Kaisermarsch - Kaisermarsch

The Kaisermarsch (Císařský pochod) je vlastenecký pochod složený z Richard Wagner v roce 1871 za účelem oslavení základu Německá říše po vítězných Franco-pruská válka.

Dějiny

Vítězství v Franco-pruská válka a následné vyhlášení William I. Král Prusko, tak jako Německý císař pobídl vlastenectví a pobídl několik německých skladatelů, aby psali vlasteneckou hudbu věnovanou národu a nové říši. Johannes Brahms například napsal své Píseň triumfu (op. 55) v roce 1871.

Wagner, již známý pro svůj hudební patriotismus v několika svých operách, proto složil Kaisermarsch což znamenalo pozitivní i negativní hodnocení, ale nepodařilo se mu dosáhnout významnějšího postavení, pokud jde o oficiální ceremonie oslavující nově dosažené vítězství. Wagner napsal:^[1]

Po návratu naší vítězné armády jsem se v Berlíně soukromě zeptal, zda v případě, že se bude konat velkolepý ceremoniál na počest padlých vojáků, bude možné dovolit poskytnout kus vhodný pro takovou slavnost. Ale bylo mi řečeno, že to nebylo považováno za žádoucí učinit zvláštní opatření pro bolestivé dojmy doprovázející radostný návrat armády. Navrhl jsem, ještě soukromě, další kousek, který měl doprovázet vstup do armády a do kterého by se na konci, - řekněme poskvrnění před vítězným panovníkem - mohl přidat vynikající hlasový sbor pruské armády s některými populárními melodie. To by si však vyžádalo vážné změny v ujednáních, které byly dokončeny dávno předtím, a byl jsem od projektu odrazen. Následně jsem zařídil svůj Kaisermarsch pro koncertní sál, pro který je možné jej upravit a upravit.

Text

Text pochodu se nestal populárním, a proto se dnes těžko zpívá. Hlavním důvodem je nízká kvalita textu, která vychází ze skutečnosti, že byl napsán po složení melodie, a musel být tedy „oříznut“, aby odpovídal melodii.

Vlastenecká Wagnerova hudba

Další vlastenecký kousek od Wagnera je Hans Sachs Závěrečný monolog v Die Meistersinger^[2] když varuje své Němce, aby chránili německou kulturu před cizím vlivem:

Verachtet mir die Meister nicht
Und ehrt mir ihre Kunst!
Byl ihnen hoch zum Lobe spricht,
Fiel reichlich Euch zur Gunst.
Nicht Euren Ahnen, noch so wert,
Nicht Eurem Wappen, Speer noch Schwert,
Dass Ihr ein Dichter seid,
Ein Meister Euch gefreit,
Dem dankt Ihr heut Eu′r höchstes Glück.
Drum denkt mit Dank Ihr dran zurück,
Wie kann die Kunst wohl undert sein,
Die solche Preise schließet ein?
Dass unsre Meister sie gepflegt
Grad recht nach ihrer Art,
Nach ihrem Sinne treu gehegt,
Das hat sie echt bewahrt:
Blieb sie nicht adlig, wie zur Zeit,
Da Höf ′ und Fürsten sie geweiht,
Im Drang der schlimmen Jahr
Blieb sie doch deutsch und wahr;
Und wär sie anders nicht geglückt,
Als wie, wo alles drängt und drückt,
Ihr seht, wie hoch sie blieb in Ehr ′:
Byl vlk Ihr von den Meistern mehr?
Habt Acht! Uns dräuen üble Streich -
Zerfällt erst deutsches Volk und Reich
Ve falscher welscher majestät,
Kein Fürst plešatý mehr sein Volk versteht,
Und welschen Dunst mit welschem Tand
Sie pflanzen uns in deutsches Land;
Was deutsch und echt, wüsst ′ keiner mehr,
Lebt's nicht in deutscher Meister Ehr ′.
Drum sag ich Euch:
Ehrt Eure deutschen Meister!
Dann bannt Ihr gute Geister;
Und gebt Ihr ihrem Wirken Gunst,
Zerging v Dunst
Das heil′ge röm′sche Reich,
Uns bliebe gleich
Die heil′ge deutsche Kunst!

Ve třetím aktu z Lohengrin, Král Jindřich chválí Němce Brabant a jejich vůli bránit Říše proti maďarský útoky:

Reference