu

Georges de La Tour,
Job Mocked by his Wife

Kniha Job má v západní kultuře velký vliv, a to do takové míry, že žádný seznam nemůže být více než reprezentativní. Hudební nastavení od Job patří Orlande de Lassus cyklus 1565 motetů, Sacrae Lectiones Novem ex Propheta Job, a George Frideric Handel Používání Job 19:25 („Vím, že můj vykupitel žije“) jako árie v jeho oratoriu z roku 1741 Mesiáš. Mezi moderní díla založené na této knize patří Ralph Vaughan Williams je Práce: Maska pro tanec, Francouzský skladatel Darius Milhaud je Kantáta z prácea interpretace Josepha Steina na Broadwayi Šumař na střeše, založeno na Tevye mlékař příběhy od Sholem Aleichem. Napsal Neil Simon Boží oblíbený což je moderní převyprávění Knihy práce. Breughel a Georges de la Tour líčil Joba navštíveného jeho manželkou a William Blake pro knihu vytvořil celý cyklus ilustrací. Spisovatelé Job inspiroval nebo ovlivnil zahrnout[původní výzkum? ] John Milton (Samson Agonistes ), Dostojevskij (Bratři Karamazovi ), Alfred Doblin (Berlin Alexanderplatz ), Franz Kafka (Zkouška ), Carl Jung (Odpověď Jobovi ), Joseph Roth (Práce ), Bernard Malamud a Elizabeth Brewster, jehož kniha Poznámky pod čarou ke knize Job byl finalista[56] pro rok 1996 Cena generálního guvernéra pro poezii v Kanadě. Archibald MacLeish drama, JB, jedno z nejvýznamnějších použití Knihy Job v moderní literatuře, získalo Pulitzerovu cenu v roce 1959. V zápletce filmu byly prominentně verše z knihy Job Nesplnitelná mise (1996). Jobův vliv lze také vidět v Coen bratři Film z roku 2009, Seriózní muž, který byl nominován na dva akademické ceny. Terrence Malick film z roku 2011 Strom života, který vyhrál Zlatá palma, je silně ovlivněn tématy Knihy Job, protože film začíná citátem od začátku Boží řeči k Jobovi. Malayalamský film z roku 2014 s názvem „Iyobinte Pusthakam „vypráví příběh muže, který přichází o všechno ve svém životě a má také paralely s Dostojevským (Bratři Karamazovi ). Joni Mitchell složil Ruský film Sire of Sorrow (Jobova smutná píseň) Leviatan také čerpá témata z Knihy práce. V roce 2015 vytvořili dva ukrajinští skladatelé Roman Grygoriv a Illia Razumeiko operní rekviem IYOV. Premiéra opery se uskutečnila 21. září 2015 na hlavní scéně mezinárodního multidisciplinárního festivalu Gogolfest.[57]

V islámu a arabské lidové tradici

Hlavní článek: Práce v islámu

Job (arabsky Ayyub ايوب) je jedním z 25 proroků zmíněných podle jména v Korán kde je chválen jako vytrvalý a vzpřímený ctitel (Q.38: 44). Jeho příběh má stejný základní obrys jako v Bibli, ačkoli tři přátelé jsou nahrazeni jeho bratry a jeho manželka zůstává po jeho boku.[52][58]

v Palestinský folklór Jobovo místo soudu je Al-Joura, vesnice za městem Al Majdal (Aškelonu ). Právě tam ho Bůh odměnil Fontána mládí která odstranila jakékoli nemoci, které měl, a obnovila jeho mládí. Al-Joura byla místem každoročních slavností (celkem čtyři dny), kdy se lidé mnoha vyznání shromažďovali a koupali v přírodním prameni. V Libanonu Muwahideen (nebo Druze ) komunita má v oblasti Shouf postavenou svatyni, která údajně obsahuje Jobovu hrobku. v krocan, Job je známý jako Eyüpa předpokládá se, že v něm žil Şanlıurfa. Před městem je také Jobova hrobka Salalah v Ománu.

Viz také

Reference

Citace

  1. ^ A b Lawson 2005, str. 11.
  2. ^ Hartley 1988, str. 3.
  3. ^ A b Kugler & Hartin 2009, str. 193.
  4. ^ Bullock 2007, str. 87.
  5. ^ Walton 2008, str. 343.
  6. ^ A b Walton 2008, str. 333.
  7. ^ Kugler & Hartin 2009, str. 191.
  8. ^ Job 1:21
  9. ^ Job 2: 9–10
  10. ^ Kugler & Hartin 2009, str. 190.
  11. ^ Clines, David J. A. (2004). „Jobův Bůh“. Concilium. 2004 (4): 39–51.
  12. ^ A b Zasít 2013, str.33–34.
  13. ^ Sawyer 2013, str. 27.
  14. ^ Walton 2008, str. 339.
  15. ^ Sawyer 2013, str. 28.
  16. ^ Habel 1985, str. 575.
  17. ^ Kugler & Hartin 2009, str. 33.
  18. ^ Blenkinsopp 1996, str. 8.
  19. ^ Joyce 2009, str. 16.
  20. ^ Fokkelman 2012, str. 20.
  21. ^ A b Zasít 2013, str.24.
  22. ^ Zasít 2013, str.17.
  23. ^ Kugel 2012, str.641.
  24. ^ Zasít 2013, str.1–16.
  25. ^ Farmář 1998, str. 129.
  26. ^ Farmář 1998, str. 129–30.
  27. ^ Farmář 1998, s. 130–31.
  28. ^ Bullock 2007, str. 84.
  29. ^ Hartley 2008, str. 346.
  30. ^ Hartley 2008, str. 360.
  31. ^ Bullock 2007, str. 82.
  32. ^ Háčky 2006, str. 58.
  33. ^ Brueggemann 2002, str. 201.
  34. ^ Brueggemann 2002, str. 177–78.
  35. ^ Walton 2008, str. 336–37.
  36. ^ Háčky 2006, str. 57.
  37. ^ A b O'Dowd 2008, str. 242–43.
  38. ^ A b Zasít 2013, str.97–98.
  39. ^ Kugler & Hartin 2009, str. 194.
  40. ^ Dell 2003, str. 356.
  41. ^ Háčky 2006, str. 329–30.
  42. ^ Fiddes 1996, str. 174.
  43. ^ Walton 2008, str. 338.
  44. ^ Sawyer 2013, str. 34.
  45. ^ Barton 2008, str. 338–39.
  46. ^ Zasít 2013, str.111.
  47. ^ Allen 2008, str. 362–63.
  48. ^ Dell 1991, s. 6–7.
  49. ^ Allen 2008, str. 362.
  50. ^ Simonetti, Conti & Oden 2006, str. 105–06.
  51. ^ Allen 2008, str. 361–62.
  52. ^ A b Noegel & Wheeler 2010, str. 171.
  53. ^ Allen 2008, s. 368–71.
  54. ^ Farmář 1998, str. 150.
  55. ^ Spojení mezi Tishou B’Av a Sefer Iyovem (Job) Pravoslavná unie
  56. ^ https://ggbooks.ca/past-winners-and-finalists
  57. ^ GogolFest. „Program 2015“. Archivovány od originál dne 2. února 2017. Citováno 25. ledna 2017.
  58. ^ Wheeler 2002, str. 8.

Zdroje

  • Dell, Katharine J. (2003). "Práce". In Dunn, James D. G .; Rogerson, John William (eds.). Eerdmanův biblický komentář. Eerdmans. ISBN  9780802837110.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • O'Dowd, R. (2008). „FrameNarrative“. V Longmanovi, Tremper; Enns, Peter (eds.). Slovník Starého zákona: Moudrost, poezie a spisy. InterVarsity Press. ISBN  978-0-8308-1783-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Sawyer, John FA (2013). "Práce". In Lieb, Michael; Mason, Emma; Roberts, Jonathan (eds.). Oxfordská příručka o recepci, historie Bible. Oxford University Press. ISBN  978-0-1992-0454-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Simonetti, Manlio; Conti, Marco; Oden, Thomas C. (2006). Práce. InterVarsity Press. ISBN  9780830814763.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Walton, J.H. (2008). „Job I: Book of“. V Longmanovi, Tremper; Enns, Peter (eds.). Slovník Starého zákona: Moudrost, poezie a spisy. InterVarsity Press. ISBN  9780830817832.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

  • Michael Wise, Martin Abegg, Jr. a Edward Cook, Svitky od Mrtvého moře: Nový překlad(1996), brožovaná brožura HarperSanFrancisco 1999, ISBN  0-06-069201-4, (obsahuje nebiblickou část svitků)
  • Stella Papadaki-Oekland, Byzantské iluminované rukopisy Knihy Job, ISBN  2-503-53232-2

externí odkazy

Kniha práce
Předcházet
Přísloví		 Hebrejská BibleUspěl
Píseň písní
Předcházet
Ester		 protestant
Starý zákon		Uspěl
Žalmy
Předcházet
2 Makabejci		 římský katolík
Starý zákon
Předcházet
3 Makabejci		 Východní ortodoxní
Starý zákon