Pauline listy - Pauline epistles
| Část a série článků o |
| Pavel v Bibli |
|---|
 |
Viz také |
| Události v Život Pavel podle Skutky apoštolů |
|---|
 |
První mise |
|
křesťanství
bibleThe Pauline listy, také zvaný Listy Pavla nebo Dopisy Pavla, je třináct knih Nový zákon přičítáno Pavla apoštola, ačkoli autorství některých je sporné. Mezi těmito listy jsou některé z prvních dochovaných křesťanských dokumentů. Poskytují vhled do přesvědčení a kontroverzí rané křesťanství. Jako součást kánon Nového zákona jsou základními texty pro oba Křesťanská teologie a etika. The List Hebrejcům, i když nenese jeho jméno, byl tradičně považován za Pauline (Ačkoli Origen, Tertulián a Hippolytus mimo jiné zpochybňoval jeho autorství), ale od 16. století se názor ustavičně pohyboval proti paulínskému autorství a několik učenců jej nyní připisuje Pavlovi, hlavně proto, že nečte jako žádný z jeho jiných epištol ve stylu a obsahu.[1] Většina učenců souhlasí s tím, že Paul ve skutečnosti napsal sedm z Paulínových listů, ale že čtyři z těchto listů ve jménu Pavla jsou pseudepigrafické (Efezanům, První Timothy, Druhý Timothy, a Titus[2]) a že další dva listy mají sporné autorství (Druhý Tesaloničané a Kolosanům ).[2] Podle některých vědců napsal Pavel tyto dopisy pomocí sekretáře, nebo amanuensis,[3] kdo by ovlivnil jejich styl, ne-li jejich teologický obsah.
Pauline listy jsou obvykle umístěny mezi Skutky apoštolů a Katolické listy v moderních vydáních. Většina řeckých rukopisů však klade obecné epištoly na první místo,[4] a pár mínusků (175, 325, 336, a 1424 ) umístěte Pavlovy listy na konec Nového zákona.
Objednat
V pořadí, v jakém se objevují v Novém zákoně, jsou Pavlovy listy:
| název | Adresáti | řecký | latinský | Zkratky | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Plný | Min. | |||||
| Římané | Kostel v Řím | Πρὸς Ῥωμαίους | Epistola ad Romanos | Rom | Ro | |
| První Korintským | Kostel v Korint | Πρὸς Κορινθίους Αʹ | Epistola I ad Corinthios | 1 Kor | 1C | |
| Druhý Korintským | Kostel v Korint | Πρὸς Κορινθίους Βʹ | Epistola II ad Corinthios | 2 Kor | 2C | |
| Galaťanům | Kostel v Galatia | Πρὸς Γαλάτας | Epistola ad Galatas | Gal | G | |
| Efezanům | Kostel v Efez | Πρὸς Ἐφεσίους | Epistola ad Ephesios | Eph | E | |
| Filipanům | Kostel v Philippi | Πρὸς Φιλιππησίους | Epistola ad Philippenses | Phil | Phi | |
| Kolosanům | Kostel v Kolosy | Πρὸς Κολοσσαεῖς | Epistola ad Colossenses | Plk | C | |
| První Tesaloničané | Kostel v Soluň | Πρὸς Θεσσαλονικεῖς Αʹ | Epistola I ad Thessalonicenses | 1 Thess | 1 | |
| Druhý Tesaloničané | Kostel v Soluň | Πρὸς Θεσσαλονικεῖς Βʹ | Epistola II ad Thessalonicenses | 2 Thess | 2 | |
| První Timothy | Svatý Timotej | Πρὸς Τιμόθεον Αʹ | Epistola I ad Timotheum | 1 Tim | 1T | |
| Druhý Timothy | Svatý Timotej | Πρὸς Τιμόθεον Βʹ | Epistola II ad Timotheum | 2 Tim | 2T | |
| Titus | Svatý Titus | Πρὸς Τίτον | Epistola ad Titum | Tit | T | |
| Philemon | Svatý Philemon | Πρὸς Φιλήμονα | Epistola ad Philemonem | Philem | P | |
| Židům * | Hebrejští křesťané | Πρὸς Έβραίους | Epistola ad Hebraeus | Heb | H | |
Toto pořadí je v rukopisné tradici pozoruhodně konzistentní, s velmi malými odchylkami. Zřejmým principem organizace je sestupná délka řeckého textu, ale zachování čtyř Pastorační listy jednotlivcům v samostatné závěrečné části. Jedinou anomálií je, že Galatským předchází o něco delší Efezanům.[5]
V moderních edicích formálně anonymní List Hebrejcům je umístěn na konci Pavlových dopisů a před Obecné listy. Tato praxe byla propagována ve 4. století Vulgate podle Jerome, který si byl vědom dávných pochybností o tom autorství, a je také následován ve většině středověkých byzantský rukopisy až na výjimky.[5]
Umístění Hebrejců mezi pavlovské listy je v rukopisech méně konzistentní:
- mezi Římany a 1 Korinťanem (tj. v pořadí podle délky bez rozdělení listů do Korintským): Papyrus 46 a minuskuly 103, 455, 1961, 1964, 1977, 1994.
- mezi 2 Korintskými a Galaťany: minuskuly 1930, 1978 a 2248
- mezi Galaťany a Efezany: vyplývá z číslování v B. V B však Galatským končí a Efezanům začíná na stejné straně stejného folia (strana 1493); podobně končí 2 Tesaloničané a Hebrejci začínají na stejné straně stejného folia (strana 1512).[6]
- mezi 2 Tesaloničany a 1 Timoteem (tj. před pastorály): א, A, B, C, H, Já, P, 0150, 0151 a asi 60 minuskula (např. 218, 632 )
- po Philemonovi: D, 048, E, K., L a většina minuskula.
- vynecháno: F a G
Pravost
| 36 | (31–36 nl: obrácení Pavla) |
|---|---|
| 37 | |
| 38 | |
| 39 | |
| 40 | |
| 41 | |
| 42 | |
| 43 | |
| 44 | |
| 45 | |
| 46 | |
| 47 | |
| 48 | |
| 49 | |
| 50 | První list Tesaloničanům |
| 51 | Druhá epištola Tesaloničanům |
| 52 | |
| 53 | List Galaťanům |
| 54 | První list Korintským |
| 55 | List Filipanům |
| List Philemonovi | |
| 56 | Druhý list Korintským |
| 57 | List Římanům |
| 58 | |
| 59 | |
| 60 | |
| 61 | |
| 62 | List Kolosanům |
| List Efezanům | |
| 63 | |
| 64 | První list Timoteovi |
| Druhý list Timoteovi | |
| List Titovi | |
| 65 | |
| 66 | |
| 67 | (64–67 nl: smrt Pavla) |
Ve všech těchto listech kromě List Hebrejcům autor a spisovatel tvrdí, že je Paul. Napadené dopisy však mohly být psány s použitím Paulova jména, jak se v té době v historii běžně připisovalo.[7]
Sedm dopisů (s daty konsensu)[8] většina vědců považuje za pravé:
- První Tesaloničané (asi 50 nl)
- Galaťanům (kolem 53)
- První Korintským (asi 53–54)
- Filipanům (asi 55)
- Philemon (asi 55)
- Druhý Korintským (asi 55–56)
- Římané (c. 57)
Dopisy, na nichž jsou vědci zhruba rovnoměrně rozděleni:[2]
- Kolosanům (asi 62)
- Druhý Tesaloničané (kolem 49–51)
Dopisy se považovaly za pseudepigrafické mnoho učenců (tradiční datování uvedeno):[2]
- Efezanům (asi 62)
- První Timothy (asi 62–64)
- Druhý Timothy (asi 62–64)
- Titus (asi 62–64)
Konečně, List Hebrejcům, i když anonymní a ve skutečnosti nemá podobu dopisu, byl dlouho zařazen mezi Paulovy sebrané dopisy. Ačkoli některé církve připisují Hebrejcům Pavla,[9] ani většina křesťanství, ani moderní věda tak neučiní.[2][10]
Ztracené Pauline listy
Paulovy vlastní spisy často označují několik jeho dopisů, které se nezachovaly:
- První list do Korintu,[11] odkazováno na 1. Korinťanům 5: 9
- Třetí listina do Korintu, nazývaná také Těžký dopis, odkazováno na 2. Korinťanům 2: 4 a 2. Korinťanům 7: 8–9
- Dřívější list Efezanům odkazoval se na Efezanům 3: 3–4
- The List Laodiceans,[12] odkazováno na Koloským 4:16
Shromážděné listy
Předpokládá se, že první sbírka Paulinových listů je ze Marcion ze Sinope na počátku 2. století[13] i když je možné, že Paul nejprve shromáždil své dopisy ke zveřejnění sám.[14] V Paulově době bylo běžnou praxí, že si spisovatelé dopisů nechali jednu kopii pro sebe a druhou kopii zaslali příjemci; dochované sbírky starověkých dopisů někdy pocházely z kopií odesílatelů, jindy z kopií příjemců.[15] Sbírka Pavlových dopisů kolovala odděleně od ostatních raně křesťanských spisů a později se stala součástí Nového zákona. Když byl ustanoven kánon, evangelia a Pavlovy dopisy byly jádrem toho, co se stalo Novým zákonem.[16]
Viz také
Reference
- ^ The New Jerome Biblical Commentarypubl. Geoffrey Chapman, 1989, kapitola 60, na str. 920, sl. 2 „To, že Paul není ani přímo, ani nepřímo autorem, je nyní pohledem vědců téměř bez výjimky. Podrobnosti viz Kümmel, I [ntroduction to] N [ew] T [estament, Nashville, 1975] 392–94, 401 –03 "
- ^ A b C d E Struktura dopisu Nového zákona, z Katolické zdroje autor: Felix Just, S.J.
- ^ Richards, E. Randolph. Paul and First-Century Writing Letter: Secretaries, Composition and Collection. Downers Grove, IL; Leicester, Anglie: InterVarsity Press; Apollos, 2004.[stránka potřebná ]
- ^ Metzger, Bruce M. (1987). Kánon Nového zákona: jeho původ, vývoj a význam (PDF). str. 295–96. ISBN 0198261802. Archivovány od originál (PDF) dne 01.06.2013.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- ^ A b Trobisch, David (1994). Paul's Letter Collection: Tracing the Origins. str.1–27. ISBN 0800625978.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- ^ Digitální vatikánská knihovna (DigiVatLib), Rukopis - Vat.gr.1209
- ^ Joseph Barber Lightfoot v jeho Komentář k listu Galaťanům píše: „V tuto chvíli [Gal 6:11 ] apoštol bere pero ze svého amanuensis a závěrečný odstavec je napsán jeho vlastní rukou. Od doby, kdy se na jeho jméno začaly padělat písmena (2 Tes 2: 2; 3:17 ) Zdá se, že jeho praxí bylo uzavření několika slovy jeho vlastním rukopisem, jako preventivní opatření proti takovým padělkům ... V projednávaném případě píše celý odstavec a shrnuje hlavní poučení z epištoly stručně, dychtivě nesouvislé věty. Píše to také velkými tučnými písmeny (gr. pelikois grammasin), že jeho rukopis může odrážet energii a odhodlání jeho duše. “
- ^ Robert Wall, New Interpreter's Bible Vol. X (Abingdon Press, 2002), str. 373.
- ^ Arhipov, Sergei, ed. (1996). Apoštol. New Canaan, PA: St. Tikhon's Seminary Press. p. 408. ISBN 1-878997-49-1.
- ^ Ellingworth, Paul (1993). Nový mezinárodní řecký zákon Komentář: List Hebrejcům. Grand Rapids, MI: Wm. B. Eardmans Publishing Co. str. 3.
- ^ Také zvaný Předchozí list Pavla Korinťanům„Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2006-06-23. Citováno 2006-06-29.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) nebo Paulův předchozí korintský dopis.[1], možná Třetí list Korintským
- ^ „Apologetický tisk - existují ztracené knihy Bible?“. apologeticspress.org.
- ^ Cena, Robert M. „Vývoj Paulinského kánonu“. The Journal of Higher Criticism. Institut pro vyšší kritická studia, Drew University. Citováno 13. února 2019.
Ale prvním sběratelem Paulinských listů byl Marcion
- ^ Trobisch, David (2001). Paul's Letter Collection. Bolivar, MO: Quiet Waters. ISBN 978-0966396676.
Jeho tezí je, že Paul sám sbíral a upravoval některé ze svých vlastních dopisů. (Z předmluvy Gerda Theissena, University of Heidelberg)
[stránka potřebná ] - ^ Reece, Steve. Paul's Large Letters: Pauline Subscriptions in the Light of Ancient Epistolary Conventions. London: T&T Clark, 2016.[stránka potřebná ]
- ^ Trobisch2001
Bibliografické zdroje
- Aland Kurt. "Problém anonymity a pseudonymity v křesťanské literatuře prvních dvou století." Journal of Theological Studies 12 (1961): 39–49.
- Bahr, Gordon J. „Paul a psaní dopisů v prvním století.“ Katolický biblický čtvrtletník 28 (1966): 465–77. idem, „Předplatné v Paulinových dopisech.“ Journal of Biblical Literature 2 (1968): 27–41.
- Bauckham, Richard J. „Pseudo-apoštolské dopisy.“ Journal of Biblical Literature 107 (1988): 469–94.
- Carson, D.A. "Pseudonymita a pseudepigrafie." Slovník pozadí Nového zákona. Eds. Craig A. Evans a Stanley E. Porter. Downers Grove: InterVarsity, 2000. 857–64.
- Cousar, Charles B. Dopisy Pavla. Tlumočení biblických textů. Nashville: Abingdon, 1996.
- Deissmann, G. Adolf. Biblická studia. Trans. Alexander Grieve. 1901. Peabody: Hendrickson, 1988.
- Doty, William G. Dopisy v primitivním křesťanství. Průvodci biblickým stipendiem. Nový zákon. Vyd. Dan O. Via, Jr. Philadelphia: Fortress, 1988.
- Hazard, Harry Y. "Amanuensis." Ukotvit biblický slovník. Sv. 1. Vyd. David Noel Freedman. New York: Doubleday, 1992.
- Haines-Eitzen, Kim. „„ Dívky v krásném psaní “: Písařky v římském starověku a raném křesťanství.“ Journal of Early Christian Studies 6.4 (1998): 629–46.
- Kim, Yung Suk. Teologický úvod do Pavlových dopisů. Eugene, Oregon: Cascade Books, 2011.
- Longenecker, Richard N. "Starověcí manavense a Paulineovy listy." Nové dimenze ve studii Nového zákona. Eds. Richard N. Longenecker a Merrill C. Tenney. Grand Rapids: Zondervan, 1974. 281–97. idem, „O formě, funkci a autoritě novozákonních dopisů.“ Písmo a pravda. Eds. D.A. Carson a John D. Woodbridge. Grand Rapids: Zondervan, 1983. 101–14.
- Murphy-O’Connor, Jerome. Paul the Letter-Writer: Jeho svět, jeho možnosti, jeho dovednosti. Collegeville, MN: Liturgical, 1995.
- Richards, E. Randolph. Tajemník v dopisech Pavla. Tübingen: Mohr, 1991. idem, „The Codex and the Early Collection of Paul’s Letters.“ Bulletin pro Bulletin Research 8 (1998): 151–66. idem, Paul and First-Century Writing Letter: Secretaries, Composition, and Collection. Downers Grove: InterVarsity, 2004.
- Robson, E. Iliff. "Složení a diktát v novozákonních knihách." Journal of Theological Studies 18 (1917): 288–301.
- Stowers, Stanley K. Psaní dopisů v řecko-římském starověku. Knihovna raného křesťanství. Sv. 8. Vyd. Wayne A. Meeks. Philadelphia: Westminster, 1989.
- Wall, Robert W. „Úvod do biskupské literatury.“ New Interpreter’s Bible. Sv. 10. Vyd. Leander E. Keck. Nashville: Abingdon, 2002. 369–91.
- Hart, David Bentley. „Nový zákon.“ New Haven and London: Yale University Press: 2017. 570–74.
