Byla glänzt dort im Walde im Sonnenschein?
Hör's näher und näher brausen.
Es zieht sich herunter in düsteren Reihn
Und gellende Hörner schallen darein,
Erfüllen die Seele mit Grausen.
Und wenn ihr die schwarzen Gesellen fragt:
Das ist Lützows wilde, verwegene Jagd!
Byl zieht dort rasch durch den finsteren Wald
Und streifet von Bergen zu Bergen?
Es legt sich v nächtlichen Hinterhalt,
Das Hurra jauchzt, die Büchse knallt,
Es fallen die fränkischen Schergen.
Und wenn ihr die schwarzen Jäger fragt
Das ist Lützows wilde, verwegene Jagd!
Wo die Reben dort glühen, dort braust der Rhein,
Der Wütrich geborgen sich meinte.
Da naht es schnell mit Gewitterschein
Und wirft sich mit rüstigen Armen hinein
Und springt an das Ufer der Feinde.
Und wenn ihr die schwarzen Schwimmer fragt:
Das ist Lützows wilde, verwegene Jagd!
Byla braust dort im Tale die laute Schlacht,
Byl Schlagen die Schwerter zusammen?
Wildherzige Reiter schlagen die Schlacht,
Und der Funke der Freiheit ist glühend erwacht
Und lodert in blutigen Flammen.
Und wenn ihr die schwarzen Reiter fragt:
Das ist Lützows wilde, verwegene Jagd!
Byl scheidet dort röchelnd vom Sonnenlicht
Unter winselnde Feinde gebettet?
Es zucket der Tod auf dem Angesicht,
Doch die wackeren Herzen erzittern nicht,
Das Vaterland ist ja gerettet!
Und wenn ihr die schwarzen Gefall’nen fragt:
Das ist Lützows wilde, verwegene Jagd.
Die wilde Jagd und die deutsche Jagd
Auf Henkersblut und Tyrannen!
D'rum, die ihr uns liebt, nicht geweint und geklagt!
Das Land ist ja frei, und der Morgen tagt,
Wenn wir je auch nur sterbend gewannen.
Und von Enkel zu Enkel sei es nachgesagt:
Das war Lützows wilde, verwegene Jagd.
| Co se tam na lesním slunci leskne?
Slyšte, jak řve stále blíž.
Spadá to takto v tmavých řadách,
A ozývají se v něm řvoucí rohy,
A naplňte duši hrůzou.
A pokud se zeptáte černochů:
To je Lützowův divoký hon na odvážlivce.
Co se tam rychle pohybuje temným lesem
A pruhy z hor do hor?
Usadí se na noční přepadení,
Hurá se raduje a střelná rána
Francouzští honiči padají.
A pokud se zeptáte černých lovců:
To je Lützowův divoký hon na odvážlivce.
Tam, kde se lesknou hrozny, tam řve Rýn,
Darebák si myslel, že je skrytý.
Pak se rychle blíží a vypadá jako bouře,
A vrhá se s energickými pažemi,
A pramení na břehu nepřítele.
A pokud se zeptáte černých plavců:
To je Lützowův divoký hon na odvážlivce.
Proč řve tam v údolí hlasitá bitva,
Proč meče na sebe narážejí?
Jezdci s divokým srdcem zaútočí na boj,
A jiskra svobody se probudila, září,
A doutnají v krvavých plamenech.
A pokud se zeptáte černých jezdců:
To je Lützowův divoký hon na odvážlivce.
Co tam odchází, chrastí, ze slunečního světla,
Uložen do postele mezi kňučejícími nepřáteli?
Smrt škubá po tváři;
Přesto odvážná srdce nekývají,
Neboť vlast je skutečně zachráněna!
A pokud se zeptáte černých padlých:
To byl Lützowův divoký hon na odvážlivce.
Divoký lov a lov Německa,
Na krvi katů a tyranech!
Proto ti, kteří nás milují, bez pláče a bědování;
Země je volná a ranní svítání,
I kdybychom to vyhráli pouze smrtí!
A od vnoučat k vnoučatům se říká:
To byl Lützowův divoký hon na odvážlivce.[1] |
