Codex Coislinianus - Codex Coislinianus
Novozákonní rukopis | |
Stránka s textem 1 Timoteovi 2: 2-6 (BnF, Cod. Suppl. Gr. 1074; fol. 9v) | |
název | Coislinianus |
---|---|
Podepsat | Hp |
Text | Pauline listy |
datum | 6. století |
Skript | řecký |
Nalezeno | Pierre Séguier |
Nyní v | Paříž, Athos, Petersburg a další |
Velikost | 30 cm x 25 cm |
Typ | Alexandrijský typ textu |
Kategorie | III |
Poznámka | okrajové poznámky |
Codex Coislinianus určený Hp nebo 015 (v Gregory-Aland číslování), α 1022 (Soden ),[1] byl pojmenován také jako Codex Euthalianus. Je to Řek uncial rukopis z Pauline listy, ze dne paleograficky do 6. století. Text je napsán stichometricky.[2]Má to okrajové poznámky. Kodex je známý svým předplatným na konci List Titovi.
Rukopis byl rozdělen do několika částí a byl použit jako surovina pro výrobu nových svazků. Kodex se dostal do pozornosti vědců v 18. Století (po vydání Montfaucon ). V současné době je umístěno v několika evropských knihovnách, v: Paříž, Athos, Petrohrad, Kyjev, Moskva, a Turín.
Je citován ve všech kritických vydáních Řecký Nový zákon.
Obsah
Přežívající listy kodexu obsahují:
- 1 Kor. 10:22–29, 11:9–16;
- 2 Kor. 4:2–7, 10:5–11:8, 11:12–12:4;
- Gal. 1:1–10, 2:9–17, 4:30–5:5;
- Plk. 1:26–2:8, 2:20–3:11;
- 1 Thes. 2:9–13, 4:5–11;
- 1 Tim. 1:7–2:13, 3:7–13, 6:9–13;
- 2 Tim. 2:1–9;
- Titus 1:1–3, 1:15–2:5, 3:13–15;
- Hebr. 1:3–8, 2:11–16, 3:13–18, 4:12–15, 10:1–7, 10:32–38, 12:10–15, 13:24–25.[3][4]
Všechny tyto knihy, které patří k pavlínským listům, se dochovaly jen částečně. Římané, Filipanům, Efezanům, 2 Thes, a Phil byly úplně ztraceny.
Popis
Kodex původně obsahoval celé Pauline listy. Listy byly uspořádány dovnitř kvarto (čtyři listy dovnitř dotaz ).[5] Pouze 41 listů (30 cm x 25 cm) kodexu přežilo. Text je psán na pergamenu ve velkých čtvercových uncials (přes 1,5 cm), v jednom sloupci na stránku a 16 řádků na stránku. Dechy (označené ⊢ a ⊣) a akcenty byly přidány pozdější rukou (ne k předplatným). Akcenty byly často kladeny na špatná místa.[6] Iota subscriptum nedojde, existují některé chyby itacismus (např. ΙΟΔΑΙΟΙ namísto ΙΟΥΔΑΙΟΙ). The nomina sacra jsou psány zkráceně (ΘΥ, ΠΡΣ, ΧΥ, ΑΝΟΥΣ), slova na konci řádku jsou zkrácena.[7]
Text je rozdělen podle κεφαλαια (kapitoly), jejichž čísla jsou uvedena na okraji. Obsahuje také tabulky κεφαλαια (obsah) před každou knihou.[8]
Hodnota kodexu je indikována jeho předplatným na konci List Titovi:
- Ἔγραψα καὶ ἐξεθέμην κατὰ δύναμιν στειχηρὸν τόδε τὸ τεῦχος Παύλου τοῦ ἀποστόλου πρὸς ἐγγραμμὸν καὶ εὐκατάλημπτον ἀνάγνωσιν ... ἀντεβλήθη δὲ ἡ βίβλος πρὸς τὸ ἐν Καισαρίᾳ ἀντίγραφον τῆς βιβλιοθήκης τοῦ ἀγίου Παμφίλου χειρὶ γεγραμμένον αὑτοῦ.
- Já, Euthalius, jsem tento svazek apoštola Pavla napsal co nejopatrněji do stichoi, aby se dal číst s inteligencí: kniha byla porovnána s výtiskem v knihovně v Cesareji, napsaným rukou svatého Pamfiliia.[9]
Téměř stejná nota se objeví v Codex Sinaiticus v Kniha Ezra[5] a některé arménské rukopisy.[10]
Text
Řecký text tohoto kodex je zástupcem společnosti Alexandrijský typ textu, ale s velkým počtem byzantský čtení. Podle Lagrange text je podobný textu z Codex Vaticanus.[11] Je to jeden ze svědků pro Euthalian recension of the Pauline epistles.[12][13]
Podle Eberhard Nestle je to „jeden z nejcennějších rukopisů“.[9] Kurte a Barbara Aland dal následující textový profil toho 71, 01/2, 122, 3s. To znamená, že text kodexu souhlasí s byzantským standardním textem 7krát, souhlasí 12krát s původním textem proti byzantskému a že má 3 nezávislá nebo odlišná čtení. Aland považoval kvalitu textu za vyhovující jeho Kategorie III.[2] Opravy v textu jsou téměř vždy reprezentativní pro Byzantská textová tradice.[4]
Slova před závorkou jsou hodnoty Nestlé-Alanda, slova za závorkou jsou hodnoty kodexu
- 2 Cor - 10,7 ἀφ '] ἐφ'
- 2 Cor - 10,8 τε] vynechat
- 2 Cor - 11,1 ἀφροσύνης] τη ἀφροσυνη
- 2 Cor - 11,3 καὶ τἥς ἀγνοτητος] vynechat
- 2 Cor - 11,30 μου] vynechat
- 2 Cor - 12,3 χωρὶς] εκτος
- Gal - 1,3 ἠμων καὶ κυρἰου] και κυριου ημων
- Col - 1,27 ὅ] ος[14]
Dějiny
Kodex byl pravděpodobně napsán v 6. století v knihovně v Caesarea, později přicházející do vlastnictví kláštera sv Velká Lavra na Mount Athos, ale zdá se, že jeho hodnota byla přehlédnuta. Listy kodexu byly použity jako surovina pro výrobu nových svazků. V roce 975 některé listy, nyní známé jako Fragmenta Mosquensia, byly použity k pokrytí objemu Gregory Nazianzen na hoře Athos. Ve 12. století Fragmenta Taurinensia byly použity v Nicetas ' Catenae do Psalterium,[15] v roce 1218 další část, nyní pojmenovaná jako Fragmenta Coisliniana, byly použity se stejným účelem.[16]
Výsledkem bylo, že listy kodexu byly rozptýleny na několik míst kláštera, odkud byly při několika příležitostech shromážděny lidmi z Francie, Ruska a Itálie. První byl Pierre Séguier (1588–1672), který koupil 14 listů, které byly později známé jako Fragmenta Coisliniana, a stal se součástí Fonds Coislin. Byli zadrženi Saint-Germain-des-Prés. V roce 1715 Bernard de Montfaucon zveřejněný text těchto 14 listů.[17] Udělal několik chyb opravených Tischendorf (v roce 1865). Tischendorf pozoroval v Paříži další průchod.[5] Montfaucon použil rukopis pro svůj paleografický studie.[18]
Po požáru St. Germain-des-Prés v roce 1793 bylo nalezeno pouze 12 listů, další dva byly přeneseny Petrohrad.[19] Od roku 1795 až do současnosti je v držení Bibliothèque nationale de France. Fragmenta Mosquensia byly přineseny do Moskvy v roce 1665. Byly zkoumány Matthaei.[15] Poslední byla Porphyrius Uspensky, který si vzal jeden list z kláštera.[5]
Kodex je umístěn na osmi místech, v sedmi knihovnách, v šesti evropských městech. Převážná část přežívajících listů (22 listů) je uložena ve dvou sbírkách v Paříž, oba ve francouzské národní knihovně (Suppl. Gr. 1074 a Coislin 202). Osm listů neopustilo Velkou lavru. Devět listů je drženo na Ukrajině nebo v Rusku, každý po třech Kyjev (Vernadská národní knihovna na Ukrajině ), Petrohrad a Moskva (Hist. Mus. 563 a Ruská státní knihovna, GR. 166,1). Nakonec jsou drženy dva listy Turín.[2][20]
Henri Omont zveřejnil část kodexu, která mu byla známa.[21] Další část kodexu umístěného v Athosu publikovala Kirsoppovo jezero, v roce 1905.[22] Od té doby je citován v tištěných vydáních řeckého Nového zákona Tischendorf edice.[4]
Rukopis je citován ve všech kritických vydáních řeckého Nového zákona (UBS3,[23] UBS4,[24] NA26,[25] NA27). V NA27 patří svědkům důsledně citovaným z prvního řádu.[26]
Viz také
Reference
- ^ Gregory, Caspar René (1908). Die griechischen Handschriften des Neuen Testament. Lipsko: J. C. Hinrichs'sche Buchhandlung. p. 33.
- ^ A b C Aland, Kurt; Aland, Barbara (1995). Text Nového zákona: Úvod do kritických vydání a do teorie a praxe moderní textové kritiky. Erroll F. Rhodes (trans.). Grand Rapids: Nakladatelství William B. Eerdmans. p. 110. ISBN 978-0-8028-4098-1.
- ^ Aland, K .; Nestlé, E. (1991). Novum Testamentum Graece (26 ed.). Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft. p. 690. ISBN 3-438-05100-1.
- ^ A b C Codex Coislinianus Hp (015) - na Encyclopedia of Textual Criticism
- ^ A b C d Scrivener, Frederick Henry Ambrose; Edward Miller (1894). Prostý úvod do kritiky Nového zákona. 1 (4. vyd.). Londýn: George Bell & Sons. p. 183.
- ^ Tischendorf, K. v. (1869). Editio octava critica maior. Lipsiae. p. 429.
- ^ Muralt, E. d., Catalogue manuscrits grecs de la Bibliothèque impériale publique, 14, Paříž 1869, s. 8-9.
- ^ Gregory, Caspar René (1900). Textkritik des Neuen Testaments. 1. Lipsko: Hinrichs. p. 114.
- ^ A b Eberhard Nestle a William Edie, Úvod do textové kritiky řeckého Nového zákona (New York, 1901), s. 78.
- ^ Conybeare, F. C., Datum Euthalius, ZNW 1904, s. 49.
- ^ H. S. Murphy, „K textu kodexů H a 93“, Journal of Biblical Literature 78 (1959): 228.
- ^ Metzger, Bruce M. (1968), Text Nového zákona: jeho předávání, korupce a obnova (druhé vydání), Oxford: Oxford University Press, str. 53, ISBN 978-0-19-516122-9
- ^ Coislinianus Hp (015): v encyklopedii textové kritiky.
- ^ Aland, K .; Nestlé, E. (1991). Novum Testamentum Graece (26 ed.). Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft. ISBN 3-438-05100-1.
- ^ A b Tischendorf, C. v. (1869). Editio octava critica maior. Lipsiae. p. 430.
- ^ Tregelles, S. P. (1856). Úvod do kritického studia a znalost Písma svatého. Londýn. p. 194.
- ^ Omont, Henri (1898). Inventaire sommaire des manuscrits grecs de la Bibliothèque nationale. Paříž: Ernest Leroux. s. XIII, XXIX.
- ^ Montfaucon, Bernard de (1715). Bibliotheca Coisliniana olim Segueriana. Paříž: Ludovicus Guerin a Carolus Robustel.
- ^ Dubrovský P. P., Tajemník ruského velvyslanectví v Paříži, získal některé rukopisy ukradené z veřejných knihoven (další rukopisy: Codex Sangermanensis, Codex Corbeiensis I, Minuskule 330 ). O knihovně v Corbey viz: Leopold Delisle, „Recherches sur I'ancienne bibliotheque de Corbie“, Memoires de l'academie des nápiss et belles-lettres, Paříž, Bd. 24, Teil 1 (1861), S. 266-342. Viz také: История в лицах Archivováno 09.11.2005 na Wayback Machine
- ^ "Liste Handschriften". Münster: Institut pro textový výzkum Nového zákona. Citováno 16. března 2013.
- ^ Omont, H. (1889). Oznámení sur un très ancien manuscrit grec en onciales des Epîtres de Paul, konzervatoř à la Bibliothèque Nationale. Paříž.
- ^ Lake, K. (1905). Faksimily fragmentů Athos kodexu H pavlínských listů. Oxford. str. Desky 1–4, 12.
- ^ Řecký Nový zákon, vyd. K. Aland, A. Black, C. M. Martini, B. M. Metzger a A. Wikgren ve spolupráci s INTF, United Bible Societies, 3. vydání, (Stuttgart 1983), s. XVI.
- ^ Řecký Nový zákon, vyd. B. Aland, K. Aland, J. Karavidopoulos, C. M. Martini a B. M. Metzger, ve spolupráci s INTF, United Bible Societies, 4. přepracované vydání, (United Bible Societies, Stuttgart 2001), s. 11. ISBN 978-3-438-05110-3
- ^ Nestlé, Eberhard et Erwin; communiter ediderunt: K. Aland, M. Black, C. M. Martini, B. M. Metzger, A. Wikgren (1991). Novum Testamentum Graece (26 ed.). Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft. str. 14 * -15 *.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
- ^ Nestlé, Eberhard et Erwin; communiter ediderunt: B. et K. Aland, J. Karavidopoulos, C. M. Martini, B. M. Metzger (2001). Novum Testamentum Graece (27 ed.). Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft. str. 60 * -61 *.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
Další čtení
- Griesbach, J. J., Symbolae criticae ad supplendas et corrigendas variarum N. T. lectionum collectiones (Halle, 1793), s. 85–87.
- Muralt, Eduard de (1869). Catalogue manuscrits grecs de la Bibliothèque impériale publique. Paříž. s. 8–9.
- Metzger, Bruce M.; Ehrman, Bart D. (2005). Text Nového zákona: jeho předávání, korupce a obnova (4. vyd.). New York - Oxford: Oxford University Press. p. 76. ISBN 978-0-19-516122-9.
- Murphy, Harold S., „K textu kodexů H a 93“. Journal of Biblical Literature 78 (1959): 228–232, 235–237.
- Omont, M. H., Oznámení sur un très ancien manuscrit grec en onciales des Epîtres de Paul, konzervatoř à la Bibliothèque Nationale. 1889. (francouzsky)
- Robinson, John A. T. Euthaliana, texty a studie. III. 3. Cambridge, 1895. Strany 34–43.
externí odkazy
- Codex Coislinianus Hp (015) - v Bibliothèque Nationale de France
- Codex Coislinianus Hp (015) - na Encyclopedia of Textual Criticism, editoval Rich Elliott z Univerzita Simona Greenleafa.
- Obrázek z Codex Coislinianus fol. 9v, obsahuje 1 Tim 2: 2-6
- 015, Handschriftenliste, INTF
- 015, LDAB.