Zkouška - The Trial

Tento článek je o románu Kafky. Pro další použití viz Proces (disambiguation).
Pro jiná použití Der Prozessviz Der Prozess.

Zkouška
TrialKafka.jpg
První vydání prachové bundy (1925 )
AutorFranz Kafka
Originální názevDer Process[1]
JazykNěmec
Žánr
VydavatelVerlag Die Schmiede, Berlín
Datum publikace
1925

Zkouška (Němec: Der Process,[1] později Der Proceß, Der Prozeß a Der Prozess) je román, který napsal Franz Kafka mezi lety 1914 a 1915 a posmrtně publikován v roce 1925. Jedna z jeho nejznámějších prací vypráví příběh Josefa K., muže zatčeného a stíhaného vzdáleným nepřístupným orgánem, přičemž povaha jeho zločinu mu nebyla odhalena ani čtenáři. Silně ovlivněn Dostojevskij je Zločin a trest a Bratři Karamazovi, Kafka dokonce zašel tak daleko, že nazval Dostojevského pokrevním příbuzným.[2] Stejně jako ostatní Kafkovy romány, Zkouška nebyl nikdy dokončen, i když obsahuje kapitolu, která, jak se zdá, dovede příběh k záměrně náhlému konci.

Po Kafkově smrti v roce 1924 jeho přítel a literární vykonavatel Max Brod upravil text ke zveřejnění uživatelem Verlag Die Schmiede. Původní rukopis se nachází na Muzeum moderní literatury, Marbach am Neckar, Německo. První překlad do angličtiny, autor Willa a Edwin Muir, byla zveřejněna v roce 1937.[3] V roce 1999 byla kniha uvedena v Le Mondeje 100 knih století a jako číslo 2 Nejlepší německé romány dvacátého století.

Spiknutí

Obálka, 1925

Ráno k jeho třicátým narozeninám je Josef K., hlavní pokladník banky, nečekaně zatčen dvěma neznámými agenty z neurčené agentury pro blíže neurčený zločin. Josef však není uvězněn, ale ponechán „na svobodě“ a řekl, aby čekal na pokyny Výboru věcí. Josefova bytná Frau Grubachová se pokouší Josefa utěšit před soudem, ale naznačuje, že postup může souviset s nemorálním vztahem se sousedem Fräuleinem Bürstnerem. Josef navštíví Bürstnerovou, aby si vyventiloval starosti, a poté ji políbil. Josefovi bylo nařízeno, aby se nadcházející neděli dostavil na adresu soudu, aniž by mu byl sdělen přesný čas nebo místnost. Po období průzkumu najde Josef dvůr v podkroví. Josefovi je za jeho zdrženlivost přísně vyčítáno a po vášnivé prosbě o absurdnost procesu a prázdnotu obvinění vzbuzuje nepřátelství shromáždění.

Josef se později pokusí konfrontovat předsedajícího soudce s jeho případem, ale najde pouze manželku ošetřovatele. Žena mu poskytne informace o procesu a pokusí se ho svést, než do místnosti vtrhne student práv a odvede ji pryč a prohlašuje, že je jeho milenkou. Manžel ženy poté vezme K. na prohlídku soudních kanceláří, která končí poté, co K. za přítomnosti dalších soudních úředníků a obviněných extrémně zeslábne. Jednoho večera Josef ve skladišti ve své vlastní bance zjistil, že dva agenty, kteří ho zatkli, byli zbičováni bičíkem za to, že žádal K. o úplatky, a na základě stížností K. podaných u soudu. K. se snaží hádat se s bičíkem a říká, že muži nemusí být bičováni, ale bičování nelze ovlivnit. Následujícího dne se vrací do skladiště a je šokován, že najde všechno tak, jak to našel den předtím, včetně šlehače a dvou agentů. Josefa navštěvuje jeho strýc, cestující krajan. Strýc, který se obával pověstí o svém synovci, představil K. Herrovi Huldovi, nemocnému a upoutanému na lůžko, k němuž inklinovala Leni, mladá zdravotní sestra, která Josefa bezprostředně přitahuje. Během rozhovoru Leni zavolá Josefa pryč a vezme ho do vedlejší místnosti na sexuální setkání. Poté se Josef potká venku se svým rozzlobeným strýcem, který tvrdí, že Josefův nedostatek respektu k tomuto procesu jeho případ poškodil.

Při následných návštěvách Hulda si Josef uvědomil, že je to vrtošivá postava, která mu moc nepomůže. V bance mu jeden z Josefových klientů doporučuje vyhledat radu od Titorelliho, oficiálního malíře soudu. Titorelli nemá u soudu žádný skutečný vliv, ale jeho hluboká zkušenost s procesem je pro Josefa bolestně osvětlující a může pouze navrhnout složité a nepříjemné hypotetické možnosti, protože nikdy nebylo zvládnuto žádné konečné osvobození. Josef se nakonec rozhodne Hulda propustit a sám převzít kontrolu nad záležitostmi. Po příjezdu do Huldovy kanceláře se Josef setká s utlačovaným jednotlivcem Rudi Blockem, klientem, který nabízí Josefovi nějaký pohled z pohledu klienta. Blokův případ trvá pět let a od úspěšného podnikatele se dostal téměř k bankrotu a je doslova zotročen svou závislostí na právníkovi a Leni, se kterou se zdá být sexuálně zapleten. Právník se vysmívá Blokovi před Josefem kvůli jeho psí poslušnosti. Tato zkušenost dále otráví Josefův názor na jeho právníka. Josef má na starosti doprovod významného italského klienta do městské katedrály. Zatímco je uvnitř katedrály, kněz volá Josefa jménem a říká mu bajku (která byla dříve zveřejněna jako „Před zákonem ") to má vysvětlit jeho situaci. Kněz říká Josefovi, že podobenství je starodávným textem soudu a mnoho generací soudních úředníků jej interpretovalo odlišně. Dva dny před třicátými prvními narozeninami Josefa dorazili k jeho muži v bytě, aby ho popravili. Vedou ho do malého lomu za městem a zabijí ho řeznickým nožem. Josef shrnuje svou situaci svými posledními slovy: „Jako pes!“

Postavy

  • Josef K. - Protagonista příběhu.
  • Fräulein Bürstner - Stravník ve stejném domě jako Josef K. Nechá ji jednu noc políbit, ale pak odmítne jeho návrhy. K. ji na posledních stránkách románu krátce zahlédne nebo někoho, kdo vypadá podobně jako ona.
  • Fräulein Montag - Přítel Fräulein Bürstnerové, mluví s K. o ukončení jeho vztahu s Fräulein Bürstnerovou po jeho zatčení. Tvrdí, že mu může přinést vhled, protože je objektivní třetí stranou.
  • Willem a Franz - Policisté, kteří jednoho rána zatknou K., ale odmítnou prozradit trestný čin, kterého se údajně dopustil. Později jsou zbičovány.
  • Inspektor - Muž, který vede řízení v penzionu Josefa K., aby K. oficiálně informoval, že je zatčen.
  • Rabinsteiner, Kullich a Kaminer - Juniorští zaměstnanci banky, kteří se účastní řízení v penzionu.
  • Frau Grubach - Majitelka ubytovny, ve které K. bydlí. Cítí si K. vážně, navzdory jeho zatčení.
  • Žena u soudu - V jejím domě se stane první rozsudek K. Žádá o pomoc K., protože nechce být zneužívána soudci.
  • Student - Deformovaný muž, který jedná na příkaz instrukčního soudce. V budoucnu bude mocným mužem.
  • Pokyn soudce - První soudce K. Ve svém procesu zaměňuje K. s Malířem na zeď.
  • Strýc Karl - K. impulzivní strýc ze země, dříve jeho opatrovník. Když se Karl dozvěděl o procesu, trvá na tom, aby K. najal právníka Herra Hulda.
  • Herr Huld, právník - K. pompézní a domýšlivý obhájce, který poskytuje málo cenných způsobů jednání a příliš mnoho způsobů anekdoty.
  • Leni - Sestra pana Hulda, má city k Josefovi K. a brzy se stane jeho milenkou. Ukazuje mu ruku s pavučinou, další odkaz na motiv ruky v celé knize. Zjevně považuje obviněné muže za extrémně atraktivní - skutečnost, že jsou obžalováni, je pro ni neodolatelná.
  • Albert - ředitel kanceláře u soudu a přítel Hulda.
  • Flogger - Muž, který trestá Franze a Willema v bance po stížnostech K. proti dvěma agentům v prvním rozsudku.
  • Víceprezident - K. nepříjemný rival v bance, jen příliš ochotný chytit K. v kompromitující situaci. K prosazení svých vlastních ambicí opakovaně využívá K. zabývání se soudem.
  • Prezident - manažer banky. Nemocná postava, jejíž pozici se viceprezident snaží zaujmout. Vychází dobře s K. a zve ho na různé závazky.
  • Rudi Block, obchodník - Block je další obviněný muž a klient Hulda. Jeho případ je starý pět let a je jen stínem prosperujícího obchodníka s obilím, kterým kdysi byl. Celý jeho čas, energie a zdroje jsou nyní věnovány jeho případu, a to na úkor jeho vlastního života. Přestože najal dalších pět právníků, je zcela a pateticky Huldovi podřízený.
  • Výrobce - Osoba, která slyší o K. případu a radí mu navštívit malíře, který ví, jak funguje soudní systém.
  • Titorelli, malíř - Titorelli zdědil postavení Court Painter po svém otci. Ví hodně o příchodech a odchodech nejnižší úrovně soudu. Nabídne pomoc K. a podaří se mu na obviněného vyložit několik identických krajinomalby.
  • Kněz - Vězeňský kaplan, kterého K. potkává v kostele. Kněz radí K., že jeho případ se zhoršuje, a řekne mu, aby přijal jeho osud.
  • Vrátný a farmář - Postavy kaplanského příběhu.

Výklad

Zkouška lze interpretovat z různých úhlů pohledu a literární kritici se nedohodli na jednom jasném výkladu. Obecně existuje pět hlavních perspektiv:[4]

Ačkoli různorodé interpretace románu poskytují cenné vhledy, často jim brání dychtivost kritiků vtělit tyto vhledy do rámce, který v konečném důsledku přesahuje text románu.[5] Kafkův román Hrad vykazuje podobné tendence. Pouze pozdější interpretace, např. německého spisovatele Martin Walser, vyjadřují rostoucí poptávku po striktně textovém zobrazení.[6] Aktuální díla, např. současný literární kritik Peter-André Alt, jděte stejným směrem.

Vztahy k dalším textům Kafky

Mýtus o vině a soudu diskutovaný v Zkouška má své kulturní kořeny v Chasidský tradice, kde nejsou neobvyklé příběhy žalobce a obžalovaného, ​​nebeský soud a trest, nevysvětlitelné autority a nejasné obvinění.

Mezi Kafkovými je mnoho paralel Zkouška a jeho další významný román, Hrad. V obou románech protagonista putuje labyrintem, který vypadá, že je navržen tak, aby selhal, nebo se zdá, že k němu vůbec nemá žádný vztah.[7] Nemocní, upoutaní na lůžko vysvětlují systém zdlouhavě. Eroticky nabité ženské postavy se na protagonistku obracejí náročným způsobem.

Napsáno přibližně ve stejnou dobu, v říjnu 1914, povídka V trestanecké kolonii se velmi podobá Zkouška. V obou případech delikvent neví, z čeho je obviněn. Jediná osoba - důstojník s příšerným strojem - se zdá být obviňujícím, soudcem a katem v jednom.

Představa, že by jediný kat mohl svévolně nahradit celý soud, je přesně toho, čeho se Josef K. bojí.[8]

Rozmanitost interpretací

Jedním z možných interpretačních přístupů je čtení románu autobiograficky. Toto tvrzení je podporováno podobnostmi v iniciálách Fräulein Bürstner a Felice Bauer. V červenci 1914, krátce před zahájením prací na Zkouška, Kafka přerušil styk s Bauerem. Elias Canetti zdůrazňuje, že intenzivně podrobný popis soudního systému naznačuje práci Kafky jako právního pojišťovnictví.[9]

Theodor W. Adorno zastává opačný názor. Podle něj, Zkouška nevypovídá o osudu jednotlivce, ale obsahuje dalekosáhlé politické a vizionářské aspekty a lze jej číst jako vizi předpovídající nacistický teror.[10]

Německý vědec Claus Hebell nabízí syntézu těchto dvou pozic a ukazuje, že strategie vyjednávání použitá byrokratickým soudním systémem během procesu demoralizace Kafky připomíná nedostatky v Rakousko-uherské císařství soudní systém.[11]

Několik vybraných aspektů tlumočení

V průběhu románu je zřejmé, že K. a soud proti sobě nečelí jako k samostatným samostatným entitám, ale že jsou propleteni. Toto prolínání mezi K. a soudním systémem se v celém románu stále více prohlubuje. Ke konci roku ZkouškaK. si uvědomuje, že vše, co se děje, pramení z jeho nitra[12] a je výsledkem pocitů viny a fantazií o trestu.

Za zmínku stojí také snová složka událostí: Stejně jako ve snu se K. prolíná vnitřní a vnější svět.[13] Lze uskutečnit přechod z fantastické-realistické do alegoricko-psychologické úrovně. Dokonce i K. pracovní prostředí je stále více narušováno fantastickým světem snů. Jedná se například o pracovní řád, který vede ke K. setkání s knězem.

Zkouška jako humorný příběh

Podle Kafkových přátel se při čtení ze své knihy několikrát nahlas zasmál.[14] Je tedy rozumné hledat humorné aspekty Zkouška navzdory své temné a vážné podstatě.

Tomuto jevu se věnuje také autor životopisů Kafky Reiner Stach: Zkouška „je příšerný v celém rozsahu, ale komický ve svých detailech.“[15] Soudci místo knih o právu čtou pornografické časopisy a posílají ženám, jako by si objednávali skvělé jídlo na podnose. Katové vypadají jako stárnoucí tenorové. Kvůli díře v podlaze jedné ze soudních síní čas od času vyčnívá noha obhájce do místnosti níže.

Filmové adaptace

Rozhlasové adaptace

Etapové adaptace

  • Spisovatel a režisér Steven Berkoff adaptoval několik Kafkových románů do divadelních her a nasměroval je na scénu. Jeho verze Zkouška byl poprvé uveden v roce 1970 v Londýně a publikován v roce 1981.[22]
  • Izraelský ředitel Rina Yerushalmi přizpůsobeno Zkouška (spárováno s Samuel Beckett je Malone umírá ) pro produkci s názvem Ta, Ta, Tatata představen v červnu 1970 v La MaMa Experimentální divadelní klub.
  • Chicagský spisovatel Greg Allen napsal a režíroval K., na základě Zkouška. To bylo produkováno Pokrytci a běžel několik měsíců v roce 2010 v The Chopin Theatre v Chicagu.[23]
  • Joseph K., napsáno Tom Basden a na základě Zkouška, se odehrává v současném Londýně, kde je hlavní hrdina jako městský bankéř. Běželo to na Gate Theatre, Notting Hill, Londýn, na konci roku 2010.[24]
  • Gottfried von Einem napsal opera, Der Prozeß, založený na románu. Jeho americký debut režíroval Otto Preminger.
  • Spisovatel Serge Lamothe přizpůsobeno Zkouška pro jeviště. Režie: François Girard, jeho verze Zkouška byl poprvé proveden v roce 2004 v Montrealu a Ottawě v Kanadě a publikován v roce 2005.
  • Od června do srpna 2015 Divadlo Young Vic v Londýně představil verzi Zkouška upraveno Nickem Gillem a hrát Rory Kinnear zeptat se.[25]

Vybraná historie publikace

  • Everyman's Library, 30. června 1992, překlad: Willa a Edwin Muir, ISBN  978-0-679-40994-6
  • Schocken knihy, 25. května 1999, překlad: Breon Mitchell, ISBN  978-0-8052-0999-0 Předmluva překladače je k dispozici online[26]
  • Dover Thrift Editions, 22. července 2009, překlad: David Wyllie, ISBN  978-0-486-47061-0
  • Oxfordská světová klasika, 4. října 2009, překlad: Mike Mitchell, ISBN  978-0-19-923829-3
  • Penguin Modern Classics, 29. června 2000, překlad: Idris Parry, ISBN  978-0-14-118290-2
  • Vitalis-Verlag [de ], 15. září 2012, překlad: Susanne Lück a Maureen Fitzgibbons, ISBN  978-80-7253-298-8
  • BigFontBooks.com, edice Large Print, 4. června 2019, překlad: David Wyllie, ISBN  978-1-950330-31-7

Viz také

Reference

Poznámky

  1. ^ A b Kafka sám vždy používal pravopis Proces; Max Brod a později další vydavatelé to změnili. Vidět Faksimile Edition.
  2. ^ Bridgwater, Patrick (2003). Kafka: Gotika a pohádka. Rodopi. p. 9. ISBN  978-90-420-1194-6.
  3. ^ Coetzee, J. M. (14. května 1998). „Kafka: Zkušební překladatelé“. The New York Review of Books. Citováno 22. května 2015.
  4. ^ Krieschel, str. 108–110[neúplná krátká citace ]
  5. ^ M. Müller / von Jagow str. 528[neúplná krátká citace ]
  6. ^ Krieschel p. 111[neúplná krátká citace ]
  7. ^ Louis Begley p. 297[neúplná krátká citace ]
  8. ^ Cerstin Urban str. 43.[neúplná krátká citace ]
  9. ^ von Jagow / Jahrhaus / Hiebel odkaz na Canetti: Der Andere Prozess. p. 458.[neúplná krátká citace ]
  10. ^ von Jagow / Jahrhaus / Hiebel odkaz na Adorno: Aufzeichnungen zu Kafka. p. 459.[neúplná krátká citace ]
  11. ^ Claus Hebell: Rechtstheoretische und geistesgeschichtliche Voraussetzungen für das Werk Franz Kafkas, analytik a římský „Der Prozeß“. Disertační práce, Mnichov 1981, ISBN  978-3-631-43393-5, (Online )
  12. ^ Peter-André Alt, str. 417.[neúplná krátká citace ]
  13. ^ von Jagow / Jahrhaus / Hiebel, str. 462.[neúplná krátká citace ]
  14. ^ Max Brod Franz Kafka. Eine Biographie (Vydání z roku 1974 „Uber Franz Kafka)
  15. ^ Reiner Stach / Entscheidungen str. 554[neúplná krátká citace ]
  16. ^ Shai Biderman a Ido Lewit, "Úvod", v Mediamorphosis: Kafka a pohyblivý obraz (NY: Columbia University Press, 2016), 14. ISBN  0231850891
  17. ^ Přezkoumání úprav Zkouška, Journal of Kafka Society of America 24 (2003), 59.
  18. ^ Christie, Tom (12. října 2017). „Uvnitř kaleidoskopu zrcadlené srdce Blade Runner 2049". medium.com.
  19. ^ „The DefinitiveThe Columbia Workshop Radio Log with Georgia Backus. William N. Robson and Norman Corwin“. www.digitaldeliftp.com.
  20. ^ „BBC Radio 4 Extra - Franz Kafka - Zkouška". BBC.
  21. ^ „BBC Radio 3 - Drama on 3, Proces". BBC.
  22. ^ Berkoff, Steven. "Zkouška, Metamorfóza, V trestanecké kolonii. Tři divadelní adaptace od Franze Kafky. “Oxford: Amber Lane Press, 1981.
  23. ^ „K. autor: The Hycocrites: Greg Allen's 'K.' může být bezcitný, ale ukázal cestu “ Chris Jones, Chicago Tribune (26. října 2010)
  24. ^ „Joseph K - recenze“ Lynn Gardner, Opatrovník (17. listopadu 2010)
  25. ^ Billington, Michael (28. června 2015). „Zkušební hodnocení - trestající kafkovský zážitek“. Opatrovník. Citováno 1. dubna 2016.
  26. ^ „Doslov: Breon Mitchell“. Conjunctions.com. Archivovány od originál dne 25. prosince 2014. Citováno 27. listopadu 2014.

Další čtení

externí odkazy