Perský jazyk na indickém subkontinentu - Persian language in the Indian subcontinent - Wikipedia


The Perský jazyk na indickém subkontinentu, před Britové kolonizovali indický subkontinent, byl region lingua franca a široce používaný úřední jazyk v severní Indie. Jazyk byl uveden do jazyka Indický subkontinent různými turkickými a afghánskými dynastiemi, zejména turko-afghánskou Dillí Sultanate a Mughalská dynastie. Peršan měl oficiální status u soudu a správy v těchto říších a výrazně ovlivnil mnoho místních jazyků, zejména moderní standard hindština a moderní standard Urdu.

Důkazy o perském historickém vlivu lze vidět v rozsahu jeho vlivu na jazyky indického subkontinentu. Mnohé z těchto oblastí zaznamenaly určitý perský vliv nejen v literatuře, ale také v každodenní řeči. Peršan měl silný vliv na Balochi (an Íránský jazyk ), Paštštino (další Íránský jazyk ), a Urdu, ale také relativně silný vliv na Indické jazyky jako Pandžábský, Sindhi, bengálský a Gudžarátština. Jiné jazyky jako hindština, Odia, Maráthština a Rádžasthání také mít značné množství přejatých slov z perštiny.

Peršan měl oficiální status nahrazeno angličtinou v roce 1835 Britská východoindická společnost. Po roce 1843 hindustánský a Angličtina postupně nahradil perský význam na indickém subkontinentu, protože Britové měli plnou nadvládu nad indickým subkontinentem.[1]

Dějiny

V návaznosti na Ghaznavid dobytí Jížní Asie, Peršan byl poprvé představen na subkontinentu autorem Turco-Peršané z Střední Asie.[2] Základ pro zavedení perského jazyka na subkontinent obecně stanovili od jeho počátků různé persianizované středoasijské turkické a afghánské dynastie.[3] Po pět století před Britská kolonizace, Perský byl široce používán jako druhý jazyk v Indický subkontinent, kvůli obdivu Mughalů (kteří byli z Turco-mongolský původu) pro cizí jazyk. Stalo se důležitým jazykem kultury a vzdělávání u několika muslimských soudů na subkontinentu a stalo se jediným „úředním jazykem“ podle Mughalští císaři.

Po porážce Hinduistický Shahi dynastie, klasická perština byla založena jako dvorský jazyk v této oblasti na konci 10. století Ghaznavid vláda nad severozápadní hranicí subkontinent.[4] Zaměstnán u Punjabis v literatuře dosáhl Peršan v této oblasti důležitosti během následujících století.[4] Peršan nadále působil jako dvorský jazyk pro různé říše v Paňdžábu až do počátku 19. století a nakonec sloužil jako oficiální státní jazyk Sikhská říše, předcházející Britské dobytí a úpadek perštiny v jižní Asii.[5][6][7]

Počínaje rokem 1843, Angličtina a hindustánský postupně nahradil perský význam na subkontinentu.[8] Důkazy o perském historickém vlivu lze vidět v rozsahu jeho vlivu na určité jazyky indického subkontinentu. Slova vypůjčená z perštiny se stále běžně používají zejména v určitých indoárijských jazycích Urdu (také historicky známý jako hindustánský ), Pandžábský a Sindhi.[9] Existuje také malá populace Zoroastrian Íránci v Indii, kteří v 19. století migrovali, aby unikli náboženské popravě v Indii Qajar Írán a mluvit Dari dialektem.

Bengálsko

The Bengálský sultanát byl svědkem přílivu perských učenců, právníků, učitelů a duchovních. V Bengálsku byly vydány tisíce perských knih a rukopisů. Období vlády sultána Ghiyathuddin Azam Shah, je popisován jako „zlatý věk perské literatury v Bengálsku“. Jeho postavení ilustrovala sultánova vlastní korespondence a spolupráce s perským básníkem Hafez; báseň, kterou lze nalézt v Divan of Hafez dnes.[10] A bengálský registr se objevil mezi běžnými Bengálský muslim lidový, založený na perském modelu. Známý v dnešní době jako Dobhashi kromě jiných jmen byl tento bengálský registr patronován a byl mu udělen oficiální status pod Bengálští sultáni; jehož prvním jazykem byl perština a byla nejpopulárnější literární formou používanou Bengálci během předkoloniálního období, bez ohledu na jejich náboženství.[11]

Perské nápisy

Základ pro zavedení perského jazyka do indického subkontinentu stanovily od jeho prvních dnů různé persianizované střední Asie Turkic a afghánský dynastie.[12] Když tedy první Turci, Afghánci a Turko-Peršané importovali jazyk na indický subkontinent, položili základ pro jeho patronaci v nadcházejících stoletích, zejména Dillí Sultanate (kteří byli opět turko-afghánského původu) a Mughals (kteří byli turko-mongolského původu). V Indii je mnoho kamenných rytin a omítek perských nápisů. Existuje také mnoho ručně psaných knih převážně z doby Humayun, Mughalský císař, který měl velký obdiv ke všemu západoasijskému, a zejména perskému. Humayun prohrál Mughal území do Paštunů ušlechtilý, Sher Shah Suri, ale s pomocí mocné západní Asie Safavidy, znovu je získal o 15 let později. Humajunův návrat z Persie, doprovázený velkou družinou perských šlechticů, signalizoval důležitou změnu v Mughalské dvorské kultuře, protože Středoasijský původ dynastie byly do značné míry zastíněny vlivy Perské umění, architektura, Jazyk, a literatura. Na indickém subkontinentu z doby Humayun je mnoho vyřezávaných kamenů a perských rukopisů.

Následně ve velmi krátkém čase Humayun byl schopen dále rozšířit říši a zanechat svému synovi značné dědictví, Akbar. Jeho mírová osobnost, trpělivost a neprovokativní metody řeči mu vynesly titul Insan-i Kamil (انسان کامل), což znamená doslovně perfektní muž, mezi Mughals.[13]

Viz také

Galerie

Reference

  1. ^ Clawson, Patrick (2004). Věčný Írán. Palgrave Macmillan. str.6. ISBN  1-4039-6276-6.
  2. ^ Bennett, Clinton; Ramsey, Charles M. (2012). South Asian Sufis: Devotion, Deviation, and Destiny. A&C Black. str. 18. ISBN  978-1-4411-5127-8.
  3. ^ de Laet, Sigfried J. (1994). Dějiny lidstva: Od sedmého do šestnáctého století. UNESCO. ISBN  978-92-3-102813-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz), str. 734
  4. ^ A b Mir, F. (2010). Sociální prostor jazyka: lidová kultura v britském koloniálním Paňdžábu. University of California Press. str. 35. ISBN  9780520262690. Archivováno z původního dne 9. února 2018. Citováno 13. ledna 2017.
  5. ^ Chisholm, Hugh, ed. (1911). „Randžít Singh“. Encyklopedie Britannica. 22 (11. vydání). Cambridge University Press. str. 892.
  6. ^ Grewal, J. S. (1990). Sikhové Paňdžábu, Kapitola 6: Sikhská říše (1799–1849). The New Cambridge History of India. Cambridge University Press. str. 112. ISBN  0-521-63764-3. Pokračování perštiny jako jazyka správy.
  7. ^ Fenech, Louis E. (2013). Sikh Zafar-namah Guru Gobinda Singha: Diskurzivní ostří v srdci Mughalské říše. Oxford University Press (USA). str. 239. ISBN  978-0199931453. Takovou známost vidíme jasně například na sikhském dvoře Maharaje Randžít Singha, jehož hlavním jazykem byla perština.
  8. ^ Clawson, Patrick (2004). Věčný Írán. Palgrave Macmillan. str. 6. ISBN  1-4039-6276-6.
  9. ^ Menon, A.S .; Kusuman, K.K. (1990). Panorama indické kultury: Profesor A. Sreedhara Menon Felicitation Volume. Publikace Mittal. str. 87. ISBN  9788170992141. Archivováno z původního dne 9. února 2018. Citováno 13. ledna 2017.
  10. ^ Abu Musa Mohammad Arif Billah (2012). "Peršan". v Islám, Sirajule; Miah, Sajahan; Khanam, Mahfuza; Ahmed, Sabbir (eds.). Banglapedia: The National Encyclopedia of Bangladesh (Online ed.). Dháka, Bangladéš: Banglapedia Trust, Asijská společnost Bangladéše. ISBN  984-32-0576-6. OCLC  52727562. Citováno 8. prosince 2020.
  11. ^ Sarah Anjum Bari (12. dubna 2019). „Příběh dvou jazyků: Jak perský jazyk prosákl do bengálštiny“. The Daily Star (Bangladéš).
  12. ^ Sigfried J. de Laet. Dějiny lidstva: Od sedmého do šestnáctého století UNESCO, 1994. ISBN  9231028138 734
  13. ^ Farooqi, Naimur Rahman (1989). Mughalsko-osmanské vztahy: studie politických a diplomatických vztahů ... - Naimur Rahman Farooqi - Google Boeken. Citováno 2012-08-14.

Další čtení

  • Chopra, R. M., The Rise, Growth and Decline of Indo-Persian Literature, Iran Culture House, New Delhi, 2012.

Zdroje