Die Wacht am Rhein - Die Wacht am Rhein

Germania na stráži na Rýně, Hermann Wislicenus, 1873

"Die Wacht am Rhein" (Němec: [diː ˈvaxt am ˈʁaɪn], Hodinky na Rýně) je německý vlastenecký hymna. Původ písně má kořeny v historickém Francouzsko-německé nepřátelství, a to bylo obzvláště populární v Německu během Franco-pruská válka a První světová válka. Původní báseň napsal Max Schneckenburger v 1840, a je obecně zpívaný k hudbě napsané Karl Wilhelm v roce 1854, sedm let po Schneckenburgerově smrti.

Původ

Opakované francouzské úsilí o připojení Levý břeh Rýna začalo zničující války krále Louis XIV. Francouzské síly prováděly masivně kampaně spálené země na německém jihozápadě. Tato politika byla plně provedena během EU Napoleonské války s vytvořením Konfederace Rýn v letech 1806–1813. Ve dvou stoletích od Třicetiletá válka ke konečné porážce Napoleona I. trpěli němečtí obyvatelé zemí u Rýna opakovanými francouzskými invazemi.

Porážka a vyhnanství Napoleona poskytly Němcům určitý odpočinek, ale během Krize v Rýnu z roku 1840, francouzština premiér Adolphe Thiers uplatnil tvrzení, že Horní a Střední Rýn Řeka by měla sloužit jako zdroj jeho země “přirozená východní hranice ". Členské státy EU Německá konfederace obávala se, že Francie obnovuje své anexní návrhy.

Nikolaus Becker odpověděl na tyto události napsáním básně s názvem „Rheinlied„ve kterém přísahal, že bude bránit Rýn Švábská obchodník Max Schneckenburger, inspirovaný německou chválou a francouzskou opozicí, kterou obdržel, napsal báseň "Die Wacht am Rhein".

V básni s pěti originály sloky, je provedeno „bouřlivé volání“, aby všichni Němci spěchali a bránili německý Rýn, aby bylo zajištěno, že „žádný nepřítel nevkročí na břeh Rýna“ (4. sloka). Později přidali další dvě sloky s konkrétnějším textem. Na rozdíl od staršíchHeil dir im Siegerkranz„který chválil monarchu,“Die Wacht am Rhein„a další písně napsané v tomto období, například„Deutschlandlied„(třetí verš je současnou německou hymnou) a“Byla ist des Deutschen Vaterland?„(Co je Německá vlast?) Tím Ernst Moritz Arndt, vyzval Němce, aby se spojili, aby odložili sektoralismus, sektářství a soupeření různých německých království a knížectví, nastolili jednotný německý stát a bránili německou územní celistvost.

Schneckenburger pracoval v Obnova ve Švýcarsku a jeho báseň byla poprvé zhudebněna Bern švýcarský varhaník J. Mendel a provedení tenor Adolph Methfessel [de ] pro pruský velvyslanec, von Bunsen. Tato první verze se nestala velmi populární. Když Karl Wilhelm, hudební ředitel města Krefeld, obdržel báseň v roce 1854, vytvořil hudební prostředí a provedl ho svým pánský sbor 11. června, v den stříbrného výročí sňatku Prinze Wilhelma von Preussena, pozdějšího německého císaře Wilhelm I.. Tato verze si získala popularitu později Sängerfest Události.

Text

Následuje úplný text původních pěti veršů a dodatky.

Použití v Německu

Niederwalddenkmal památník: Stráž na Rýně

Během Vormärz éra a Revoluce 1848, a Rýnský romantismus vzniklo hnutí zdůrazňující kulturní a historický význam EU Rýnská soutěska a německá území na levém břehu řeky kolem měst Kolín nad Rýnem, Červi, Trevír a Speyer.

V reakci na Ems Expedice incident, ke kterému došlo v Bad Ems, nedaleko Rýna, Francie zahájila Franco-pruská válka ze dne 1870/71. Když následoval následnou francouzskou porážku, pruský předseda vlády Otto von Bismarck dosáhl Sjednocení Německa a Německá říše počítaje v to Alsasko-Lotrinsko byl založen, "Die Wacht am Rhein„- kromě toho“Heil dir im Siegerkranz„- byla neoficiální druhá národní hymna.^{[Citace je zapotřebí ]} Píseň se stala slavnou a skladatel i rodina autora byli poctěni a Bismarckovi poskytli roční důchod.

Text písně se také objeví na 1883 Niederwalddenkmal památník se nachází hned venku Rüdesheim am Rhein vysoko nad řekou, ztělesňující samotného „strážce na Rýně“.

Z první světová válka až do roku 1945 byla „Watch on the Rhine“ jednou z nejpopulárnějších písní v Německu, opět soupeřící s „Deutschlandlied"jako de facto národní hymna. v druhá světová válka, denní Wehrmachtbericht rozhlasové hlášení začalo melodií,^[1] dokud to nebylo nahrazeno fanfárami od Liszta Les préludes v roce 1941. Název písně byl také používán jako kódové označení německé ofenzívy v roce 1944, dnes známé jako Bitva v Ardenách.

Scénář předpokládaný v písni - tj. Nepřítel, který se blíží k Rýnu a snaží se jej překročit, a vlastenecká německá mládež hromadně mobilizující k obraně řeky svými životy - ve skutečnosti nikdy nevznikla. Kvůli preferované útočné strategii německé armády probíhaly boje v letech 1870–71, 1914–1918 a 1940 na francouzské půdě, daleko na západ od Rýna. Totéž platí i pro německou ofenzívu v roce 1944 Bitva v Ardenách - který, jak je uvedeno, používal jako krycí název „Watch on the Rhine“, ale ve skutečnosti se odehrával od řeky. A v roce 1945, kdy byli němečtí nepřátelé konečně na pokraji překročení Rýna, bylo Německo na posledních nohou a Bitva u Remagenu skončilo tím, že Američané překročili řeku relativně snadno.^{[původní výzkum? ]}

Dnes jsou země podél západního břehu Rýna mezi Švýcarskem a Nizozemskem převážně součástí Německa. The Sársko, Porýní-Falc a Severní Porýní-Vestfálsko jsou německé spolkové země; Alsasko a severní Lorraine jsou součástí Francie s německým kulturním prvkem. The Francouzsko-německé nepřátelství byla ukončena v roce 1963 Smlouva o Élysée a provádění Francouzsko-německé přátelství, takže nebezpečí invaze, která se po staletí rýsovala nad oběma národy, již neexistuje. Dnes má píseň v Německu pouze historický význam a zřídka se zpívá nebo hraje. Nicméně, zpěvák Heino provedl to na záznamu.

Jeviště a film

Píseň figurovala v divadelních pracích a filmech.

Melodie je uvedena na konci roku César Cui opera Mademoiselle Fifi (složeno 1902/1903), odehrávající se ve Francii během francouzsko-pruské války.

v Lewis Milestone film z roku 1930 Na západní frontě klid Píseň se hraje na konci první scény, když jsou školáci vybičováni do vlasteneckého šílenství jejich instruktorem, vzdají se studia a vydávají se na vojenskou službu. Je to slyšet také na pozadí 1979 předělat verzi Na západní frontě klid když Paul (hrál Richard Thomas ) se poprvé připravuje na cestu do vlaku na cestě vpřed.

v Jean Renoir film z roku 1937 La Grande Illusion, dvě písně jsou srovnány přesně stejným způsobem jako v Casablanca O pět let později. Ve druhém filmu „Die Wacht am Rhein„zpívali němečtí důstojníci, kteří byli poté utopeni francouzským exilovým zpěvem La Marseillaise (která začala jako „válečná píseň pro Rýnskou armádu“, napsaná a složená na Rýně).

Píseň poskytuje název pro Lillian Hellman varovný pre-druhá světová válka hrát si Sledujte na Rýně (1941) a Film z roku 1943 na základě toho.

V první a druhé části Rainer Werner Fassbinder epický 1980 filmová adaptace z Alfred Döblin je Berlin Alexanderplatz (1929), Franz Biberkopf začíná zpívat píseň (jako v románu).

v John Ringo je sci-fi román Sledujte na Rýně (2005), kanibalské mimozemské hordy přistávající ve Francii postupují směrem k Německu a Němci se připravují na jejich blokování na Rýně.

V parodickém sci-fi filmu Železná obloha (2012), nacisté žijící na temné straně měsíce používají melodii písně (s různými texty) jako svou národní hymnu.

v François Ozon film z roku 2016 Franz, část písně zpívá několik německých postav v baru.

Adaptace

Melodie pro alma mater z univerzita Yale, "Světlé vysokoškolské roky ",^[2] byl převzat z „Die Wacht am Rhein“ Karla Wilhelma. Nové texty k „skvělé melodii“ napsal Henry Durand v roce 1881.^[3]

Melodie byla použita Hotchkiss škola v Lakeville, Connecticut za jejich hymnus „Fair Hotchkiss“.^[4] Melodii používá Doshisha University za školní píseň „Doshisha College Song“.^[5]

Italský básník Giovanni Pascoli také napsal nový, vlastenecký text písně s názvem „La vedetta delle Alpi“. Mluví o „strážci na Alpy "(Alpy hrají část posvátných hranic, stejně jako řeka Rhein v původních textech). Báseň nese podtitul" Dvojitá hymna 'Wacht am Rhein' ".^[6]

Reference

externí odkazy

• Média související s Die Wacht am Rhein na Wikimedia Commons
• „Die Wacht am Rhein“: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre
• „Die Wacht am Rhein“ na ingeb.org (anglicky)
• Alexander MacGregor Rose (zdržet se překladu)